Aluška.org: Věděním ke svobodě

Rituál koupání a ponořování se do speciálních pramenů za účelem léčby, se praktikuje již po tisíce let. Mnohé starověké civilizace si vody velmi vážily a považovaly ji za božský dar. Indové, Řekové a Egypťané se domnívali, že voda je zdrojem světa (Arché) a lidské bytosti. V biblické knize Genesis byla voda popsána jako původ kosmu. Egypťané a Izraelité se ponořovali do posvátné vody v Nilu a Jordánu, hinduisté do řeky Gangy a Egypťané do Nilu (a dalších), aby uzdravili svou duši i tělo.

Starověké lázně
Staří Řekové a Římané znali hluboce blahodárné účinky sirných pramenů, zejména pro léčení kožních chorob a pro zmírnění bolestí svalů a kloubů. Historicky jsou považováni za vůdce léčebných koupelí, protože postavili nejpropracovanější a nejluxusnější lázně, které v některých případech pojaly až 6 000 koupajících se najednou. Lázně sloužily k léčení, společenským setkáním a dokonce i k obchodním jednáním. Některé veřejné lázně byly tak velkolepé, že v nich byly přednáškové sály, umělecké galerie, meditační místnosti a modlitební stánky. Nezřídka v nich po bitvě nacházeli útěchu zranění nebo unavení vojáci, kteří se zde zotavovali a léčili. V lázních pracovali někteří z nejlepších léčitelů a mohli ošetřovat jejich zranění.

V Osmanské říši byla čistota a posvátnost vody vždy ceněna pro očistu a obnovu. Hammám (Hammim), známý také jako „turecká lázeň“, zahrnuje řadu očistných technik, které se často používají k léčení celé řady chronických onemocnění. Léčivá voda starověkého bazénu v Hierapolisu byla natolik proslulá, že ji zde často navštěvovala egyptská královna Kleopatra, která dala bazénu další společné jméno: Kleopatřin bazén.

Ve středověku se v Persii, Turecku a na Kavkaze vytvořil kult koupání. Koupaliště sloužila jako salony krásy i zdravotní poradny. Všeobecně platilo, že lidé se měli koupat 1-3krát týdně, aby si udrželi dobré zdraví. Středověké blízkovýchodní lázně obvykle nabízely služby, jako je napařování, koupel a masáž s aplikací bylin a aromatických olejů. Mnoho velkých veřejných lázní mělo za tímto účelem personál masérů, protože se věřilo, že masáž zmírňuje fyzickou a duševní únavu a zlepšuje krevní oběh.

Ve starém Egyptě byla voda hluboce uctívána a používána k očistným, rituálním a kosmetickým účelům. Královna Kleopatra byla proslulá svou zářivou pletí a úžasnou krásou. Prováděla obřadní sauny, často se koupala v heřmánku, používala okvětní lístky modrého lotosu a mléko, spolu s bahenními zábaly z Mrtvého moře pro očistu a mineralizaci.

Japonsko bylo po staletí další kulturou známou svými koupelovými a očistnými zvyky a posedlostí čistotou. Duchovní snahy o hygienu a rituální očistu byly klíčovou součástí japonské kultury a koupání se také často provádělo společně.

U starověkých Mayů se nacházejí pravděpodobně jedny z nejstarších saun a lázní, které archeologové dosud našli, a to v Belize pod názvem Cuello. Pochází z doby 900 let př. n. l. Mayové používali sauny a lázně jako způsob, jak si udržet zdraví. Používali ji také ženy při porodu, během náboženských očistných rituálů a když byl někdo nemocný. Mayové, stejně jako jiné tradiční kultury, používali lázně i jako způsob, jak se dostat do podsvětí. Domnívali se, že jim umožňují mluvit nejen s předchozími generacemi, ale také s bohy.

V Homérových básních a u Hésioda se mnohokrát zmiňuje používání regeneračních koupelí s minerálními prameny a bylinami, které měly zbavit tělo nemocí a navrátit tělu i mysli rovnováhu.

