Aluška.org: Věděním ke svobodě

Článku dobře rozumím. Jen k předposlednímu bodu… Opravdu hlubokou lásku jsem poznala až před dvěma lety. Bylo to jako výbušné probuzení úplně všeho ve mně, probuzení ze tmy do dne, které se přelilo do něčeho nádherného, věčného, hlubokého… Nevím, neumím to popsat. Bylo to jako nádherné a povedené partnerství po dvaceti letech, kde se bytosti znají a mají k sobě velkou úctu, až na to, že my se znali krátkou dobu. Ale zůstane to ve mně uchované navždy. Zároveň to ale byla pro mě jedna z nejbolestivějších zkušeností. Prostě silná láska a možná i něco hlubšího než to, takové skoro sourozenecké, známé pouto, ale myslím, že toho člověka znala má duše z minulých životů, jelikož začala doslova zpívat a křičet o slovo, když ho poznala. Tato duše je jedna z věcí na které se těším v posmrtném životě, protože pokud ke mně patří, setkáme se. Jelikož v realitě už ho asi nikdy nepotkám(konec konců stačí zavřít oči a hledět srdcem, no ne? Ten člověk mě toho naučil hodně za krátkou dobu. Cítím dušičku dokonce i teď, když o něm jen píšu)… Každopádně – do té doby jsem milovala vždy víceméně jen tak jako "povrchně", nikdy to nebylo i zcela duchovní. Mám totiž zdravý(snad)sexuální apetit(pardon že to takhle řeknu, ale nevím jak jinak)a prostě se mi muži líbí(ne všichni, to zas bacha, s k*rvou prosím neplést ). A když pak vidím pěkného chlapa a jsme oba svobodní(v lepším případě že, co si budeme povídat, to je to fyzické zalíbení…), ráda si s ním začnu, aniž bych cítila přímo hlubokou lásku. Poté si ve vztahu na bázi té fyzické přitažlivosti vybuduju úctu k druhému, důvěru a tak dále, prostě klasický vztah. Chci tím říct, že pro mě je velký rozdíl mezi fyzickou přitažlivostí a pravou, hlubokou láskou, doslova takřka bezbřehým milováním. Cítit tak hlubokou duševní lásku v každém vztahu, tak mě to za chvíli zničí, tenhle případ byl pro mě jeden a ojedinělý. Já jen, že mi to přijde zvláštní, že někteří lidé nazvou "jen" fyzickou přitažlivost pravou láskou, když jde o pouhou růžovou zamilovanost…  Ale já to chápu, někdo to nerozezná a navíc když pak člověk má k někomu tak blízko, tak vám na něm začne záležet pomalu víc než na sobě. Snad chápete, jak tenhle komentář myslím, nevím, nakolik je to srozumitelné

Pěkný článek, děkuji Aluško 🙂 …nedá mi to, ale chci napsat, že i oduševnělý člověk může najít partnera a může mu s ním být dobře. Jestli můžu popsat vlastní zkušenost: moje mamka v mládí prožila klinickou smrt a to ji obrátilo život naruby. Od té doby žila vědomě a zajímala se o věci mezi nebem a zemí. Pracovala na sobě a probouzela se. Všechny tyto své poznatky pak předávala mě a sestrám, hodně jsme si pak o těchto věcech povídaly a díky tomu jsem našla samu sebe a taky se snažím žít vědomě. Sama o sobě vím, že mám určité mezery, třeba vim, že zatím nejsem schopná prožít AC, protože mám z toho strach, necítím se na to. Ale zase naopak, mé Vyšší Vedení ke mě promlouvá prostřednictvím snů. Snažím se na sobě pracovat, a velký kus cesty jsem ušla i díky synovi. Děti jsou opravdu našimi učiteli jak jsem někde četla 🙂 …ale abych se vrátila k podstatě tohoto příspěvku. Chci napsat, že i se stylem života jaký vedu, mám vedle sebe skvělého partnera. On je sice spíše realisticky založený, ale dokážeme společně fungovat. Je hodně pro rodinu, žije pro našeho syna, je hodně komunikativní, umi těžce fyzicky pracovat, prošel si nelehkým dětstvím a dospíváním. Ale i přes to všechno zůstává optimista jak říká. Když jsme se poznali, byla jsem po maturitě. Hned od začátku jsem mu řekla, jak to mám, a on s tím problém neměl. Vzal to skvěle. Za ty roky co jsme spolu chápe moje myšlenkové pochody (i když ne vždy s nimi souhlasí), je mi velkou oporou. Hodně spolu mluvíme, dokážeme debatovat hodiny 🙂 …po narození syna jsem neměla nejlepší období, ale díky němu jsem to dokazala zvládnout, nevzdal to se mnou. Prožili jsme si lepší i horší období, a všechno špatné čím jsme si prošli nás ještě víc spojilo. Jsme spolu už 6 let, a čím jsme spolu déle, tím víc začínám chapat pravou podstatu Lásky. V našem případě, i přes to, jak jsme v určitých věcech odlišní, tak se paradoxně navzájem doplňujeme. Takže myslím, že i oduševnělý člověk si může najít partnera, se kterým mu bude skvěle 😉

Tak teď už konečně vím proč nemůžu najít ve svém životě partnerku. Jsem prostě moc oduševnělý a záře mé duše potencionální partnerky tak oslní, že to nevydrží a už se mi nikdy neozvou

Zajímavý obrázek z "Láska veľmi Bolí"

[8]: >>o vás musí být mezi holkama rvačka<<

[8]: Rvačka ani ne. Spíš fronta.

To je tak presne! A jsem rada, za to, ze prave takovy vztah s partnerem mame.

[11]:…gratuluju!

Nedávno jsem slyšel přednášku Maxe Kašparů – kde uváděl případ ze své psychiatrické praxe:

Láska pod lupou

[20]:souhlas..ještě bych přidal manipulaci/lování

[18]:zkus napsat..třeba přeskočí jiskra..sulcjar@seznam …co máš za problémy??každý má nějaké