Aluška.org: Věděním ke svobodě

Film Barbie byl velmi vychválen masmédii pro své „povzbuzující poselství“. Ve skutečnosti je však celý film nasáklý pokrytectvím, protože propaguje nenávist, rozdělení a manipulaci. V dnešním článku se podíváme na zoubek nemocné symbolice skryté v tomto údajně rodinném filmu.

Když vyšel film Barbie, stal se z něj kulturní fenomén. Matky, dcery a sestry se nahrnuly do kina, aby viděly, jak jejich oblíbená panenka Barbie konečně ožije. Jak Hollywood interpretuje Barbie a jaké poselství předává milionům malých dívek? Pravda je horší než hrozná.

Film není o tom, jak Barbie a Ken prožívají zábavné dobrodružství. Je o patriarchátu a boji o moc mezi pohlavími. I když je film v podstatě o „dívčí síle“, jeho vyobrazení Barbielandu (světa kde Barbie žije) ve skutečnosti zdůrazňuje, jak je moderní feminismus nehorázně závadný, pokud je doveden až k logickému závěru.
Jsou zde prvky vtipné satiry, ale většina diváků jsou stejně děti, takže tyhle skryté vtipy nezaznamenají. Místo toho budou absorbovat celou věc tak jak se jeví, což je znepokojivé, protože se v celém filmu intenzivně prezentuje nenávist a ponížování mužů i mužnosti.
Stačí se jen podívat na filmový plakát v náhledu tohoto článku. Ken sedí na zadním sedadle auta. Je to proto, že ve filmu mu Barbie nedovolí sedět na sedadle spolujezdce (a řídit ho už vůbec nesmí). Tento obrázek je symbolický a říká, co se bude odehrávat ve filmu.

Ponižování mužů je zdůrazněno na filmových plakátech opakovaně.

Film o represivním Barbielandu začíná tím, že malé holčičky ničí své panenky, protože je Barbie naučila, že si už nepotřebují hrát na matky. Celý koncept mateřství je ve filmu často zesměšňován. Vypravěč u toho říká: „Díky Barbie byly všechny problémy feminismu a rovných práv vyřešeny:

Když nám film představuje Barbieland, rychle si uvědomujeme, že na tomto místě neexistují absolutně žádná rovná práva. Naopak, Barbieland je ve skutečnosti represivním režimem, kde jsou Kenové občany druhé kategorie, kterým je otevřeně zakázán přístup na všechny mocenské pozice. Sídlem moci tohoto režimu je Růžový dům, kde není žádný muž. Americká vlajka byla nahrazena nějakou podivnou ohavností, protože film vyobrazuje Spojené státy jako velmi špatné místo, kde ženy doslova nemohou svobodně existovat. Nejvyšší soud v Barbielandu tvoří výhradně ženy. Muži to mají zakázáno.


Uprostřed stojí prezidentka Barbielandu.

Později ve filmu Barbie říká: „Ženy zastávají všechny hlavní mocenské pozice a ovládají všechny peníze. V podstatě všechno, co dělají muži ve vašem světě, dělají ženy v našem.“ … Když však tento výrok porovnáme se skutečným Nejvyšším soudem Spojených států, zjistíme, že ho tvoří pět mužů a čtyři ženy. Represivní režim Barbielandu je tedy výsledkem vadné interpretace skutečného světa.
Říká tím film, že jsou to jen hloupé panenky, které se nechaly unést stupidní myšlenkou? Nebo film záměrně normalizuje společnost, kde se maskulinita potlačuje?

V Barbielandu se s muži velice špatně zachází. Při několika scénách je jim výslovně řečeno, aby „drželi hubu“. Jsou také těžce zbaveni své mužnosti, jak fyzicky, tak i duševně. V Barbielandu muži nemohou účastnit sportů. Jsou odkázáni na okraj hřiště, kde dělají velice zženštilé roztleskávačky.
Zatímco jsou muži v Barbielandu občané druhé kategorie, jeden z nich je Barbiemi plně přijímán: Ten, který předstírá, že je žena. Doktorku Barbie totiž hraje transgender herec Hari Nef.

