Aluška.org: Věděním ke svobodě

Existence telepatie jako reálného jevu byla dokázána několika tisíci vědeckými pracovníky na všech hlavních kontinentech světa v průběhu posledních desetiletí. Překvapuje vás to? Možná je to tím, že vědecké důkazy o existenci paranormálních shopností a jevů nezapadají do rámce obvyklého zájmu médií hlavního proudu, proto musí člověk kopat hlouběji. V dnešních článku si tyto výzkumy představíme.

Termín „telepatie“ byl vytvořen v roce 1882 Frederickem W.H. Myersem, zakládajícím členem nadace London Society for Psychical Research (SPR).
Telepatie označuje kontakt mysli s myslí, nebo výměnu informací mezi dvěma různými vědomími, oddělenými libovolně velkou vzdáleností. Ačkoli by někteří omezenci rádi tvrdili, že je jakákoli diskuse o telepatii je nevědecká, před mnoha lety existovali významní vědci, kteří nejenže potvrdili její existenci, ale snažili se tomuto fenoménu také porozumět.

První studie o telepatii byly založeny na sbírkách spontánních zážitků a v roce 1886 vyšla klíčově důležitá kniha věnující se tomuto fenoménu pod názvem Phantasms of the Living od britských učenců Edmunda Gurneyho, Fredericka Myerse a Franka Podmorea.

O více než deset let později významný chemik a fyzik Sir William Crookes, který byl rovněž zaníceným a pečlivým badatelem v oblasti paranormálních jevů, promluvil o telepatii před Královskou společností v Bristolu v Anglii v roce 1898.
Jeho projev byl slovy okultisty Swami Panchadasi (také znám jako William Walker Atkinson), „prezentovaný před shromážděním význačných vědců, z nichž mnozí jsou materialisté a jsou dost skeptičtí vůči všem okultním jevům“.
Sir William Crookes, který na shromáždění vystoupil jako jeho předseda, vyjádřil názor, že jde o „základní zákon… že myšlenky a obrazy mohou být přenášeny z jedné mysli do druhé bez působení fyzických smyslových orgánů. Že poznání může vstoupit do lidské mysli, aniž by muselo být sdělováno jakýmikoli dosud známými nebo uznávanými způsoby. Máme dvě fyzické skutečnosti: fyzickou změnu v mozku A – vysílajícího, a analogickou fyzickou změnu v mozku B – příjemce sugesce.“

Sir William Crookes, anglický fyzik a chemik (obr. nahoře)

Crookes správně předpokládal, že „mezi těmito dvěma subjekty a fyzickými změnami v jejich mysli, musí existovat odpovídající sled fyzických příčin, které tuto reakci umožňují.“
Pokud jeho definici „fyzických příčin“ upravíme tak, aby zahrnovala i „jemné energie“ (jako je superluminální torzní/skalární pole) a částicovou hmotu podobnou plazmě různých hustot (éterické, astrální, mentální atd), zapadne celý koncept do sebe jako skládačka.

Protože informace existují v holografickém vesmíru, telepatická komunikace není ani tak o přenosu informací mezi dvěma oddělenými místy, jak by se mohlo zdát v lokálně-realistickém paradigmatu, ale o vyslání energetické vlny mezi vysílatelem a příjemcem, kteří jsou v tomto kvantovém poli energeticky propojeni.
Zkušení věštci by pravděpodobně poukázali na to, že mohou doslova vidět přenos ve formě (superluminálních) paprsků nebo proudů energie, putujících mezi odesílatelem a příjemcem. Například, když někdo myslí na vzdálené místo, vytváří proudy světla, které ho k tomuto místu připojují.
Tyto jevy samozřejmě nejsou uznávány v běžném fyzikálním paradigmatu.

V moderním světě se podle biologa a výzkumníka paranormálních jevů Ruperta Sheldrakea vyskytuje nejběžnější druh lidské telepatie v souvislosti s telefonními hovory. Více než 80% lidí tvrdí, že na někoho „spontánně“ pomysleli a dotyčný jim pak zavolal; nebo že věděli (telepaticky), kdo byl na telefonu, ještě před tím, než promluvil.
Sheldrake uvádí, že „kontrolované experimenty poskytly vysoce statisticky významné opakovatelné pozitivní výsledky.“
Mnoho lidí (pravděpodobně těch 80%) však nebude potřebovat žádné přesvědčování o skutečnosti telepatie, protože opakovaná osobní zkušenost učinila experimentální důkazy zbytečnými.

