Šrámy na duši, které si nesou dcery nemilujících matek

5.10.2022 v Žena 13

Zatímco většina matek se o své děti stará a naplňuje všechny jejich potřeby, některé z nich to nedělají. Někdy matky z mnoha různých důvodů zanedbávají citové potřeby svých potomků, což na nich zanechává trvalé následky.
Pokud jste dcerou matky, která nebyla milující, nejste stejná jako ostatní, věci jsou pro vás z mnoha důvodů těžší. Nemilující matky vychovávají své děti v atmosféře, která potlačuje emoční reakce. Učí je sice chránit se, ale neumožňuje jim být samy sebou. Vypěstují si tak způsob myšlení, který ostatní lidé nemusí chápat.



Dcery nemilujících matek si obvykle z dětství nesou tyto šrámy na duši. I když jsou díky těžkým zkušenostem v něčem silnější, jsou slabé v jiných ohledech. Pokud jste dcera nemilující matky, následující myšlenky zažíváte poměrně často, nebo s nimi bojujete.

Nesnažím se dostatečně
Pokud jste vyrůstala s nemilující matkou, pravděpodobně máte mnohem častěji než jiní lidé pocit, že vaše snaha není dost dobrá. Jen pokud se snažíte maximálně, snažíte se podle vás dostatečně.

Říkat NE je pro vás velice těžké
Pravděpodobně hodně vnitřně bojujete, kdykoli potřebujete na něco říct NE. Říkat NE je však pro život moc důležité, a pokud toho nejste schopna, musíte na tom začít pracovat. Nesouhlaste ze strachu s ničím, s čím souhlasit nechcete.

Prostě nedokážu nic udělat správně
Pravděpodobně máte tendenci se divit, proč se vám pořád něco nedaří. I ty nejjednodušší malé problémy vás úplně vyvedou z míry. I když to může být frustrující, nesmíte tomuto pocitu podléhat.

Jsem příliš …..
Pokud jste vyrůstala s nemilující matkou, možná máte občas pocit, že jste příliš „tlustá, neohrabaná, přecitlivělá, líná“ nebo podobně hanlivé věci. Je to proto, že vám to vaše matka říkala a často připomínala, kdykoli jste ji něčím naštvala, nebo prostě nebylo po jejím. To se stává velmi často.

Nikdo se o mě skutečně nezajímá
Pokud jste vyrůstala s nemilující matkou, možná si myslíte, že na vás nikomu nezáleží. To však není pravda. Existují lidé, kterým na vás záleží, ať už si to uvědomujete, nebo ne.

Nejsem prostě dost dobrá
Pravděpodobně máte pocit, že nejste dost dobrá, nebo s tímto pocitem bojujete… Jste dost dobrá. Její nerealistické představy o vás prostě nebyly dosažitelné, to není vaše chyba. Pokud bojujete s nízkým sebevědomím a sebeláskou, zkuste si přečíst knihu Svítání, najdete v ní mnoho rad a metod, jak sama sebe přijmout a začít se mít ráda.

Přála bych si být jiná
Možná si přejete být někým jiným. Cítíte se neúplná. Tento nepříjemný pocit většina lidí nepochopí.

Kdybych byla někým jiným, zapadla bych
Pokud jste vyrůstala s nemilující matkou, je pravděpodobné, že se cítíte nepatřičně. Nemáte pocit, že někam zapadáte, a myslíte si, že všichni ostatní někam zapadají. A pokud nezapadají tak úplně, tak rozhodně pořád líp než vy.

Prostě si nezasloužím lásku
Pravděpodobně máte pocit, že si nezasloužíte lásku, kterou vám kdysi matka odmítala dát. Lásku si však zasloužíte a jednou ji najdete. Musíte na sobě pracovat, než k vám přijde. Nikdy se nedávejte pod cenou.

Nikam nepatřím
Možná máte pocit, že nemůžete najít místo, kam patříte. Máte pocit, že svět prostě nebyl stvořen pro vás a že tu není pro vás připravené místo, že se s vámi nějak nepočítá. To však není pravda, místo pro vás existuje, ale musíte na sobě pracovat, abyste se tam dostala a abyste to místo objevila, nebo vytvořila. Ve skutečnosti málokdo dostane bez práce vyhřátý volný flek kde by se usadil, většina lidí se o to musí nějak zasloužit.

Musím být co nejdokonalejší, ideálně perfektní
Pokud jste vyrůstala s nemilující matkou, můžete mít pocit, že musíte být vždy dokonalá. Pravdou je, že dokonalost neexistuje. Nic takového jako být dokonalý není, nedosáhl toho žádný člověk na světě. Tak to přijměte a uznejte i své slabé stránky, protože je má každý.

