Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když empat narazí na falešné lidi, je běžné, že se uzavře. Je to jeho druh ochrany. Může se to projevit jako zadrhávání v řeči a nervozita. Každý, kdo nevyzařuje upřímné vibrace, uvede empata do stavu zvýšené pohotovosti.
V dobách, kdy jsem pracovala jako kadeřnice, jsem nikdy nedokázala pochopit, proč když jsem byla s některými klienty, kteří mi přišli milí, měla jsem uvnitř hrozné pocity. Teprve když jsem zjistila, že jsem empat, začalo mi to dávat smysl. Cítila jsem jejich bolest, kterou skrývali ve svém falešném chování. Falešnost má mnoho úrovní a mnoho důvodů. V počátcích objevování svých empatických schopností pro vás nemusí být vždy snadné určit, proč se někdo cítí špatně.

Zde jsou některé rysy a chování, které ve vás mohou vyvolat ten divný pocit, že něco jakoby ,,nehraje“:
Někdo chce být milován každým koho potká, proto se chová přehnaně mile, aby získal obdiv.
Někdo je vnitřně naplněn nenávistí nebo hněvem a přesto se usilovně snaží přesvědčit svět o opaku.
Někdo prožil emocionálně destruktivní dětství, je si sebou nejistý a trpí vnitřní bolestí, ale hraje si na drsňáka.
Někdo si vybudoval zcela novou osobnost, aby skryl člověka, o němž se domnívá, že ho společnost nepřijme.
Někdo je plný neupřímné chvály na vaši adresu.
Někdo si vymýšlí příběhy, aby působil víc zajímavě.

A takhle se může stát, že budete reagovat vy:
Vyhýbáte se pobytu v jejich přítomnosti, a přitom k tomu vlastně nemáte důvod (neřekli ani neudělali nic, čím by vám ublížili).
Nejste schopní s nimi mluvit. Věty se vám doslova netvoří v ústech a váš mozek se chová, jako byste neměli paměť. Zjistíte, že se jen ptáte, a pokud promluvíte, máte pocit, že to nedává smysl.
Pocit strachu v žaludku, který nezmizí do té doby, dokud zmíněná osoba neodejde.
Jakákoli delší doba, než jedna hodina, strávená v jejich společnosti vás vyčerpá a je vám špatně.
Cítíte se provinile, protože vlastně máte danou osobu rádi, ale nelíbí se vám, jak se s ní cítíte.
Cítíte se v jejich blízkosti bezmocní.

To, že empat cítí v druhém člověku faleš a nepravdu, ještě neznamená, že on sám se nikdy nepřetvařuje. Když se někteří empaté cítí špatně v blízkosti falešného člověka, může to pro ně i znamenat, že vidí svůj vlastní rys, který se jim nelíbí, a také ho před světem skrývají.
Všichni se někdy v životě musíme přetvařovat a chovat se falešně, ale pro některé lidi je to každodenní rutina. Možná musíme být optimističtí a šťastní, i když se cítíme smutní nebo v depresi, možná musíme předstírat naštvanost, i když jsme ve skutečnosti lhostejní, nebo musíme předstírat, že milujeme práci, kterou ve skutečnosti nesnášíme. V některých případech nám předstírání může pomoci překonat obtížné situace, ale žít takto pořád není zdravé.

Pro empaty je důležité odhalit všechny své skryté rysy a emoce, protože dokud pohřbíváme svou stránku, která se nám nelíbí, nikdy nebudeme šťastní a nebudeme se cítit úplní. Problémem však je, že mnozí z nás neznají příčinu.

Jednou z největších příčin neštěstí na této planetě je to, že lidé neznají sami sebe, a když před ostatními skrýváme nějakou svou stránku, aniž bychom znali důvod, způsobí nám to bolest. Být pravdivý a autentický je emocionálně osvobozující. Poměrně často se stává, že mnohé z vlastností, které jsme v sobě pohřbili, jsme ve skutečnosti zdědili po rodinné linii. Je důležité, abychom tyto vlastnosti odhalili, a pokud je nelze změnit (některé vlastnosti jsou v nás pevně uložené), přijali je a naučili se s nimi žít.

Citliví lidé nežádoucí rysy pohřbívají, protože ví, jak jsou destruktivní, ale jejich pohřbením je neztratí. Vždy se někdy znova objeví a budou škodit.
Nenávist, hněv, žárlivost a strach z odmítnutí jsou čtyři nejčastěji pohřbené rysy. Můžeme někoho nenávidět za to, jak se k nám zachoval. Hněv jsme mohli zdědit po rozhněvaném rodiči. Pochvala a pozornost, kterou byl v dětství obdarován kamarád nebo sourozenec, mohla vést k žárlivosti a odmítnutí v dětství, například ze strany nevědomého rodiče, se v nás mohlo nahromadit jako intenzivní strach z odmítnutí. Všechno jsou to velmi jednoduché a nevinné spouštěče, které se však mohou nabalovat jako sněhová koule a vést k hluboce zakořeněné nejistotě, o níž máme pocit, že musí zůstat skrytá. Když v sobě nějaký rys rozpoznáme a přijmeme ho, ztratí svou moc.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje