Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jezero Loch Ness na severu Skotska poblíž Inverness je klidné, hluboké více než 200 metrů a 39 kilometrů dlouhé. Nic by tu nelákalo zájem veřejnosti, kdyby se v jeho hlubinách možná neskrýval vodní živočich.

Přítomnost Nessie, jak obludu pojmenovali v 20. století, byla pozorována už dávno. Ale teprve článek v místních novinách Inverness Courier 2. května 1933 upoutal zájem veřejnosti k tomuto zvířeti.

Dlouhý krk a hadí hlava

Alex Campbell popisoval, jak obludu 14. dubna spatřil manželský pár Mac Kayových. Ti jeli po nové silnici okolo jezera Loch Ness a při tom k svému překvapení zpozorovali na jezeře velké víry. O chvíli později se vynořilo nějaké zvíře a oni ho mohli několik minut pozorovat, než zase zmizelo. Alex Campbell psal, že „jeho tělo připomínalo tělo velryby: voda z něj crčela a kolem něj to vřelo, jako když se vaří voda v hrnci“.

Dne 8. dubna konkurenční noviny Northern Chronické použily poprvé výraz „lochnesská příšera“. Pod tímto jménem se stal živočich slavným a veřejnost jím byla nadšena. Jeho kresby bylo možné najít ve všech týdenících, zatímco stovky turistů zaplavily břehy jezera ve snaze ho spatřit nebo chytit. Proto invernesský komisař musel vydat zákaz, aby obludu chránil před nebezpečím, že jí někdo ublíží.

Svědectví těch kteří obludu spatřili, se množila (dosud jich bylo zaznamenáno několik tisíc), a bylo tak možné nakreslit portrét živočicha. Měl hadí hlavu, krk, který držel nad hladinou, a velké zářící oči. Měl také dva, někdy tři hrby na zádech a pohyblivý ocas, které kolem něj tvořil velké víry. Mnozí svědci zdůrazňovali rovněž rychlost, s níž se pohyboval, jiní mluvili o pronikavém křiku, který někdy vydával. Byl spíše plachý a zdál se neútočný.

Dokonce prý čas od času opouštěl jezero, neboť student medicíny Artur Grant ho jednou večer potkal na silnici vedoucí kolem jezera. Popsal ho jako křížence mezi plesiosaurem, prehistorickým plazem a tuleněm.

Fotogenická obluda

V roce 1933 jistý Hug Gray obludu poprvé vyfotografoval ve vzdálenosti zhruba 800 metrů. Technici firmy kodak snímek prozkoumali a potvrdili, že je autentický. Po uveřejnění této fotografie se ve velmi seriózních Timesech objevil článek korvetního kapitána Ruperta Gouda, který shrnoval všechny důkazy existence obludy.

Objevily se další fotografie živočicha: jedna z nejpozoruhodnějších pochází z roku 1934. Jejím autorem je londýnský lékař, Robert Wilson, a je na ní zachyceno cosi, co se podobá hlavě zvířete na krku vynořujícím se z vody. V roce 1951 pak Lachtan Stuart poprvé vyfotografoval samotné hrby Nessie, viditelné na hladině.

Pokusy o vysvětlení

Patrně nejčastěji uváděná teorie, která předpokládá, že živočich skutečně existuje, tvrdí, že jde o přežívající druh nějakého druhohorního ještěra, patrně plesiosaura. Výskyt těchto druhohorních plazů byl prý potvrzen i ve sladkovodním prostředí a bylo by teoreticky možné, že v izolovaném skotském jezeře by mohli přežívat dodnes. Jezero je poměrně velké a hluboké, je spojeno i s dalšími menšími jezery a nelze proto se stoprocentní jistotou vyloučit, že by i tak velký živočich mohl dlouhodobě unikat pokusům o ulovení. Vzhledem ke zmíněnému masovému nasazení špičkové techniky s negativním výsledkem je to však velmi nepravděpodobné.

Řada dalších vysvětlení vychází spíše z chyb pozorovatelů a uvádí jako možný zdroj pozorovaných jevů například hejna ryb nebo koberce vodních řas na hladině. Mohlo by se prý také jednat o tuleně, kteří se nějakým způsobem dostali do jezerních vod. Jiné vysvětlení říká, že by mohlo jít o potopený strom, který se díky rozkladným procesům náhle vynoří na hladinu.

S další teorií přišel italský geolog Luigi Piccardi, který tvrdí, že za podivnými úkazy připisovanými nestvůře je seizmická činost. Jezero totiž leží na dodnes velmi činném geologickém zlomu Great Glen. Tato teorie by však vysvětlovala jen případy náhlého vzedmutí hladiny a podivné zvuky. Na stranu zastánců příšery se v tomto případě postavil i britský geolog Roger Musson, který poukazuje na rozdílné časové údaje seizmické činosti zlomu a hlášenými pozorováními.

Videozáznam: Loch Ness