Ať už vás zajímají andělé, energie, jóga, nebo jste sběratelé certifikátů a kurzů, určitě jste narazili na spoustu univerzálně vypadajících a velice duchovně znějících pouček, které se opakují pořád dokola ve všech možných oblastech a zpočátku mohou člověku připadat objevné, nebo pravdivé. Spousta těchto rčení jsou však naprosté pitomosti. Někdo na to přijde dřív, někdo později a vystřízlivění bývá bolestivé. Některé poučky mají sice pravdivé jádro, ale není možné ho aplikovat univerzálně na jakoukoli situaci. V dnešním článku bych ráda shrnula některé evergreeny.
Nedávej tomu energii, abys to neposiloval.
Tahle poučka má pravdivé jádro. Kam směřujeme naši pozornost, tam jde naše energie. Když vás někdo obtěžuje, je to proto, že z vás kromě vaší pozornosti stahuje i vaši energii. Když nechceme někomu odevzdávat naši energii aby nás neoslaboval, stačí na něj nemyslet.
Toto je dobré vědět a je to často užitečné, například když má člověk tendenci omílat něco nepříjemného dokola. U podobných situací cítím fyzicky, jak ze mě odchází čchi, jak odtéká do toho problému. Když si to uvědomuji, můžu své myšlenky zastavit a energii si tak cíleně ušetřit. Skutečně to funguje, ale je potřebná sebekázeň a uvědomělost. Dělat to cíleně.
Co se ale stane, když se k takové poučce dostane někdo mentálně slabší, ideálně ještě se sklonem k fanatismu? Udělá z toho paskvil.
Co máte dělat v situaci, kdy vás skutečně obtěžuje nebezpečný úchyl, nebo psychopat? Nebudete si ho všímat? Jelikož jsem se do této situace opakovaně osobně dostala, praxe mi ukázala, že jediná věc, která skutečně funguje, je přímo zakročit. Bohužel mám na to smůlu. Blonďatá holčička prostě vypadá jako snadný cíl a když má člověk navíc dobré srdce, predátoři to cítí a zkouší toho využít. Internet to navíc občas vyžene do extrému, když se z temných vod internetu vynoří nový magor.
Všechny situace jsem vždy řešila stejně, nenechala jsem si nic líbit.
Kontaktovat policii, podat trestní oznámení, úchyla konfrontovat… v případě školní šikany kopnout agresora do koulí, v případě fyzického napadení použít všechno co máte. Nezaváhat, neřešit nic kolem, nebát se použít plnou sílu. Protože když se situace vyhrotí, jste na to sami a prodrbete svou příležitost (a ta příležitost vždy alespoň jednou je, nejčastěji na samém začátku), taky se může stát, že už druhou šanci nedostanete. Zapamatujte si to, protože nikdy nevíte, kdy se do takové situace můžete dostat.
Blbost by byla aplikovat tuto poučku i na globální a společenské problémy. Máme problém s kůrovcem, co nám žere lesy? Nebudeme na to myslet, abysme ho neposilovali.
Podobně je tato poučka nepoužitelná, když máme akutní problém, který vyžaduje, abychom ho aktivně řešili. I když se nám nechce, i když je nám to protivné, i když nám to vezme mnoho času a energie, jsou zkrátka věci, které absolvovat musíme a musíme do nich svou energii vložit, protože se samy nevyřeší.
Často naopak chronický neřešený problém sežere víc naší energie, než kdybychom hned na začátku bouchli do stolu a šli ho aktivně řešit.
Věci na které nevěřím se mě netýkají.
Kdysi jsem poznala paní, která – kromě toho že tajně provozovala černou magii a proklela koho mohla – šla s touto poučkou do takového extrému, že věřila, že pokud něčemu nevěří, nebo na to nemyslí, tak to ani neexistuje. Jakoby osoba, věc, nebo problém udělal *puf* a odpařil se do neznáma, protože paní se rozhodne, že se jí to netýká. 😀
To by se asi líbilo hodně lidem, zejména těm, které honí exekutoři. Nebo těm co nemají na zaplacení složenek. Kdyby to v životě takto fungovalo, tak by se díky insolventním lidem všichni vymahači záhadně vypařili a s nimi i všechny nezaplacené složenky.
Tato poučka zřejmě pochází z faktu, že člověk si více všímá věcí, na které zaměřuje svou pozornost. Líbí se vám třeba muchomůrka a najednou začnete motiv této houby všude potkávat. A naopak má člověk tendenci nevnímat a přehlížet to, co nezná, nebo neví, že to existuje. Mozek zkrátka filtruje a vybírá si jen některé věci. To, co mu nějak nezapadá, často zahodí.
Myslet si však, že máte schopnost nechat něco z tohoto světa zmizet pouze tím, že prohlásíte, že to není vaše, je naprostý nesmysl. Ostatně se ta paní taky dobře naštvala, když jsem se jí zeptala, jestli věří tomu, že když si stoupne před rozjetý vlak a prohlásí, že ten vlak neexistuje a že na něho nevěří, jestli ten vlak zmizí a nepřejede ji.
Vrací se ti to co vysíláš.
Vážně? Jo? Vysvětlete to týranému psovi, který je od štěněte 3 roky zavřený na špinavém dvoře na řetězu a nakonec je utracen kvůli dysplazii kyčelního kloubu, kdy nakonec nechodil a ochrnul, protože s ním majitel nic nedělal, ani ho nikdy nevenčil a nechal ho ležet na studené hlíně. Zkuste tomu psovi říct, že je to jeho karma, že asi udělal něco špatného a proto má tak hrozný život. (Toto se mimochodem reálně stalo, to nebyl imaginární příklad.)
