Aluška.org: Věděním ke svobodě

Už jsem to slyšela mockrát. Mnoho učitelů hlavně na základních školách si všímají, že každý rok mají hloupější a hloupější děti ve třídě. Buď se k tomu dostanu přímo osobně, anebo mi to říkají lidé z druhé ruky, případně školáci, kteří mají se svými učiteli lepší vztah a něco občas prosákne ven. Co se poslední dobou doslýchám, mi chvílemi až vyráží dech.

Pokud jsem já osobně považovala své vrstevníky za hodně opožděné, potom si nedokážu asi ani zdaleka představit, co se tam musí dít dneska. Bohužel mám neustálou zpětnou vazbu od mladých lidí a tak mě tento poznatek vůbec nenechává chladnou. Nabízí se však naštěstí i možnosti, co se s tím dá dělat.

Naposledy se to téma zase naťuklo na návštěvě u přátel. ,,U nás ve třídě máme z cca 20ti lidí 12 dyslektiků a dysgrafiků.“

Spadla mi čelist, když jsem to uslyšela. Nejedná se totiž o školu pro postižené, nebo nějakým jiných způsobem znevýhodněné děti. Já měla v době, kdy běžně děti chodí do základní školy, anebo na gymnázia ve třídě pouze jednoho dysgrafika a ještě měla jednoho vedlejší třída. To byli dva lidé na celý ročník, také jsme měli třídy po cca 20 ti lidech. Takže mě tato zpráva opravdu usadila. Nota bene, když jsem slyšela, co se dále na této škole děje.

,,Každý rok jsou třídy s dětmi horší a horší. Děti mají stále větší problém naučit se číst, porozumět textům, počítat. Zhoršuje se i jejich chování.“ Slýchám (a možná už i vy, pokud se o toto téma zajímáte) od učitelů.

Poruchy učení a všechna ,,dys“ vznikají poškozením plodu dítěte v době jeho prenatálního vývoje, pokud je dítě opakovaně ozářeno ultrazvukem. Druhotná příčina je samozřejmě očkování, dnes už jde o známou věc. (Obsahuje obrovské množství hliníku, který se usazuje v mozku.) Je tedy možné, že pro dnešní dobu vyvinuli ,,hodní páni vědci“ technologie, které způsobují vyšší procento poškození mozku plodu, poté se rodí mnohem více ,,dys“ a za nějakých dvacet let už budeme považovat za normální, že polovina dětí neumí pořádně číst a psát?

Stávají se z nám pitomci zase až takovým rychlým tempem?

Že učitelé sledují každý rok o stupeň horší třídu – jak chováním, inteligencí tak i schopností učit se a pamatovat si -, slýchávám opakovaně. Nedokážu si asi ani představit, jak moc demotivující musí být něco takového pozorovat. Povolání učitele je psychicky velmi náročné a pokud učitel každý den sedí s bandou dětí, které látka ani nezajímá a každý další ročník je horší a horší, musí to být naprostý horor.

Můžeme si říct, že to je nesmysl, že shodou náhod se v nějaké třídě (pozor, GYMNÁZIUM! Žádná základka někde v Kotěhůlkách) zničehonic sešlo 12 ,,dys“, ale měli bychom se všichni zamyslet a hlavně školáci (Vím podle ankety, že mé stránky čte zhruba 30% osob pod 18 let, zbytek jsou dospělí. To je velmi dobré.). – KOLIK MÁTE VE SVÝCH TŘÍDÁCH OSOB S NĚJAKOU PORUCHOU ,,DYS“?

A pokud jste starší, kolik jste jich měli v době, kdy jste ještě do školy chodili? – Srovnání by bylo velmi zajímavé a možná až alarmující.

Mohu říct, že to lidé přehánějí. Že jsou učitelé přecitlivělí a vymýšlí si nesmysly o tupých dětech, místo aby třeba uznali, že neumí dobře učit, že jsou neschopní, případně jim to prostě nejde. Mohla bych to smést pod stůl. Jenomže já mám svoji mailovou poradnu a tam toho poznám hodně

Nevěřili byste, kolik lidí mi tam denně píše. Zpoplatnění pomohlo pouze částečně, ale v podstatě se stále brodím v záplavách zpráv, které mnohdy nestíhám ani číst. Jelikož je poradna stále pro děti zdarma, děti se nijak neomezují a píší mi ostošest.

