Aluška.org: Věděním ke svobodě

Alžběta Báthory, známá jako „krvavá hraběnka“, lákala mladé ženy na svůj hrad a podrobovala je hrůznému mučení spojenému s okultními rituály. Dokumenty o jejím životě poskytují vzácný pohled na skutečnou povahu okultní elity, která existuje dodnes.

Varování: Tento článek obsahuje prvky, které mohou být pro některé čtenáře znepokojivé.

Alžběta Báthory byla uherská šlechtična narozená v 16. století. Byla krásná, velmi vzdělaná a ovládala několik jazyků. Žila na honosných zámcích. Její rod byl slavný a vlastnil pozemky v Uherském království. Byla neteří Štěpána Báthoryho, polského krále, litevského velkovévody a sedmihradského knížete. Konala dobré skutky pro místní sedláky, kteří ji obdivovali. Měla zkrátka všechno.

Pak se však začaly šířit zvěsti o tom, že je upírská čarodějnice, která unáší dívky a mučí je na svém hradě. Později se ukázalo, že tyto zvěsti byly pravdivé… a ještě něco navíc. Krutost a zvrácenost Báthory byly tak šokující, že inspirovaly vznik legend, o kterých slýcháme dodnes.

Báthory, známá jako „Krvavá hraběnka“ nebo „Hraběnka Dracula“, je držitelkou Guinnessova rekordu jako „nejplodnější vražedkyně západního světa“. Údajně zabila více než 600 panen, aby se napila jejich krve a vykoupala se v ní. Údajně proto, aby si zachovala mládí.

Alžběta Báthory (1560 – 1614)

Hlubší pohled na život Alžběty Báthory poskytuje vzácný pohled na skutečné smýšlení okultní elity – které zůstalo stejné až do dnešních dnů. Zatímco tyto ponuré, ale zároveň objevné příběhy jsou obvykle z historie vymazány, nebo je mocní odmítají jako „mystifikace“, podstatná dokumentace o životě, zločinech a procesu s Báthoryovou zůstala nedotčena. Navzdory této skutečnosti jsme svědky snahy o přikrášlení Báthoryina příběhu, odmítnutí mnoha jejích činů jako přehánění a dokonce jejího vykreslení jako jakési „silné nezávislé ženy“.
Ačkoli byla s největší pravděpodobností silná a nezávislá, byla to pořád masová vražedkyně mladých žen! Báthory byla posedlá satanismem, čarodějnictvím a vysáváním krve z obyčejných lidí. S ničím z toho všeho ale nepřišla sama od sebe, protože tyto praktiky byly rozšířené mezi tehdejší šlechtou a aristokraty. Na tom se nic nezměnilo.

Elitní rodina

Rodinný erb Báthoryů zobrazuje čisté zlo. Vidíme zde reptiliána se třemi bílými drápy na krvavém pozadí, který dělá ocasem tři smyčky. Tyto smyčky v sobě mají ukryté číslo 666.

Báthory se narodila v roce 1560 v Transylvánii. Byla produktem příbuzenského křížení mezi baronem Jiřím Báthorym a baronkou Annou Báthoryovou. V její rodině byli králové, kardinálové, rytíři a soudci. Patřili do ní také krutí, násilničtí a vyšinutí psychopati.

V dětství byla Báthoryová svědkem mnoha krutých činů, kterých se její rodina dopouštěla. V rodinném sídle v Ecseli prý byla svědkem toho, jak úředníci její rodiny ve jménu spravedlnosti uplatňovali všechny formy krutosti. V deseti letech Alžběta viděla, jak zašívají cikána obviněného z krádeže do břicha umírajícího koně. Odhalili mu hlavu a nechali ho zemřít. Také prý trpěla epilepsií, což ji, pravděpodobně v důsledku příbuzenské plemenitby, činilo náchylnou k záchvatům zuřivosti.

Od mládí byla Báthory obklopena lidmi s temnými koníčky. Báthoryina teta Klára, významná dvorní dáma, měla pověst lesbičky a čarodějnice. Strýc byl alchymista a uctívač ďábla a její bratr byl šílenec, v jehož blízkosti nebyla žádná žena ani dítě ženského pohlaví považována za bezpečnou. Aby toho nebylo málo, její chůva z dětství Ilona Jooone byla zcela propadlá praktikám černé magie, údajně vyžadovala obětování dětí pro jejich kosti a krev.

