Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vy co to tu znáte už delší dobu, si stoprocentně ještě vzpomenete, jak jsem pouštěla napraveného Dlaska tlustozobého a Sýkorku modřinku po tom, co narazili do okna. Bohužel situace s ptáky se pořád opakuje, naposledy si jeden zlomil vaz hned při nárazu (mrtvé zatím oživit neumím) a jindy jsem ho zase našla až za několik dní, takže se mu nedalo pomoci. Holt záchrana zraněných ptáčků má i své limity a smutné konce, nejenom ty šťastné s rozjařeným videem, které je dnes už třetí v pořadí, po delší době.

Krmítko v kanceláři získává stále více na popularitě, s tím se zvyšuje počet ptačích strávníků a s tím jsou spojené bohužel i úrazy. Květiny a lepítka nejsou nic platná. Aktuálně nad krmítkem kraluje několik generací řádně vyžraných sýkorek koňader, které se postupem času naučily upozornit klepáním a kopáním do okna, když chtějí nasypat semínka.

Dokonce jsou tak mazané, že koukají do oken, dívají se kdo tam je a buší cíleně do něj. Jsou to někdy takové pecky, že opravdu nevím, jestli chtějí jídlo, nebo jestli zase nějaká nenarazila a neleží v trávě, takže ze mě mají srandu, když první obíhám celý dům. Dají se pozorovat z 1-2metrů, i když se u toho člověk pohybuje a mluví. Už se zkrátka nebojí svých chlebodárců.

V sobotu se ozvala další pecka a ta byla tak hlasitá, že mi bylo hned jasné, že tentokrát je zle. – A bylo.

Vyběhla jsem ven a v trávě seděla jedna z Koňader, které jsou na krmítku každý den pečené vařené. Byla celá v křeči, ale naštěstí ještě dýchala a snažila se trochu hýbat. Měla v prstících pevně sevřenou trávu, které se ne a ne pustit. Vysvětlovala jsem jí, že jestli chce zítra žít, tak se musí pustit a po jednom stéblu jsem jí trávu vytahovala z pařátků, abych ji mohla odnést. Koukala na mě a vůbec nechápala, o čem je řeč.

Tahle sýkorka ale byla učiněný poklad. Napravování jí trvalo asi 5 hodin. Pak začala velice důrazně ťukat v pravidelných intervalech do krabičky, jakoby jasně říkala, že už je zdravá a že chce ven. Stejně jsem jí to ještě trochu prodloužila, abych si byla opravdu jistá, že je dobrá a že mi někde venku za chvilku neumře, jen co ji pustím.

Vylétla ven, sedla na plot pár metrů ode mě a velice dlouze si mě prohlížela. Jakoby přemýšlela, co to mělo znamenat, těch posledních pár hodin. Ale ona to stejně nikomu neřekne, maximálně vrabcům v sousedství.

Poletovala okolo, a za chvilku šla do krmítka. – No jo, to je jejich chrám. Bez krmítka ani ránu. Já se jí ani nedivím, protože malý ptáček potřebuje jíst každých pár hodin. A po pěti hodinách, to je pro něj asi jako pro nás celý den.

Tak ji teď můžu pořád vídat, létá s ostatními na krmítko a je spokojená. Ale musím uznat, že jak jsem ji v té krabici nechala pro jistotu hodinu navíc, tak sedla na plot, nastavila chocholku na hlavě a asi dvě minuty nadávala. – To se pozná tak, že jakoby skřípe, je to takový divný řev. Velice podobný zvuk vydávají i klasické andulky, když jsou naštvané, nebo se jim něco nelíbí… Tak jsem tu krabici radši rychle dala pryč a bylo ticho.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Filmy od Alue“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

• Používáte VIMEO.COM? Účet Alue na Vimeo najdete ZDE