Mám srovnání, stránky dělám od roku 2008, nyní se píše rok 2014.

Jeden z nejčastějších problémů, které dnes řeším, jsou děti, většinou v pubertě, na základních, maximálně středních školách. Je to část dětí, které jsou trochu jiné než zbytek kolektivu, mají vyšší inteligenci a tím pádem vyšší nároky na vše. Na podněty, přátele, možnosti svého rozvoje. (Po pár letech praxe poznáte podle jejich schopnosti psát, popsat své pocity a zkušenosti, jestli vám píše dítě inteligentní, či nikoliv.)

Tím pádem jsou to děti komplikovanější, náročnější, které bývají stranou kolektivu. Být jiný samozřejmě kromě hromady výhod a náskoku před ostatními, skrývá v sobě také velký problém najít si nové kamarády, protože příliš inteligentnímu dítěti nestačí jen tak někdo. Musí být oba na podobné vlně, když už ne na stejné.

Za poslední dva roky sleduji v podstatě explozi stále stejných zpráv

Je jich mnohem a mnohem více, které se cítí strašlivě osamělé a jsou velice nešťastné z toho, že jsou ve třídě, kde je to samý primitiv: Mobil neustále u hlavy, kalhoty u kolen, a když ne mobil, řeší se prostě přízemní ptákoviny. O přestávkách řev, před kterým se není kde schovat. Když žádáte od nějakého vrstevníka něco, u čeho je zapotřebí nějakého intelektuálního výkonu (i triviálního), dostane se vám často výhledu na jeho otevřenou papuli, nebo hýkavý výsměch, aby nějak zakryl, že vůbec nechápe, co jste mu právě řekli.

Primitivy s mobily a řev jsem zažila i já, to pro nás už není vůbec nic nového. Ale ještě před pár lety jsem nemusela dělat každý den psychologa asi čtyřem mladým lidem, co jsou školou povinní a zcela nezávisle na sobě mi píší pořád to samé. – ,,Nejsem absolutně schopný se zařadit do kolektivu a najít si nového přítele. Materiál okolo mě absolutně nepřipadá v úvahu.“

Vypadá to, že v mé době byly podmínky velmi těžké k tomu, najít si někoho inteligentního, ale nějak to vždy šlo. Třeba zaměřením se na někoho z vyššího ročníku, nebo velmi vysokou aktivitou, poznávání dětí kdekoliv jinde i mimo školu. Já zažila mnoho kroužků a znala jsem místa, kam si chodily hrát děti z jiné školy ve městě. Zkrátka když se člověk opravdu hodně snažil, nakonec někoho našel. Nemusel to být člověk zrovna alternativní, stačilo že byl hodný, rozumný, tolerantní a dalo se s ním bavit alespoň o životě a názorech, když už ne o andělech a podobných věcech, které zkrátka nejsou pro každého. – Šlo to. Alespoň jeden se našel a to si ještě jakš takš děti hrávaly i venku.

Takových lidí co bývali mimo kolektiv bylo je a bude. Tak to zkrátka chodí, takový je život. Ale pokud jsou děti každý rok o něco horší a hloupější a poruchy ,,dys“ už dnes nejsou vzácné, potom se vůbec nedivím, že musím každý den psát úplně to samé nadanějším dětem na základních školách v tak hojném počtu. Všechny mají stejný problém a jakoby se to množilo geometrickou řadou. Někdy otevřu čtyři stejné maily hned po sobě. Všichni mi píší to samé a je až děsivá myšlenka na to, že to přímo souvisí s tím, co se doslechnu i od mnohých učitelů.

Jestli se každý nový ročník děti o něco zhorší, není divu, že pokud je mezi nimi tzv. ,,černá ovce“ co nezapadá, tak se každý rok snižují o něco i šance, že si tato ,,černá ovce“ najde k sobě někoho rovného, nebo alespoň zhruba podobného. Protože už pomalu ,,vymírají“ i ti průměrní.