V patnácti letech se Báthory provdala za hraběte Ference Nadasdyho, který se stal mocným generálem. Domluvený sňatek se ukázal jako dobrá partie, protože oba měli těžké sadistické sklony. V létě polévali služebnictvo medem a sledovali, jak se na nich rojí včely. Mučení se údajně stalo jejich společným zájmem a vyhledávali za tímto účelem také instrukce okultistů a satanistů.

Tak jako dnešní smetánka, uměla i Alžběta temnou stránku své rodiny zakrývat dobrými skutky. Kromě toho, že Alžběta dokázala spravovat a bránit rozsáhlá území, byla také velmi štědrá k chudým a potřebným. Dávala spoustu peněz na charitu a často intervenovala ve prospěch chudých nebo znevýhodněných žen a dětí… aby si rodina udržela dobrou pověst a skryla své satanské tradice. I když se navenek chovala mile, její pravá tvář se ukázala, když byla sama.

Aby se Alžbětě zalíbil, postavil prý její manžel mučírnu přesně podle jejích představ. A zatímco on byl pryč a vedl válku proti Turkům, Alžběta se věnovala temným aktivitám.
Teta Klára si začala k neteři odskakovat, aby ji učila svým oblíbeným způsobům zábavy: bičování, les*ickým orgi*m a různým formám sa*oma*ochismu. Kláře pomáhal věrný pobočník Thorko, který krásnou Erzsébet (Alžbětu) zasvětil do okultismu a vzbudil v ní zájem o mixologii. Erzsébet se zdokonalila ve vaření různých drog, nápojů, lektvarů a v době manželovy nepřítomnosti se mezi jejími hosty objevovali samozvaní věštci, čarodějnice a alchymisté.

Monstrum
S přibývajícími lety se Alžbětina chuť na krev stávala monstrózní. Venkovské dívky z okolních měst se pravidelně ztrácely a už je nikdo nikdy nespatřil. Některé jí předávali sami důvěřiví rodiče, kteří si chtěli získat hraběnčinu přízeň. Jakmile se dívky ocitly na jejím hradě, byly zavřeny a podrobeny nejhoršímu mučení, jaké si lze představit.
Všichni v Uhrách, bez ohledu na postavení nebo blízkost, žili v hrůze z mocné Erzsébet Báthory. Sama ještě jako mladistvá, když začala mučit selské dívky, využila Erzésbet sebemenšího přešlapu jedné služky a použila ho jako záminku k jejímu potrestání. Často vymýšlela úkoly, které bylo téměř nemožné splnit, jen aby mohla někoho mučit. Ale výtky a pohlavky byly pro slabochy. Pokud byla dívka podezřelá z krádeže, dostala příkaz svléknout se do naha a pak byla mučena přikládáním rozžhavených mincí přitisknutých na holou kůži. Někdy se hraběnka rozhodla pro organický postup. Dívky byly po bití nástrojem ještě zbičovány kopřivami.
A i když se služebná nechovala špatně, mohla skončit jako denní zábava. Často totiž bylo na pořadu dne mrzačení. Dívky byly umisťovány do klecí s vnitřními hroty, které je při utahování klece všude probodávaly, což vedlo k trýznivé a krvavé smrti. K trhání kousků masa se používaly rozžhavené kleště a kleštičky. Žhavá železa jim ožehla křehkou kůži. Erzsébet dokonce zdokonalila techniku trhání dívčí hlavy škubáním za strany úst, až se roztrhly a krk se zlomil vejpůl.
Hraběnka prý při těchto mučeních dosahovala sexuálního vzrušení a pištěla dívčí rozkoší při pohledech a zvucích agónie své oběti. Ráda je bičovala zepředu, jen aby viděla bolest a hrůzu v jejich tvářích. Někdy Erzsébet pro zábavu a pobavení potřela dívku medem a přivázala ji ke stromu, kde ji nechala na pospas hmyzu a jiným divokým zvířatům s chutí na sladké.

Inspirována Železnou pannou (nahoře), sestrojila Bathory podobné zařízení, které používala ve své soukromé mučírně.

