Aluška.org: Věděním ke svobodě

Slavný historický případ prekognice se udál za francouzské revoluce Jacquesovi Cazotte (17. října 1719 – 25. září 1792), jehož předpověď z konce 18. století a její následné naplnění, jsou zdokumentované francouzskou historií. Případ tehdy zaznamenal francouzský spisovatel La Harpe, který byl svědkem události a jehož svědectví bylo potvrzeno mnoha dalšími přítomnými svědky.

„Bylo to na začátku roku 1788. Večeřeli jsme s jedním z našich bratří na Akademii – mužem značného bohatství a génia. Rozhovor zvážněl; hodně obdivu bylo vyjádřeno k revoluci v myšlení, kterou způsobil Voltaire, a shodli jsme se, že jeho pověst byla tímto zasloužená. Došli jsme k závěru, že revoluce musí být brzy završena a že je nezbytné, aby pověra a fanatismus ustoupily filozofii.
Začali jsme počítat pravděpodobnost, kdy by to mělo být a kdo ze současné společnosti by se toho měl dožít. Nejstarší člen si stěžoval, že nemá velkou naději; mladší se radoval, že by to pravděpodobně mohl zažít; a blahopřáli Akademii, zvláště k tomu, že připravila toto skvělé dílo a že byla shromaždištěm, střediskem a hlavním hybatelem svobody v myšlení.
Jediný z hostů se nezúčastnil našeho radostného rozhovoru, místo toho jemně a vesele kontroloval naše nadšení. Byl to Cazotte, laskavý a originální muž, ale nešťastně poblázněný sněním iluminátů.
Promluvil, nejvážnějším tónem řekl: „Pánové, buďte spokojeni; všichni uvidíte tuto velkou a vznešenou revoluci, po které tolik toužíte. Víte, že jsem trochu nakloněn prorokování; Opakuji, uvidíte to.“

portrét výše: Jean-Baptiste Perronneau Cazotte

Odpověděli mu společně: „Člověk nemusí být kouzelníkem, aby to viděl.“
Cazotte dpověděl: „Buď je to tak; nebo je možné, že člověk musí být trochu víc než kouzelník. Víte, jaké budou důsledky této revoluce? Jaký bude důsledek pro vás všechny?“
„Aha,“ řekl Condorcet se svým drzým a napůl potlačeným úsměvem. „Slyšme, filozofovi není líto setkat se s prorokem, tak poslouchejme!“
Cazotte mu odpověděl: „Vy, monsieur de Condorcete, vydáte svůj poslední dech na podlaze kobky. Zemřete na jed, který jste si vzal, abyste unikl popravě. Na jed, který vás tehdejší štěstí donutí nosit pořád u sebe. Vy, monsieur de Chamfort, si otevřete žíly dvaadvaceti řezy břitvou, a přesto zemřete až za několik měsíců.“
Členové sešlosti se na sebe podívali a znovu se rozesmáli. Cazotte ale pokračoval: „Vy, pane Vicq d’Azire, si neotevřete své vlastní žíly, ale způsobíte si šestkrát krvácení během jednoho dne během záchvatu dny, abyste si byl více jist svým koncem. Zemřete v noci.“
Cazotte pokračoval dál: „Vy, monsieur de Nicolai, zemřete oběšením. Vy, pane Bailly, budete oběšen. Vy, monsieur de Malesherbes, budete oběšen.“

„Ach, díky Bohu,“ zvolal Roucher. „A co já?“
Cazotte mu odpověděl: „Ty? Také zemřeš na šibenici.“

„Ano,“ odpověděl Chamfort. „Ale kdy se to všechno stane?“
Cazotte mu odpověděl: „Neuplyne šest let, než bude splněno vše, co jsem vám řekl.“

Zde jsem já (spisovatel La Harpe zde míní sám sebe) promluvil a řek jsem: „Zde jsou některé úžasné předpovědi, ale nezahrnul jste mě do svého seznamu.“
Cazotte mi odpověděl: „Ty budeš neobyčejný zázrak, staneš se křesťanem!“
Po tomto překvapivém tvrzení následovaly prudké výkřiky ze všech stran. „Ach!“ řekl Chamfort: „Jsem potěšen, pokud zahyneme pouze tehdy, kdy se La Harpe stane Křesťanem. V tom případě jsme nesmrtelní.“

Jean-Francois de la Harpe, 1739-1803. Spisovatel, který zaznamenal Cazzoteho proroctví v 18. století.

