Aluška.org: Věděním ke svobodě

Možná si někdo z vás pamatuje stránky, které se jmenovaly Čarovné zrcadlo. Působila tam mladá žena s pseudonymem Anima Noira, která se údajně zabývala magií a nabízela lidem své služby. Přiznávám se, že jsem ji neznala a dozvěděla jsem se o ní až ,,po funuse“, kdy mi můj kamarád poslal články z jejích již zrušených stránek (koukala jsem, že její starou doménu odkoupily jiné webovky a používají ji jako přesměrovací adresu na sebe, to se stává když zrušíte známý web). Tato čarodějnice totiž zjistila, že magie není cesta, že to ubližuje lidem a že je to někdy tak trochu i forma šarlatánství a podvodu na lidi. Proto otočila, přestala to dělat, na své stránky napsala sérii vysvětlujících článků a poté svůj web zrušila.

Mnohokrát jsem psala a mnohokrát to znova napíšu, že televizní vědmy a kartářky jsou šarlatánky a že černá magie je cesta do pekla. Něco málo z ní získáte protože funguje, ale mnohem víc za ni zaplatíte.

Nejlepší způsob jak dát svému životu smysl, jak se posunout osobnostně a jak rozvinout svůj potenciál, je sebevzdělávání. V žádném případě to není o věšení se na krk nějakému guruovi, svěřování odpovědnosti za svůj život pochybným kartářkám a čarodějkám a není to ani o tom, kolik jste zaplatili seminářů a zasvěcení. (Podívejte na mě, já na žádném zasvěcení ani semináři s vysvědčením v životě nebyla a mám se skvěle, nemůžu si na nic stěžovat.)

New Age (i magie) je druh novodobého náboženství, které chytá lidi, kteří nesednou na lep klasickému náboženství. Slibuje vám instatní životní štěstí za čáry máry co si draze zaplatíte. Skutečnou pravdu – tedy že si všechno musíte zasloužit a odpracovat sami – totiž nikdo moc nechce poslouchat, protože to chce čas a je to moc pracné. Je dobré nechat si ukázat cestu dobrou knihou nebo člověkem, kterého si vážíte, ale jít po té cestě musíte sami a musíte za sebe rozhodovat sami. Jakmile se upnete na někoho kdo za vás musí rozhodovat a kdo má dát vašemu životu smysl, je to špatně a tvrdě narazíte. (K tématu doporučuji tento velmi důležitý článek: Nechcete problémy? – Nechoďte na duchovní terapie! / DOPORUČUJI)

Jak píše bývalá čarodějnice Anima Noira, lidé co dělají magii nejsou dobří a je potřeba se od nich držet co nejdál. Magii totiž vyhledávají hlavně slabí, vnitřně nevyrovnaní lidé, kteří nedokážou najít sílu v jiných, normálních hodnotách a talentech.

Noira to říká narovinu, já osobně bohužel její zkušenost jedině potvrzuji. Neznám nikoho, kdo by dělal magii a byl přitom vnitřně dobrý, srovnaný sám se sebou. Zpověď bývalé čarodějnice kterou vám nabízím v podobě seriálu je pěkně drsná a mnoho lidí urazí, ale tak to s pravdou bývá. Pravda bývá někdy krutá, bolavá a nepohodlná.

Zvažovala jsem dlouho, jestli mám její zpověď dávat na web nebo ne, protože text nemá dobrou energii. Bylo mi po něm dva dny špatně abych se vám přiznala 🙁 – Omlouvám se dopředu všem, kteří jsou na to také citliví a kterých se to možná dotkne, ale pokusím se tu energii trochu vyrovnat nějakými dalšími zelenými popisky, pěknými obrázky a správným časem publikování 00:54. Není moc divu, Anima Noira dělala i čistý satanismus a přestože text psala v době kdy už od toho dala ruce pryč, ta zlá energie vám na prstech jednoduše ulpí. Od satanismu poté padla rovnou do materialismu, jedno lepší než druhé, takže se to dá pochopit. Trošku to snad pročistím, ale nebude to na 1000%, berte to jako varování předem. Jinak je text velmi čtivý a je v něm řečeno mnoho škaredé pravdy narovinu, tak jak vám to žádný magič a kouzelník neodhalí. Proto jsem se nakonec rozhodla seriál udělat, snad poslouží jako preventivní poučení těm, kteří by si chtěli s magií zahrávat. Když budu mít k textu co říct, moje poznámka bude viditelně označena zelenou barvou, aby bylo jasné co je originál a co jsem si dovolila doplnit.

::::: :::: :::::

Následující seriál je archivovaný text z již zrušeného webu, který není na internetu k dispozici.

Autorka je bývalá čarodějnice s tehdejším pseudonymem Anima Noira.

