Aluška.org: Věděním ke svobodě

Běhá z toho mráz po zádech. Sama mám bohužel otřesnou zkušenost, z rodiny, s tátou. Krátce po hospitalizaci kvůli cévním záležitostem, na interním odd. jedné pražské nemocnice se můj táta začal pozvolna měnit, byl spavý, přestal mě poznávat, začal mluvit z cesty, nemohl najít slova, dlouze hleděl mimo, pozorovala jsem apatii…Lékaři to přičítali medikaci proti bolesti, na kterou si údajně táta stěžoval. Po 2 týdnech byl zčistajasna proti své vůli a aniž by se kdokoliv obtěžoval informovat rodinu, převezen na psychiatrii. Přišla jsem na to zcela náhodou, když jsem za ním šla na návštěvu a našla prázdné lůžko. Trvalo mnoho hodin, než mi bylo milostivě řečeno, kde je a několik dní, než jsem se k němu vůbec dostala! Nikdo mi neřekl, co se stalo, nikdo se se mnou nebavil, pokládali mi telefony, lékaři se odmítali osobně vyjádřit. Můžu vás ujistit, že to, co jsem na odd. gerontopsychiatrie viděla, už do smrti nezapomenu, nefalšovaný středověk, totální ponižování lidí, brutální zacházení s nimi, klecová lůžka… . Jedna mladá lékařka mi mezi čtyřma očima poradila, ať tátu zkusím dostat co nejrychleji pryč a hlavně, aby se nevrátil do té nemocnice, ze které byl odeslán, protože tam s ním očividně nebylo dobře zacházeno. Ukázalo se, že má na těle vážné proleženiny III. stupně – po 2 týdnech na interně! Víc jsem z ní nedostala. Převoz se mi posléze ve spolupráci s jinou nemocnicí podařilo zajistit. Tam tátu dali opět do kupy, rozchodili, a jelikož nebyl pod sedativy, teprve tam jsem se od něho dozvěděla o hrůzném zacházení za první hospitalizace na interně. Násilné klystýry za trest, bití, násilné držení na lůžku, tresty za pokus zvednout se. Jelikož se bránil a žádal propuštění na revers a vyhrožoval stížností – skončil na psychiatrii…jako agresivní jedinec, který ohrožoval sebe i okolí… Příběh bohužel pokračoval, protože byl následně předán na doléčení do té nejstrašnější pražské LDN (což opět proběhlo bez mého vědomí, podpis na souhlasu o převozu vůbec nebyl táty), kde jeho likvidace pokračovala. Byla jsem zoufalá, denně obvolávala rehabilitační ústavy a jiná státní zařízení, všechna objížděla, abych se podívala, jak to tam vypadá. Nikde ho nechtěli vzít, prý měli plno. Než se mi podařilo sehnat místo v nestátním zdravotnickém zařízení, kde by byli ochotni si ho vzít, uběhl přibližně měsíc. Převoz lékaři z LDN nedovolili, prý až bude v lepším stavu – za tu dobu zhubl o 25 kilogramů, stal se z něj zcela inkontinentní ležák, nezvládající základní úkony sebeobsluhy, trpěl halucinacemi, bludy. Na jeho těle jsem nacházela modřiny , které si měl údajně způsobovat sám, protože je agresivní (jak už měl v papírech z psychiatrie) měl permanentně ovázané nohy atd. V okamžiku, kdy jsem spustila povyk, nabídla mi zdejší lékařka tabletku diazepamu a informovala mě, že můj tatínek trpí velice těžkou formou rychle progradující demence a že ani nemá smysl jakoukoliv jinou pečovatelskou službu shánět, neb mi ho v tomhle stavu stejně nikam nevezmou a ať se smířím s tím, že tak do 3 týdnů bude po něm. Zcela opomíjela fakt, že mám pro tátu zajištěný jiný pečovatelský ústav, ve skutečnosti se žádný převoz nechystal. Dnes už vím, že ho nechtěli pustit ze spárů, aby nepřišli o peníze (platila jsem mu nadstandart, cca 14 000 Kč). Odcházela jsem  slzách, nechtěla tomu věřit, těšila se, jak bude táta zase dobrej a pak si ho vezmu k sobě, ale pořád jsem si opakovala, že je to přece odbornice a ví co říká. Během 14 dnů skončil na pokraji komatu, s těžkou dehydratací a sepsí v nemocnici na ARO, kde to skončilo amputací nohy, kterou měl z poloviny shnilou a už se nedala zachránit. Ošetřující lékař mi potvrdil, že se jedná o očividný případ zanedbání péče. Vyžádala jsem si dokumentaci, která byla samozřejmě kompletně zfalšovaná (ostatně, tato LDN je tím proslulá)a plánovala žalobu. Od té mě odradila nejen právnička, ale i lékaři z nemocnice, kde ho zachránili. Bylo mi řečeno, že lékař proti lékaři nepůjde, i když je to do očí bijící průser, se zfalšovanou dokumentací prostě nehnu a že to bude jen ztracený čas a vyhozené peníze. Doporučili mi, ať ten čas radši využiju s tátou, protože to neskončí dobře. Dodnes nevím, jestli bylo dobře, že jsem uposlechla. V péči soukromého zařízení žil táta ještě cca 5 měsíců, kde byla péče perfektní, ale byl natolik psychicky zničený, traumatizovaný, vyděšený z toho, co musel prožít a fyzicky poškozený, že zemřel. Už nikdy nezapomenu na tu hrůzu a strach, kterou měl v očích. Z normálního, aktivního, sebevědomého muže, se stala vyhaslá zmrzačená troska, třesoucí se hrůzou. A udělají vám to tam, kde čekáte, že dostanete pomoc. Jste naprosto bezmocní, vůči tomuto molochu, lékařům, hrajícím si na bohy. Nedovoláte se práva, pomoci, ničeho. Zmítáte se mezi vlastními instinkty, které vám říkají, že je něco špatně, zároveň vás nahlodávájí rádoby laskavé a chápavé úsměvy lékařů, které logicky považujete za odborníky, přesvědčující vás, že váš blízký je blázen a do toho bojujete s myšlenkami, jestli se vám to všechno jenom nezdá, že to přece není možné. V 21. století, ve střední Evropě. Je to možné a může se to stát komukoliv z nás. Bylo to šílené období a dodnes mě trápí výčitky, že jsem pro tátu nedokázala udělat víc.