Tato poučka vychází z faktu, že existuje zpětný návrat vyslané energie. Když někomu daruješ peníze, po čase k tobě obloukem zase samy přijdou. Když pomáháš lidem nebo zvířatům, až budeš potřebovat ty, taky ti někdo pomůže.
A nemusíme ani sahat do duchovna, stačí si uvědomit známou poučku jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když jsme na lidi okolo sebe hodní, jsou hodní oni na nás. Když jsme pořád protivní, na každého nepříjemně štěkáme, na každý nápad kérujeme a hledáme jenom samé problémy a vady, není divu, že s námi nikdo pak nechce být a jsme osamělí. Podobné je to když kolem sebe šíříme depresi, pesimismus, nebo jsme otravně vlezlí.
V mezilidských vztazích a v návratu dobrých skutků tato poučka sedí. Nemůžeme však toto pravidlo aplikovat obecně na všechno. Všimli jste si, že v tomto světě kolikrát ti nejhodnější lidé se srdcem na dlani skončí nejhůř, umírají rychle, brzo a naopak odporní darebáci nejenom že prosperují, ale ještě jsou navíc okolím a systémem podporovaní? Pro příklady nemusíme chodit daleko. Podívejte se do parlamentu, nebo na řeporyjského čunislava.
Ve světě, který je plný psychicky nemocných a zlých lidí, kde existují nemoci, katastrofy a nehody, v žádném případě nemůžeme říkat, že si každý člověk za všechno může sám – jednoduše nemůže. Kdyby to byla pravda, tak se dobrým lidem dějí jen dobré věci a zlým lidem jen samé zlé věci.
Tato poučka vytváří v duchovní komunitě extrémě toxické a nezdravé prostředí. Nabádá některé k viktimizaci obětí trestných činů, životních neštěstí a chorob. Některé lidi dokonce vede k naprosto nesmyslným úvahám.
Například, když jsem někomu řekla, že jsem musela podstoupit boj o život, protože si mě přes internet vytipoval nebezpečný trestanec a proto některé věci už nemůžu dělat, dostala jsem dotaz, jestli to je jako z duchovního hlediska v pořádku, snažit se útočníka zranit, nebo zabít. Ačkoli jsem se pak dočkala omluvy, skutečně mě šokovalo, že je možné aby někdo, kdo přežil takový útok, skutečně dostal podobný dotaz.
Bylo by snad podle některých více duchovní, nechat se mírumilovně znásilnit a zabít, abych si nevytvořila špatnou karmu?
Otázku, jestli je „z duchovního hlediska v pořádku někoho v sebeobraně zabít“, jsem dostávala pořád dokola, snad od začátku založení stránek. Tato otázka mi vždy připadala naprosto zbytečná až absurdní. Jaká je pravděpodobnost, že se do takové situace dostanete a budete muset učinit takovou volbu? Proč mám být já ten „povolaný člověk“, co má říkat, co je a co není v pořádku v takové extrémní situaci? Když jste to nezažili, neumíte si to představit a proto to nemůžete posuzovat. Kdyby to fakt nastalo, je jisté, že zavelí instinkt a nějaké duchovní hledisko vám bude zvysoka u zadní části těla.
A pak mě do té situace skutečně dostal naprosto cizí zločinec, který se vynořil odkudsi a šel po mě dost dravě. V jedné minutě jsem byla ok, o minutu později jsem se snažila neskončit ko.
Jako někdo, kdo o život skutečně bojoval a přežil, vám mohu zodpovědně říci, že máte jasno za vteřinu. Zvítězí ten kdo je chytřejší, nebo silnější a jediné co vás v tu chvíli zajímá, je přežít. Rozhodně nemáte čas rozjímat nad tím, co je víc ok pro váš duchovní život. Myslím, že tímto byla chronicky otravná otázka o zabití v sebeobraně zodpovězena.
Při záchraně života vám vlastně jde pořád o to samé, o co vám jde od začátku vašeho života: žít a přežít.
Na tomto „duchovním způsobu myšlení“ ve skutečnosti vůbec nic duchovního není. Je to vymývání mozků. To mě vede k dalšímu tématu na článek, co to vlastně znamená být duchovní, protože se zdá, že to mnoho lidí naprosto nechápe a myslí si, že se to dá koupit na nějakém kurzu, nebo si to pletou s duševními nemocemi.
Je možné, že někoho můj článek urazí. Rozhodně to není můj záměr. Jen shrnuji zkušenosti z reálného života pracující dospělé ženy. Člověk může klidně věřit na pohádky, ale měl by vždycky zůstat s nohama na zemi, držet se selského rozumu a chápat kde končí fantazie a začíná neúprosná realita. A realita je taková, že i když bychom si přáli krásný dokonalý harmonický svět, kde stačí dělat dobro a chovat se slušně a všechny problémy nás zázračně obejdou, ve skutečném světě to tak prostě není. Moderní esoterika se to snaží lidem namluvit, částečně i proto je lákavá pro lidi kteří čelí těžkostem, ale jsou to ve výsledku jen řeči a rozdávání plané naděje na snadné vyřešení čehokoli.
Duchovno ano, ale s rozumem.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Moc dobrý článek. Stoicismsus si myslím, že je…
-Lu Super článek, akorát jak to má fungovat?
-Klarisa Van Kotrcka Skvělý článek
-Klarisa Van Kotrcka Bála jsem se pozvednout oči. Ve dne bylo…
-není