1.díl

PROČ JSEM POVĚSILA ČARODĚJNICTVÍ NA HŘEBÍK

Tento článek rozčílí spoustu lidí. Mnoho dalších nejspíš jen pobaví a překvapí. Někdo se snad i bude cítit dotčen. A spoustu lidí, řekla bych, upřímně zajímá. Tento článek je odpovědí na otázku, proč jsem se po 8 letech profesionální praxe rozhodla čarodějnictví pověsit na hřebík… a esoterice už se nevěnuji ani soukromě.

Proč jsem tedy pověsila čarodějnictví na hřebík?

PROSLAVILA JSEM SE

Podařilo se mi uspět, možná jako žádné české čarodějnici přede mnou. Byla to jedna z nejhorších věcí, co se mi v životě stala. Být slavný zničí vaše vztahy, soukromí a vůbec všechno.

Nechtějte být slavní.

V době, kdy si to rozmyslíte, už je vždycky pozdě.

NEDĚLALA JSEM, CO JSEM SI MYSLELA, ŽE BUDU DĚLAT

Jako mnoho lidí, kteří následovali radu „dělej, co tě baví“, jsem záhy zjistila, že jako profesionální čarodějnice ve skutečnosti nedělám, co jsem si myslela, že dělat budu.

Realita byla mým představám na hony vzdálená. Byla nudná, a dost často také neutěšená.

Zjistila jsem, že čarodějnice ve skutečnosti provádí z 10 % duchovenskou činnost a z 10 % výzkum paranormálních jevů… a v celých zbylých 80 % praktikuje klasické šarlatánství: to jest, předstírá řešení běžných problémů neběžnými prostředky.

Což je nejspíš tradiční, chvályhodné i společensky potřebné, ale… Zjištění, že problémy, s nimiž se na mne lidé obracejí, nemají v sobě vůbec nic nadpřirozeného, byl pro mne šok.

Ještě horší pak bylo zjištění, že lidé, jejichž problémy mají přirozený původ, se pro ně usilovně dožadují magických řešení. A to byl problém, který jsem nikdy nedokázala uspokojivě vyřešit.

Můžete tomu říkat „rodová kletba“, ale na tři generace trvajícím bludném kruhu domácího násilí není nic tajemného ani nadpřirozeného. Je to jen velmi smutné.

A tak moje čarování někdy fungovalo, protože víra a naděje hory přenáší, ale často ne, protože fungovat nemohlo.

POTŘEBOVALA JSEM NĚCO NOVÉHO

Říká se tomu nemoc z povolání a má ji svým způsobem každý. Vzdorovala jsem jí statečně dlouho, ale nakonec přišla. Co si budeme povídat: hrabalo mi z toho. Přála bych vám pustit si některé telefonické hovory, které jsem vedla.

Když se totiž denně potkáváte s lidmi, kteří si s vámi chtějí povídat o tom, že právě objevili nějakého senzačního jasnovidce z Kladna a ten jim řekl, že jsou vtělený anděl (elf, mořská panna jednorožec), začne to být na vás v jistém bodě moc.

(Pozn. Alue: Potvrzuji i já a to nedělám magii. Nevěřili byste, kolik chodí po světě převtělených Kleopater. Většina lidí z regresí do minulých životů strašně blbne a ztrácí kontakt s realitou. Pokud vám mohu poradit, tyhle věci prosím vůbec nepokoušejte, můžete přijít o rozum.)

Některým mým kolegům se podařilo zůstat, jen díky tomu, že si podrželi dvě práce a v té druhé to vyventilovali. Na to bylo v mém případě pozdě. Jednak moje pověst už mne všude předcházela, druhak mi ani čas nezbýval. Esoterické vědy jsem praktikovala, učila a žila, a žádný ostrov „normálního“ života mi nezbyl. Vlastně jsem si myslela, že je to tak dobře. Chtěla jsem být opravdová. Když ovšem dáte nějaké věci ze sebe všechno, a ona vás pak zklame, nemáte pak jinou možnost, než shodit všechno se stolu a začít znova… S něčím jiným. Začít něco nového.

Ještě pár let budu nejspíš dorovnávat ten deficit, který vznikl z příliš jednostranného života. Cokoliv nového je fajn, ale oblast financí, kterou jsem si zvolila jako doplněk, je vynikající: neexistuje nic nudnějšího, víc rozumového a předvídatelného, než peníze. Možná začnu dělat nějaký sport. Deset let let jsem tříbila jenom mysl a ducha, tělo zůstávalo pozadu. A to nebylo dobře, protože….

