Aluška.org: Věděním ke svobodě

Naše DNA má schopnost komunikovat s DNA druhých lidí a dalších živých bytostí. Tato komunikace probíhá mimo prostor a čas prostřednictvím hyperprostoru. DNA nekomunikuje běžným způsobem v rámci našeho časoprostorového systému, ale za pomoci červích děr (mezidimenzionálně), které se na ni napojují. Informační vzorce, které DNA přijímá, jsou uloženy ve speciální světelné vlně zvané soliton. Hyperkomunikace je pozoruhodná v tom, že nepodléhá žádným omezením. Působí jako rozhraní k otevřené informační síti.

Podobně jako internet, umožňuje také DNA zadávání vlastních údajů do této sítě, čerpání dat ze sítě a navazování kontaktů s ostatními uživateli sítě.
Hyperkomunikace sehrává klíčovou roli také při stavech změněného vědomí, jako hypnóza, nebo vidění na dálku. Protože používá pro přenos informací hyperprostor, má přímý přístup k matrixu. Člověk není pouhou loutkou v rukách matrixu, ale může ho sám ovlivňovat. Což také dělá, ale většinou podvědomě.
Dnešní běžný člověk nemůže ani doufat, že by se mu podařilo manipulovat s matrixem pouze silou vůle. Souvisí to se zjištěním vědců, že naše DNA je z více než 90% „němá“. To znamená, že bylo zjištěno, že pouze necelých 10% DNA představují aktivní geny, zapojené do stavby našeho těla. Těch 90% vůbec není němých, právě naopak! Jsou to rezonátory pro hyperkomunikaci. Biologové také předpokládají, že němá část DNA představuje budoucí potenciál vývoje lidské rasy. Nelze vyloučit, že jednoho dne se lidé naučí vědomě manipulovat s matrixem.

Už dnes existují někteří výjimečně nadaní jedinci, u nichž je zřejmě aktivní „němá“ část DNA, nebo silněji reagují na soliton. Tito lidé narážejí v průběhu svého života na chyby v matrixu častěji a jsou také v tomto ohledu vnímavější, takže si tyto chyby snadněji uvědomují.

Molekulu DNA tvoří dva provazce sestávající z molekul kyseliny fosforečné a cukru, které jsou v pravidelných odstupech (30 stotisícin milimetru) spojeny příčkami nazývanými bázové páry. V podstatě je to nesmírně dlouhý zip. Rozhodující faktor dědičné informace představují právě zmíněné „příčky žebříku“, které jsou tvořeny pouze čtyřmi chemickými látkami, tzv. bázemi nukleových kyselin.
Jsou to: adenin (A), thymin (T), cytosin (C) a guanin (G). Do bázového páru se přitom spojuje výhradně adenin s thyninem a cytosin s guaninem. Existují tedy přesně 4 varianty těchto spojení: A-T, T-A, C-G, G-C. Uspořádání a posloupnost těchto bázových dvojic podél dvojité šroubovice DNA představuje specifický kód, jež definuje veškeré dědičné informace daného živočicha.

V minulosti proběhly výzkumy ohledně hyperkomunikace, při nichž se našli lidé, kteří byli schopní se ve změněném stavu vědomí na tuto komunikaci napojit. Díky tomu měli přístup k dosud neznámým poznatkům. Tito lidé opakovaně zdůrazňovali, že čtyřem bázím DNA odpovídají čtyři konkrétní barvy. Podle výpovědi pokusných osob odpovídají jednotlivým nukleovým bázím tyto barvy:

adenin (A) – fialová
thymin (T) – modrá
cytosin (C) – zelená
guanin (G) – červená

Těmto barvám fyzikálně odpovídají určité frekvence elektromagnetického spektra. To ale ještě není všechno. Pokusné osoby tvrdily, že za pomoci vhodné technologie je možné frekvence nukleových bází ovlivnit. Například výměnou červené a zelené barvy (cytosinu a guaninu) lze vymazat vzpomínky dané osoby.
Je znám psychotronický generátor frekvencí, který vynalezl profesor Smirnov z Moskvy. Daly se jím vymazat vzpomínky pokusných osob, takže to není nevěrohodné tvrzení.

Překvapivé však bylo, že pokusné osoby všechny shodně popisovaly pátou nukleovou bázi. Jde o doposud neznámou a vědecky neprokázanou látku, kterou osoby v transu označovaly písmenem φ (fí Φ). Tato nukleová kyselina prý vytváří můstky sama se sebou a odpovídá jí žlutá barva.
Pokusné osoby vypověděly, že někteří jedinci mají ve své DNA větší množství bází φ, než ostatní lidé. Tyto báze jsou obsažené v DNA každého člověka, u většiny z nás však nejsou aktivní. A jsou tak subtilní, že se vědě zatím nepodařilo přijít jim na stopu. Přesněji řečeno, v DNA běžného člověka ani nejsou fyzicky přítomné, fungují tam jen jako vibrace. Pouze u několika málo jedinců jsou aktivovány, takže jsou zhmotněné a chemicky aktivní.