Proto se mi také množí tyto případy. Je jich víc a víc, protože situace se skutečně zhoršuje ne po desetiletích, ale rok od roku.

Představte si, že musíte každý den dělat psychologa takovým dětem a neustále dokola jako kolovrátek vysvětlovat, ať nehážou flintu do žita, ať navštěvují kroužky, ať si víc věří, ať se víc usmívají, ať se nebojí, že v budoucnu na ně určitě nějaký ten dobrý kamarád čeká… Jakmile jednoho povzbudíte a investujete do něho třeba půl hodinu svého času, otevřete další zprávu a můžete začít znova. Mění se jen jména a věk.

Je to STRAŠNÉ. Protože tyto děti jsou osamělé, nemají peníze, často jsou tam i rodinné problémy a rodiče třeba ani nemají pro něco tak zásadního pochopení, dokonce i kolikrát brání dítěti, aby se svojí samotou něco dělalo. To znamená, že ho nikam nepustí, nepřispějí, neporadí, nepodpoří, nepohladí. Nepřihlásí ho do kroužku, nápady odsoudí jako ,,volovina“. Pak se ale strašně diví, že se to dítě stává postupem času labilní, mizí z domu, nemluví s nimi a nechce pomáhat v domácnosti. Co do svého dítěte rodič vloží, to se mu v době puberty vrátí zpátky jako bumerang. – Tyto děti nepřijmou to, co dnešní průměrné dítě, chtějí od života něco víc a ačkoliv každé z nich si připadá jako jediné na celém širém světě, já je řeším po hromadách.

Tímto má ,,neprůměrné“ dítě jednak sražené sebevědomí na minimum, nemá žádnou podporu a jakékoliv jeho významnější snažení bývá následované házením klacky pod nohy. A do toho si ještě přidejte zhoršující se hromadnou inteligenci našich dětí spojenou s poruchami učení, psaní, paměti.

Co se s tím dá dělat?

Pokud bylo dítě vystaveno ultrazvuku a je od narození ,,dys“, tak nic moc. Nota bene stále bude inteligentní, i se může dobře učit, i bude slušné, i udělá vysokou školu. Na toto naštěstí ultrazvuk vliv nemá.

Ale pokud je dítě psychicky nevyrovnané, špatně se učí, špatně čte, nic si pořádně nepamatuje a má primitivní projevy chování, potom ano. Toto lze řešit.

Způsobuje to telefonování s mobilem u hlavy, první krok je tedy zabavení mobilu dítěti, které není dost moudré na to, aby samo přestalo s mobilem telefonovat, když se mu to vysvětlí. Děti jsou vůči tomuto záření mnohem více citlivé, než dospělý člověk a jejich mozek na to mnohem více reaguje.

Další velký problém jsou sladkosti pro děti. Nejenže obsahují éčka, ale obsahují i tzv. ,,blokátory“. Jsou to uměle přidané chemické látky, které způsobují onu otupělost. Vyskytují se hlavně ve sladkostech určených dětem, nejvíce ve sladkých čokoládách a v produktech, na které se dělá masivní reklama.

Smícháte-li dohromady 4 léky, žádný lékař vám nedokáže přesně říct, jaká bude jejich interakce a co z takového koktejlu vznikne. Takovou reakci není možno s jistotou předpovídat. – Proto se NIKDY nesmí předepisovat více, než 3. U vyššího počtu léků jsou neočekávatelné jak vedlejší účinky, tak možnosti poškození organismu pacienta.

To samé se však děje v dětském těle, pokud dítě denně konzumuje potraviny obsahující éčka. Pouze smícháním vícero druhů éček dohromady, vzniká koktejlový efekt, který u dítěte způsobuje zdravotní i psychické problémy, spojené samozřejmě s poruchou učení a pozornosti. Dítě je poté neklidné, ,,mimo“, dostává nálepky ,,Hyperaktivní, ADHD“ a přitom je ve skutečnosti naprosto zdravé, jen je nadopované jedy z jídla.

