Aluška.org: Věděním ke svobodě

Chce-li člověk mít dobré vztahy s lidmi, musí věnovat velkou pozornost svojí řeči. Řeč je zprostředkovatelem lidských myšlenek a vibrací – mění je ve zvuk, ve slova.
Jaká je dnes naše řeč? Jen málo pozornosti věnujeme tónu, kterým hovoříme a příliš nepřemýšlíme nad tím, jaká slova pronášíme. Když používáme hrubé a někdy vyloženě vulgární výrazy, jako bychom úplně ztratili ze zřetele, co to vlastně je ušlechtilá a zdvořilá řeč na úrovni. Není to pouze důkazem naší nevědomosti a jistého úpadku vědomí. Není snad očividné, že když pronášíme hrubá a sprostá slova, pohodu a štěstí v našem nitru to neposiluje? Je to přesně naopak. Hrubostí dáváme průchod destruktivní energii, necháváme ji, aby se volně projevovala – a potom se divíme, proč se necítíme dobře a proč tak často musíme brát prášky proti bolení hlavy.

Skutečně existuje přímá souvislost mezi lidskou myslí a řečí. Jestliže je mysl zdravá, má také řeč patřičnou úroveň. Zdravá mysl je vždycky konstruktivní. Pokud člověk takovou mysl má, nemluví o nedostatcích jiných lidí, nekritizuje a nevyžívá se v ustavičných připomínkách, narážkách a stížnostech. Nestěžuje si věčně na osud. Tón jeho řeči je klidný a srdečný. A je jenom pochopitelné, že každý se s někým takovým rád baví. Mluvit hněvivě a kriticky není nic jiného než příznak slabosti a lidi taková řeč odpuzuje.

Jak uvádějí mnohé statistiky, až devadesát procent všech hádek a konfliktů vzniká kvůli tomu, že lidé o někom hovoří špatně, nebo že volí nevhodný tón. Musíme se stále učit mluvit příjemným, ušlechtilým způsobem a svou řeč bychom měli stále mít pod kontrolou. V zemích Východu byl člověk neschopný ovládaného projevu odpradávna pokládán za primitiva.

Bylo pozorováno, že lidé mají sklon přejímat kvality či nekvality člověka, na kterého myslí a o kterém hovoří. Proto když o někom mluví špatně a pouze kriticky, začínají se u nich kritizované vlastnosti projevovat. Naopak, když někoho chválíme, osvojujeme si bezděky jeho dobré vlastnosti a kladné rysy. Budeme-li často myslet na Boha a hovořit o něm, budeme možná bezděky projevovat božské vlastnosti.

Všimněte si, že čím více je v někom egoismu, čím silnější je závist, kterou dává najevo, čím zlomyslněji se projevuje, tím těžší pro něj je promluvit o někom mile a pěkně. Čím hrubší bude naše řeč, tím méně budeme pociťovat vnitřní harmonie a tím tvrdší budou lekce, které nám život bude uštědřovat.

Jedním z důvodů, pro který jsou dnes lidé často unavení a málo stíhají, je skutečnost, že příliš mluví. Příliš mnoho slov znamená prázdnotu řeči. Mluvit bychom měli málo, tiše a klidně, trpělivě a zdvořile. Ušetříme tak čas i energii. Je důležité myslet na to, co člověk říká. Nepromyšlenou řečí se můžeme snadno někoho nepříjemně dotknout nebo ho rovnou urazit. Omluvy ve stylu „Řekl jsem to jenom tak, nic jsem tím nemyslel…“ nebo „Nechtěl jsem se tě dotknout…“ k ničemu nejsou a znějí neupřímně. Je prostě třeba svou řeč změnit. Každé slovo by mělo mít nějaký význam, nějaký obsah. Jen taková slova jsou silná a jenom taková řeč má nějaký smysl.

Jednou jsem potkala známého, kterého jsem delší čas neviděla. Jeho vzhled se velmi silně změnil. Bez rozmýšlení jsem řekla: „Vy jste ale zhubnul! Sotva jsem vás poznala!“ A on tiše povídá: „Držím dietu.“ Chvíli jsme si povídali a pak jsme se rozešli. Teprve potom jsem si uvědomila, jak netaktní byla moje slova. Vždyť to jeho zhubnutí mohla způsobit nějaká nemoc! A moje nepromyšlená slova se ho mohla bolestně dotknout. Začala jsem si nejprve v duchu sama před sebou svoje nepromyšlené věty omlouvat: „Ale vždyť on vůbec nemusí být nemocný, možná fakticky drží dietu, vždyť dneska lidi tolik dají na zevnějšek, tak se prostě rozhodl zhubnout.“ Ale nakonec jsem přece jenom byla schopná udělat ten správný závěr: podobné soudy si pro příště už vždycky odpustím. Jak praví jedna moudrost: „Než něco řekneš, zamysli se.“

Slova mohou mít smysl a sílu pouze tehdy, když jsou to slova taktní a naplněná láskou k lidem. Pokud se tohoto pravidla držíme, pak ať jsou slova, která proneseme, sebevíc hořká, srdce je schopno je přijmout. Taková slova pak totiž nejsou vnímána jako hořká, ale jako přesná. Možná nepříjemná, ale pravdivá.

Jinak platí, že jestliže používáme ostrá slova, projeví se tato ostrost i na našem vzhledu. Ostatní nás budou mít za člověka zjevně povýšeného, který si o sobě moc myslí a jedná s nimi arogantně. Pokud však dokážeme i nepříjemné pravdy říkat s láskou, pocit křivdy či dotčenosti v lidech nezakoření, protože vycítí také naši náklonnost a soucit.

Mluvit se dá v podstatě o všem. Je však třeba hovořit přesně, věcně a s láskou. Matka může říkat dětem i přísná slova, protože je však říká s mateřskou láskou, nejsou dětmi vnímána jako zlá či krutá. Děti vycítí, že maminka je miluje, proto je nabádá – protože jim přeje jenom dobré.

Stejně tak když v klidu, přesně a věcně vyslovíme nějaká napomenutí nebo budeme věci uvádět na pravou míru, ostatních se to nedotkne a nikoho to nezraní – pokud dokážeme promluvit s úctou a pochopením.

Článek je převzatý ze Zdroje