Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mně se ještě před rokem ptali, jestli mi je 18, a to hned na několika místech … též mě to potěšilo, ubrat mi nějakých cca 6-7 let, to už je hezký

To mě strašně vytáčí, když mi lidé tipují věk a vždy se diví a tipují míň. Ještě si pak myslí, že mě tím potěší, ale nepotěší, opravdu nepotřebuju a nechci vypadat mladší. Odjakživa jsem vypadala mladší a všichni se diví, že mi to vadí. Ale když na vás někdo neustále chce občanku nebo vám začne tykat, protože vypadáte jako školačka, taky to určitě každého začne vytáčet…

To mě taky neháhají správný věk. Bu mi hádají 17 či 18 a nebo mě oslovují "paní". A to je to nejstrašnější.

[6]: Mně takové otázky ,,A co ty jako jinak jíš když nejíš maso, jíš teda vůbec něco?"

[8]: Tak máš doma pěkného štramáka, gratuluji 🙂

No jo, s tím věkem to je sranda Já třeba jednou viděla rozhovor s jednou českou herečkou, ta má víc jak 25, a prý jí v květinářství řekli: ,,Tak co, holčičko, jakou chceš koupit tatínkovi kytičku?" ?

Tak něco podobného s tím věkem se mi také stávalo….. přiznám, měla jsem dceru (v téhle době) už ve 20 ti letech… když mě bylo 24 (tím pádem mé dcerce 4 roky), lidé na mě taky kulili oči, že jako kolik mi je, když mám už odrostlé dítě…. když se mě přímo zeptali "kolik ti je?"… má odpověď zněla "co myslíš? zkus si tipnout".. tak sem většinou slyšela 17-19 let… to sem  pak prozměnu čuměla já jak péro z gauče , ale zalichotilo…..

[14]: Já jsem upřímně spokojená tak jak jsem, nepotřebuju nic víc

Řekla bych, že je mnohdy dost těžké odhadnout věk u cizích lidí, nedivím se, že se ti to stává, mně taky (lidi si myslí, že jsem o několik let mladší)… No a taky nechápu potřebu lidí řešit věk ostatních, já to považuju za docela nepodstatnou informaci.

[12]: No jo, mojí mamce právě babička říká, že teď vypadá líp, než dřív

Mně všichni co mě neznají říkají, že vypadám tak na 16 . Až na to, že je mi 20, malá nejsem, celkově mi to taky nepřijde že bych vypadala nějak moc mladší, ale možná tak na lidi nějak působím? Ale vždycky nevím, jestli to mám brát jako poklonu nebo ne. Nedávno jsme byli s rodiči ve městě a taťka se tam potkal s jedním známým. A tak se bavili a taťka říkal, že jedou do Rakouska a tak a že já budu doma (nemohla jsem jet, už ani nevím proč). A ten jeho známý říká: "A to ji jako necháš doma samotnou? Není to nebezpečné? Holky v pubertě mají různé choutky…" a taťka nechápavě: "Proč? Však už není v pubertě." a ten jeho známý: "Neee? Kolik ti vlastně je?" a podíval se na mě docela zmateně. A já říkám, že je mi 20. A on vyvalil oči a říká: "Cože? 20?? Já myslel, že 16!" no a pak se kvůli tomu asi cítil nějak trapně, protože najednou měl hrozně naspěch a musel jít

Věk je zapeklitá věc, málokdo vypadá na tolik, co mu je. Já vypadala coby dítě vždycky starší, brzo jsem vyrostla a nechtěli mi věřit řidiči v autobuse, že mi není 10 (to se tenkrát platilo nad 10 plné jízdné), pak mě pouštěli do kina od 18, i když mi bylo 14, ve 25 jsem vypadala na 30. Pak se to zlomilo,já se vnitřně srovnala, změnila i účes a vůbec se cítila líp a svobodněji a najednou mě začali ke čtyřicítce a po ní na ulici balit mlaďouncí kluci, starší paní mi ríkaly slečno, na bazénu mi nabízeli studentské vstupné, dceři nevěřily kamarádky, že jsem její maminka, náhodní spolucestující nechápali, že mám dospělé děti a dokonce byl syn maturant osočen, že chodí po městě "s holkou" a ani se nepochlubí . Tak ne že bych se o to nějak drala, někdy je to na obtíž a protivné (třeba odhánět ty kluky ale taky to občas i potěší,ne? Ale mám známou a ta to měla naopak. Prostě vzhledem holčička, v pětadvaceti jí nechtěli nalít, až do pětatřiceti, a tam se to zlomilo. Prý přes noc, o 10 let mladší a hned nato jí hádali o deset víc… No já si říkala, že v tom je aspoň spravedlnost. I když na tom, co lidi hádaní fakt v ničem nezáleží, ale zajímavé téma to je.

U mě s kamarádkami se jednou sekli ve dvou případech o pět a ve třetím o sedm let. Propašovaly jsme se na den otevřených dveří v jednom gymnaziu a asi vypadáme opravdu dobře, protože učitelé a provázející studenti si nás automaticky zaškatulkovali jako zájemkyně (tedy vycházející patnáctky) o studium a ani nad tím nehnuli brvou. Docela jsme na to kulily oči .

Mě je 25 a myslím, že by se ještě našli jedinci, co by mi tipovali 15

Nám v deváté třídě s kamarádkou tipovali osmáci šestou nebo sedmou třídu a nevěříli nám tu devátou, prej "tak určitě"! To naštvalo! Ale zase jedna dospělá slečna mi nedávno tipla třeťák až čtvrťák (dobrý), tak buď mi chtěla zalichotit, nebo nevím, protože se obvykle nechovám ani na prvák, ve kterém jsem byla minulý školní rok A abych zmínila i třídu, v níž jsem teď a o které jsem v tomto komentáři zatím nepsala, je to druhák!

[30]: … kecáš

[31]: Jo něco na tom bude, taky jsem to zažil. Akorát já někoho cizího zásadně neoslovuju. Nevím nikdy totiž jakou má zrovna náladu a kdo to vlastně vůbec je(I když sociální stav pravda se dá částečně usoudit dle vzhledu) Nejhorší pak je když si do kupečka někdo se mnou sedne a je ticho. Někdo to bere automaticky že přisedne, ani nepozdraví a nic a prostě ví že bude ticho tak jako tak až do konce cesty, prostě automaticky. Jsou to někdy takový trapný chvíle, to je fakt. Jenže já to nikdy nezačnu, poněvadž bych si připadal vlezle. Když sedí s tebou 2, kteří se znají, tak aspoň můžeš poslouchat co si říkají a v duchu si je soudit a předvídat co ten druhej odpoví a posuzovat svoji úspěšnost – to je někdy zábava. Když naproti mě sedí někdo starší většinou začne sám. Ale třeba mladá holka ta většinou nezačne nikdy. Většinou si pustí MP3 nebo rovnou notebook a něco dělá, nebo si rovnou pouští film. Chápu že někdo si radši pustí film, nebo pracuje na notebooku, akorát mě nebaví třeba hodinu poslouchat ty její písničky nebo cvakání do klávesnice. Ale zajímavý třeba bylo že proti mně seděla mladá slečna a hodinu jsme seděli a NIC. Akorát si vždycky každej chvíli vzdychl a zas nic, pak chvíli někdo dělal že spí i když nespal(to znám) Jenže mě už se pak chtělo strašně na záchod a ona měla pořád natažený nohy přes dveře tak jsem musel poprosit, tak něco mumla, já šel a když jsem přišel tak se mě zeptala jak ty záchody vypadají, jestli to má cenu tam chodit. No zamyslel jsem se a odpověděl otázkou – zeptal jsem se jí jak daleko ještě jede, měla jet ještě moc daleko tak jsem jí řekl že to bude asi muset nějak přežít jestli nechce dopadnout jako Tycho de brahe. Zasmála se a šla. Když byla pryč tak jsem si říkal že to asi bylo dost trapný a že jsem měl radši držet hubu, protože ještě spolu hodinu pojedem pokud se něco zásadního nestane a budu vypadat jak debil, ale světe div se, přišla, potvrdila mě to, zásmali jsme se a pak jsme hodinu kecali a to stačila debata o hajzlíku Tak jsem si pak říkal, když jsem vystupoval že je to zajímavý, jak někdo umí mluvit a bavit se a třeba by i chtěl ale radši je ticho. Prostě nějak se k tomu dokopat když se neznáte, to je sakra těžký, může to vypadat dost vlezle a přitom nemusí být. Pokud se někdo ale vyptává na klasický otázky a kulí oči to taky nemám rád – takhle se ale mladí lidé mezi sebou nebaví protože to ví, to spíš když je to ten starší a mladý.

[6]:A můžeš jíst ty masozravé kytky?