Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vaše morče

Immanuel Birmelin

nakl. Jan vašut r. 2016

cena: 160-200kč

Plánujete pořídit dětem živého plyšáka? Pak je tato kniha určena právě vám. Dozvíte se v ní, že morče sice nekouše, ale i tak je třeba s ním zacházet s respektem. Můžete si nejprve vyzkoušet v testu, zda jsou vaše znalosti o morčatech dostačující. Pokud získáte málo bodů, je jasné, že byste si před pořízením zvířátka měli knihu důkladně přečíst. Dozvíte se, co všechno takový malý chlupáč potřebuje ke spokojenému životu, jak ho ubytovat, krmit a jak mu zajistit výběh. Zjistíte také, že není dobře morčeti samotnému. Rodiče ocení speciální rubriku o vztahu dítěte a morčete a o řešení případných problémů.

Zasekla jsem se v hobbymarketu v Brně a měla jsem tam dlouhou chvíli, tak jsem se trošku courala mezi regály a prohlížela si věci, které tam byly vystavené. A postupně jsem došla až k regálům s knihami o pěstování a zahradničení, kde bylo i pár knih o chovatelství. A mezi nimi příručka Vaše morče :3

Už jsem o ní kdesi četla zmíňku, že je to jedna z mála dobrých knih o chovu morčat, tak jsem ji hned poznala, trochu prolistovala a bylo jasné, že bude moje. Ne že bych se něco potřebovala vyloženě přiučit, ale moc ráda si o morčátkách čtu. Knížka má navíc krásné veliké obrázky, je hodně barevná a celkově příjemně graficky zpracovaná.

Měla jsem ji přečtenou za dva dny a to jsem pomalý pečlivý čtenář. Kniha má 140 stran a text není nikterak hustý, čte se velice rychle. Kniha zdánlivě obsahuje vše nejdůležitějš, co je o morčatech potřeba vědět, takže je opravdu vhodná pro začátečníky, kteří neví ani ťuk a nechce se jim hledat útržkovitě info na internetu… stejně ale budou muset. 🙂

Já osobně, kdybych psala knihu o morčatech, bych rozhodně problematiku rozvedla mnohem hlouběji a podrobněji, protože morčata jsou mnohem zajímavější, složitější, komplexnější a mají větší hloubku, než jsem se o nich kdy dočetla. Vlastní zkušenost s těmito úžasnými zvířátky je zkrátka naprosto nad rámec jakékoliv příručky, to se musí zažít… Možná o nich jednou taky napíšu knihu, ale ta by byla hodně tlustá 🙂

V několika věcech s autorem příliš nesouhlasím a některé věci mi v knize chyběly úplně. Kniha není určená pro děti, ale pro dospělého čtenáře / rodiče dítěte, které chce mít / má morče. Takže je věcná, praktická, jde rovnou k věci, nikterak věci neobkecává. A ve své stručnosti opomíjí fakt, že i na detailech záleží.

Co bych osobně ocenila, je větší rozepsání toho, co morče může jíst a co ne. Případně v jakém poměru. Pan Birmelin například v knize hovoří i směsích pro morčata a sám krmí sacharidovou stravou (semena, obilí, kukuřice, lněné semínko). Říká sice, že na jedno zvíře připadá 1-2 pol.lž. takové stravy, ale já osobně těm svým pupíkům nedávám semena a obilí vůbec a přesto mám dvě morčata ze tří tlustější, než bych si přála. Protože jsou líná a nechtějí se venčit, když je pustím. Štíhlá je jenom Vanilka, protože je akční, když ji vypustím tak opravdu lítá jako stíhačka, zatímco druhé dvě si sednou jako pecky a nejdou nikam. A nenechají se nalákat na nic…

Povahy morčat a jejich stravovací (zlo)zvyky kniha nezohledňuje, ani fakt, že obvykle máte v kleci speciálního žrouta, co si sedne k misce a žere dokud není prázdná a pak si vyvalí pupek v domku a nevyběhá to… Takže když máte tři morčata a na každé navážíte 2 pol.lž. směsky pro morče, tak v reálu vám většinu sežere to jedno, co je otesánek a ty další si jenom zobnou. Proto bych chovatelům – s výjimkou březí a kojící samice, to je něco jiného – vůbec směsky nedoporučovala. O tom, že existují granule z lisovaných bylin, které mají pro morče podobnou výživnou hodnotu jako seno s příměsí vitamínů a netloustne se po tom, v knize není žádná zmíňka. Takže rozhodně nelze spoléhat na to, že se z jedné příručky dozvíte vše potřebné.

