Aluška.org: Věděním ke svobodě

Evoluce je projevem latentních potenciálů. V každé jedné věci jsou obsaženy i všechny ostatní věci. V semenech je ukryt celý strom, ve stromu je les. Inteligence je tedy implicitně obsažena v mnoha světech přírody, nejen v našem světě soustředěném primárně na člověka. Vědomí existuje ve všech formách života. Je to samotný základ stvoření, síla evoluce. Život, stvoření a evoluce jsou etapami vývoje vědomí. V existenci není nic, co by bylo bez citu, nic, co by bylo profánní nebo neduchovní, nic, co by nemělo ve vesmíru jedinečnou hodnotu. Život je vztahový, vzájemně závislý, propojený, je to systém vzájemné výživy a péče, a to nejen fyzické, ale i psychické a duchovní.

Vědomí tedy není pouhé myšlení, tím méně intelekt nebo rozum. Je to pocit, že žijeme a že jsme spřízněni s veškerým životem. Vědomí jako čistý pocit existuje v rostlině a je skryto i ve skále, dokonce i v samotném atomu. Elementární přitažlivost a odpudivost jsou podobné lásce a nenávisti, sympatiím a antipatiím. Z tohoto důvodu starověcí indičtí věštci zastávali názor, že existuje pouze Já, že základem veškeré existence je jednota, a že jednota života je jednotou vědomí.

Tím měli na mysli, že každý živý tvor je vnímavý, že vše je ve smyslu vědomí lidské. Pravé lidství, které je humánním cítěním pro vše živé, je základem všeho života. Rostliny a zvířata někdy projevují tento smysl pro péči více, než někteří lidé, kteří jsou zatvrzelí. Skutečně humánní existence jsme schopni teprve tehdy, když se na všechny věci začneme dívat jako na lidské. Takovou lekci nám dávají rostliny a byliny, jejichž existence je stále zakotvena v dokonalé jednotě přírody, díky níž se můžeme vrátit k lepšímu pochopení sebe sama.

Člověk, jako mikrokosmos, v sobě obsahuje všechny říše živlů, nerostů, rostlin a zvířat. A v rostlině se skrývá potenciál lidské bytosti. A naopak v lidské bytosti je základní energetická struktura rostliny. Například náš nervový systém se strukturou velmi podobá stromu. Rostliny tedy mohou komunikovat přímo s onou esencí pocitů, která tvoří lidskou bytost.

Rostlinná říše existuje proto, aby se v ní projevil cit. Na úrovni rostlin existuje cit v čisté a pasivní podobě. V živočišné a lidské říši se projevuje aktivněji, odděleněji, ale často s menší krásou. Vědomí u rostlin je na prvotní úrovni jednoty, proto je více psychické, telepatické.

Životní formy jsou stanicemi pro přijímání a předávání sil, jejichž prostřednictvím jsou všechny vyživovány. Každá věc existuje proto, aby vyživovala všechny ostatní, a na oplátku, aby byla sama vyživována. Tímto způsobem slouží každá říše přírody k přijímání a předávání života. Tento život je implicitně obsažen ve světle a v přenosu hvězdných nebo astrálních sil.

Země jako gigantický receptor nebo radiostanice vdechuje a vydechuje procházející kosmické síly, jejichž absorbované esence rostou a rozvíjejí se jako život. Tyto síly nejsou jen hmotné, ale zahrnují i jemné energie spirituální či duchovní povahy. Rostliny přenášejí vitálně-emocionální impulsy, životní sílu, která je skryta ve světle. To je dar, milost a síla rostlin.

Rostliny nám přinášejí lásku, vyživující sílu Slunce, která je stejnou energií všech hvězd, všeho světla. Tyto vesmírné energie vyzařované rostlinami tak vyživují, udržují a dávají růst našemu vlastnímu astrálnímu tělu. Existence rostlin je tak velkým neocenitelným darem. Nenabízejí nám jen svou vlastní výživnou hodnotu, ale i samotné světlo a lásku z hvězd, z kosmu, jehož jsou posly. Přinášejí nám univerzální světlo, abychom ho mohli přijmout do našeho života. Existují pro naši psychickou i fyzickou výživu. Naše pocity jsou tedy naše vlastní vnitřní rostliny, naše vlastní vnitřní květy. Rostou v souladu s naším vnímáním podstaty veškerého života.

Rostliny existují proto, aby přeměňovaly světlo v život. Lidské bytosti existují proto, aby přetvářely život ve vědomí, v lásku. Tyto tři dimenze – světlo, život a láska – jsou jedno, každá z nich je vyjádřením té druhé, jsou to tři dimenze téže existence.

Rostliny přetvářejí život ve vědomí prostřednictvím svého vnímání. Sanskrtské slovo pro rostlinný lék je osadhi, což doslova znamená nádobu nebo mysl, v níž dochází k horoucí transformaci. Ve Védách to neznamená jen vědomí, znamená to oživující sílu přítomnou nejen v rostlinách, ale ve všech bytostech ve stvoření. V sanskrtu se nerozlišuje mezi lidským vědomím a vědomím rostlin, všichni prožíváme stejnou mysl.

Jak dole, tak nahoře. Celý vesmír je metamorfózou světla. Ve vnějším světě je zdrojem světla a života centrální slunce. Ve vnitřním světě je centrální slunce rovněž zdrojem života. Vnitřní slunce je naše pravé Já, které staří nazývali puruša neboli átman. Rostliny okrajově vstupují do společenství s energií vnějšího slunce, zatímco naše vnitřní rostlina, náš nervový systém, nás uvádí do společenství s vnitřním sluncem. Navázání správného spojení mezi vnější rostlinou a vnitřní rostlinou tak uzavírá okruh světla a života a nastoluje volný tok vědomí, v němž se mysl osvobozuje – sjednocuje slunce se sluncem, spojuje vnější s vnitřním, vytváří svátek radosti ze života.

Správné užívání rostlin nebo bylin, při němž se uvolňuje jejich pravá síla, předpokládá společenství s nimi. Rostlina, když s ní splyneme, vitalizuje náš nervový systém a oživí naše vnímání. To znamená, že bychom měli přisuzovat rostlině hodnotu něčeho posvátného, prostředku společenství s celou přírodou. Rostlina pak pomůže aktualizovat potenciál vesmírného života, jehož je představitelkou.

Z tohoto důvodu měli naši předkové rostlinnou říši ve velké úctě. Není to pověrčivá úcta, ani pouhá citlivost vůči kráse, ale přijetí a ocenění síly, kterou nám rostliny přinášejí. Tuto sílu nepřijímáme pouhým požitím rostliny, ale v našem úplném společenství s ní.

Vidoucí k sobě nechávají rostliny promlouvat. A rostliny jim odhalují svá tajemství. Mnohá z nich jsou mnohem jemnější, než by mohla odhalit chemická analýza. Budeme-li dnes k rostlinám přistupovat stejným způsobem, nikoli jako k objektům pro sebeprosazení, ale jako k nedílné součásti naší vlastní jednoty, rozkvete skutečná hodnota rostliny pro naše nesobecké využití.

Stát se skutečným bylinkářem tedy znamená stát se vidoucím. Znamená to být vnímavý k bytí bylin, komunikovat ve vnímavém vědomí s rostlinným světlem vesmíru. Znamená to naučit se naslouchat, když rostlina mluví, mluvit s rostlinou jako s jiným člověkem a pohlížet na ni jako na svého učitele.

© aluska.org 2022