Aluška.org: Věděním ke svobodě

Máš nějaké doporučení i pro takovou situaci, kdy něco člověk zkusí, náhodou objeví svůj nezkrocený talent a začne se mu do toho cpát nějaký zemřelý? Jak ho očistit, dostat za světlem když to tak moc chce, a případně jak sám sebe trochu zkultivovat?

Nikdo dokonalý z nebe nespadl a všichni co na začátku něco objeví, si nějakými podobnými situacemi projdou. Je to součást procesu. A stejná zkušenost jako u tebe, jakmile se člověk trochu otevře těm duchům, začnou na tebe jakoby stát řadu a jsou neskutečně otravní. Většinou pomůže to utnout, přestat to dělat a nemyslet na to. Ale jsou lidé, co ty duchy odvádějí ,,profesionálně“ a mají to jako svou práci, takže zase nemůžeme říct ,,tohle je blbě, to už nikdy nedělej“.

Nezkrocený talent – to je moc hezká formulace 🙂
Záleží na tom, jestli je váš primární talent a záměr, předávat vzkazy zesnulých, komunikovat s nimi, tam si musíte stanovit jasná pravidla, klidně i své „ordinační hodiny“ 🙂 Všichni musí být obeznámeni s vašimi pravidly a respektovat je. Udělejte regulérní veřejnou vyhlášku 🙂

Znám paní, která se zaobírá přímo touto činností, je v tom velmi zkušená a ta mi vyprávěla, že dokud nedala jasné hranice a pokyny, duše jí rušily ve sprše, na toaletě, ve spánku, v autě, všude! Až když řekla dost, duše se umoudřily, a ochotně čekaly, až přijdou na řadu. Je to však velmi specifická činnost a jestli se k ní vyloženě necítíte povolaní, rozhodně doporučuji na tohle téma nelaškovat 😀 !

Když jste citliví, čas od času se může stát, že vás navštíví zesnulí. Pokud můžete, darujte pro ně upřímnou prosbu do kosmu, přející myšlenku, nebo modlitbu. Já to dělám tak, že si představím, jak se na nebi otevře blažený ráj a ta duše do něj radostně běží a já jí zamávám na cestu. Zní to trochu dětinsky, ale funguje mi to spolehlivě 🙂
Jestli však ten dotyčný nereaguje a obtěžuje vás dál, nemažte se s ním a vykažte ho pryč! Nebo řekněte svým ochráncům, ať si s ním poradí a odvedou ho sami. Najděte si způsob, který vám nejlépe zafunguje.

Stalo se mi, že jsem se střetla s jednou paní bez domova, která po mě chtěla peníze. Pak se vrátila a chtěla další. Když se dotkla mé ruky cítila jsem, jakoby do mě uhodilo. Asi po půl hodině divných pocitů, jsem si uvědomila, že okolní svět vnímám nepřirozeně. Stála jsem u stromu, ze kterého spadalo listí a v hlavě mi běžely myšlenky, že ten strom je bez života, a my lidé jsme bez života, čekáme tu jen na smrt, žít nemá smysl, jsme jen oběti tohoto světa, pocit nevýslovné prázdnoty a zmaru, vyhasnutí… Totiž duše, co byla „přilepená“ u té ženy, se podáním ruky přesunula ke mně a dívala se na svět skrze moje oči a předala mi své pocity! Jakmile mi to došlo, hned jsem jí „vykázala z pole“ a všechno bylo zase v pořádku. Dalo mi to ale práci, ta duše byla velmi pasivní a plná marnosti, nechtělo se jí.
Byl to zážitek, který si budu vždycky pamatovat. Ukázal mi, jak to vypadá, když dvě duše obývají jedno tělo a že je to naprosto možné. Pomohlo mi to také pochopit některé druhy psychického „rozštěpení“ u lidí. Je neuvěřitelné, jak nás někdy naše zkušenosti učí moudrosti. I ty nepříjemné:)

Dokážeš určit, jaká byla nejhorší a nejdestruktivnější kresba, jakou jsi kdy vůbec udělala a co (nebo kdo) na ní bylo? A jaká je naopak ta nejhezčí a nejvíce harmonická?

Takhle to říct opravdu nedokážu 🙂 Kresba mi potvrdila to, co jsem si předtím myslela. V pravidlech Kosmu nemá nikdo přednost. Nikdo není Miss ani Vicemiss, to je jen lidské měřítko 🙂 Energie se projevuje pouze jako tvořivá, nebo ničivá. Každá bytost je dokonalá individualita s jedinečným potenciálem.
Auru bych přirovnala ke květinám. Spousta lidí řekne, že aura růže je vznešenější, než aura pampelišky, protože pampeliška roste hojně všude a je běžná, kdežto růže se musí pečlivě pěstovat a je vzácná. Ale napadlo někoho, že pampeliška zakoření a vykvete na místech, kde by růže nikdy neobstála? Přesně tak je to i s lidmi. Někdo vyroste ve tvrdých podmínkách, má sem tam nějaký ten šrám a uchytí kořeny, kde se dá, a i za takových okolností najde sílu obohacovat a zkrášlovat okolí, dokonce ho léčit. Jiný je okouzlující skleníkovou květinkou, která vyžaduje stálou péči a zajde při prvním chladnějším vánku, její životnost je malá. Co je tedy lepší? Filozofická otázka 🙂 …

Obrázek níže je příklad zdravé konstruktivní aury:

Jak lze vidět, u zdravé aury jsou barvy jasné, husté tak akorát, kompaktní, a celý obrázek připomíná pěkné uhlazené vajíčko. Někdy se z oblasti srdce vytváří po obvodu pole taková barevná spirála – tu mívají často lidé, kteří umí od přírody léčit druhé. Málokdo má ideální stav, ale to nevadí, stačí když se tomu kvalita aury alespoň přibližuje. 

Chápu samozřejmě otázku a povšechně nejhorší aury, co jsem kreslila, patří tělům, co neobsahují duši. Například obrázek níže, aura Sai Baby:

Můžete vidět, že jednotlivé vrstvy aurického pole nejsou vůbec přítomny! Existují jen základní čakrové body, které jsou lemované velikým okem… Vypadá to, jako by toto nebyla ani lidská bytost, pouze tělesná schránka pro….koho???

Ať v takovýchto tělech žije kdokoliv, je to smrtonosný nástroj zla, bez citu a smilování.

Další velmi destruktivní aury jsem kreslila u mnoha „duchovních“ vůdců“, kteří měli (např. Osho) znaky obrovského duševního potenciálu, který byl ale zdevastován mocenskými a sexuálními touhami.

Hodně zničené aury jsou vlastní lidem, kteří užívají tzv. duchovní drogy, aby v sobě probudili vyšší vědomí. Jejich energetický systém si počíná (v malém procentu pochopitelně) podobně, jako aura člověka, kterému se rozkládají vitální síly vlivem těžké nemoci, nebo dokonce blížící se smrti. Pak jsou jedinci vzývající destruktivní náboženství, satanské kulty, nebo užívající zhoubné síly ke své práci, to je opět kapitola sama pro sebe…
A v poslední řadě lidé ve stavu duchovního úletu. Jejich aura bývá rozbitá na tisíc kousků, doslova vyseparovaná a mívají ji natolik zbavenou barev, jako by se snad koupali v Savu…

Naopak krásné aury lze vidět u mnoha lidí, kteří se věnují pomoci a osvětě, někteří umělci, terapeuti a léčitelé, podnikatelé, kteří se snaží vést obchody čestně a zajistit lidem práci, ochránci zvířat a životního prostředí (prosím vás – ne fanatici 🙂 ), zdánlivě obyčejní lidé, kteří ale makají na tom, aby změnili kousek světa k lepšímu.
Jako hezký příklad veřejně známých osob, mohu uvést pana Davida Icke, nebo Michaela Tellingera, u nás v Čechách třeba biotronika pana Tomáše Pfeiffera, a mnoho dalších, o kterých možná nikdy neuslyšíte, ale jejich práce buduje základní stavební kameny pro lepší svět v budoucnosti.

Ještě bych ráda dodala, že i dobrý člověk může mít poškozenou auru, která nevypadá hezky, pokud je zrovna nemocný, nebo prožívá těžké období. A vcelku pěknou vitální auru může mít naopak někdo, kdo není úplně ideálním příkladem lidství, ale je dostatečně dominantní na to, aby si své pole chránil a živil ho. Zdání může někdy klamat 🙂

Máš prosím někde schovaný obrázek člověka na drogách a na trávě? Bude to určitě poučné, zejména pro některé mladší čtenáře, kteří by mohli mít choutky to zkoušet v zájmu ,,duchovního rozvoje“.

Obrázek níže: Dlouhodobé užívání drog.

Ničivé účinky drog zůstávají v poli někdy i celé roky po vysazení. Tato aura patří původně velmi inteligentnímu a talentovanému muži. Začínal marihuanou a houbičkami, pak přešel k tvrdým drogám. V poli jsou agresivní černá místa – někdy nevratné poškození systému. V oblasti jater je silné zatížení. Energetický systém již není schopen odolávat systematické devastaci. Aura je potrhaná. Oblast hlavy je nestabilní, člověk neudrží zdravou vůli, pozbývá psychické vytrvalosti. Parazit přichycený v auře není v takovém případě vůbec nic neobvyklého.

Stává se ti, že si tě někdo doslova zbožští a kouká na tebe jako na panenku Marii, když se dozví co umíš, nebo že se tě naopak lidi bojí? Jaká byla nejvtipnější, nebo nejabsurdnější chvíle při setkání s takovým člověkem, nebo když takový člověk třeba zjistil, že jsi normální žena a ne všemocná nadpozemská bytost?

Ráda bych napsala něco vtipného, ale v reálu je mi to spíš k pláči 🙂 Že si mě někdo idealizuje, to se stát může a stalo se mi to mnohokrát. Taky jsem potkala řadu lidí, kteří mě bezdůvodně nesnášeli za to, že se zaobírám spiritualitou, dokonce byli tací, kteří nesnesli fakt, že mám určité schopnosti a pokoušeli se mě zničit, aniž bych jim jakkoliv ublížila, nebo se vměšovala do jejich života.
Co ale zůstává stále stejné je fakt, že lidé ke mně nepřetržitě chodí pro rady a podporu a to mě provází celý můj život.
Jsem opravdu ráda užitečná ostatním, už si dokážu vymezit hranice, ale to nic nemění na tom, že nechtěně vyvolávám v ostatních pocit, že jsem nezničitelná „kyberžena“, která překoná a vyřeší každý problém! Platí to o cizích lidech i o mých blízkých. Zkoušela jsem si rafinovaně hrát na bezmocného chudáčka v domnění, že to ty lidi přejde, ale tato kamufláž nezafungovala 🙂
Asi se musím smířit s tím, že mám v sobě buď nějaký „super-power gen“ nebo mi jako sudička u kolébky hostovala Xena:-D … jinak už vážně nevím 🙂

Způsobilo ti umění automatické kresby další rozšíření mimosmyslových nebo senzibilních schopností? Jak se změnilo tvoje myšlení, nebo vnímání, pomohla ti více poznat i sebe samu?

Jednoznačně! Cítím větší vnitřní jistotu, protože trénování kresby mi dává stále hlubší vhled do problémů, jasnější uvažování, umím si lépe propojovat souvislosti.
Díky zakreslování destruktivních energií a bytostí, jsem se zase naučila nebát se a lépe pochopit význam jejich existence, a především – mechanizmy, jakými ovlivňují lidskou mysl a pocity. To je dokonalý studijní materiál!
Kresby aury mi také ukázaly, proč se lidé chovají, jak se chovají, co je k tomu vede.

Vypěstovala jsem si více nezaujatý pohled na okolní svět a pochopila, že všechno má svůj logický důvod, nic není „abstraktní a neuchopitelné“, i když to očima nevidíme. V tom je kresba úžasná. Vytvoří vám čitelný obraz pro pocity a děje, kterým do té doby nedokážete dát konkrétní rámec a nemáte pro ně potvrzení. Vývoj své práce mohu sledovat v přímém přenosu na vnějších okolnostech – jak moc se potvrdí přesnost mých obrázků… je to mé malé soukromé dobrodružství a výzva k dalšímu zdokonalování:)

Děkuji za skvělý a příjemný rozhovor!

Také velice děkuji 🙂

konec seriálu

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019