Biologický muž je ve  filmu považován za ženu. Zjevně stačí nosit šaty, aby přestal být v Barbielandu utlačován. Hari Nef se ve filmu pro děti účastní nejrůznějších scénářů. Například v jedné scéně Barbie řekne Kenovi, že nemůže přijít do jejího domu, protože má naplánovanou „dívčí noc“. Poté se kamera přiblíží na její dům. Hari Nef tam stojí a baví se s dívkami.

V jiné scéně Hari Nef flirtuje s Kenem, když mu Ken sundá brýle a řekne mu, že je krásný. V jiné zase Hari sedí v oblečku služky u Kena, ke kterému se vilně tulí… Byly tyto scény opravdu nutné ve filmu zaměřeném na děti? Nebo to byl požadavek hollywoodu k propagaci jejich agendy?

Barbie odmítá Kenův polibek. Ve filmu totiž nebudou žít šťastně až do smrti, jak by si to přál normální divák.

Než film vyšel, svět znal Barbie a Kena jako šťastný, vždy usměvavý pár. Většinu pozornosti vždy budila Barbie, ale Ken byl v pohodě. Vypadal dobře, řídil jejich růžové auto a rozhodně nejezdil vzadu. Ve filmu to však není žádný šťastný pár. Ken je vlezlý, žárlivý, majetnický a vnitřně nejistý idiot, který žije jen proto, aby udělal dojem na Barbie. Výměnou za to Barbie mluví s Kenem, jako by byl mentálně postižené dítě. Film nemůže zobrazovat šťastný a zdravý vztah mezi mužem a ženou, protože by to zřejmě bylo v rozporu s jeho poselstvím. Ve filmu Barbie se muži a ženy totiž nemilují, ani nedoplňují. Jsou postaveni do věčného boje o moc a nadvládu.

Když Barbie jede do Skutečného světa, zjistí, že je Ken schovaný na zadním sedadle a nechce ho vzít s sebou. Když se Ken zeptá, jestli může sedět vepředu, Barbie bez obalu odpoví „Ne“.
Tato odpověď je symbolická. Narušuje ikonický obraz Kena a Barbie, kteří spolu jezdí v autě jako šťastný pár. Navíc represivní režimy, jako je Taliban, nutí ženy sedět na zadním sedadle.

Ve filmu Barbie jsou za padouchy muži. Ne jen jeden muž, nebo skupina mužů, ale muži všeobecně. Když jsme poprvé slyšeli o filmu Barbie, většina z nás si pravděpodobně představovala zábavné dobrodružství zahrnující Barbie a Kena. Ale to se vůbec nestalo. Hlavní zápletka filmu je doslova o boji proti patriarchátu. Toto slovo je během filmu neustále zmiňováno, až do té míry, že ztrácí svůj význam.
Oficiální definice patriarchátu je: „Společenská organizace vyznačující se nadřazeností otce v klanu nebo rodině, právní závislostí manželek a dětí a zúčtováním původu a dědictví v mužské linii.“
Je snad Amerika patriarchátem? To je velmi diskutabilní. Tento termín pravděpodobně ani nemůže platit ve společnosti, která je tak různorodá. Když ale Barbie a Ken dorazí do skutečného světa (přesněji do Los Angeles), objeví tam totální patriarchát, bez absolutně žádných nuancí.
Ken se tam okamžitě cítí jako doma, zatímco Barbie říká, že muži se na ni dívají „s podtónem násilí“. Každý muž v Los Angeles hvízdá a zírá na Barbie. Existuje v tomto skutečném světě alespoň jeden normální chlap? NE. Film představuje tento skutečný svět jako místo, kde je nemožné být ženou.