Když její manžel zemřel, Alžběta se posunula na novou úroveň. Hrabě se sice podílel na krutostech své ženy, ale možná také trochu brzdil její pudy. Když počátkem roku 1600 zemřel, bylo to s ní ještě mnohem horší. S pomocí své bývalé ošetřovatelky Ilony Joo a místní čarodějnice Dorotty Szentes, začala Báthory unášet venkovské dívky, aby je mučila a zabíjela. Ze svých obětí často ukusovala kusy masa a jednu nešťastnou dívku dokonce nutila vařit a jíst vlastní maso. Bathory údajně věřila, že lidská krev ji udrží mladou a zdravou.

Báthory byla od mládí posedlá svým vzhledem. Údajně trávila hodiny zíráním do zrcadla a mumláním podivných zaklínadel. Po smrti manžela se Báthory stala ve svých čtyřiceti letech svobodnou matkou osmi dětí. A byla ochotná udělat cokoli, aby si zachovala mladistvý vzhled. Cokoli.

Erzsébet byla přesvědčená o tom, že mučení a mrzačení nevinných má na její zdraví prospěšný přínos.
Jednoho dne nešťastná služebná nešťastnou náhodou zatahala hraběnku za vlasy, když jí protahovala část kadeří síťkou na vlasy posetou perlami. Dívka dostala takovou ránu, že jí tekla krev z nosu a stříkala Erzsébet na ruku (nebo na obličej, záleží na zdroji příběhu). Poté, co se Erzsébet podívala do zrcadla, byla přesvědčena, že v místě, kde ji potřísnila krev panny, vypadá její pleť mnohem mladistvěji.

Samozvaná místní čarodějka, která si říkala Darvulia (vlastním jménem Anna) a byla známá jako „lesní čarodějnice“, se do té doby stala jednou z Erzsébetiných družek. Darvulia hraběnce navrhla, že koupel v krvi panen bude stejně prospěšná, jako pramen mládí. Erzsébet tedy nalákala na hrad Csejthe i na své další majetky včetně měšťanského domu ve Vídni tolik venkovských dívek, kolik jen mohla, aby její nový zkrášlovací režim i oblíbená forma zábavy zůstaly nepřerušeny. Podle historičky Margaret Nicholasové se Darvulia a její souvěrkyně prokuristky (stárnoucí vdovy, které dostávaly za své služby dobře zaplaceno) po setmění toulaly krajem a hledaly čerstvé oběti.
Na hradech byly dívky systematicky zabíjeny a jejich krev byla sbírána do věder pro rituální koupel, která se odehrávala o mystické čtvrté hodině ranní. Pokud byla oběť obzvlášť krásná, Ezsébet její krev i pila.

Dnešní okultní elita se nijak neliší od Alžběty Báthory. Zde se můžete podívat na nedávný snímek ze série focení Kylie Jenner, který je tak znepokojivý, že ho sem radši dávám jen formou odkazu: KLIK

Úpadek
Přestože se na hradě šířily zvěsti o hrůzách, které se tam děly, venkované mlčeli. Když však Alžběta začala verbovat dívky z menších šlechtických rodů, začal její pád.
Alžběta se ke konci své vražedné kariéry stala nestoudnou a bezstarostnou. Při pobytu ve Vídni si objednala proslulou sborovou zpěvačku z kostela Panny Marie Ilonu Harczyovou, aby pro ni soukromě vystupovala v jejích apartmánech ve městě v Augustiniánské ulici. Dívku už nikdy nikdo neviděl a svědci tvrdili, že ji Alžběta zabila, když jí nemohla zazpívat buď ze strachu, nebo z ostychu.

Po mnoha politických jednáních, do nichž se zapojila celá uherská elita, nakonec uherský král nařídil Báthory zatknout. Její hrad byl přepaden během vánočních svátků roku 1610. Zprávy o tomto přepadení jsou pořádně děsivé.
Když vojáci za sychravé zimní noci dorazili na hrad Čachtice, našli vstupní dveře mírně pootevřené. Nevítalo je služebnictvo, ale mrtvola rozvalená na studené kamenné podlaze. Mladá žena ve vchodu, bledá od krveprolití a částečně oblečená po mučení, byla jen prvním tělem, které na hradě Čachtice našli. Další nalezená dívka byla polomrtvá a čekala na svůj osud v žaláři. Alžbětu, spolu s jejími komplici a služebnictvem, údajně našli nahoře v patře, v zápalu svátečních orgií. Sledovala, jak jsou všichni kolem ní zatýkáni, ale ona byla tohoto ponížení ušetřena.