První světový telepatický experiment
V roce 1942 byla vydána pozoruhodná, i když málo známá kniha o telepatii Thoughts Through Space (Myšlenky napříč vesmírem) od australana a aviatického průzkumníka Sira Huberta Wilkinse (1888–1958) a amerického autora, dramatika a senzibila Harolda Shermana (1898–1987). Tato kniha podrobně popisuje první experiment (provedený od konce roku 1937 do začátku roku 1938) svého druhu:

Wilkins, který pomáhal při leteckém pátrání po pohřešovaném ruském plavidle a jeho posádce v Arktidě, se měl pokoušet telepaticky vysílat informace o svých aktivitách Shermanovi, který se pokoušel tyto zprávy přijmout a zaznamenat je. Tohle prováděli po dobu přibližně pěti měsíců.
Jak se však ukázalo, Wilkins nikdy nedostal příležitost úmyslně posílat nějaké zprávy Shermanovi, který mezitím pečlivě prováděl  své psychické sondování každou noc ve stejnou dobu, aniž by si byl vědom Wilkinsovy situace, nebo aktivit. Wilkins místo toho zaznamenával události a podrobnosti o nich do svého deníku. Když se pak Wilkins vrátil z Arktidy, jeho datovaný deník byl porovnán s datovanými dojmy Shermana, aby bylo možné posoudit jeho psychickou přesnost a spolehlivost.
Na začátku knihy Wilkins poznamenal, že Sherman prokázal svou schopnost přijímat zprávy bez nutnosti Wilkinsona vědomě vysílat myšlenky v době jejich plánovaných seancí. Sherman uměl reagovat přímo na Wilkinsovy myšlenky v době plánovaných seancí.
Role výskytu emocí byla v těchto experimentech významná (stejně jako v mnoha experimentech týkajících se paranormálních schopností), jak oba účastníci nakonec uznali. Wilkins poznamenal, že navzdory své neschopnosti pravidelně dodržovat stanovený čas „odesílání psychických zpráv“ pro dohodnutý experiment, měl ve zvyku intenzivně myslet na neobvyklé incidenty. Když byl Wilkins úzkostný, ukázalo se, že byl Sherman právě v tu chvíli odzvláště efektivní v odhalování jeho myšlenek.
Wilkins souhlasil s okultistickým axiomem, že intenzita emocionální reakce odesílatele na to, co se mu děje nebo stalo, určuje míru intenzity vypouštěných myšlenkových vln“.

Sir Hubert Wilkins – vysílající v telepatickém experimentu (obr. nahoře)

Za zmínku také stojí, že v některých ohledech byl tento epický experiment – který trval přes pět měsíců – něco jako předchůdce toho, co se později stalo známým jako vzdálené vidění (Remote viewing). Experiment také obsahoval prvky předvídání budoucnosti. Někdy se Shermanovy vize proměnily v předpovědi na několik dnů dopředu, aniž by to Sherman věděl. To byl komplikující faktor, stejně jako počáteční nedostatek zpětné vazby ze strany Wilkinse, což v něm vyvolávalo určitou míru úzkosti.
Nicméně, celý experiment lze shrnout jako ohromující úspěch, s některými nesporně velkolepými trefami ze strany Shermana, které lze nalézt roztroušeně po celé knize.

Harold Sherman – senzibil, přijímající v telepatickém experimentu (obr. nahoře)

Oficiální výsledky: Potvrzení existence telepatie a přenosu myšlenek vesmírem
Sherman absolvoval přijímací seance třikrát týdně a předával kopie svých nočních zážitků svědkům z třetích stran, aby se zajistila pravost jeho záznamů před obdržením Wilkinsova deníku. Podívejme se na některá data.

Shermanova zpráva o Wilkinsových aktivitách ze 14. února zní: „Dojem, že jste od příjezdu do Edmontonu třikrát mluvil před různými zainteresovanými skupinami – poprvé před nějakým obědovým klubem jako je Rotary Club. … Našel jste nový motor, plánujete s ním zítra nebo ve středu vzlétnout, pokud to počasí dovolí… Máte večeři se třemi muži a jejich manželkami… Jeden z nejbohatších a nejprominentnějších mužů Edmontonu vás pohostil a poskytl vám nějakou pomoc ve vztahu k expedici – slovo McKenzie mi blesklo hlavou… Existuje nějaká společnost tohoto jména, která vám zajišťuje letadlo?
Zdá se, že vás vidím jako hosta Církevního bratrstva… V neděli jste jim zavolal, máte naplánovanou schůzku se dvěma muži, kteří vás vezmou do nějakého závodu nebo na podobné místo, kde vidíte balení vybavení.“

Mějte na paměti, že Sherman dostával před těmito záznamy jen malou zpětnou vazbu na předchozí zjištění a nebyl předem informován o žádné z popsaných činností, což je o to pozoruhodnější. Wilkins byl schopen následně potvrdit každý detail, včetně skutečnosti, že mu firma McKenzie Airways zajišťovala letadlo, které by převezlo nový motor zpět do Aklaviku. Všechny tyto věci se odehrály mezi 10. a 14. únorem.

