Aluška.org: Věděním ke svobodě

Umíš kromě aury existujících osob nakreslit i jiné, méně konkrétní věci nebo děje? Kdybych se třeba zeptala, jak na člověka působí metoda RUŠ, nebo kineziologie, dokázala bys nakreslit čistý princip? I když jsou podobné metody a jejich výsledky hodně o lidech, kteří to dělají? A kdybych se zeptala, jakou auru má konkrétní strom, nebo jakou energii má konkrétní dům, nebo jak vypadá aura mého morčete a měla bych i fotku, nakreslila by ruka něco?

Ano, kresba se naladí na cokoliv a teoreticky bych byla schopna zachytit princip metody, auru zvířátka, rostliny, budovy… Upřímně jsem zvíře či strom nikdy ještě nekreslila. Zrovna vedle mě na židli přede kocour, mohla bych to zkusit 🙂
Měla jsem požadavky zatím skoro vždy jen na lidské aury…

U jednotlivých metod léčení je možné, že pravda je obojí. Některé metody mohou být skvěle účinné v rukou dobrých terapeutů (a ano, dle mých zkušeností záleží totálně na kvalitě terapeuta), jiné metody jsou samy o sobě pochybné, ne-li zhoubné. Je zajímavé, že podle mých kreseb se i přes pochybnou metodu může dobrý terapeut vypracovat na vyšší level. Například přenos reiki mi vykazoval neharmonické a omezené proudění energie, ale PŘESTO kvalitní člověk zasvěcený do tohoto systému, může díky síle ve své duši přesáhnout tento systém a změnit kvalitu proudění na skutečně léčivý proud čisté energie z kosmu. Pak tato metoda, i když nevhodná, zaktivuje v jeho duši podvědomou vzpomínku na jeho schopnosti a prokáže mu „medvědí službu“. Jinými slovy: Dobrý terapeut dokáže přes nekvalitní nástroj zaktivovat své nadání. Setkala jsem se s lidmi, kteří pracovali s metodami, které mi nesedí, a měli naprosto příšerné učitele, ale sami byli tak čistí, dobří a nadaní, že pod jejich rukama se pseudo léčebné systémy měnily na skutečně účinné. Člověk má nesmírnou sílu, pokud je v něm hodně dobrého.

Osobně však zastávám přirozený, nenásilný přístup. Kupování si schopností je zhoubné a nefunkční, je tolik lidí, kterým násilná snaha o předčasný rozvoj vzala rozum a zdraví. Síly kosmu jsou zde pro nás, nepotřebujeme si je kupovat, to ani není možné. Potřebujeme se jen naučit, jak je v dobrém používat pro sebe a pro druhé. Lidem ale chybí trpělivost a přirozený proces považují za nudný. Touží být „přes noc“ superhrdinové, co jedním pohledem uzdraví celý dav a absolutně netuší, jak ohromnou odpovědnost a práci takové poslání ve skutečnosti obnáší.

Z tvé odpovědi mi jde úplně mráz po zádech, kolik moudrosti a pravdy v ní je. Je to i vysvětlení, proč mívají lidé s jednou věcí (v rukách různých lidí) rozdílné zkušenosti. Podobně je to i s náboženstvím, znám osobně lidi, pro které byl například kostel začátek jejich vlastní duchovní cesty. Postupně to přerostli, začali nad tím přemýšlet a když jim byl už kostel malý a nedával jim odpovědi na otázky, vydali se na samostatnou cestu a dostali se ke skvělým věcem.

Když děláš automatickou kresbu, je to vyloženě o tom být myšlenkově neutrální a prostě kreslit, nebo ti přicházejí zároveň s pohybem ruky data i jinou cestou?
Stává se, že když se člověk napojí na ten správný proud, mohou odpovědi začít přicházet i prostřednictvím jiných smyslů. Může to být mentální obraz, myšlenka, věta kterou někdo neviditelný pošeptá do ucha, vnuknutí, intuitivní dobrý nebo špatný pocit. Stává se ti něco podobného? Máš intuici v tom, komu máš a komu nemáš dělat kresbu? Máš u toho pocity brnění, tlak na čele, slyšíš zvláštní šum, nebo něco podobného?

V mém případě je podmínkou neutralita. Jiný kreslíř může mít rozdílné pocity a potřeby, ale já podávám nejlepší výkon ve stavu naprosté nezaujatosti. Možná proto jsem narozená ve znamení Vah, které vyžadují pro objektivní výsledek dokonalou nestrannost. 🙂

Často při kresbě vnímám některé pocity nebo potíže toho člověka, ale není to pravidlo. Když se u něho chci zaměřit na nějaké téma, používám empatii – vžití se do jeho energie. Vjemy mi přicházejí nejvíce jasným věděním, že věc se má takto. Je to praktické a je to moje dominantní vlastnost. Na druhém místě jsou pocity, kdy se mohu přeladit na stav jeho duše. Zvukové vjemy jsou u mě při kresbě výjimečné a vizuální také. Často, když odhalím zásadní problém, tělem mi projede významný pocit sebejistoty a pevnosti, což naznačuje, že jsem trefila do klíčového bodu.

A jak odhadnout komu kresbu ano a komu ne? Na to bohužel nemám dokonalý recept. Jak jsem již psala výše, klienty si musím vybírat, někdy z jedné věty už člověk cítí, jak to bude pokračovat a kolik nepříjemností z toho vzejde.
Dělám kresby v nejlepší vůli a svědomí, nikoho subjektivně nehodnotím, je to zaprvé nesmyslné, a ruka mi to ani nedovolí, je nestranná. Pouze předvedu kresbu a popíšu zhruba její význam.
Někteří lidé ale mají pocit, že když vidím v kresbě něco problematického a popíšu to, znamená to, že jsem proti nim zaujatá. S tím nedokážu nic dělat, bohužel. Kresba kreslí a je jí jedno, co si o tom myslím. Ukáže reálný stav věci.
A někdo nechce vidět realitu, chce vidět svou pohádku, kterou si o sobě vysnil. Stalo se mi ale i to, že člověk, od kterého jsem nic moc nečekala, uchopil vyhodnocení kresby do rukou naprosto parádně, že jsem koukala! Takových situacích bych si přála víc 🙂

Je potřeba automatickou kresbu dodatečně domalovávat, konkretizovat a dočišťovat, nebo je hotová ve chvíli, kdy se ruka zastaví? Všimla jsem si, že třeba když se dělá automatická kresba nějaké bytosti, tak jak ruka různě jezdí, dělá slabé linky i tam kde úplně být nemusí a pak se to gumuje, aby víc vystoupila ta postava. U tebe jsem si všimla, že máš na postavičce i barvy – opravdu ruka sama sáhne po správné barvičce a dá ji tam, nebo to musíš nějak ještě opravovat, aby klient líp pochopil která barvička kam sedne, kolik jí tam je?

Kresba mi ukáže to, co do ní zadám. Když nechám ruku volně jezdit po papíře, bude vést nepřetržitou linku, ale pro pozorovatele to pak vypadá více jako nejasná čmáranice různé hustoty 🙂 Proto jsem se postupně naučila korigovat ruku tak, že ve slabých liniích se sama přeruší, a sleduje pouze dominantní tok energie, aby byl obrázek srozumitelný a „čistý“, čitelný pro každého, kdo se dívá. Obrázky dělám především pro druhé a proto je musím nakreslit tak, aby to bylo pěkné a jasné.

Nyní pro mě není už problém zastavit kresbu kdykoliv a přikázat jí, aby vykreslila pouze zásadní téma a nepřesahovala ve vedlejších linkách. Už to funguje automaticky. Trénovala jsem to ale velmi dlouho a stálo mě to hodně trpělivosti. Jsem ráda, že výsledek stojí za to a je pochopitelný pro všechny:)

Co se týká barev, beru instinktivně barevné spektrum, co náleží ke konkrétnímu poli, tak jsem to do kresby vědomě zadala. Jsou lidé, kteří mají v auře přimíchanou ale některou barvu navíc a ruka si jí sama vybere a dokreslí. Pracuji prozatím pouze se základním barevným spektrem, nepoužívám zlatou, stříbrnou a další. I tak mi kresba spolehlivě ukáže zdravý, nebo nemocný základ. Můžete mít třeba duhovou korunku, ale k čemu vám to je, pokud základ vaší aury strádá, nebo se přímo hroutí? Váš potenciál se neprojeví. Zůstane ve stínu a můžete být přitom úžasný člověk.