ZJISTILA JSEM, ŽE ČARODĚJNICTVÍ JE NEBEZPEČNÉ

Tedy, daleko více, než jsem čekala. Nebezpečí, které magie skýtá, můžeme rozdělit na zjevná, na která si můžete sáhnout (jako účastník semináře, který se ukáže být po zuby ozbrojený blázen) a metafyzická (jako kletby a jiné projevy duchovního boje). Do metafyziky se zde pouštět nechci a tak řekněme, že by ty druhé mohly být teoreticky jen výplodem mojí rozjitřené mysli. Faktem je, že když trávíte tolik času v rituálech, věštěním a jasnovidectvím, jako jsem trávila já, nacházíte se v pozměněném stavu vědomí skoro pořád.

A to nehovořím o tom, jakým druhem lidí se obklopujete. Lidé jsou zdrojem toho prvního, hmatatelného ohrožení. Necítila jsem se právě bezpečně, když semináře v čajovně, kde jsem působila, vyrušil tu náboženský fanatik, jindy zas nepříčetný bývalý partner některé přítomné. Pak obvykle přišel nějaký výhruužný dopis od někoho z řad mojí konkurence, s tím, že by chtěl řešit „jaro roku 1240“ popřípadě, že jsme „provozovali sexuální magii v časech Žlutého císaře“ a co já na to… Nikdy jsem se nedozvěděla, kdo se mi v noci vlamoval do baráku, ani, kolik přesně různých zbraní měl schovaných po těle onen účastník semináře, který se brzy dostal se všemi do křížku a bylo potřeba ho vyvést… a takhle to bylo pořád. A když přišla nějaká větší mediální odezva, zvedla se na chvíli ještě větší vlna.

Kromě pošuků a bláznů, se kterými jsem přicházela do styku více, než je zdrávo (poznala jsem desítky lidí, kteří mají plný invalidní důchod „na hlavu“) a zhrzených nápadníků, kteří těžce nesli, že už s nimi nechci praktikovat sexuální magii jako za dob Žlutého císaře, tu byl stálý proud manželů a bývalých manželů mých klientek, kteří je nechávali sledovat, kempovali před jejich byty a spali před nimi v autě… na všechno jsem si zvykla.

Pak se mi ovšem začalo prosakovat, kolik lidí z řad nespokojených klientů, nebo lidí, kteří mne nikdy v životě neviděli, mne viní ze všech myslitelných i nemyslitelných zel, která jsem jim údajně způsobila svými kouzly. Někdy stačilo, že dostali věštbu, kterou nechtěli slyšet… na kartičce, kterou jsem přidávala k účtenkám v eshopu.

Měla jsem být chytřejší: práce čaroděje je totiž nebezpečná všude…

Na Haiti pokaždé, když proběhne zemětřesení nebo jiná přírodní katastrofa, vytáhne drancující lůza na čaroděje, kteří můžou za všechno, co se stalo. Přežívají tak jen ti nejhorší, kterých se lidé bojí víc, než je nenávidí…

PŘESTALA JSEM VĚŘIT

A to byla rána do rakve mého mladého idealismu. Další rány měly záhy přijít. Když jsem řešila s kolegou ony situace, co mám dělat, když se někdo chová na semináři nepřístojně a ohrožuje nás, poradil mi ve vší vážnosti, abych v takové chvíli

„…invokovala Anděly Posledního soudu“

…za tu radu jsem mu ještě zaplatila a chvíli jsem si vyčítala, proč se jí neumím podržet, proč to nedělám, proč si zkrátka „přitahuji negativní situace“, „zanedbávám magickou očistu“, „neusmířila jsem si duchy místa“ a tak všelijak podobně.

Esoterika má totiž vždycky na všechno řešení:

Pozitivní myšlení! Více amuletů! Lepší amulety! Další výcviky a semináře! Další pomůcky! Zasvěcení!

Kam se poděl rozum?

Byla jsem zpátky na začátku tohohle seznamu: 10 % mých problémů dokázala vyřešit víra, 10 % bylo opravdu nadpřirozených a zbylých 80 % byly věci zcela zjevné.

Zjevné je například to, že se nemůžete se jmenovat Anima Noira, živit se jako čarodějnice sejímáním kleteb a mít normální, pohodový život.

V takové situaci chytrá čarodějnice udělá následující: sbalí nějakého vojáka a nebo policajta a vyprdne se na to. Neměla jsem v úmyslu se stát první obětí své profese po čtyřech stech letech, ani obětí svých vlastních duchovních ambicí, které by mne přivedly leda tak do blázince.

Snad v tom sehrála svou roli blížící se třicítka.

Sbalit normálního chlapa a zanechat provozování magie… vzpomněla jsem si na závěr z Merlina (1998), kde se dávný čaroděj rozhodne dožít jako smrtelník.

(pokračování příště)