Někdy byly poznatky, které Sherman obdržel, rozmazané informace ze současnosti (nebo nedávné minulosti) a nebo informace týkající se nějakého bodu v budoucnosti. Wilkins uvedl, že ve svém záznamu z 1. března Sherman správně zaznamenal téměř všechny své nejvýznamnější myšlenky a také popisoval podmínky, které Wilkins skutečně zažil.

Poslední část záznamu od Shermana zmiňuje likér v souvislosti s komerčním zájmem (možná společnost usilující o jeho schválení). Sherman uvádí, že Wilkins přemýšlí o tom, zda mu za to nabídnou dostatek peněz, a pak přejde k věcem souvisejícím s létáním. Navrhuje zkontrolovat olejové a plynové potrubí vedoucí k motoru jako možný zdroj problémů – „zdá se, že se něco ucpe, nebo dusí“ v důsledku nízké okolní teploty.
Wilkinsova analýza Shermanovy zprávy následně potvrzuje, že Hiram Walker skutečně usiloval o Wilkinsovu podporu pro určitou whisky, ale nenabídl mu dostatečnou finanční odměnu. Byla to jediná nabídka toho druhu, jakou Wilkins dostal.
Pokud jde o Shermanovu starost o plynové a ropné potrubí, druhý den během letu se napájení na automatickém ovládání ucpalo.

Je zřejmé, že při Shermanových sezeních byla nápomocná tma, která eliminovala vizuální podněty, takže mohl být vnímavější k informacím přicházejícím z jeho podvědomí. Sezení ve tmě za účelem příjmu informací je dobrý a standardní způsob, jak zvýšit poměr psi-signálu a okolního šumu.

Zajímavým faktem je, že Sherman po nějaké době vycvičil své podvědomí tak, že ho důsledněji zásobovalo informacemi. Poznamenal, že jeho mysl se stala tak vysoce senzibilní a zvyklá na daný úkol, že mu neustále přinášela i nevyžádané dojmy a „neobvyklé mentální záblesky“.
Někdy se zdálo, že tyto záblesky pocházejí z mysli kohokoli, na koho zaměřil svou pozornost, bez ohledu na skutečnost, že tyto nevyžádané poznatky zaměrně nehledal. Existuje mnoho důkazů, které ukazují, že psi-schopnosti, stejně jako náš svalový systém, reagují na trénink. To je známo mystikům a okultistům po celá staletí.

Sherman během přijímacích sezení cítil, že jeho mysl „kontaktuje“ Wilkinsovu mysl, cítil sílu, linii nebo proud energie, který jako by spojoval dvě podvědomé mysli obou mužů. Když během určité seance cítil tento pocit silněji než jindy, dosáhl svých nejlepších výsledků.

Závěr, ke kterému oba muži dospěli (a je zcela v souladu s okultním pohledem na svět), byl, že stupeň intenzity emoční reakce na vnější zkušenost určuje intenzitu projektované myšlenkové síly. Podle jejich názoru jsou lidské emoce zdrojem energie za elektrickými proudy v mozku.

Opakujícím se motivem v „paranormálním“ a parapsychologickém výzkumu je důležitá role emocí a tvůrčí síly, kterou vyvolávají. Sherman také poznamenal, že cítil myšlenkové dojmy na dvou místech svého těla: v mozku (korunní čakra a čakra třetího oka) a v solar plexu (kde je čakra manipura). Cítil i nervovou reakci v žaludku, což, jak si uvědomil, vždy doprovázelo skutečnou telepatickou komunikaci. (Dr. Hiroshi Motoyama spojoval spodní tři čakry s pasivními, neboli receptivními psi-schopnostmi.)

Sherman podal úžasně přesné zprávy o Wilkinsových vzdálených aktivitách, ať už se odehrávaly aktuálně, nebo v brzké budoucnosti. Wilkins měl pouze dvě nehody, které se týkaly jeho letadla během jeho pětiměsíčního letu, a Sherman obě vycítil předem.

© aluska.org 2024