Během procesu s Alžbětou Báthory vyvolaly výpovědi svědků, kompliců a pozůstalých u soudců zděšení. Ze svědectví vyplynulo, že unesené dívky byly v kobkách připoutány řetězy ke stěnám a vykrmovány, protože hraběnka věřila, že takto zvýšená hladina krve v jejich tělech je rozhodující pro její měsíční čarodějnictví. Byly také nuceny k deviantním se*uálním aktivitám s ní. Pokud reagovaly s nelibostí, čekalo je mučení a případně i smrt. Ale i ty, které si vedly „dobře“, ji nakonec stejně začaly nudit a byly také umrceny. Někdy, v závislosti na hraběnčině rozmaru, se nejhoršího zacházení dostalo jejím oblíbeným dívkám. Jednu z nich přinutila, aby si sama oddělila kus masa z ruky. Několik dívek zase strčila do malých klecí plných ostnů.

Uvnitř jejího hradu našly úřady účetní knihu obsahující jména více než 600 obětí. Jak pátrání pokračovalo, byla objevena těla všude po areálu. Od mělkých hrobů až po skryté komory uvnitř hradu.

Navzdory zdrcujícím důkazům proti Báthory, byla tato vražedkyně relativně ušetřena. Zatímco její komplicové byli mučeni a úřady je okamžitě popravily, Báthory se soudu nezúčastnila a popravena nebyla.
Byl vyvíjen tlak na to, aby Alžběta zůstala rodině, takže nakonec byla Alžběta uvězněna na doživotí, bez formálního rozsudku. Byla zavřená v malém souboru místností na vlastním hradě v Čachticích. Byla zavřená ve svých pokojích se zazděnými vchody a okny, jen s malými štěrbinami na jídlo a vzduch. Po čtyřech letech věznění na svém hradě zemřela ve věku 54 let.

Závěrem
Příběh Alžběty Báthory byl téměř vymazán z historie. Snadno se mohl proměnit ve smyšlenou legendu, podobně jako mnoho jiných příběhů týkajících se okultní elity. Její soud se konal v roce 1611 v tajnosti v odlehlém slovenském městě a její mocná rodina okamžitě zapečetila záznamy o něm. Neexistovaly žádné noviny, které by o něm informovaly. Nikdo z vládnoucích rodů nechtěl, aby se chmurné detaily proti jejich příbuzným dostaly na veřejnost. Alžběta se dokonce nesměla k soudu ani dostavit. Místo veřejné popravy byla zaživa zazděna v jednom ze svých odlehlých hradů.

V mnoha ohledech její život a pád velmi připomínají moderní obdobu: Jeffreyho Epsteina. Stejně jako Epstein měla i Báthory vazby na nejmocnější lidi světa. A stejně jako Epstein i Báthory lákala mladé dívky příslibem bohatství a prestiže. Stejně jako Epstein však byla Báthory příliš nestoudná a její zvrácenost podporovala ošklivé zvěsti po celé zemi. Její neustálé únosy dívek se staly zdrojem obav elity, protože hrozilo, že její temná tajemství budou odhalena. A tak byla Báthory, stejně jako Epstein, uvězněna až do smrti, aniž by měla možnost komukoli jinému říci jediné slovo. Nakonec byli, stejně jako v případě Epsteina, všichni její komplicové umlčeni.

Zhruba 400 let po smrti Alžběty Báthory je dnešní okultní elita stále posedlá stejnými hrůznými praktikami. Četné články dokumentují zálibu elity ve zvrácených a odporných věcech. Dnešní masmédia jsou plná zneužívání, satanismu, kanibalismu, krvavých rituálů a všech možných pokleslých praktik. To vše je záměr.

Šílenství elit bývalo dříve skryté, ale nyní se normalizuje.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022 / podle Zdroje