Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tato věc se mi stala na počátku mé léčitelské kariéry, když jsem se teprve učila a sbírala první zkušenosti z praxe. V té době jsem ještě neznala přesnou povahu síly, která dokáže léčit a neznala jsem přesný rozsah svých možností. Byla jsem už ve fázi, kdy jsem věděla, co to udělalo se mnou a učila jsem se na druhých.
(Rozkvetla jsem jako růžička a vyřešila jsem si problémy, které mě trápily posledních 15-20 let.)
V té době už jsem na dohodu léčila své kamarády a jiné dobrovolníky. Připravovala jsem se dlouho, než jsem se rozhodla jít naostro do nabízení této duchovní služby.

V té době mě oslovila paní, jestli bych jí něco mohla poradit. Se slzama v očích jsem četla její příběh. Ona sama s velkými zdravotními potížemi pečovala o velice starou a velice nemocnou maminku, která trpěla silným alzheimerem. Bohužel mívala záchvaty, při kterých neustále křičela, nebo byla agresivní. Rodina se nevyspala… jaký strašlivý to musel být pro všechny stres, si asi umí představit jen někdo, kdo pečoval o umírajícího.

Zamyslela jsem se nad sebou, nad tím co dělám a položila jsem si otázku, jestli mi na tom upřímně záleží a co je v této situaci správné, co je morální jednání z mé strany. A řekla jsem si proč ne? Chci pomoci. Léčím na domluvu své kamarády, nabírám pokusné králíky, můžu vzít i nemocnou maminku a pokusit se zmírnit její potíže. Metoda sice není určena k řešení akutních zdravotních stavů (takže mě nechytejte za slovíčko, pokud se vám udělá zle, volejte sanitku a ne krotitele duchů), ale když se bavíme o umírání, o konci života, o situaci kdy už se nedá nic dělat, proč pomocnou ruku nepodat a nezkusit to uplatnit. Cítila jsem vnitřně, že je to správná věc a navíc se mi to hodilo do praxe.

A tak jsem paní nabídla, že za její maminku odsloužím dvě nebo tři hodiny (je to dlouho, už přesně nevím kolik… navíc jsem odstranila tyto osobní údaje ze svých složek, takže to už nedohledám) s tím, že neslibuji zlepšení zdravotního stavu, ale udělám v rámci svých možností maximum a budeme doufat, že se mamince alespoň uleví. Ať už se jí uleví nebo neuleví, udělám to pro ni zdarma za možnost vyzkoušet si léčitelství v tomto specifickém případě, abych se přiučila a zjistila jaké jsou moje limity. Paní mi může nebo nemusí poslat dobrovolný příspěvek, pokud jí to pomůže a pokud bude mít ten pocit, že něco poslat chce.

Tak jsme si plácly. Paní mi v pátek poslala data o své mamince, fotografii a já jsem na sobotu a na neděli odjela, abych si odpočinula. Vrhnout se na léčitelské terapie jsem měla v plánu až v pondělí. V pátek jsem udělala pouze to, že jsem si prohlédla maminku, zadání a vnitřně jsem si moc přála, abych jí dokázala pomoct.
Myslím si, že se mnou příběh této rodiny hodně silně zarezonoval právě proto, že jsem sama prožila něco podobného a jak už to tak bývá, člověk má tendenci se ztotožňovat s příběhy, které jsou mu povědomé. Jinak jsem ale nic konkrétně v rámci metody neprovedla.

V neděli večer jsem se vrátila, otevřela jsem email a celá vyjevená jsem četla děkovný dopis… děkovný dopis od paní, pro kterou jsem zatím neudělala absolutně NIC. Kromě přání, aby se to povedlo. NIC.

V dopise stálo, že je celá rodina od soboty vyjevená, protože maminka přestala mít záchvaty. Zklidnila se. Přestala okolo ní být těžká atmosféra a po velmi dlouhé době poznala svoji dceru a byla k ní milá.
To je obrovská věc, protože maminka bohužel do té doby dceru nepoznávala, křičela a byla agresivní, takže péče o ni byla ještě o to těžší. Dceru navíc trápila znepokojivá těžká atmosféra v ložnici maminky a měla starost, co to je za energii.

Paní měla následně potíže pochopit, že terapie v sobotu skutečně neproběhla a že nevím, co se stalo.