Řecký lékař Hippokrates (asi 460-377 př. n. l.), známý jako otec medicíny, se o léčivých účincích aromatických koupelí dozvěděl od starých Egypťanů. Následně vypracoval učení o používání vody jako formy léčby, kterou nazval hydropatie. Léčivé koupele se nazývaly také thalassoterapie nebo hydroterapie (léčba vodou). Název thalassoterapie může pocházet ze starořeckého thalassa (malé moře) nebo od řeckého filozofa Thalese (asi 636-546 př. n. l.), který věřil, že fyzikální svět pochází z jediné základní látky: vody.

Lázně (thermae) ve starověkém Římě se proslavily díky voňavým odvarům a balzámovým mastičkám. Takoví učenci jako Dioskoridés (1. stol. př. n. l.) a Galén (asi 130-200 př. n. l.) doporučovali aromatické koupele při urologických a pohlavních potížích, ale také při nádorech, ranách, nachlazení, špatné náladě a únavě. Galén léčil pacienty s horečkou ve slavných Hadriánových lázních. Některé veřejné termální lázně v Římě byly obrovské, velkolepé budovy s oddělenými místnostmi s horkou, teplou nebo studenou vodou a speciálními odděleními pro masáže, sport a tělesná cvičení.

Antické byliny, oleje a mléko
Nejstarší písemné informace o léčebných koupelích s bylinnými odvary jsou obsaženy v indických védách (1500 př. n. l.) a starobabylonských lékařských spisech (2300 př. n. l.). Aromatické oleje se používaly k léčbě různých onemocnění, ke koupeli a po koupeli k dalšímu napomáhání léčebnému účinku. Například tymiánová mast se používala při revmatismu a mast s henou nebo cibulí se používala při oparech. Během koupele a po ní návštěvníci lázní odpočívali a zvlhčovali si pokožku tonizujícími bylinami, které dále napomáhaly léčebnému efektu, mezi klasické patřily: máta peprná, tymián, sladká majoránka, okvětní lístky růží, kardamom, zázvor a hřebíček.

Zde jsou uvedeny některé z mnoha bylin, o nichž se v rámci starověkých textů zmiňují Egypťané Babylóňané, Asyřané, Hebrejci, Řekové:

Bylinky: anýz, ječmen, bazalka, skořice, kardamom, heřmánek, máta peprná, bílá a modrá lilie, lotos, sladká majoránka, eukalyptus, tulsi bazalka posvátná, růže, kopr, len, jetel, česnek, kurkuma, jalovec, pelyněk, oregano, borové jehličí, meduňka, levandule, majoránka, hořčice, rozmarýn, listy vinné révy, listy slézu, listy zelí, červená řepa, lněné semínko, ibišek, fialka, granátové jablko a další.

Oleje: mandlový, ricinový, olivový, jojobový, kadidlový (pryskyřice), sezamový, kokosový.

Mléka: oslí, kozí, velbloudí, jačí, kokosové, ovesné.

Ostatní: med, mleté krystaly, soli, jíl.

Existuje mnoho léčivých bylin a koření, které lze snadno začlenit do koupele. Mnohé z klasických kulinářských bylin, které máme v naší spíži, jsou prastaré rostliny, které se v nejrůznějších podobách používaly k ochraně a léčení.
Esenciální oleje obecně jsou velmi imunitně ochranné, protože olej ze samotné rostliny je jako extrakce imunitního systému samotné rostliny. Samozřejmě existují rostliny, které se orientují spíše na relaxaci, zatímco jiné mají více imunitně ochranných látek. Existuje nepřeberné množství bylin, které lze použít, buďte kreativní a použijte to, co máte k dispozici.

Kteroukoli z níže uvedených bylin lze použít čerstvou, suchou (prášek, celé sušené listy, okvětní lístky atd.) nebo ve formě esenciálního oleje. Použijte to, co máte, a smíchejte to, co vám připadá intuitivní a inspirativní. Pokud se rozhodnete pro čerstvé nebo sušené rostliny, nezapomeňte si před koupelí připravit odvar nebo nálev, který pak můžete přecezený nalít do vany. Takto vám totiž ve vaně nebude plavat kvítí, které by mohlo ucpávat odpad.

Pokud používáte suché a čerstvé byliny
Uvařte si na plotně velký hrnec čaje (pár litrů) s oblíbenými čerstvými a/nebo sušenými bylinkami, které máte po ruce a v hojném množství. Povařte asi 15-30 minut.
Pokud používáte kúru, kořeny nebo houby, vařte na středním plameni 20minut. Pokud používáte jemné květy a listy, jako jsou růže, nebo čerstvé bylinky, jako je máta, nezapomeňte použít střední až nízký oheň a nechte je 10min vyluhovat v horké vodě, nepřevařujte je, protože byste poškodili léčivé složky.
Léčivý vývar můžete přecedit a nalít přímo do koupele. Houby, kúru, kořeny a plody, jako je kakao a prášek z mangostanu, můžete vařit delší dobu, jen dbejte na to, abyste udržovali stálou teplotu a nepřehřívali.

Éterické oleje
U éterických olejů platí obecné pravidlo, že v rámci koupele můžete použít 1-3 různé éterické oleje v celkovém množství asi 20 kapek. Nezapomeňte to s esenciálními oleji nepřehánět, jsou velmi silné a při nadměrném dávkování mohou být dráždivé.
Pro představu, k destilaci 450 gramů meduňkového esenciálního oleje je zapotřebí asi 2718 kilogramů meduňky, což odpovídá přibližně 28,5 kg meduňky na 5ml lahvičku! K destilaci více než 900gr citronového esenciálního oleje je zapotřebí téměř 3 000 citronů. Používejte tedy s rozvahou.

Bylinky na ochranu imunity
EUKALYPTUS – Klasicky se používá jako protizánětlivý prostředek a k ochlazení organismu při horku způsobeném chronickým zánětem. Eukalyptus je dobře známý jako čisticí prostředek, se zvláštní afinitou při podpoře zdraví horních cest dýchacích.

ROZMARÝN – Rozmarýn, používaný od starověku jako všelék, velmi chrání imunitní systém a může pomoci odblokovat ucpané nosní cesty. Může být velmi prospěšný pro zmírnění bolestí hlavy při ucpaných dutinách, migrénách a psychickém stresu. Rozmarýn se klasicky používá jako mozkové tonikum, neboť bylo zkoumáno, že jeho vůně a léčivé vlastnosti napomáhají duševní jasnosti, poznávání a dokonce pomáhají při vybavování snů.

OREGANO – Díky vysokému obsahu karvakrolu a thymolu se stal jedním z nejsilnějších přírodních antibiotik. Esenciální olej z oregana může díky svému silnému antimikrobiálnímu a antibakteriálnímu složení pomáhat chránit imunitní systém a předcházet nachlazení a chřipce. (Velmi ho řeďte, nikdy ho nedávejte na pokožku přímo, hodně pálí)

SKOŘICE – Jeden z nejsilnějších antibakteriálních prostředků v rámci světa esenciálních olejů. Používá se jako tonikum na krev a jako ochrana imunitního systému. Skořice může mít antivirové účinky a pomáhat předcházet infekcím.

HŘEBÍČEK – Toto nádherně aromatické koření je dobře známé pro nesčetné množství léčivých účinků, které obsahuje, má antibakteriální, protiplísňové, antiparazitické, antiseptické a antivirové vlastnosti.

ČESNEK – česnekové koupele s použitím stonků, listů nebo stroužků mají léčebnou hodnotu, protože tato rostlina má protikřečové účinky a výrazné účinky proti bakteriím, plísním, virům a dokonce i červům. Vzhledem k tomu, že vařením česneku se některé jeho příznivé účinky inaktivují, mohou být česnekové koupele při zánětlivých onemocněních méně účinné než mast z čerstvého nasekaného česneku (zejména při léčbě chronické nebo akutní infekce).