[2]:Která pražská nemocnice to byla?

SSRI jsou příčinou útoků ve školách v USA.

[4]: Prvni byla nemocnice Na Frantisku, psychiatrie na Karlove namesti a LDN Chittusiho. Jedinou dobrou zkusenost mam s Vojenskou nemocnici ve Stresovicich.

[7]:kradnuť je normalne alebo nenormalne ?

No já nevím.. Mě psycholog s psychiatrem doslova zachránili život. Jenom díky jejich zásahu a nasazení seroxatu a absolvování psychoterapie jsem se dostala z těžkých depresí a zbavila se sebevražedných nálad. Vůbec nevím, kde bych byla, kdybych se tenkrát rychle nedostala do jejich péče. vůbec bych je neházela do jednoho pytle. prášky mi fakt pomáhají, žádné vedlejší učinky nemají, naopak lépe spím a mám chut k jídlu. to v depresích fakt nešlo. Vůbec si nedokážku představit, co by se mnou bylo, kdyby mi nepomohli, bez jejich pomoci bych se tenkrát asi zabila. Už jsem měla vymyšlený způsob atd.

to je hrůza 🙁 děkuji ale za tvůj příspěvek, můžeš tak dosti lidem pomoci..

Jsem v tom taky. Beru SSRI a co mi teda psychiatrička říkala, u ní to byl lék poslední volby (alternativní rexlefologii, třezalku, přírodní prostředky, l-tryptofany doporučovala, zkusila jsem, bohužel nezabralo, tělo už bylo tak vyčerpaný, že samoléčící schopnosti nulový), a po pekelných 14 dnech braní antidepresiv (zvykající příznaky byly podobný těžký chřipce) jsem konečně ožila a svůj stav mohu přirovnat k tomu, co jsem léta nezažila. těžký stresový situace samozřejmě nezvládám s nadhledem, to bohužel, ale ty lehčí a běžný život mi jde. Konečně – po letech. Takže jsem v podstatě AD vděčná za svůj život a i když jsem tohle video, které zmiňuješ dobře znala a strašilo mě ve snech, téměř půl roku jsem se bránila AD (zato jsem se stala závislá na Neurolu, aby moje stavy úzkosti neskončili udušením)… smířila jsem se s tím, že je budu brát rok a potom třeba další rok postupně po malých dávkách vysazovat. RIzika, která jsou ve videu popisována jsem zpětně přisoudila buď prvním týdnům užívání, kdy jste fakt zombie….anebo předčasnému vysazení, kdy to tělo ještě nezvládá, mozek ještě není naučen hospodařit se serotoninem (u SSRI) a tak padáte zpátky a ještě hůř, do mánií, depresí, sebevražd. Psychiatrička mi říkala, že když už tyhle léky, tak opravdu v těžkých fyzicky nezvládnutelných situacích a potom dbát na velmi pozvolné a opatrné vysazování v řádech měsíců… pak je šance na celožitovní vyléčení skvělá. Je to jako si vyléčit zlomenou nohu sádrou.

[1]: Ahoj, je to rozdiel. Psychológia nie je medicínsky odbor a psychológ nepredpisuje lieky, ukazuje ti cestu k zlepšeniu tvojho psychického stavu resp. ak má na to vzdelanie tak ponúka aj psychoterapiu.

LDN Chittussiho je bohužel zařízení známé po celé Praze. To bych raději využil euthanasie než jejich služeb. A přitom je to krásné místo v Bubenči.

Alue, nic ve zlém, ale jaké máte zkušenosti s psychiatrickými pacienty, že veškeré deprese a psychické problémy zdůvodňujete zamořením těla parazity, červy a toxiny? To může být u někoho pravda, ale co psychické bloky z dětství, poruchy mozku atd. atd. Troufám si tvrdit, že řada psychických lidí, které znám, vyzkoušeli řadu alternativních metod a detoxikací. Nemoc také může být osudově daná, protože zkrátka tuto zkušenost potřebujete. Někdy nemoc blokuje určitou povahovou vlastnost nebo vzpomínku a někdy je poškození způsobeno už při narození. Zkrátka je to složité (což by potvrdili i mnozí alternativní terapeuti, nejen psychiatři) a nedá se to opravdu všechno zdůvodnit parazity a toxiny. Pokud pustíte do světa pár takto zjednodušujících výroků, tak vás pak nikdo nemůže brát vážně.

Ono se bohužel nelze ani divit tomu, že tam někdo leze. Ti, co tam "lezou" v podstatě moc na výběr nemají. Jsou to lidé v naprosto mezních životních situacích. Já bych se taky nechtěla nechat zavřít na uzavřené oddělení PL, ale kdybych měla schizofrenii nebo něco podobně závažného a neměla své chování pod kontrolou, tak by mi asi nic jiného nezbývalo.

[1]: Ahoj, ja psychológiu študujem v Brne, a rozhodne len odporúčam. O týchto špinavých praktikách psychiatrov viem, ale  je to ako s ostatnými lekármi (aj keď nechcem hádzať všetkých do jedného vreca), psychiater vyštuduje lekárstvo, len v posledných ľ rokov si zvoli špecializáciu psychiater, takže je to niečo iné, než psychológ. A psychológia je krásny, hlboký obor ktorý má tak veľa  rôznych smerov a štýlov práce s klientom, aj alternatívnejších, že si myslím, že keď chce niekto takto pomáhať ľudom, určite sa v niektorom z nich nájde. Ja sama sledujem okrem odbornej literatúry a tejto oficialnej psychológie aj alternatívnejšie smery v liečení tela, a na každom psychológovi už potom je, aký štýl práce si vyberie, či to pojme len tradične, dokázanými poznatkami, spoluprácou s psychiatriou alebo alternatívnejšie, meditáciami, vedením klienta aj ku zdravšiemu žvotnému štýlu a celostným prístupom, ako by som to chcela robiť aj ja. Štúdium ti poskytne pekvné základy, nemusíš sa stotožniť so všetkým čo tam učia, ide o to aby si najprv získal prehľad a vybral si už s vedomosťami.

Tak mi teda vysvětli, jak bys léčila schízu? Vždyť jen předloni bylo v Česku případů, kdy schizofrenik sám přerušil léčbu, "aby jakože do sebe necpal drogy" a nakonec někoho zabil. Čímž nechci urazit žádného schizofrenika, pár jich znám a mám je ráda. Ale nezlob se: kdyby do sebe ty jedy, jak ty říkáš, necpali, byli by nebezpeční nejen sobě, ale i ostatním. A je od tebe opravdu nemoudré nabádat ostatní, aby podporovali takové věci. Dokud se nezjistí způsob, jak tomu zabránit, není jiná možnost. Anebo můžeme ještě vytáhnout kůly a stavět hranice.

[20]: 🙁

Ohledně léků a lidstva, je to velice spletitý problém. Léky jsou prostě byznys a byznys je špína. Jsme zdegenerovaní, závislí na jedech. Naopak přírodní lidé, jako křováci atp., využívají pro léčbu jen přírodu. Vím, je těžké si nevzít pilulku, když bolí hlava a je po ruce. Je to naše LENOST. Má někdo schízu? Tak ať nehledá doktory smrťáky, ale člověka, který mu udělá regresi a vše se vyřeší. Ale není doktor jako doktor, klobouk dolů před lékaři, kteří nás dávají do kupy ohledně autonehod a jiných zranění. Ti, nemají nic společného s tou psychiatrickou lůzou.