© aluska.org 2022

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Dominika 2022-10-05 10:27:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je neskutečně trefný

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2022-10-05 11:33:36 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím si že úplně stejný efekt má i chladný otec, který se o dítě nezajímá, nechce si s ním hrát ani se mu věnovat. Děti nezájmem otce podle mého názoru trpí stejně jako z nezájmu ze strany matky.

Ikona diskutujiciho petr 2022-10-05 11:34:07 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na podobných článcích si fakt člověk uvědomí kde se v něm některé věci vzaly.

Ikona diskutujiciho LenQa 2022-10-05 11:35:16 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vlastně to znamená že pokud tyhle věci člověk má tak se s nimi může přestat ztotožňovat protože vlastně nejsou jeho. Je to jakoby dědictví po rodičích, které člověk automaticky přijal a zapomněl, že ho vlastně může i odmítnout.

Ikona diskutujiciho hanka 2022-10-05 16:21:27
Ikona diskutujiciho
sipka

To je fakt, je dobré si uvědomit že to je program, že to nejsem já. Od dětství jsem si myslela, že body uvedené v článku jsou prostě moje povahové rysy. Že kdybych měla jinou povahu, žilo by se mi líp. Dokonce jsem přesně toto ve svých sedmnácti vyprávěla kamarádovi, vzpomínám si na to jako by to bylo dnes. Od dětství se cítím méněcenná a mám neustále pocit, že se musím snažit dvojnásob co ostatní, protože nedosahuju zdaleka kvalit které mají ostatní, a stejně i když se snažím tak to není vůbec poznat protože jsem stále pouze průměrná. Chápu že to mám z výchovy, částečně jsem to překonala, ale pořád to zůstává hluboko zakořeněné, ani si to neuvědomuju. Je to jakoby to základní uvědomění, kým jsem, které definoval rodič tím, jak na mě během dětství a dospívání reagoval. Nikomu bych nepřála tak špatný start. Člověku to dá do života velkou přítěž, místo aby se věnoval zajímavým tvůrčím věcem, tak řeší traumata. Ve výsledku to ovlivňuje vaše rozhodování a reakce, taky to poznamenává vztahy s jinými lidmi. Například přítel mě už víckrát upozornil, že si dávám za vinu věci, které vůbec nejsou moje chyba, nebo že všem na všechno kývnu i když se mi to nehodí. Naopak moje rodina mi řekne, když řeknu ne, nebo když odmítnu převzít odpovědnost za něco za co ji nemám, že jsem sobec. Tak teď babo raď – kdo má pravdu? Člověk potřebuje slyšet víc názorů a hlavně nestranné názory na svoje chování, a potom zhodnotit jak to je. Mně velice pomohl kontakt s rodinou od přítele, protože ti to mají nastavené normálně, tam jsem si začala uvědomovat že chyba není ve mně. Problém je, když se setkám se svými rodiči, protože se mi ta stará přesvědčení a vzorce myšlení začnou vracet. Mají naprosto jiné představy o světě a o lidech, podle mého názoru velice nezdravé.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-10-05 17:20:54
Ikona diskutujiciho
sipka

V první řadě bych se soustředila na člověka se kterým žiju a jeho názory. Lidé se kterými nežiju nejsou můj nejbližší okruh, na jejich názoru a chování proto už tolik nezáleží, zejména pokud nevyhovuje mému přirozeného nastavení a partnerův pohled naopak harmonizuje. Dokud se člověk nenaučí být zdravě sobecký, tak akorát vyplýtvá svou energii a čas na nevděčníky a vystavuje se riziku, že jeho dobrota bude zneužita. Také se nikdy nevyplatí vzít zpět někoho, kdo už jednou vrazil kudlu do zad.

Ikona diskutujiciho zuzi 2022-10-05 12:10:13 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Znám tyto pocity, nebo spíš jsem je znala dřív. Hodněkrát jsem to cítila že ten přístup nebyl ok ale měla jsem spíš tendenci si říkat že jsem dítě a že asi reaguju přecitlivěle a že rodiče prostě mají i jiné věci na práci. Ale když si to všechno pak dá zpětně člověk dohromady tak si říká uf uf. Smutné je že asi není na světě rodič který by v něčem neuklouzl. Který by měl pořád skvělou náladu a pořád čas. Takže si něco v nějaké míře v sobě nese skoro každý člověk.