To všechno zní strašně dobrodružně, také proto, že DNA, tak jak ji vědci znají, neobsahuje žádné prázdné místo nebo mezeru, kde by se doposud neobjevená nukleová báze mohla skrývat. Teoreticky by tedy mohlo jít o zkreslený poznatek o existenci světelné vlny DNA, neboli solitonu.
Toto světelné záření DNA je jádrem nové vědecké teorie nazvané vlnová genetika, kromě toho ji pokusné osoby popsaly jako žlutou až zlatou záři kolem molekuly DNA. A protože soliton může mít jistý vliv na genetický kód, lze ho (s určitým zjednodušením) označit za „jemnohmotnou nukleovou bázi“.
V případě báze φ však přece jen asi půjde o něco jiného. Rozhodně je zajímavé, že osoby v transu trvaly na tom, že speciálně u nich a dalších lidí podobného založení hraje žlutá komponenta DNA velkou roli a to už po několik generací. Dále tvrdily, že za pomoci využití vhodné technologie je možné v DNA vyvolat další změny frekvencí, při nichž si zelená barva vymění pozici se žlutou (cytosin – φ). Není však jasné, co by tato změna způsobila.

Je tu další moc zajímavý aspekt. Z barevných tónů se totiž dají přejitím do oktávy odvodit následující tóny hudební stupnice:

fialová: H
modrá: G
zelená: F
červená: C
žlutá (φ): E

Nám známé dvojice adenin-thymin a guanin-cytosin by pak odpovídaly tónovým intervalům G-H a C-F. V prvním případě by šlo o tercii, ve druhém o kvartu. Jinými slovy: DNA, jak ji dnes známe, by byla asymetrická.
Avšak výměnou žluté a zelené by došlo k výměně tónů E a F, taže by i druhý tónový interval tvořila tercie. Výměna by tedy vedla k obnovení symetrie DNA.
Proč obnovení? Protože existují nepřímé důkazy toho, že tato symetrie kdysi dávno skutečně existovala.

Pro lepší pochopení jsem vám celý koncept nakreslila. Horní polovina znázorňuje podobu aktuální DNA a její vyjádření na notové osnově. Spodní polovina ukazuje změnu v DNA po výměně cytosinu a φ.

Intervaly se nazývají podle toho, o kolik stupňů diatonické stupnice (např. C dur) jsou od sebe oba tóny intervalu vzdáleny. Jejich názvy jsou počeštělé latinské řadové číslovky v ženském rodě (prima = první, secunda = druhá, tertia = třetí, atd.). Tyto názvy platí pro všechny diatonické stupnice.

V současné době se naše dědičná substance dostala do popředí zájmu vědců. Ti se zaměřili nejen na rozluštění genetického kódu (Human Genome Project), ale i na možnost manipulace genů. Doposud se genové inženýrství omezilo na operace s existujícím materiálem, tedy se čtyřmi nukleovými bázemi, jak je známe z přírody. Do dědičné substance určitého živočišného nebo rostlinného druhu jsou uměle vloženy geny jiného druhu, aby se dosáhlo žádoucích změn v jeho vlastnostech. Nyní se však začíná s pokusy, při nichž jsou do DNA implantovány cizorodé materiály. V této souvislosti informoval časopis Nature o pokusech, které prováděli vědci z přestižního Massachusetts Institute of Technology. Těm se jako prvním podařilo vytvořit cosi jako novou nukleovou bázi a implantovat ji do molekuly DNA. Modifikovali běžnou thyminovou bázi v pozici pět vložením jiné aminokyseliny, na níž byl upevněn nanokrystal ze zlata. Tato úprava jim umožnila modifikovanou molekulu zaměřit a dálkově ovládat proces jejího dělení a reprodukce. Pokusná molekula přitom nedoznala nejmenších škod.
Je zřejmé, že to doopravdy představuje první krok k získávání nových nukleotidů. Taková technologie jednoho dne umožní ovlivňovat zvnějšku organismus, který byl vytvořen z modifikované DNA.

Podle výpovědi osob, které se v hypnóze napojily na hyperkomunikaci, byl k podobnému účelu vytvořen na počátku lidské evoluce nukleotid φ. V průběhu dalšího vývoje našeho druhu však byl u většiny jedinců deaktivován.
Vědci v současnosti hledají různé metody, jimiž by mohli zaměřit a dálkově ovládat dědičnou substanci člověka. Přitom podle všeho jen reprodukují něco, co v sobě odjakživa máme – jenomže to věda zatím neodhalila.

Pokud obsahují informace o hypotetické bázi φ pravdivé jádro, a leccos tomu nasvědčuje, pak nás to staví před zajímavé otázky. Kdo nebo co s námi v minulosti prostřednictvím tohoto nukleotidu manipuloval? Byla to nějaká nadřazená instance, možná mimozemského původu? Nebo to byl přímo sám matrix, aby nás mohl lépe kontrolovat? A proč je dnes nukleotid φ u většiny lidí neaktivní? A až matrix skončí, bude tento nukleotid reaktivován?

© aluska.org 2022