KADIDLO – Tato čeleď stromů obsahuje velmi účinné sloučeniny, o nichž je známo, že silně posilují a chrání imunitní systém. Byla vědecky zkoumána jeho protizánětlivá povaha a schopnost zvyšovat obranyschopnost bílých krvinek.

KOPŘIVA – Rostlina obsahuje několik sloučenin posilujících imunitní systém, včetně flavonoidů, karotenoidů a vitaminů A a C. Tyto antioxidanty pomáhají zesilovat imunitu. Výzkumy ukazují, že extrakt z kopřivy posiluje imunitní reakci a podporuje aktivitu imunitních buněk. Pokud ve vašem okolí rostou kopřivy v hojném množství, sklízejte je čerstvé a vyluhujte je do léčivého odvaru, který pak přidejte do koupele a popíjejte kopřivový čaj i při koupeli.

ADAPTOGENY — Existují některé primární a sekundární adaptogeny, které lze použít v čaji pro hloubkovou obnovu imunity a regenerační koupel. Mějte na paměti, že většina adaptogenů jsou pomalu rostoucí rostliny, takže je používejte s rozvahou. Nejlepší by bylo pít je jako čaj, když sedíte ve vaně. Můžete také použít snadno dostupné houby, jako jsou shiitake, maitake, a další, přidat je do léčivého vývaru spolu s dalšími bylinami, jako je bazalka, ibišek atd.

Ašvaganda – silný imunomodulátor a hluboce uvolňující prostředek. Přidejte 1-2 lžičky do léčivého odvaru, který můžete popíjet při koupeli, a přidejte do koupele.
Tulsi bazalka – Ochránce imunitního systému.
Medicinální houby – Imunitní ochránci, antimikrobiální, antivirové látky. Můžete do léčivého vývaru použít hrst klasických kulinářských hub chránících imunitu, jako jsou klouzky, shitake, maitake a hlíva ústřičná.

Bylinky pro relaxaci
MÁTA – je chladivá a může pomoci snížit zánět a horečku. Máta, stejně jako růže, může pomoci odstranit kožní výsevy, které často souvisejí se stresem nebo alergickými reakcemi. Mátové koupele se také klasicky předepisují na uvolnění svalových křečí, snížení bolesti a zvýšení krevního oběhu.

RŮŽE – Růže se klasicky používá jako zkrášlující složka, protože má poměrně velkou schopnost rozjasnit pleť a zklidnit podrážděnou pokožku. O růžích je známo, že otevírají srdce a pomáhají zmírňovat fyzický a emocionální stres.

HEŘMÁNEK – Bylina s bohatou historií, kterou jako léčivou stálici používaly všechny známé starověké civilizace. Heřmánek je nervový prostředek, o němž je známo, že zklidňuje nervový systém, pomáhá při úzkosti, namožených svalech a může pomoci s klidným spánkem. Heřmánek se také používá ke zklidnění podrážděné pokožky, při vyrážkách a při poškození nervů.

LEVANDULE – Starověcí řečtí učenci jako Galén a Dioskoridés i středověcí lékárníci uvádějí silné uklidňující účinky levandule. Studie publikovaná v časopise Journal of Medical Microbiology zjistila, že levandulový olej může být účinný v boji proti plísňovým infekcím. Je také dobře známá pro své uklidňující účinky na nervový systém, dobře známá pro svou schopnost povznést ducha. Levandule jako odvar a éterický olej má protikřečové a uklidňující účinky a používá se při tachykardii (zrychlený tep) a neurastenii.

KAKAO – Z něj bude hluboce vyživující a znamenitá koupel. Kakao má vysoký obsah antioxidantů a také živin, jako je hořčík (který může pomoci snížit stres), draslík a železo. Kakao dokáže snižovat úzkost a zlepšovat náladu. Zároveň je vynikající pro vaši pokožku.

© aluska.org 2023