Byla jsem v naprostém šoku a zalezla jsem do koupelny, aby mě nikdo neviděl. Čekala jsem ledacos. Že jí možná trošku ulevím, nebo že jí už nebudu umět pomoct. Ale tohle fakt ne.

Sedla jsem si na taburet a napojila se na světlo (v té době jsem mu říkala Mé Vyšší Já), prostřednictvím kterého se všechny ty zázraky dějí. Položila jsem mu otázky týkající se tohoto podivného jevu.
Bylo mi vysvětleno, že paní je v kritickém stavu a že neměla čas čekat, než se vrátím z odpočinku. Požádala o duchovní pomoc a ta jí byla poskytnuta. Bez mé přítomnosti. Přišli k ní údajně tři andělé, odvedli od ní energie které ji tížily a dodali jí energii. Výsledkem byl tento stav.

Paní ani doma nemohla říct, co se stalo, nebo koho žádala o pomoc, protože by tomu nikdo nevěřil. Já jsem v životě viděla všechno možné, ale toto bylo na mě silné sousto.

Byla jsem dojatá. Plakala jsem štěstím a vděčností. Bylo to poprvé po mnoha letech, co jsem takto plakala vděkem a od té doby jsem ještě plakala mockrát, když se děly další takto krásné věci. Ne jen pro jiné, ale i pro mě osobně. Nešlo jen o to, že se stalo něco takového, že stačilo jen upřímně a s dobrým záměrem chtít aby se někomu pomohlo, ale uvědomovala jsem si, že je to čistý duchovní zázrak.

Seděla jsem hodiny, koukala jsem na své ruce a plakala jsem, protože jsem cítila, že jsem právě provedla něco velice dobrého a čistého. Cítila jsem, že moje duše se raduje a že nastupuji cestu, která je pro mne dělaná. Že nacházím svůj opravdový potenciál. Nacházím sebe samu.
Říkala jsem si „to je přesně ono, tomuto se chci v životě propůjčit, tohle je správné, to jsem skutečně já.“
Připadala jsem si tak čistá a světlá, jako už dlouho ne. Byl to pocit vnitřního obrození, nebo požehnání. Nebe vyslyšelo moje přání, jaká je to nádhera… od té doby už jsem se nikdy necítila stejně. Ta zkušenost mě změnila.
Toužila jsem si tento čistý a dobrý pocit ze sebe zachovat a to mě ještě víc povzbudilo v dalším tréninku.

I přes to co se stalo, jsem svůj slib dodržela a provedla jsem dodatečně terapie tak jak jsme se dohodly, ale cítila jsem, že už jenom ladím. Že hlavní práci za mě udělal někdo jiný.

S dcerou jsme zůstaly ve spojení. Její maminka zemřela zhruba za dva měsíce a až do konce zůstala v tomto zklidněném stavu. Pouze těsně před odchodem se na poslední noc zhoršila, když odcházela do nebe.

O síle modlitby a čistého záměru můžeme číst v mnoha knihách. Modlitba má opravdovou sílu. Skupinová modlitba, která spojuje dobrý záměr více osob, má ještě větší léčivou sílu.
Napsané na papíře to zní fajn, ale kdo by tomu věřil… Pak to člověk zažije a může se radostí roztéct. Zázraky se dějí. Dobro je nejsilnější síla na světě. Bůh existuje a miluje lidi. Chce, aby se uzdravili a byli šťastní.

Od té doby se mi to stalo ještě několikrát, ale nebyl to případ pomoci umírajícímu. Další situace byli mladí klienti, kteří se záhadně samovolně zlepšili po zadání objednávky v čase, kdy ještě nedošlo na jejich rezervovaný termín terapie. Když mi občas dojde dopis, který popisuje podobné věci, nedivím se sice, ale pokaždé poděkuju za to, že Zdroj života a všeho dobra na tomto světě má snahu a pomáhá lidem i předem, ještě než si na ně udělám čas.
Že se mnou drží. Že má na srdci dobro mých klientů. Že má vůli pomáhat, že tu můžu být a že to můžu dělat.

Samozřejmě, že ne všechny příběhy jsou takto fantastické. Když shrnu své zkušenosti, téměř každý klient je něčím specifický a je pro mě v něčem zajímavý. Ale na tuto zkušenost z doby svých začátků nikdy nezapomenu. Navždy je v mém srdci.

Když mluvím o duchovnu, bohu, zázraku, nebo o morálně čistém lidském bytí, mám na mysli tyto děje.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více