Ikona diskutujiciho Milan 2022-10-05 12:14:59 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přijde mi smutný jak hodně špatný věci dítě překousne a přijme protože dospělým věří a domnívá se že oni jsou ti co se vyznají a mají pravdu. V podstatě nemá na výběr a nemůže se ozvat jinak je drzé, rozmazlené, neposlušné, přecitlivělé. Mnohdy mi připadá že tyto přízviska dávají rodiče dětem jenom proto aby zakryli svoje selhání. Hodí vinu za svý špatný chování na potomka a ten si to pak nese do dospělosti a má se za blbečka. Vlastně se pak mrská za chyby které ani nebyly jeho.

Ikona diskutujiciho Jana 2022-10-05 17:34:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Trefa, přesně to sedlo.Bohužel

Ikona diskutujiciho Jarka 2022-10-06 23:42:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S mojí matkou si nijak zvlášť nerozumím. A vím i když nevědomky bez záměru jsem udělala pár chyb při výchově svých dětí. Takový ty naučený programy….dítě musí umět to a to….to nemůže to se nemá ….poradila tchýně poradily kamarádky…..mrzi mě, že ne vždy jsem poslechla svoji intuici při výchově svých dětí, ale hloupý rady druhych….s dětma mám pěkný vztah i když každý máme jiné názory….jsou dospělí do ničeho jim nekecám jen když požádají o radu

Ikona diskutujiciho Monísek 2022-10-07 08:37:53 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdravím,děkuji za článek….No,já hypersenzitivec versus matka narcistická porucha osobnosti..Vyloženě jsem si odzivala příběh Sněhurky,i typově jsem zimní typ,už jako miminko mě matka strkala z okna ,až mě táta odvezl k jeho sestře ,že je matka blázen … Roky neléčené astma,že se dusim ,protože jsem rozmazlený hajzla ať toho koukám nechat … Zničena záda ,od ran do zad….Dodnes mě matka nemá ráda ,nepřeje mi ,závidí …je vyloženě zlá,jen se s ní musím setkat dostanu energetickou perdu,nesnáší dobre energie ,radost měla když jsem řekla ,že mě něco bolí,že mi je špatně to úsměv od ucha k uchu a jiskření v očích.Otec byl hodný ,jeho otec byl milionový a moje prababička i vykladala karty a údajně byla taky moc hodná , srdečná…. No,jestli jsem si teda tuhle inkarnaci nastavila teda sama,tak to jsem byla asi hoooodne přemotivovaná….🤔😐

Ikona diskutujiciho Vaclav 2023-01-17 21:10:52 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A co synove nemilujici matky? Ja jim byl s mym brachou. Moje matka si myslela, ze kdyz nam uvari a nakrmi nas, ze tim jeji materska laska konci. Zatimco kazda milujici mama uz od prirody chrani sva mladata i pred otcem, protoze nechce, aby jim ublizoval, i kdyz si to zasluhuji, nase matka byla opakem. Okamzite vyklopila tatovi co jsme provedli (bylo nam kolem 4 a 7 let). Pripravila i elektrickou snuru od zehlicky, kterou nas pak mlatil. My rvali bolesti a ona se tim snad musela ukajet. Dodnes nechapu, proc to delala. Tata chodil z prace v noci domu a hned mu mama vse referovala, co jsme udelali. Jednou nekomu z nas deti spadla v koupelne do umyvadla sklenice a umyvadlo dostalo prasklinu ve forme pavouka. Pouzivalo se ale leta dal, na funkci to nic nemenilo. Matka mu to rekla jeste v noci a tata nas vzbudil, vytahl s postele a zmlatil. Nechci na to vzpominat, bylo to hrozne!
Ucinky na muj zivot? Take hrozne. Matku jsem nemel rad, protoze se snazila rozvratit i me manzelstvi. Mala sebeduvera, neduvera k zenam, neschopnost dat lasku dal detem. Jedno jsem si ovsem slibil: Nebudu sve deti nikdy bit a vychovam je presto jak ma byt. Oba jsou VS a delaji mi radost. Splnil jsem si svuj cil. Se svym handicapem z mladi jsem se sam musel vyrovnavat a trvalo mi to az do ctyricitky. Cas zaceli vsechny rany a bolesti… Myslim ale, ze jsem byl v zivote presto dost uspesny. Jenom diky pomoci Bozi a snaze zit v pravde.

Ikona diskutujiciho Jan 2023-01-19 16:40:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dekuji za clanek. Sedi, je hodne utrpeni deti v rodinach, o kterem se nevi.
Vase obrazky vyzaruji teplo, neskonalou krasu a lidskost. Diky i za ne.

Napsat komentář: Jana Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek