Já jako malá měla velké problémy s trávením a střevy, nikdo nevěděl proč… ani se tomu nedivím. Svoje dětství nemám "strávené" doteď a dodnes mě někdy trávení zlobí. Ono se to časem snad poddá. Nebo angíny, to byla jediná nemoc, kterou jsem jako malá trpěla docela často, rozhodně častěji než ostatní. A to mi doktor vždycky cpal, že jsem "zdravá jako řípa" (proč si mě teda furt zval na prohlídky?! pro dítě je taky fakt "bezva" když musí co tři týdny na odběr krve) Tak si teda rozhodně nepřipadám, spíš jsem přežila a teď si lížu rány Vím, že už jsem to říkala asi stokrát, ale stejně jsem šťastná, že jsem to tu našla… Díky tobě jsem zjistila, že vůbec nejsem sama, kdo měl špatné dětství(ne jako, že bych ti ho přála). To nejspíš víc lidí tady. Navíc ty jsi i přes to špatné dětství šla a někam to dotáhla. Když budu pracovat… Věřím, že se taky budu jednou mít dobře. Už teď je to lepší než to bylo. Ale pořád v sobě cítím takové to malé dítě co se cítí ukřivděné když vidí děti ze "šťastných celých rodin", které mají krásný dům a své děti OBA rodiče milují a chtějí. Na jednu stranu je člověk dospělý a na druhou tam je furt to naštvané malé dítě Tahle děcka co se dobře narodí ani často nevědí, co mají. – Jasně, že to nevědí, když je jim dovoleno být dětmi.
Ale rovnice platia aj opačne: Ak napríklad povieme, že špatná strava je príčinou, že človek sa cíti špatne, tak platí aj: Príčina toho, že strava je špatná, je to, že lidi jsou špatní. V prípade psychických chorôb: Ak povieme, že príčina psychickej choroby je obvykle v črevách, tak platí, že poškodená funkcia čriev je následok neprávneho myšlienkového postoja. Prvotnú informáciu totižto človek prijíma črevami. A ak má človek zlé myšlienkové nastavenie, nemôže mať v poriadku črevá… To je ešte výskum budúcnosti, ale už dnes vieme, že psych. chorí ľudia vykazujú známky poškodenie črevnej mikroflóry, pravdepodobne následkom nesprávnych pocitov, z ktorých sa rodia nesprávne myšlienky. Teda nie je na prvom mieste snaha o kontrolu mysle, ale snaha o čistý charakter, ktorého zdravým prejavom pri akejkoľvek aj stresujúcej udalosti je cit lásky. Lekár Hans Selye, autor pojmu stres povedal: "Stres, to je smrť!" A neskôr povedal: "Stres, to je život!" Rozumiete? Sú dve roviny pravdy, ak napr. vedec, cirkev a ateista vidí len tú svoju stranu a nechce vidieť druhú stranu, nikdy nič nepochopí! Ide o spojenie protikladov, navzájom často krát úplne nezlučiteľných vecí. Kto však má dostatok lásky, pochopí, že aj čierna môže byť niekedy úplne biela. Biblia hovorí: "Kto má, tomu bude dané…! (Matúš 13:12)
Děkuji za článek. Chybí mi tu jen kůže, nevíte někdo,co odráží? Děkuji.
[2]: jojo, přemýšlela jsem nad tím podobně. Ono je to oboustranné… Tělo odráží mysl. To už jsem stihla zjistit ve fitku – tělo samo ukazuje jak moc silná je naše mysl a přesvědčení, když to přijde na cvičení. Někdo takhle vydrží chodit týden a pak se na to vykašle, páč zjistí, že na to prožívat cíleně 3x týdně bolest jeho mysl jednoduše nemá… Ne tělo, mysl.
[3]: Kůže symbolizuje kontakt s okolím. Nemoci kůže a vyrážky na kůži značí nějaký konflikt. Třeba že ti někdo hodně ublížil, nebo máš nějaký problém s lidmi, nebo to značí přecitlivělost na okolní prostředí. Proto jsou ekzémy a vyrážky tak těžce léčitelné, protože prožité závažné trauma vymažeš leda tak modrým laserem od mužů v černém a přecitlivělost je vrozená vlastnost a nedá se přeučit, ani se nemůžeš rozhodnout taková nebýt. – v dnešní době, kdy je všechno toxické, jedovaté, syntetické, je to docela problém.
[4]: Cvičení by nemělo vyloženě bolet.. asi ze začátku pokud je člověk rozkydlej na máslo tak asi jo, tak se musí začít jemně a opatrně. Když už máš zpevněný svalový základ, tak to nebolí, pokud máš správnou techniku. To pak spíš pálí nebo příjemně lechtá, nebo prostě už nemůžeš.
[6]: No, jako spíš pálí, ale pro mě je to někde mezi. Když se snažím vyloženě budovat svaly na některých částech těla, vnímám to jako takovou nějakou… pálivou bolest Ale taky už si někdy říkám jestli nesnížit opakování, pak se nemůžu dva dny hýbat ._.
[4]: Podľa mňa sa najviac zázrakov s telom stane, keď svoje telo konečne prijmeme také aké je. Je to ten najväčší dar, ktorý sme do tohto života dostali, tak by sme k nemu tak mali pristupovať (máte dve ruky, dve nohy, dve oči…? Koľko ľudí nemá také šťastie). Do ničoho ako cvičenie by som ho nasilu netlačila. Všetko, čo človeka nebaví, nevydrží robiť pravidelnie a už vobec nie dlho. Je to znamenie, že tudy cesta nevede. Najpozitívnejšiu zmenu na tele zaznamenávam vždy, keď sa pustím do niečoho, z čoho mám radosť, napr. keď si z chuti zatancujem. Žiadna bolesť, len čistá radosť z pohybu.
Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek
© 2006–2024 Aluska.org | Všechna práva vyhrazena.
Designed by Kubátko
Poslední komentáře
-Zuzi Pokud nevěříš googlu, je možné zavolat i do…
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není