Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ve světě, kde se preferuje empatie a soucit, může znít myšlenka „nebýt milý ke všem za každou cenu“ poněkud mimo. Ale Buddhismus tuto ideu popisuje velmi dobře a pokud dočtete článek do konce, možná zjistíte, že na tom je kus pravdy.
Gautama Buddha, zakladatel Buddhismu, sdílel velmi cennou moudrost na toto téma už před ca 1500 lety.

Když bylo Buddhovi 21 let, vydal se na duchovní cestu, na které zkoumal mimo jiného i podstatu lidského utrpení. Jeho zkušenosti a poznání z něj učinily osvíceného duchovního mistra. Jeho zjištění byla zformována do čtyř mouder neboli Čtyř pravd, které vystihují jádro buddhismu.

1. Pravda o utrpení
Buddha říká, že utrpení, fyzické i duševní, je nedílnou součástí lidského života, se kterou je nutné se umět vyrovnat a smířit. Utrpení bychom měli čelit, abychom našli efektivní cestu k řešení a posunuli se dál. Nadměrnou jemností vůči druhým lidem jim můžeme pomoci zmírnit jejich utrpení, neřešíme však příčinu jejich problémů a neučíme je, jak mají situaci vyřešit.

2. Důvod utrpení
Je přirozené, že lidé hledají uspokojení a snaží se vyhýbat utrpení. Jádrem všeho lidského utrpení je dle Buddhy zejména připoutanost a závislost. Pokud jsme nadměrně jemní ke druhým lidem, nepomáháme jim odpoutat se od jejich závislosti, ani jim nepomáháme zbavit se závislosti na vnějším potvrzení.

3. Úleva od utrpení
Buddha přináší i řešení a naději v jinak smutném tématu. Konec utrpení je možný tím, že vyřešíme svou závislost a postavíme se čelem k jádru problému, který nám utrpení způsobuje. Opuštěním naší potřeby všem za každou cenu vyhovět, opuštěním naší potřeby dostávat vnější potvrzení a opuštěním naší závislosti, se můžeme od utrpení osvobodit. Vyžaduje to však disciplínu a vnitřní moudrost.

4. Cesta k úlevě od utrpení
Ačkoli vlídnost ke druhým může působit lákavě a příjemně, je potřeba naučit se rozlišovat mezi tím, co má a co nemá smysl ve vztahu k řešení daného problému. Pokud pochopíme tuto myšlenku, začneme se zamýšlet nad naším postojem: Kdy je vhodnější ukázat vlídnou tvář a kdy je naopak vhodnější se emocionálně odpoutat a nechat trpícího, aby se problému skutečně postavil a tak dozrál? Která volba je efektivnější a někam povede?

Tím, že se na situaci podíváme střízlivě, aniž bychom si ji zabarvovali iluzemi a očekáváními, můžeme zaujmout zdravý postoj k situaci a správně zvolit přístup založený na reálném zájmu o druhého, ne na potřebě vypadat dobře a získat vnější potvrzení.

Jedním z důležitých nástrojů, které je potřebné si umět osvojit, je schopnost správně volit slova. Neurážet, nenadávat, nepomlouvat. Správně zvolená slova nám pomohou vyhnout se konfliktům a soustředit se na skutečné jádro problému.
Měli bychom se cvičit v tom, abychom si byli plně vědomi svých pocitů a myšlenek. Co se nám honí hlavou, co v nás vyvolává psychické vlny. Tím, že si jsme plně vědomi sami sebe, dokážeme volit moudře, aniž by nás stahovaly chaotické proudy emocí a vnějších vlivů.

Buddha mluvil o Prostřední cestě jako o správné cestě k osvícení.
Tato prostřední cesta je o klidném vycentrovaném a vědomém bytí. Je o hledání harmonie a vyhýbání se extrémům. Je o hledání rovnováhy mezi nadměrnou péčí o druhé a na druhé straně nadměrnou zatvrzelostí a bezcitem.
Nadbytečný bezcit by totiž opět vedl k utrpení, stejně tak jako nadměrná péče, která by vedla k vlastnímu obětování se za druhé. Správná prostřední cesta nezahrnuje zbytečné ubližování, ani sebeobětování.

