3. díl
Otázka čistoty?
Když mi bylo 13, ptala jsem se své tehdejší starší známé, co používá.
(Já měla ještě chvilku čas, ale všechno jsem studovala poctivě a detailně od svých 11ti let. Všechno jsem načetla a pak mě nic většinou nepřekvapilo, protože data jsou dostupná i na netu, nejenom v knihách. Už se dnes dívenky nemusí spoléhat na zkreslené popisy kamarádů, nebo rodičů. Stačí sednout na internet a dítě ví všechno…)
Její odpověď nikdy nezapomenu: ,,Lepší jsou tampony, protože jsi při tom čistější.“
Ovšem řekněte mi, co je to ,,čistější“?
Tampon pojímá pouze tekutinu, ale jak každá žena ví, menstruace není jen to… Představte si, co to asi může v těle dělat? Tohle někomu přijde čisté? – Jenom proto, že to přímo nevidí? A že se z tamponu do těla uvolňují jedy z bělidel? To nikomu nevadí?
Vložka tedy také není v otázce čistoty nějak úžasná, ale není uvnitř těla, tady je to rozhodně o nečem jiném.
Takže si to shrneme: Některé mladé ženy nepovažují za nečistý a nechutný tampon (nebo vložku), ale považují za nechutný menstruační kalíšek, protože… Proč?
Protože se po jeho vyjmutí vypláchne krev v umyvadle a kalíšek se zavede zpět.
Sahání na jejich vlastní menstruační krev těmto dívkám vadí…??
Dobrá, když už jsme u toho vztahu žen k menstruační krvi: Doporučuji všem, které ještě neviděly, shlédnout film o menstruaci: Čas měsíce: Ženské posvátné cykly / DOPORUČUJI!
V tomto filmu je nejen pravda o síle, posvátnosti a vzácnosti ženské menstruace. Je tam základní zapomenuté učení, které se ženám ukradlo během potírání jejich principu….
Malý úvod do tématu: Dříve, ještě než sem přitáhla církev, předávaly si ženy z generace na generaci všechny rituály, všechna tajemství a postupy. Nebyly to jen bylinky, ochranné rituály, něco podobného Zákonům Vesmíru. Byla v tom i menstruace a její obrovský význam pro ženu. Jak s ní pomáhat zemi, sama sobě, jak s ní nakládat, jak si jí vážit. Tohle všechno nám vzala církev, když začala upalovat čarodějnice. Nebyly to žádné čarodějnice, ale léčitelky a hlavně ženy, které znaly tato nejvyšší tajemství. Mužům se nesdělovala. A pokud nějaký muž tyto ženy bránil, byl upálen také, jako čaroděj, nebo jako někdo, kdo se s jejich nečistými silami spojil.
Menstruace, síla plodnosti, úcta k ženám… Všechno šlo do kopru. Část z toho zná pár posledních potomků a příznivců původních indiánů (jeden z nich mluví právě v uvedeném videu), kteří měli učení podobné, odlišné jen díky kulturním rozdílům. Na indiány samozřejmě také přišlo, jak jinak… Příliš cenná a příliš moudrá kultura. – Zničit.
Možná vám po tomto videu dojde, proč byla vlastně žena v minulosti tak utlačována do pozadí… Protože kdyby ženy neztratily kdysi samy sebe a své duchovní bohatství, nikdy by se tato planeta nemohla dostat do takových problémů, v jakých nyní jsme. Celé to bylo geniálně naplánované. V tomto filmu je opravdu skoro VŠE. Včetně faktu, že menstruační krev, je krev životadárná, velice výživná a velice užitečná.
Tak jako se při urinoterapii dá využít moč k léčebným účelům, přestože se jí lidé štítí, tak i menstruační krev má velmi zajímavé využítí a rituální hodnotu, neexistuje důvod, proč by se jí někdo měl štítit. Je to velice vzácná a velice důležitá tekutina. Je to DAR, žádné prokletí.
Realita dnešních žen: Nevědomí, kam se podíváš
Četla jsem článek na jednom nejmenovaném blogu, kde si autorka stěžovala na svoji menstruaci. ,,Že má k ní velmi nedobrý postoj. Že to strašně bolí, že to je každý měsíc nehorázné utrpení a proč to ženy musí a muži nic… Že to je až příliš velká daň za plodnost… A že ta krev je odporná, tmavá, s bordelem a páchne…“
Čerstvá menstruační krev je však krásně temně rudá, nepáchne a pokud u někoho ano, je to pravděpodobně známka vysoké toxicity těla, nebo nějaké nemoci. Pokud je ale žena zdravá, není na její krvi nic, čeho by se měla štítit a co by se mělo démonizovat.
Taktéž prudké křeče a silné bolesti při menstruaci ukazují, že je tělo nemocné. Většinou je to od jater, štítné žlázy, nebo nezdravou životosprávou, kdy je tělo velice toxické a nemá se jak čistit, protože dotyčná třeba ani nepije čistou vodu.
Ženy, pokud se nestaráte o svá játra, o svou štítnou žlázu, žijete ve stresu, jíte chemické nekvalitní hnusy, nemáte rády svoji menstruaci a svoji krev, nedivte se potom, že trpíte při menstruaci. Ta bolest vám říká, že se sebou musíte něco začít dělat.
Koneckonců vztah ženy k její menstruaci a k její krvi, odráží v první řadě její vztah k ženství a k ní samotné.
Pokud nejsem ochotná přijmout samu sebe jako plodnou ženu, nemohu se potom divit, že je to pro mne utrpení, že se mi to nelíbí, že nikdy do svých posvátných tajemství neproniknu a že se třeba ani nemám ráda… Jde to ruku v ruce.
Není správné, že někdo, kdo je zakomplexovaný a není schopen přijmout svoji vlastní krev, bude v diskuzích anonymně hanit netypické pomůcky, jako je menstruační kalíšek (které ani nezkusil) a vykládat, že to je nečisté a hnusné.
To je podobné, jako kdyby se muž štítil svého vlastního ejakulátu a prohlásil do diskuze, že je mu to odporné, že na to nechce sahat a že to smrdí… – Nesmysl.
Muži to však nedělají, vezměte si z nich dívky příklad: Přijměte se takové, jaké jste.
Vraťme se zpět k přínosům kalíšku…
Chci mít možnost svoji krev používat
Dále mi kalíšky moc učarovaly právě v tom, co některým naopak vadí: Dá se sbírat menstruační krev a ta se nemusí nutně vylézat do umyvadla, ale můžeme ji používat, tak jako se to dřív dělávalo.
Na klasických ,,nasávacích“ pomůckách mi kromě ekologického hlediska dost vadil fakt, že ačkoliv bych moc chtěla, nemám díky nim přílišnou možnost svoji krev využít tak, jak se správně má. Nemůžu ji darovat zemi, nemůžu s ní kouzlit v zahradě, nemůžu s ní zalívat květiny… S kalíškem by to ale šlo a nebyla bych v žádném případě první, kterou to napadlo.
Kolik vzácné životadárné krve skončí každý měsíc v odpadu, v koši? – To je obrovská škoda. Kolik dobrého by se s tou krví dalo udělat? Vždyť je posvátná. Házet ji do koše mi nikdy nepřipadalo jako dobrý nápad, naopak je to strašné plýtvání.
Celkově mi ten systém přijde dost nemocný. Kde končí jedno z největších bohatství, které žena má? – Každoměsíčně v koši, jako nějaký odpad.
Ale v konečném důsledku: Mají nás přece tam, kde nás chtěli mít. Z posvátné tekutiny se stal odpad a v odpadu i končí. Nemluvě o těch, které se nepochopitelně štítí své vlastní krve.
Zajímavé je, že některé ženy dokáží napsat, že se své krve štítí, ale – napište pokud je vaše zkušenost jiná – já nikdy nepoznala muže, který by měl s ženskou krví nějaký (jakýkoliv!) problém. – Přitom to není jeho krev, čili teoreticky by mohl mít někdo problém…. Ale nemá. – Kde se stala chyba?
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Radost být Ženou“
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
• Používáte VIMEO.COM? Účet Alue na Vimeo najdete ZDE
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Tak ideálny by bol nejaký domček pre ježka…
-mariankosnac Není to tak těžké. Záleží na tom čemu…
-Petra K tomuto tématu mohu poradit obyčejné pohádky. Zavřít…
-Petra Zlatý věk už tu dávno je. Respektive tu…
-Petra