Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mám pocit, že jsi mě přes video zhypnotizovala. koukala jsem Ti na obličej a nemohla se odtrhnout, poslouchala jsem slova, ale slyšela jsem je vědomím a ne myslí. asi jsi mi pomohla něco vyřešit.

Tak mě ani tak nenapadlo.že by ses přiznávala přímo ty…ale někdo..vláda nebo tak?

Čekala jsem něco jako:

Dost dobrá práce na sobě??, pití je shit.Už jako malý dítě jsem jasně viděl, že opilí lidé se chovají divně a rozhodl jsem se, že pít nebudu. A držím to dodnes. Změna je vidět na tvém videu, působíš jasněji než dřív. Alkohol sice odbourává zábrany ale zarověň i zakaluje vědomí. Ať se daří✨

Mohu se zeptat, jak máš na začátku to logo Aluška a pod tím "Esoterika mladé generace" místo nynějšího "Věděním ke svobodě", je to účelně?

Ahoj Alue, s tou stydlivostí jsem měla asi stejně velký problém od dětství jako ty. Naštěstí se mi to během několika let podařilo překonat, kolikrát to šlo i samo od sebe a opravdu to bylo velmi osvobozující. A nebylo to tancem 🙂 Jen prostě tím, že jsem si řekla 'to dáš', není z čeho mít strach a šla jsem do toho, třeba někoho oslovit. A pak jsem i cítila, že jsem to víc já, zároveň jako obrovský příliv energie 🙂

Já čekala přiznání typu: ,,vše, co jsem na tyhle stránky psala není pravda" .. Ještě, že jsem se spletla.

Pár nápadů po přečtení nadpisu:(počkej, to se lekneš

Je fakt, že každý tu závažnou nemoc, co měla tvoje maminka prožívá jinak, snáší jinak (já to znám taky z vlastní zkušenosti), ale moje děti to dodnes nevědí (12, 10) a nikdy jim to neřeknu, právě proto, že jsem jim nikdy nechtěla tímto prohlášením tak ublížit nebo je nějak zablokovat. Je fakt, že jsem chemoterapii neměla, takže jsem nikdy nezvracela a sotva se před nimi s obtížemi nepohybovala. Jsem toho názoru, že takovéto věci by se malým dětem měly říct až když fakt není zbytí a blíží se konec. Jinak je to věc rodiče a dítě se do toho nemá tahat.

To já zas čekala něco v tom smyslu, že čekáš dítě a budeš se vdávat. D

[14]: Jo, taky jsem čekala buď tohle, nebo oznámení o těhotenství. =))

Pod video niekto napísal že "tanec leci", tak som čakal priznanie typu: "začínala som ako tanečnica a postupne som sa prepracovala tam kde som"

[15]:  čím jsem starší, tím mi ty opičky jdou hůř a na sílu se nepřekonám… :-/

[18]:  No tam to bylo těžké, protože máti měla chemo 14x nebo 17x (už nevim kolik ale strašně moc, tehdy bylo slabší než dneska, neumíralo se po první dávce), přežila silou vůle a opravdu měla hned několik zážitků blízké smrti, kdy se jí hlasy ptaly jestli odejde a ona se bránila řekla NE já mám malé děti… proto vlastně přežila. A když máš mámu pořád v nemocnici s holou hlavou, bez prsa atd., to je věc kterou už neututláš.

[23]::  jj na podzim jsem začala být hrozně unavená a zadržovat vodu kvůli problémům se spaním a vyčerpání… tak dík že jsi citlivá a že jsi mi to tak hezky jemně řeka, víš já bych si toho totiž sama vůbec nevšimla a určitě s tím ani nic nedělám… ale kus na tom udělá úhel pohledu na kameru, podle váhy a míry ten příbytek rozhodně není bůhvíjak markatní (moje okolí si nevšímá) a jsem pořád v normální váze.

Ahoj, děkuji za inspirativní video. Sama řeším přesně takový problém, co popisuješ, ačkoli já netočím videa. 🙂 Dřív jsem měla problém se na cokoli zeptat i třeba v obchodě atd. Taky jsem velký introvert, mám problém se sebevědomím a stydím se. Dokonce tak, že ten komentář připnu raději na blog než na youtube. Mě teda hodně posunulo studium ošetřovatelství, kde vlastně musím neustále komunikovat s pacienty. Praxi máme několikrát týdně už od prvního semestru a mě to dělalo na začátku neskutečný problém, časem jsem se ale nějak otrkala a teď už mi to celkem jde. Je to asi jako, když se ocitnete na nějaký čas v zahraničí a ten cizí jazyk se prostě naučit musíte. A ono se to fakt přeneslo i do běžného života. Když něco potřebuju a nejde to, tak přepnu do "sestra módu". 🙂 I když to pořád ještě není ideální a musím na tom pořádně zapracovat. Postupuju takovými pidi krůčky, kéž by to šlo změnit lusknutím prstu… Tobě moc gratuluju, že se ti to povedlo, umím si představit, jak moc se ti ulevilo. Fakt, když musíš pořád přemýšlet, co si o tobě, kdo myslí, a bojíš se pořádně něco říct a projevit se nebo se zeptat, jestli neprodávají marmeládu, je to pěkně otravné.

[33]:  Děkuji :)  Každopádně jsem opravdu v zotavovací fázi, půl roku nespavosti se na člověku podepíše a pracuju na tom. Ale špeky nemám, je to zavodnění… Teď mě například ještě čeká jaterka.

Alue, nic ve zlém, ale pojem vegetariánství docela rozsekáváš. Stravuj se v pohodě, jak chceš a jak ti vyhovuje, ale je minimálně zvláštní, když o svém vegetariánství mluví někdo, kdo stále konzumuje ryby, když jsou tu i lidé, kteří se masa  (a i třeba vedlejších produktů, jako např. želatinových tobolek) vzdali na 100%. Což je přeci jen podstatný a důležitý rozdíl. Jeden pojem užitý na stále odlišné skupiny. Je to na jednu stranu zbytečné škatulkování, ale když už se používá, mělo se by se používat správně, ať je to fér.

Aluško, bude také ke koupi ten veliký krystal co máš na krku? Vlastním ten normální co prodáváš a nesundám ho z krku Líbil by se mi časem i ten silnější. Děkuji.

Úpřimné…za sebe bych ale ještě, že není alkohol jako alkohol (a ani víno jako víno, já jsem poznal vína které ve mě vzbuzovali až nasranost/agresi-dobrý se jim vyhýbat). Také pak často maskuju svou agresi/prázdnotu vtipností (spíš pseudo, ztrácím citlivost)-za opila, -ale i střízliva. A pak mě to mrzí a jsem staženej nejdřív vědomě, pak i nevědomě a cyklus začíná nanovo. Jseš dobrá žes to takhle zvládla a asi jsi vyhmátla i to jak si vyvolat ten uvolněný stav i bez alkoholu úplně..(a s tancem je nejtěžší začít, pak už to jde, ale odhodlat se…to mi nejde).