Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nedávno jsem dělala pořádek mezi rubrikami a trošku je přetřídila. Pradávnou rubriku ,,Nehmotné bytosti osobně“ nyní najdete schovanou v podrubrice ,,Nehmotný svět„, ale musíte sjet dolů až pod reklamu.

V aktuálním bydlišti roste nedaleko mne veliký a starý keř Slivoně myrobalánu (špendlík). Míjím ho pravidelně. Kvete obvykle v polovině dubna, ale plody má sladké až v srpnu. Kvete mohutně a velmi krátce. Jeden den je obrostlý malinkými poupátky a druhý den už je v plném květu. Jak rychle hromadně rozkvete, tak rychle i hromadně odkvete, takže nabízí naprosto úžasnou podívanou jednou za rok a pouze na pár dnů. Letos hromadně rozkvetl 12.dubna a přilákal svou vůní hmyz z okolí. Všichni sousedi chovají včely, takže se seběhly na slivoň a začaly pilně sbírat. Mezi nimi bzučeli i čmeláci a poletovaly spousty motýlků. Na všechny se dostane, protože rostlina je obrovská a vysoká jako dům.

Při této hmyzí slavnosti celý keř velmi hlasitě hučí jako úl a každý kdo se bojí hmyzu se bojí kolem keře jenom projít, protože je doslova obalený včelami. Včely jsou zkrátka všude, ale já se v tom vyžívám. Miluji včelky a nemám z nich strach.

Ten den bylo nádherné teplé počasí. Sice větrno, ale sluníčko. Takže kromě včel přilákala slivoň i mě s kusem papíru.

Mohutný keř pulzující životem doslova svítil. Dívala jsem se na něj vnitřním zrakem a sledovala jsem světýlka, která se mihotají mezi drobnými bílými kvítky. Byly to květinové víly, ale nerozeznávala jsem jejich detaily.

Přinesla jsem si židličku a přišoupla přímo ke keři, abych byla blízko kvítkům a viděla jejich detaily. První jsem pozdravila včelky, aby věděly že jsem jen přátelský kreslíř, který je nebude obtěžovat a pak jsem se zaměřila na keř.

Dívala jsem se na světýlka kolem květů a myslela na to, že bych ráda viděla jejich konkrétní podobu. Postupně jsem ve světle rozeznala malinké bílé víly, které měly na hlavě něco jako zvláštní korunky, ale nebyla jsem si jistá, jak je popsat nebo pochopit. Tak jsem to nelámala přes koleno a zaměřila se na duši keře.

Z kmene vystupovala bytost vysoká asi metr a půl. Byla celá bílá a měla ženské rysy. Krátce jsme si popovídaly. Já ocenila že tu je, a ona ocenila že si jí cením já.

Zeptala jsem se na její jméno a přišla mi odpověď ,,Bětka“. Přišlo mi to zvláštní, a tak jsem se jí zeptala, jestli je to její ,,skutečné jméno“, jestli jsem se nepřeslechla.

Víla se zasmála a odpověděla mi: ,,Mohu mít všechna jména na světě. Klidně mi nějaké dej a budu se jmenovat podle tebe.“

Tehdy jsem se zasmála i já, protože jsem pochopila, jak strašně hloupou otázku jsem jí vlastně položila.

Mluvím s projevem přírodní energie, která je všudypřítomná. Mluvím s duchem rostliny, a já se ptám na její skutečné jméno? Hloupý logický omezený človíčku, co potřebuješ všechno škatulkovat a hodnotit, dej si prosimtě pohov, tady nejsi ve škole…

Přírodní bytosti jsou na mě vždycky velice milé, i když se neuváženě zeptám na úplnou pitomost.

,,Omlouvám se. Bětka je krásné jméno, budu ti tak říkat.“ Víla se usmála, kývla hlavou a neříkala nic. Jenom si mě s úsměvem prohlížela. Známe se už dlouho, vždycky když jdu kolem tak myslím na to že jsem ráda že tady ta slivoň je a že ji nikdo nepokácel i když mohla překážet při stavbě domu, protože bez ní by to tu vůbec nebylo tak pěkné a navíc se na ni dají v zimě věšet světýlka a to vypadá moc krásně, nikdy se mi je pak nechce sundávat…

Ale nikdy jsem jí to nešla říct přímo. Dost určitě si s ní člověk takto povídá poprvé. Šlo vidět, že je pobavena.

,,Víš, já jsem vlastně přišla kvůli květinovým vílám ve tvém koruně.“

,,O ano, je jich tu spousta. Jsou tak krásné… a ty včelky…“ Pro Bětku to je očividně také každý rok slavnostní událost, nejenom pro mne.

,,To ano, ale nejsem si jistá jejich detaily, můžeš mi prosím pomoct je lépe a přesněji vidět?“

,,Jistě, tak se podívej!“ Řekla Bětka a ukázala rukou nahoru do koruny.

Podívala jsem se nahoru a najednou jsem víly viděla úplně přesně. Se všemi detaily a už jsem dokázala nakreslit i ty zvláštní korunky, co měly na hlavě. Nebyly to korunky, ale bílé okvětní lístky, stejné jako byly květy myrobalánu.

Víly u květů Slivoně myrobalánu (špendlíku)

A tak jsem se je pokusila nakreslit. Postupně jsem pak základní nákres dotvořila doma a dodala kvítkům trošku růžové barvičky aby byl obrázek výraznější, ale slivoň ve skutečnosti kvete čistě bíle. Každá víla se částečně ztrácí v bílé záři, ale to nedokážu nakreslit.

Vím, že to není mistrovské dílo, ale je to můj klasický styl. Kreslila jsem volně pro relax a od oka. Tak doufám, že se žádný ,,profesionální umělec“ nad mými vílami nebude pohoršovat. 🙂

© Alue K. Loskotová, www.Aluska.org

Líbí se vám tento článek? Napište mi svůj názor do diskuze a nezapomeňte ho sdílet se svými přáteli. Děkuji!