Nadbytečnou snášenlivostí a tolerancí vůči druhým lidem by se nám mohlo stát, že budeme tolerovat nepřípustné chování, kdy bychom mohli být využíváni, mohla by být pošlapávána naše důstojnost a tím bychom opožďovali nezbytný ozdravný proces vedoucí k řešení nezdravé situace. Podporováním nezdravého chování můžeme mít pocit, že tomuto člověku pomáháme, ve skutečnosti mu tím pomáháme jen zůstávat v destrukčním vzorci jednání a v nezdravé mentalitě.

Představte si, že jste cestující, který se na voru snaží přeplout na druhou stranu řeky. Pracně sesbíráte vhodné dřevo, vypracujete vhodné plavidlo, překonáte s ním řeku… Když ji však překonáte, nenesete si tento pracně vybudovaný vor dál na svých zádech, protože chápete, že už svůj účel splnil. Proto ho tam necháte.
Znamená to, že náš postoj slouží určitému účelu. I naše vlídnost k druhým lidem má být směřována cíleně se záměrem. Měli bychom se umět adaptovat podle momentální situace. Prostřední cesta má sloužit jako navigující faktor v těchto situacích. Měli bychom mít na mysli naše vlastní blaho a mít jasně stanoveny hranice, abychom byli schopní pěstovat zdravé vztahy a navigovat sebe i druhé k řešení.

Ve chvíli, kdy se setkáváme se zraňujícím nebo špatným jednáním ze strany druhých lidí, prostřední cesta nás vede k tomu, abychom reagovali moudře a soucitně. To zahrnuje naše jasné cílení na špatné chování. Zatímco je důležité nepodporovat zbytečnou krutost, je stejně tak důležité nenechat se ničit špatným jednáním druhých a nenechat se vychylovat ze své cesty. Vyvažování soucitu a odstupu nám pomáhá efektivně zvládat sociálně a emočně náročné situace.

Konflikt je nevyhnutelná součást lidské interakce.
Konflikty je potřeba řešit soustředěnou přítomností, aktivním nasloucháním a připraveností pochopit perspektivu druhého člověka. Než být nadměrně jemný k druhým lidem, je mnohem lepší uplatnit Prostřední cestu, která představuje konstruktivní dialog a snahu pochopit druhého člověka.

Měkkost sama o sobě nemůže vymazat utrpení, které se dřív nebo později dotkne života každého člověka.
Je zásadně důležité pochopit a přijmout, že každý člověk je jedinečný a že jeho cesta za osobním blahem a dobrem je také originální. Zatímco některým pomůže vlídnost, pro jiné je vhodnější nabídnout plán a ukázat směr. Aktivní naslouchání a empatie jsou klíčové pro rozlišení, jaký přístup je vhodné zvolit.

Musíme přijmout, že vše co máme, ať už je to majetek, kariéra, nebo vztahy, je předurčeno ke změně. Dokonce i naše nejbližší vztahy jsou určeny ke změně. Lidé se mění a s nimi i jejich potřeby.

Buddhismus klade důraz na vědomou přítomnost oprostěnou od potřeby soudit. Nabízí se tak klidný prostor, který je neocenitelný. Když jsme konfrontování s těžkou situací, nebo konfliktními lidmi, vědomá přítomnost nám pomáhá vnímat to, co se děje uvnitř nás samotných a vybrat si vhodné reakce, namísto okamžitého odsouzení.
Pokud si umíme zachovat vnitřní klid bez ohledu na vnější okolnosti, umíme reagovat moudře a efektivně. Je to důležitější, než být nadměrně přívětivý ke všem lidem za každou cenu.

Prostřední cesta nás učí, že soucit nutně není to samé co měkkost. Nastavení hranic je projev moudrosti, nikoli bezohlednosti. Prostřední cesta neříká, že máme být hrubí, nebo bezcitní. Vede nás k tomu, abychom volili moudře své činy a svá slova tak, aby sloužily svému účelu, ideálně aby vedly k řešení.

© aluska.org 2024