Aluška.org: Věděním ke svobodě

„Věřím ve všechno, nic mi není svaté. Nevěřím v nic; všechno je posvátné.“ – Tom Robbins

Někteří lidé říkají, že smrt je kompas. Jiní říkají, že je to křižovatka. Někteří zase prohlašují, že smrt je začátek času, nebo že je to konec začátku. Ale ať už lidé říkají cokoli, smrt je neoddiskutovatelná realita a přichází pro nás všechny. Toto poznání většinou ignorujeme, na vlastní nebezpečí.
Hledíme-li do světel reflektorů své vlastní smrti, někteří z nás si tato světla uvědomují, ale spousta z nás si jich není vědoma. Pro některé z nás se světla řítí přímo k nám a smrt je blízko. Pro většinu z nás jsou světla naopak daleko, matně osvětlená na obzoru. Všechny nás však nakonec dostihne.

Co má tedy klopýtající a tápající smrtelník dělat? Jak se vyrovnat s vědomím, že jednou zemřeme? Jak se pohybovat v tomto Möbiově pásu zkázy? Jak uvolnit smyčku, abychom mohli žít alespoň slušný život?

Umět se vypořádat se strachem ze smrtelnosti je pravděpodobně nejdůležitější životní dovednost, kterou můžeme mít. Je to však mince o dvou stranách. Na jedné straně je strach ze smrtelnosti strachem ze smrti. Na druhé straně je strach ze smrtelnosti strachem ze života. Obojí je třeba ctít a přijímat s humorem, než se nám dostane vlastní zkušenosti.

Strach ze smrti
„Čím více neprožitého života, tím větší úzkost ze smrti. Čím více neprožijete svůj život naplno, tím větší budete mít strach ze smrti.“ – Irvin Yalom

Vězte, že není úniku. Nemůžete mít svůj koláč a zároveň ho sníst. Dobře prožitý život je život prožitý s pohledem smrti do tváře. Nemůžete být dobrodružným umělcem nebo opilým duchem a přitom být zákony dodržujícím občanem nebo pevným dubem na pohodlném dvorku. Pokud se chcete opít, musíte se smířit s nevolností a kocovinou. Chcete-li říci ano slunečnímu světlu a dobrodružství, musíte říci ano špíně a nebezpečí.
Všechno je ve vás, démon i diamant, síla i bolest, smích života i strach ze smrti. Řekni ano všemu, ničemu se nevyhýbej. Nesnaž se lhát sám sobě. Nebudete žít věčně. Nejste nesmrtelní. Jste motýl v tsunami. Nebojujte s tím. Poddejte se jí. Nechte se jím vést. Splyňte s bouří. Máte jen jeden život. Využijte ho co nejlépe.

Smiřte se se svým smrtelným strachem, vstřebejte svou existenciální úzkost, integrujte svou úzkost ze smrti. Postavte se smrti čelem. Zemřete v ní. Spalte odpadky.
Zbavte se sentimentální zátěže, naivity, nevinnosti. Pak se můžete vzkřísit v člověka, který má odvahu zvládnout bolest. Bolest je totiž nejlepším učitelem. Zvláště bolest, kterou učí Smrt. Učte se z ní. Nechte se jí formovat. Ať vás vybrousí v nástroj hodný velkoleposti. Jak tajemně prohlásil Atticus: „Ať je moje smrt dlouhým a velkolepým životem.“

Nakonec z nás všech smrt dělá filozofy.

Strach ze života
„Život tě zlomí. Před tím tě nikdo neochrání a neochrání tě ani život v osamění, protože samota tě svým steskem také zlomí. Musíš milovat. Musíš cítit. To je důvod, proč jsi tady na zemi… Jste tu proto, abyste riskovali své srdce. Jste tu proto, abyste byli pohlceni. A když se stane, že vás někdo zlomí, zradí, opustí, zraní nebo se k vám přiblíží smrt, nechte se posadit k jabloni a poslouchejte, jak kolem vás padají jablka na hromady a plýtvají svou sladkostí. Řekni si, že jsi jich ochutnal, kolik jsi jen mohl.“ – Louise Erdrichová

Život vám zlomí srdce. Ale dobře. Nechte se zlomit. Vaše srdce bylo stvořeno k tomu, aby se rozlomilo, nasálo do sebe všechny zkušenosti – dobré i špatné – a pak se zase spojilo. To tě posílí. Parafrázuji Samuela Becketa: Vždy milující. Vždy se zlomeným srdcem. Na tom nezáleží. Milujte znovu. Znovu si zlomte srdce. Zlomte ho lépe.