Výživa morčat je rozsáhlé téma a jedna malá kapitolka z této knihy ji vůbec neobsáhla, vlastně ani v základu.

Co se týče ovoce, zeleniny a bylin, kniha opět píše jen velmi stručně a okrajově, co morčeti můžete dávat, ale je toho velice málo. Osobně bych ocenila, kdyby si autor dal víc práce a vypsal suroviny alespoň v řádu desítek do seznamů, kde by i bylo vyznačeno čeho kolik. Protože spoustu věcí morče vůbec nesmí, třeba mango je pro něj toxické, a zelí sice může, ale ne moc, aby nedostalo prdy a průjem. Kolik čeho přesně dávat, to je velice důležitá věc a rozhodně by to měla příručka o morčatech obsahovat podrobně rozepsané. Protože na světě nejsou jenom tři druhy zeleniny a dva druhy ovoce. O tom, že by se morčatům ovoce mělo podávat jenom občas jako pamlsek a ne je tím krmit systematicky, kniha také nepíše. Moje morčata odmítají ovoce v pravidelných intervalech a ve větším množství. Dají si trochu jednou za týden, a když dostanou víc, nechají to ležet a seschnout.

O smyslech morčat je tam samostatná kapitolka, ta je velice pěkná a zajímavá, ale opět neobsahuje úplně všechno. Zajímavý je rozsah sluchu morčete, jeho schopnost barevného vidění a učení. Že jsou morčata roztomilá a blbá, je mýtus. Ve skutečnosti se v některých testech vyrovnají inteligenci krys. (ale nevím jestli ve všech ohledech, to kniha nezmiňuje)

Osobně bych ale do knihy napsala i to, že morče vidí na blízko blbě a na dálku skvěle, takže na blízko vás pozná podle vašeho pachu a hlasu. Proto se morčata nikdy nemají chovat a hladit, když vám páchnou nebo voní ruce něčím jiným než jste vy sami a neměli byste se při jejich chování moc vonět parfémem. Zamaskuje to váš pach a morče nepozná, že jste to vy, nebo ví že jste, ale nevoníte jak máte. To ho mate a stresuje…

Líbila se mi kapitolka o rozmnožování morčat. Pár porodů jsem jako malá zažila, někdy to dopadlo dobře, někdy to dopadlo blbě a zdá se mi, že v této knize je v kostce řečeno vše základní a důležité, abych člověk mohl zodpovědně posoudit, jestli může nebo nemůže svoje morčata množit, případně co s březí samicí, když si ji už donesl nadupanou ze zverimexu, což se stává velmi často.

Nemoci morčat jsou v knize shrnuty v podstatě jen popisem projevů a potom ,,jděte ke zvěrolékaři“. Celkem bych čekala, že zkušený chovatel bude mít svoje fígle, jak některé obvyklé nemoci vyřešit sám. Já jsem už několik nemocí se svými morčaty absolvovala, všechny úspěšně a pomoc veterináře jsme zatím nepotřebovali. A jsem za to ráda, protože veterinářů specializovaných na hlodavce je málo a než nějakého najdete (pokud ještě svého nemáte), může být někdy pozdě, protože u morčat jdou nemoci zatraceně rychle… na druhou stranu i léčba jde velmi rychle a dobře, když víte jak a co.

Vím, že existuje spousta dostupných a fungujících preparátů, které se dají normálně koupit. Já je sice nepoužívám, protože mám svoje specifické věci, ale dočetla jsem se to třeba na stránkách Hotelu morčat u Reny, kde jsou přesně pokyny jak a čím konkrétně léčit morče s danou nemocí, bez veterináře. To je podle mě odbornice na svém místě a ta kdyby psala knihu, jistě by se rozepsala mnohem lépe, protože ty produkty zná a umí s nimi zacházet. V tomto zkrátka kniha má mezery, o možnosti domácí léčby nemluví a je dobré si to nastudovat samostatně.

Kniha je velice pěkná, milá a příjemná, můžu doporučit. Ale nespoléhejte se na to, že je v ní řečeno vše. Zdaleka není, chov morčat je mnohem komplexnější věda, než by se na první pohled zdálo 🙂