Pak si všimla madame la Duchesse de Grammont: „Pokud jde o to, my ženy jsme rády, že nás v těchto revolucích nepovažují za podstatné. Neznamená to, že se do toho trochu nepleteme; ale vžitou zásadou je, že si nás kvůli našemu pohlaví nevšímají.“
„Vaše pohlaví, dámy,“ řekl Cazotte, „vás tentokrát neochrání. A mnohem lépe by bylo se do ničeho vůbec neplést, protože s vámi bude zacházeno stejně jako s muži, bez jakéhokoli rozdílu.“

„Ale o čem nám doopravdy povídáte, Monsieur Cazotte? Kážete nám tady konec světa,“ řekla  madame la Duchesse de Grammont.
„O konci světa nic nevím. Ale vím, že vy madame budete odvedena na šibenici. Vy a mnoho dalších dam s vámi, pojedete na popravčím voze s rukama spoutanýma za zády.“
„Ach! Doufám, že v tom případě budu mít alespoň kočár potažený v černém.“
„Ne, madame. Vyšší dámy než jsi ty, pojedou stejně jako ty, ve společném obyčejném voze. Se svázanýma rukama za zády.“
„Vyšší dámy! Co! Princezny z urozené krve?“
„Ano, a ještě více vznešené osobnosti!“ odpověděl Cazotte.

Tu celou společnost prostoupila vážná atmosféra a tvář hostitele byla temná a ponížená. Začali mít pocit, že ten vtip začíná být už příliš vážný. Madame de Grammont, aby rozptýlila temný mrak, si Cazotteho odpovědi nevšímala a pronesla nedbalým tónem: „Vidíte, nenechá mi ani toho kněze!
„Ne, madame!“ odpověděl Cazotte: „Nebudeš mít žádného kněze ke zpovědi, ani ty, ani nikdo jiný. Poslední obětí, které bude tato laskavost poskytnuta, bude…“ Tady se Cazotte na chvíli zastavil.
„Takže? Kdo tedy bude tím šťastným smrtelníkem, kterému bude uděleno toto právo?“
Cazotte odpověděl: „Ten jediný, komu bude tato milost ponechána, bude francouzský král!“

Tato poslední překvapivá předpověď způsobila, že se společnost rozpadla v něčem, co by se dalo popsat jako hrůza a zděšení, protože pouze zmínka o takové věci byla podobná zradě.“

Tak končí La Harpeovo vyprávění o jednom z nejúžasnějších zdokumentovaných jasnovidných proroctví historie. Úžasným pokračováním tohoto podivného příběhu je, že během šesti let, které proroctví vymezilo, byl zcela ověřen každý jeho detail. Fakta jsou známa všem studentům Francouzské revoluce.
Tento oslavovaný příklad vysoce pokročilé jasnozřivosti se v historii nikdy znovu nezopakoval. Důvodem je možná to, že Cazotte byl pokročilým, vysoce rozvinutým okultistou. Tato třída osob velmi zřídka prorokuje, z důvodů, které jsou známy všem okultistům.

Jak se později ukázalo, původní ateista de la Harpe se skutečně stal křesťanským mnichem a zapsané proroctví bylo nalezeno v jeho dokumentech po jeho smrti v roce 1803. Naplnění tohoto proroctví o sto let později důkladně prozkoumal a potvrdil Dr. Walter Borman. Nacházel dostatek důkazů v dopisech a časopisech z té doby.

© aluska.org 2024