Film obsahuje „moment zúčtování“, kdy školačka zpraží Barbie. Barbie poté odchází v slzách. Dívka obviňuje Barbie ze „sexualizovaného kapitalismu“ a „zabíjení planety glorifikací bujícího konzumerismu“. Také ji nazývá „fašistkou“.
Kritici z masmédií chválili tento monolog, protože tam byla použita módní slova jako „kapitalismus“, „konzumerismus“ a „zabíjení planety“, aby se tím dalo najevo, že se Barbie probrala ze své iluze… Ale asi po třech minutách Barbie vstupuje do zbrusu nového vozidla, které je jasným placeným product placementem. Poté se film na několik minut promění v plnohodnotnou reklamu na Chevy Blazer – ultimátní SUV. Jinými slovy, film oslavuje „bující konzumerismus“ a zároveň si na něj stěžuje.

Mezitím se Ken dozvídá o patriarchátu, ze kterého má velkou radost. Ken mluví s korporátním obchodníkem o pánských věcech. Ken říká: Přijmu vysoce placenou práci s vlivem, prosím.
Obchodník: Budete potřebovat minimálně MBA a mnoho našich lidí má titul Phd.
Ken: Nestačí být mužem?
Obchodník: Upřímně, právě teď je to tak trochu naopak.
Ken: Zjevně se vám patriarchát nedaří příliš dobře.
Obchodník: Ne, děláme to dobře. Teď to lépe schováváme.

Žádní dva muži nikdy nediskutovali o tom, „jak správně dělat patriarchát“. Vůbec. Ken je ale hloupá panenka a Barbie zranila jeho city, takže importoval svou ujetou verzi patriarchátu do Barbielandu.

Když se Barbie vrátí do Barbielandu, zjistí, že se muži osvobodili a hrají volejbal. Aby zvrátila Kenův patriarchát, unáší zotročené Barbie do náklaďáku, kde je „odprogramuje“ (nebo přeprogramuje) America Ferrera, která jim vypráví o tom, jak je nemožné být ženou.

Konečná fáze plánu Barbie na znovuzískání moci je velice podlá. Plán zahrnuje dát Kenům lásku a pozornost, po které touží, poslechem jejich zpěvu. Pak zničí jejich ducha tím, že si začnou psát na mobilu s jiným chlapem a opustí je.
Barbie říká: „Splňte jim jejich sen. A když už  jsou na vrcholu štěstí, když si myslí, že vám na té písničce skutečně záleží… tak jim všechno vezměte.“ Tato scéna nabádá malé dívky, aby byly pokrytecké, podlé a manipulativní, aby získaly to, co chtějí.

Nakonec se plán podaří a Barbiin démonický systém je obnoven.
V jednu chvíli se Ken ptá: „Paní předsedající, prosím, mohou mít Kenové jednoho zástupce soudce u Nejvyššího soudu?“
Dostává odpověď: „To nemůžu udělat.“

„Šťastný konec“ filmu spočívá v tom, že paní prezidentka říká mužům, že nemohou mít jediného soudce u Nejvyššího soudu.
Na konci filmu se Barbie povznese do božské formy, když potkává svou „stvořitelku“ a stává se skutečnou ženou.

A co Ken? Hodně plakal a zůstal v Barbielandu.

Barbie je feministický film, který zároveň kritizuje feminismus. Barbieland svým způsobem odráží typ společnosti, kterou se elita snaží světu vnutit. Chtějí slabé, nejisté a zženštilé muže. Chtějí systém, kde je společensky přijatelné vyloučit lidi kvůli jejich identitě. Chtějí společnost, kde není silná a milující rodina – pouze banda velice zmatených jedinců. Barbie vůbec neví co chce, ani kdo je, zatímco Ken je ve stavu naprosté agónie, protože není vyslyšen, ani milován.
Zatímco někteří diváci mohou film Barbie interpretovat jako kritiku dnešní společnosti, většina mladých diváků jednoduše absorbuje „hodnoty“ Barbielandu. V tom spočívá jeho podlé a pokrytecké poselství.

překlad © www.aluska.org 2024 / podle Zdroje