Před pěti lety utrpěl londýnský herec Shiv Grewal těžký infarkt, který způsobil, že jeho srdce sedm minut nebilo. Po měsíci v umělém spánku se začal pomalu vracet do života. Svými kresbami a výpovědmi se snaží ostatním přiblížit, jak život po smrti vypadá.
„Nějak jsem poznal, že jsem mrtvý. Uvědomoval jsem si, že můj mozek umírá, a křičel jsem o pomoc. V tu samou chvíli jsem ale také cítil, jak se mé tělo odděluje. Jako bych byl v prázdnotě, ale dokázal mít emoce a pocity. I když jsem věděl, že jsem mrtvý, zároveň jsem věděl, že existuje šance vrátit se domů. Také jsem chápal, že se znovu narodím. Bylo přede mnou množství možností, různých životů a reinkarnací, které mi byly nabízeny, ale já je nechtěl. Přál jsem si vrátit do svého života, do mé doby a k mojí ženě,“ popisuje dnes šedesátiletý člen divadelní společnosti Royal Shakespeare Company stav po smrti, který zažil před pěti lety.
Po probuzení z umělého spánku mu nějakou dobu trvalo, než se znovu naučil chodit a mluvit. Dodnes trpí komplikacemi, které mu nedovolily vrátit se na pódium. Tvůrčí nutkání si tak kompenzuje alespoň malováním obrazů, kterým se ostatním snaží přiblížit, jak život po smrti vypadá.
Když byl mimo tělo, viděl ve vesmíru meteority a zářivé barvy, které ho inspirovaly k obrazu.
„Neměl jsem tělo jako takové,“ vypráví dál. „Je to spíše jako plavání, cítíte stav beztíže a odpojení od fyzického světa. V jednu chvíli jsem cestoval nad Měsícem a viděl jsem meteority a všechen prostor.“
Kresby ze své zkušenosti Grewal vystavoval letos v Karma Sanctum Hotel v londýnské čtvrti Soho. Doufá, že jeho poznatky pomohou ostatním porozumět smrti a třeba se jí ani tolik nebát. On sám má ze svého posmrtného výletu smíšené pocity.
„Na jednu stranu se teď smrti už tolik nebojím, na stranu druhou mám ještě větší strach, protože jsem si uvědomil, jak moc je náš život křehký. Jsem vděčný za to, že tu můžu být. Mám teď více elánu do života. Vždycky jsem si myslel, že vlídnost je základní vlastností, která člověka dělá lepším a pomáhá mu vyrůst, ale po svém zážitku hluboko uvnitř cítím, že je to základní pravda.“
Jste ve stavu beztíže a cítíte se zcela odpojeni od fyzického světa. Tento obraz se jmenuje ,,překročení prahu“
,,Je jedna věc, která mě na té celé věci kolem konce člověka uklidňuje, kvůli které se cítím líp. Je to vědomí toho, že vzpomínky, emoce a zážitky po smrti zůstanou.
Dále mě uklidňuje zjištění, že je možné vyjednávat a domlouvat se s vědomím, s tou prázdnotou, ve které se člověk po smrti ocitá. Díky silné vůli je možné se vrátit zpět do těla, není to silnější než síla přání muže, který chce znovu vidět lidi, které miluje.“
překlad Alue
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Tak ideálny by bol nejaký domček pre ježka…
-mariankosnac Není to tak těžké. Záleží na tom čemu…
-Petra K tomuto tématu mohu poradit obyčejné pohádky. Zavřít…
-Petra Zlatý věk už tu dávno je. Respektive tu…
-Petra