Život není ani tak o přijímání květin, duhy a slunečních paprsků, jako spíš o tom, jak dobře se dokážete orientovat v trní, bouřích a temnotě. Nevyhýbejte se trnům na úkor růží. Nevyhýbejte se bouři na úkor dobrodružství. Nevyhýbejte se temnotě na úkor vidění za světlem. Bolesti se nevyhýbejte na úkor celistvosti; celistvost je třeba přijmout i za cenu bolesti.

Jak silně prohlásil James Hillman: „Skládáme se z agónie, nikoli z polarit.“

O celistvosti vašeho života rozhodne to, co s těmito agoniemi uděláte. Být celistvý neznamená nikdy se nezlomit. Vůbec ne. Být celistvý znamená zlomit se a pak se zase dát dohromady silnější, než jste byli předtím. A to nikdy nekončí. Je to neustálé: nechte se zranit, zahojit svá zranění a pak je proměnit v posvátná zranění. To je dobře prožitý život.

Další způsob, jak se na cyklus život-smrt-znovuzrození dívat, je z hlediska celistvosti. V cyklu neexistuje bod, který by nebyl začátkem a koncem každého dalšího bodu cyklu. To je to, čím jste. Jste celistvost, která vnímá roztříštěné aspekty celku jako body na cestě.

Během temných období, kdy máte pocit, že jste pohřbeni v neúspěchu a bolesti, si vzpomeňte na tento pocit celistvosti a pak obraťte scénář a představte si, že jste místo toho zasazeni. Teď už zbývá jen tuto celistvost přijmout a rozkvést do vznešenosti.

Objevte vznešenost
„Existují výšiny duše, z nichž i tragédie přestává vypadat tragicky.“ – Nietzsche

Když asimilujete svůj strach ze života a smrti, zažijete stav kosmické vznešenosti. Povznesete se nad všechny bolesti a slasti, nad všechny vzestupy a pády, nad všechen strach, úzkost a hlad. Veškerá tíha smrtelnosti sklouzne do lehkosti. Amor fati vás přemůže a jediné, co můžete udělat, je vstoupit do mocné role bytí lásky samotné. Zamilujete se do toho, že jste zamilovaní do svého osudu.

V tomto stavu kosmické vznešenosti se veškerá bolest, veškerá rozkoš, všechny vzestupy a pády, všechen strach a láska života stávají pouhými ingrediencemi pro váš vlastní projekt nesmrtelnosti, vaše opus magnum, vaše vrcholné umělecké dílo.

Tam, kde rostlina rozkvete v květinu, člověk rozkvete v umělecké dílo. Když jste v rozpuku uměleckého procesu, rozkvétáte. Dotýkáte se kamene mudrců. Transcendentno září skrze umění. Vznešené září skrze vás. Vše se spojuje v onom posvátném prostoru mezi životem a smrtí: v odevzdání se.

Kosmická vznešenost je ontologickým bodem obratu, perspektivou, v níž je smrt zároveň vytržením a vzkříšením a smrt ega je spojena s tvořivostí. Je to pohyb do psychologické hloubky.

Chcete-li objevit vznešenost, meditujte o smrti. Meditujte o věčnosti. Meditujte o vzájemném propojení. Meditujte o bolesti a pravděpodobnosti. Když si hluboce uvědomíte svou smrtelnost, dodá vám to smysl a energii.

Najděte způsoby, jak tento smysl a energii přeměnit na vitalitu, tvořivost a sílu. Usilujte o expanzi. Přeměňte energii v synergii. Vyjádřete nekonečno v hmatatelné a ohraničené podobě uměleckého díla. Přineste magický elixír zpět „kmeni“ a změňte způsob, jakým kmen vidí svět.

překlad © www.aluska.org 2023 / podle Zdroje