Aluška.org: Věděním ke svobodě

,,Překážka může být buď odrazovým můstkem, nebo kamenem úrazu.“

Prvních zhruba dvacet let mého života bylo zakořeněno v silné citové bolesti. Mé dětství bylo naplněno jednou bolestnou událostí za druhou. Vyrůstal jsem ve čtvrti, kde jsem byl prvním etnickým dítětem, a aby to bylo ještě komplikovanější, měl jsem vrozenou vadu, kvůli které jsem měl hlavu jakoby nakřivo. To mi přineslo jen další posměch a trápení od spolužáků.
Když mi bylo devět let, vrozenou vadu mi opravili a já poprvé v mém mladém životě vypadal normálně. Moje duše však byla poznamenaná vším tím ponížením a bolestí, které jsem zažila. V mých očích jsem byla oběť a hluboko v srdci jsem cítila, že jsem udělala něco špatného, proto jsem si vysloužila takové bolestné zážitky.

Nemělo by být dětství jen o zábavě a hrách? Možná to tak bylo pro většinu dětí, ale ne pro mě. Moje dospívání bylo do jisté míry lepší, ale i v tomto období jsem zažila několik velmi bolestných zážitků.
Ve dvaceti letech jsem byla velmi nešťastná. Svou bolest jsem nosila jako břemeno na zádech. Těžké zavazadlo plné slz a utrpení. Paradoxně jsem navzdory všemu utrpení někde hluboko v srdci věděla, že se to nakonec zlepší. Jediné, co mě drželo při životě, byla naděje.

Navzdory naději jsem se však na své chyby a selhání dívala se studem. Cítila jsem se hrozně za všechny ty špatné věci, které se staly. Z nějakého důvodu jsem si dávala za vinu všechna ta muka, která jsem prožívala. Až do chvíle, kdy jsem si přečetla knihu Návrat k lásce od Marianne Williamson.
Ve své knize psala o tom, že nic v životě se neděje náhodou. Všechny věci, které zažíváme, se dějí z nějakého důvodu. Možná ten důvod v danou chvíli nevidíme, ale v každé situaci je skrytý účel. S touto filozofií můžeme poznat, že každá situace je převlečeným požehnáním.

Tato kniha změnila můj život. Poprvé jsem se dokázala podívat na svou minulost a vidět krásu ve všem tom utrpení. Trvalo mi dalších deset let, než jsem se s tím smířila, ale v tu chvíli jsem se zbavila veškerého sebeobviňování.
Ve chvíli, kdy jsem se tak rozhodla, všechna tíha, kterou jsem nesla, v okamžiku zmizela. Cítila jsem, že mohu dýchat, a s touto nově nabytou svobodou jsem byla schopna vidět svou minulost s větším soucitem a moudrostí.

Uvědomila jsem si, že moje bolestná minulost byla ve skutečnosti v mnoha ohledech požehnáním. Učinila mě soucitnou. Díky ní jsem rozvinula své tvůrčí schopnosti a mnoho dalších úžasných věcí. Ironií osudu je, že jako dítě jsem možná neměla dětství, ale teď ho mám, a to je podle mě úžasné. Mnoho věcí se v životě odvíjí od toho, jak se vypořádáte s tím, co máte.

V buddhismu je jedním z hlavních konceptů myšlenka čtyř ušlechtilých pravd. První ušlechtilou pravdou je, že v životě existuje bolest a utrpení. Nikdo není vůči této pravdě imunní. Všichni jsme zažili něco, co v nás vyvolalo pocity utrpení. To k životu patří, protože tak rosteme. Není třeba nad touto skutečností naříkat. Stěžováním si na svou bolest ji nezměníte, ani nezmizí. Leda v ní zůstanete uvízlí.

Bylo by úžasné, kdybychom rostli jen díky radostným zážitkům, ale tak tomu obvykle není. K největšímu učení dochází, když čelíme překážce. Kdybychom nebyli čas od času vystaveni překážkám, mnoho lidí by se ani nesnažilo o to, aby se zlepšili. Samozřejmě se to všechno jednodušeji řekne, než udělá, ale je to proveditelné.

Až se příště setkáte s něčím, co se zdá být překážkou, jednoduše si uvědomte, že tato překážka není vaším šéfem. Šéfem jste vy.
Když jste sražení na zem, uvědomte si, že existuje jen jeden směr, kterým se teď můžete vydat, a to směrem nahoru.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje