Bezpochyby nejslavnější česká kartářka Dagmar Kludská otevřeně vypovídá o svém životě, o nevydařeném manželství, o mužích. Ze své zkušenosti například tvrdí, že věrné muže by člověk na prstech spočítal…
Jste nositelkou slavného jména, můžete původ svého příjmení našim čtenářům objasnit?
Jsem pravnučka Karla Kludského. Historie našeho rodu se táhne téměř tři století, jeho kořeny začínají v Polsku a na Šumavě. Naše rodina je velice rozvětvená, jen mí prapředci, Antonín a Marie Kludská měli dvacet synů, můj otec je z jednadvaceti dětí! Početné byly i všechny další rodiny. Jedno je všechny ale spojovalo – cirkus.
V cirkusu jste prožila dětství?
Ano, milovala jsem zvířata, kouzelnou opičku Kivi, oslíčka Dino, slony Bonyho a Babyho a arabské plnokrevníky. Měla jsem ráda i maminčiny cvičené psíky a cvičené holuby, se kterými jsem mimo jiné v cirkusové manéži a varité vystupovala. Moji holoubci jsou zachycení na filmovém plátně s Libuškou Šafránkovou v pohádce Tři oříšky pro Popelku.
To jsem netušil, že vaši „svěřenci“ hráli v jedné z nejslavnějších českých pohádek všech dob!
Vždycky když tuto pohádkou vidím, vrací se mi nostalgické vzpomínky na dětství strávené u cirkusu.
Vaše dětství by se prý dalo nazvat jednou velkou šňůrou cirkusových vystoupení…
Ano, téměř každý týden jsme přejížděli ze štace na štaci, od jara do podzimu jsem chodila do škol ve městech, kam náš cirkus zavítal a kde jsem předváděla své cvičené holoubky. Mé prvotní velké přání bylo stát se artistkou na visuté hrazdě …
Kdy jste začala svůj sen realizovat?
V pěti letech jsem usoudila, že nastal kýžený čas, abych svůj sen uskutečnila. Brzy ráno, když všichni spali, hbitě jsem vylezla po provazovém žebříku do jednadvacetimetrové výšky. V samé kopuli cirku jsem oběma rukama uchopila hrazdu a vzápětí se na ni vcelku svižně vyhoupla a posadila. Jako by mi to nestačilo, sebrala jsem odvahu a zahákla se pod koleny po vzoru slavné artistky Dočky. Můj smělý čin o pár minut později způsobil strašlivý rozruch! Dolů mě musela snést Dočka … Tehdy mě maminka pořádně nařezala a musela jsem jí slíbit, že už to nikdy neudělám. Ať jsem se pokoušela v manéži o cokoliv, všechno mi bylo zakazováno, díky mému bronchiálnímu astmatu. Byla jsem hubená, téměř průsvitná bledulka se slámovými culíky, často jsem se dusila, upadala do kómatu a nesčíslněkrát jsem byla hospitalizována. Dostala jsem přezdívku Nedochůdče. Čím jsem byla starší, tím více mě navštěvovaly různé sny a předtuchy. Sama jsem často nevěděla, co je sen a co je realita…
Než jste ale těchto návštěv snů využila, působila jste také jako zpěvačka, můžete se k tomu období vrátit, jak to tehdy bylo?
Všechno vlastně začalo v pražské kavárně Alfa a Vltava. Na podzim, když skončila cirkusová sezóna a přestěhovali jsme se do domu v Michli, přihlásila jsem se do soutěže Hledáme nové talenty. Hudba a zpěv byla má další láska. Nacvičila jsem si tři písně. Vyhrála jsem druhé místo se skladbou Summertime. O rok později jsem dostala první nabídku. Zpívat a konferovat program Sny manéže ve státním cirkusu Evropa. Ta nabídka mi doslova vyrazila dech. Později mi hudební agentura nabídla místo zpěvačky. Má první tříměsíční smlouva byla do Chebu, do kavárny Apollo s kapelou Leoše Dvorského. Byla jsem šťastná, můj sen se stal skutečností…
Ale vaše maminka to prý neviděla ráda!
Ano, maminka se zlobila. Neměl jí kdo předvádět holoubky. Zlobila se až tak moc, že mi odmítla dát kostýmy na vystoupení. Do Chebu jsem přijela jako chudá příbuzná v jedněch černých upnutých šatech, sukni a halence, ale to mi nic neubralo na mé touze zpívat. Dva roky jsem se živila zpěvem a nebýt mé maminky, která bez mé vůle ukončila můj pracovní poměr, asi bych se zpěvem živila dodnes. To období patřilo k mým nejkrásnějším, nejen proto, že jsem jazz a blues milovala, ale také proto, že jsem byla bez dohledu přísné maminky.
Jak jste se vůbec dostala ke kartářství?
První karty, větší obrázkové, jsem dostala v šesti letech od světoznámého kouzelníka Bory. Tehdy jsem si s nimi jen hrála, podporovaly mou dětskou fantazii… V šestnácti letech jsem tři měsíce účinkovala v Římě, kde jsem se seznámila s Řekyní Penelope, tanečnicí, která ještě po představení vykládala karty. Po dlouhém prošení mne zasvětila do tajů výkladu z karet. Přes čtyřicet let se zabývám karetním výkladem, stále se učím, hledám souvislosti a stále mě překvapují. Navíc jsem je propojila astrologickým výkladem. Po revoluci jsem se stala první profesionální kartářkou v Čechách. Vlastním živnostenský list.
Máte na svém kontě 18 knih. O čem jsou vaše knihy?
Mé knihy pojednávají o výkladu z karet, o západní i východní astrologii (Souboj znamení, Velký hra znamení, Čínské horoskopy), o snech (Zlatý snář, Magie snů), o výkladu z kávové sedliny (Tajemství budoucnosti). Zaznamenala jsem i neobvyklé a neopakovatelné příběhy mých klientů v knize Srdcová dáma, karty a vy, Deník kartářky, Perličky z věštírny a jiné… Psaní příběhů je má další vášeň, stejně jako hudba, zpěv a astrologicko-karetní výklad.
Jaká je podle vašich zkušeností spolehlivost výkladu karet?
80- 90 % úspěšnosti. Lidé, mí klienti se ke mně vrací, takže mám možnost se přesvědčit, jak věštba vyšla.
Když k vám přijdou klienti na výklad karet, co chtějí nejčastěji vědět?
Lidé se ptají na všechno možné, někdy i na takové věci, že se nestačím divit. Láska však stále zaujímá primární postavení a to mě moc těší. Těší mě to proto, že srdce mých klientů netepe jen do rytmu dechu a kroků. Neplní pouhou funkci krevního oběhu. Života. Je v něm něco víc, láska, něha, přátelství, dobré skutky …
Řeknete jim pravdu, i když vám třeba karty ukazují něco špatného?
Každá kartářka by měla zachovat etický kodex, nevystrašit klienta, ale jemně upozornit na možnost jistých problémů… Lidé většinou slyší jen to dobré, nechtějí si připustit nic zlého. V každém výkladu existují slunné a stinné stránky osudu. Vždy záleží na kartářce, jakou formu projevu zvolí…
Dagmar Kludská
spisovatelka a kartářka
narozena 28.8.1944 v Praze, rozvedená, čtyři děti
Rodiče: Josef Kludský 1902 – 1983, spolumajitel cirkusu, a Božena Kludská – Jungová 1910 – 1985, v domácnosti.
Absolventka gymnázia. Zájmy, psaní, hudba – jazz, ezoterika, tanec, psychologie.
Práce: 1959 – 62 artistka, Čsl. cirkus,
1963 – 65 zpěvačka, PKS Praha (uměl. agentura), 1959 – 68 tanečnice a zpěvačka, Pragokoncert. 1979 – 89 dělnice, Nár. podnik Výtahy.
Prý až dost často pomáháte zachraňovat manželství…
Ano, o to se velice snažím. Rodina je základ, s rodinou se snáze všechno překoná. Na svém kontě mám desítky zachráněných manželství, ale i narozených dětí, řadu studentů, vysokoškoláků, podnikatelů, atd.
Vám se ale manželství rozpadlo, proč?
Ačkoli jsme se zpočátku velice milovali, po čase jsme si přestali rozumět. Důvodem byly hádky, finance, časté nevěry, nemanželské dítě… Markantní rozdíl charakterových vlastností, výchovy naší i našich dětí …
Jak se dnes žije samoživitelkám? Vy sama jste jako rozvedená vychovala čtyři děti…
Některým lépe, jiným hůře. Záleží, jak si to každá matka-samoživitelka zařídí. Jsou i takové, které strádají, ale hrdost jim nedovolí soudně vymáhat výživné. Někdy si připadám jako sociální pracovnice, která se snaží nejen poradit, ale nastolit i pořádek. Moc dobře vím, jak je těžké být mámou a tátou zároveň. Zažila jsem to na vlastní kůži a mnohdy mi do zpěvu nebylo. Abych děti vůbec uživila, po večerech jsem uklízela školu a jesle, nabírala si úklidy domácností, mytí oken a žehlení prádla u bohatých dam, mimo svou každodenní práci, tehdy jsem pracovala jako dělnice u výtahů. Prošla jsem vším, byla jsem doručovatelkou, prodavačkou, servírkou, pokojskou, pracovala jsem na stavbě, v továrně, v kuchyni i kantýně. Díky této zkušenosti mám k lidem mnohem blíž, vím, co která práce obnáší.
Neztratila jste iluzi o mužích?
Neztratila, ale zjistila jsem a to v pozdějším věku, že se bez nich dá také žít.
Myslíte si, že existují i věrní muži?
Ano, ale moc jich není. Moderní doba, ve které žijeme, bezostyšně nabízí lákadla, kterým se dá jen ztěží odolat. Vlastně je lituji, pro jejich slabošství. Jsem přesvědčena, že za sto a více let budou vládnout ženy. Ženy jsou mnohem silnější a odolnější než muži. Nejsem feministka, ale právo žen a matek uznávám a vždy je budu hájit.
použitý zdroj: http://www.kafe.cz/celebrity/dagmar-kludska-vernych-muzu-je-strasne-malo-1134.aspx
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****