Aluška.org: Věděním ke svobodě

O víkendu jsem svému otci hlídal dům, když jel s rodinou na dovolenou. V tom domě jsem už prožil několik paranormálních zážitků, takže jsem tušil, co mě tam čeká. Nikdy jsem se tam necítil dobře. Je to dvoupodlažní dům s velkým dvorem a středně velkým suterénem. Několikrát jsem viděl, jak se od okna k oknu pohybují stíny, nebo jsem slyšel skřípání a sténání na schodech. Tento duch se ke mně nikdy nechoval agresivně, jenom o sobě dával čas od času vědět.

Ale když jsem šel ten víkend hlídat dům, měl jsem to typické sebevědomí teenagera a snažil jsem se vypadat hustě před svou holkou. A tak jsem začal křičet na celý dům, ať mi ten duch ,,políbí pr*el“.
Byl jsem tam jenom já, moje holka a můj pes. Moje holka mě opakovaně varovala, abych s tím přestal a nerozčiloval ho. Ignorovat jsem ji.
První noc se nic nestalo. Žádný hluk, ani žádný podezřelý zvuk. Z druhého patra byste slyšeli i spadnout špendlík ve sklepě. Další den se ale začaly dít věci.

Znáte ten pocit, který cítíte svíráním v žaludku, kdy víte, že něco není v pořádku? Pocit, že vás někdo pronásleduje. Jakobyste byli v temném lese a nějaká šelma je v křoví a vyčkává, než vás zabije… Tento pocit jsem měl celý den.
Byl jsem z toho dost na nervy a varovná slova mé přítelkyně mi začala docházet. Den probíhal normálně až do 9 hodin večer.

Právě jsme se vrátili z rychlého občerstvení a posadili jsme se na gauč. Položil jsem nakoupenou tašku s jídlem na stůl, který měl můj otec v obývacím pokoji. Když jsem se posadil a začal mluvit se svou přítelkyní, taška s jídlem odletěla ze stolu a přistála vzhůru nohama přesně v koši.

Normálně bych si myslel, že jsem to možná položil na okraj stolu, nebo že ta váha jídla, které bylo v tašce, byla nerovnoměrně rozložena a tak to spadlo. To ale nebyl tenhle případ. Taška s jídlem byla přesně uprostřed stolu a i kdyby sama spadla, nespadla by ze stolu dolů.

Spadla ze stolu, převrátila se a přesně přistála v malém koši vedle toho stolu. Žádné jídlo se nevysypalo, neudělalo to žádný nepořádek.

Pak se celý dům jakoby ,,probudil“, všude se najednou ozývaly zvuky. Bouchání, skřípání a lámání dřeva. V místnosti za námi spadlo něco velkého. Pak bylo znovu ticho.

Sebral jsem odvahu, a obešel jsem všechny místnosti v domě, abych ručně rozsvítil všechna světla. Ale suterén a schodiště světla už měly zapnuto.
Po rychlém zapnutí každého dalšího světla v domě jsme se vrátili na gauč. Z ničeho nic mě zasáhla obrovská vlna vyčerpání a usnul jsem vedle přítelkyně. Řekla mi, že dům ztichl, jakmile jsem ,,omdlel“. Žádná aktivita, žádný hluk, nic.

Když jsem spal, měl jsem sen, ve kterém někdo seděl přímo přede mnou. Měl na sobě oblek s modrou kravatou a černé kožené boty. Ale neměl obličej, kde by jinak byla tvář, tam měl on jenom kůži.
Řekl mi: ,,Naprav to, nebo…“
,,Nebo co?“ Zeptal jsem se ho. ​​
A pak jsme tam jen mlčky seděli, dokud jsem se neprobudil.

Když jsem se probudil, okamžitě jsem svou holku vyprovodil ven z domu. Řekl jsem jí, že se mi nelíbí představa, že by tam zůstala s takto rozzlobeným duchem. Odešla z domu a ještě předtím, než se dostala na ulici, zaslechl jsem, jak někdo chodí ve druhém patře. Slyšel jsem šlapání v botech.

Pak jsem byl znova zasažen další vlnou vyčerpání a omdlel jsem. I když jsem tentokrát neměl sen, nebo si ho alespoň nepamatuji, když jsem se probudil, cítil jsem pocit úlevy. Bylo už ráno.
Vzpomněl jsem si sice na události z předešlé noci, ale choval jsem se jako obvykle. Udělal jsem si kávu, dal jsem si snídani a jak jsem pustil psa ven, můj telefon začal vydávat statický šum. To se ještě nikdy nestalo, mám docela nový telefon a nikdy jsem s ním neřešil žádnou poruchu. Nebyl žádný důvod, proč by můj telefon měl vydávat ten šum.

V tom statickém šumu jsem uslyšem hlas. Byl to mužský hlas. Nedokázal jsem rozeznat, co říkal, ale rozhodně mluvil ke mně.
V hrůze jsem telefon zahodil a začal se duchovi moc omlouvat. Řekl jsem, že jsem neměl říkat to co jsem řekl a že už chápu, že bych měl víc respektovat zemřelé.
Když jsem se omluvil podruhé, opustil mě strach a cítil jsem se lehčí, méně úzkostný a méně vyděšený.
Ten den se můj otec vrátil domů až večer, takže jsem nemohl z toho domu odejít dřív.

článek je založen na překladu zahraničního autora| připravila © www.aluska.org 2021