Například hodně tmavě zelené v oblasti srdce ukazuje na člověka extra dominantního, co si nenechá do ničeho mluvit, ačkoliv je uvnitř laskavý. Hodně růžové mívají zase lidé romantičtí až vášniví, hodně modré v hlavě mají studijní typy, nebo lidé mentálně přetíženi. Je toho hodně a je to opravdu pestré.

Hustotu daného pole pastelka určí sama. Když má někdo oslabené pole v určitém místě, mohla bych se přetrhnout a pastelka kreslí slabě, nedovolí mi přitlačit, jindy by mi protrhla papír, jak silná je energie v dané aurické vrstvě.

Vždy postupuji následovně: Nakreslím tužkou panáčka či panenku, poté vybarvím pastelkami a ty mi hned určí tvary pole – kompaktní, nebo roztříštěné, rozpletené, květnaté, příliš slabé, nebo naopak agresivní. Když je barevný obrázek hotový, vezmu znovu tužku a přikážu, aby vyhledala veškerá patogenní místa v auře. Tužka automaticky brousí po „vyhřezlých“ nebo příliš zúžených a energeticky koncentrovaných bodech aury. U výhřezů obvykle vyobrazí parazitické energie, které auru „vytáhly“ mimo její zdravý tvar. Jindy může poukázat na zanesená místa v organizmu. U lidí ve spirituálním úletu zaznamenává porušený kořenový systém. Je toho opravdu mnoho. Co člověk, to příběh:)

Mohla bys prosím vybrat ze svého archivu něco na ukázku? Osobně by mě zajímalo, jak vypadá člověk ve stavu duchovního úletu, jak se projeví jeho rozrušený kořenový systém. Taky by mě zajímalo, jak vypadá kresba týkající se Reiki, ať už systému samotného, nebo člověka co je tím zasažený.

Obrázek níže: Stav spirituálního úletu – pokročilé stádium.

Kořenový systém v nohách je „vytrhaný“ – pole není náležitě propojeno do zemského jádra. Červenooranžové spektrum (vitální zemské barvy) téměř chybí, aura je porušená a vyprázdněná z energie ve všech vrstvách. Oblast hlavy je roztříštěná a vykazuje nejvíce energie ze všech polí, protože člověk v tomto stavu veškerou pozornost a sílu orientuje do představivosti a mentálních iluzí, ve kterých přežívá. Parazitická energie připojená primárně na solar plexu a oblasti hlavy odsává člověku životní síly a přesvědčuje ho, že stav, který prožívá, je skutečný, pokrokový, blížící se osvícení. V reálu tento člověk ztrácí kontakt s realitou, prožívá dočasné stavy fiktivní duševní euforie a „nadlidství“, které se v bodu zlomu přemění na ničivé stádium prohry, tendence k sebevraždě, marnosti a kompletní ztrátě sil.

Obrázek níže: Výuka práce s čistou přírodní (kosmickou) energií

Osoba nahoře vyučuje své žáky ( tři postavy pod ní), jak pracovat s přírodní energií.
Silný proud harmonické spirálovité energie se točí mezi žáky a jejich učitelem. Učitel navazuje spojení do kosmu, kdy proud energie v kresbě překračuje symbolicky hranici papíru – je tedy nekonečný. Energetické proudy prostupují skrz celé tělo každého z účastníků.

Obrázek níže: Výuka práce v systému reiki

Osoba nahoře vyučuje své žáky (tři postavy pod ní), jak pracovat s energií reiki.
Spirálovitá energie je slabá a nevyrovnaná, vytváří disharmonické spirály. Učitel navazuje spojení do kosmu, ale proud energie stagnuje a zhušťuje se. Nad hlavou se tvoří něco jako špunt?, který energii pohltí, ,,přefiltruje“ a vrací zpět učiteli. Ten ji předává žákům. Energie „obaluje“ především oblast hlavy – ne celých těl, jako u předchozího obrázků. Z kresby vzniká dojem, jako by si navzájem předávali svou vlastní energii??

Pokračování zde: 4.díl

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019