Pokud k tomu navíc přidáte i otupující blokátory na mozek (které samozřejmě na obalech nenajdete vypsané), vzniká problém, který popisují učitelé.

Snadná pomoc tedy je, naprosto vyloučit z dětského života všechny podobné sladké ,,odpadky a potraviny“ a nahradit je něčím jiným. Místo hnusné levné dětské čokolády mu kupte Lindt, místo hnusných chemických bonbonů s hromadou éček mu můžete nějaké vyrobit, nebo se spolehnout na české výrobce, kteří mají tradici a stále vyrábí u nás. Tam blokátory nejsou a často ani éčka. Když už, tak najdete třeba jen jedno, maximálně dvě. (To jsou například sladké špalky, hašlerky, lipo atd.)

Třetí důvod problémů s dnešními dětmi je nasnadě: MÁTE DÍTĚ? – VĚNUJTE SE MU A STIMULUJTE JEHO MOZEK

Pokud se dítěti nedostává péče, pozornosti a lásky v takové míře jakou potřebuje, začne si to kompenzovat. Například nadměrnou potřebou jíst sladké jedy, které mu poté blokují mozek, zlobením ve škole i doma a hlavně prosezením celého dne u počítače.

Počítač vaše dítě naučí anglicky díky hrám, naučí ho orientaci v mapách, bude ,,elektronicky zdatné“.

Ale počítač NIKDY nerozvíjí inteligenci, schopnosti empatické a sociální, schopnost komunikace, schopnost vytváření vlastního názoru, vymýšlení řešení.

Výsledkem je mladý člověk, který na počítači sice naťuká cokoliv, ale když se ho zeptáte na nějakou hlubší myšlenku, chcete s ním mluvit vážně, nebo po něm zkrátka potřebujete projev empatického myšlení a chápání, dítě toho často není schopno.

Pokud vidíte dítě, které chodí s otevřenými ústy, jedná se už o jasný projev imbecility, kterou způsobují HLAVNĚ počítačové hry. Otevřená ústa a prázdný výraz způsobuje dlouhodobý výplach mozku elektronikou.

Pokud se budete svému dítěti věnovat a budete ho opravdu milovat, nikdy neprosedí u počítače dvanáct hodin denně a nebude mít potřebu utíkat do virtuální reality. Bude chtít být s vámi a dělat věci společně.

To, co se děje s dnešními dětmi, není jen o špatně nastaveném systému, který nutí matky chodit do práce. Není to jen ultrazvuk.

Ale jsou to v první řadě rodiče, kteří rozhodují o tom, jestli bude mít dítě mobil, jak dlouho bude sedět u počítače, jestli bude jíst chemické jídlo plné přídatných látek a blokátorů myšlení a jestli bude mít dítě dostatečné stimuly k rozvoji svého intelektu, sociálních a dalších schopností.

Ta individua, o kterých mi dnes píší nešťastné děti, které mají to štěstí že nejsou stejné jako zbytek jejich vrstevníků, vznikají díky špatné stravě, počítačovému gamblerství a nepozornosti rodičů, kteří se svému dítěti nevěnují a neposkytují mu vhodné podmínky k rozvoji.

Dávejte si veliký pozor, co jíte (pokud jste mladí a máte rádi sladké), co si přikládáte k hlavě (pokud jste nadšení telefonisté) a jakým způsobem zacházíte se svým dítětem (pokud jste rodiče). Následky jsou fatální a my už dnes vidíme výsledek.

Nenechte se ukolébat představou, že to tak zlé není. Mám to v poradně denně černé na bílém, je to rok od roku horší a nabývá to naprosto obludných rozměrů. Někdy mám z toho i pocit, že se snad všechny děti z celé republiky na mě domluvily a mají nějaký rozpis na to, kolik mi jich denně napíše to samé.

Upřímně si dělám starosti, jak si děti, které dnes mají problémy naučit se psát na základní škole, poradí v reálném životě, který se s nikým nemaže.

„Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět bude mít generaci idiotů“

Albert Einstein

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue