Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když dáte hlavy dohromady s člověkem, se kterým je rozumná domluva, na kterého je spoleh a kterému věříte na 100%, tak z takové spolupráce vždycky vzejdou jenom samé dobré věci a je to jedna radost vedle druhé. Přesně takový je i můj nakladatel. Co řekne, to se udělá. Když něco odhadne, fakt to tak vyjde. Když se mu něco nezdá, nakonec se ukáže, že měl pravdu… A ještě k tomu má tendence dělat věci navíc a chystat překvapeníčka.

Tak například když ještě nebyla druhá knížka nasázená, tak mi nechal u dveří záhadný balíček. – Druhý den ho najdu, otevřu a v něm MOJE DRUHÁ KNÍŽKA! – Hrklo ve mně jako ve staré škatuli.

,,Jakže? Ale vždyť to ještě není nasázené, jak z toho může už být knížka?“

Taky že ne… 🙂 Listuju a zjistím, že to sice má základní návrh krásné modré obálky, ale že uvnitř je jen předmluva, portrét od Barborky a dál nic… Cely svazek má prázdné strany. Haha! 🙂

Začala jsem se smát a taky samozřejmě těšit… Tuhle ,,alfa verzi“ mám schovanou.

Červenec byl pro mne ve znamení těžké četby. Seděla jsem po večerech u počítače a opravovala základní text knihy. Je to nádherná knížka, ale přes obrazovku se opravy dělají docela blbě. Nicméně jsem to stihla zhruba v domluveném čase a jelo se dál…

V srpnu jsem v podstatě čekala, mezitím co knížku projížděly programy na vychytávání překlepů a pak zamířila na sazbu. Já jsem se mezitím zabývala poradnou a syslením článků do zásoby, abych v září neměla na webu moc práce. To se zajistit sice nedá, ale dá se to do určité míry ovlivnit. Nevěděla jsem, nakolik bude září pro mne náročné co se týče oprav, tak jsem trochu sichrovala… Jenomže to asi nebylo vůbec nutné.

Přesně jak Vláďa řekl, tak to taky vyšlo. Nasázenou knihu mi přinešla pošťačka na začátku září. Celé září jsme měli v plánu číst… Všechno jede jako po másle.

Tedy není to už konečná verze knihy. Je to verze, kde je nutné znovu všechno vícekrát přečíst, vychytat a zaznamenat všechny chyby a pak se to znovu opravuje… Tedy není to kniha, je to spíš kontrolní svazek… JENOMŽE UŽ MÁ KRÁSNOU OBÁLKU! Takže si vlastně črtám do své knížky… Chyby tam sice nějaké jsou, ale zase až taková hrůza to není.

Když mi kontrolní svazek došel, byla jsem nadšená. Hlavně když jsem viděla, jak tam suprově vyšly ilustrace a jak se poopravila obálka knihy. – Od základního návrhu byly nějaké podstatnější změny, tohle už byla nějaká třetí verze obálky a ta se mi zdá perfektní, i když tam ještě pořád vidím drobnější věci, na které je třeba se pro jistotu dodatečně doptat.

Ještě ten den jsem se večer vrhla na opravy a skončila jsem někdy v půl jedenácté na straně 50. Další den jsem zase přelouskala 50 stránek… Ona to nemá být tak úplně normální četba. Musíte se na to dívat pořádně a být u toho puntičkáři. Kontrolovat všechna náročná slova, jestli tam nechybí písmenko, nebo aby bylo všude správné skloňování, jestli tam něco neuteklo z předchozích oprav, kdy se přepisovaly i celé odstavce.

Přestože se snažím takovýma očima číst, stejně to jde úplně samo… Ta knížka je nějaká super čtivá.

Když si vzpomenu na svoji první knihu, tam to bylo jiné. První musíte vymyslet obsah, pak ho musíte napsat, pak ho přepisujete, pak ho po sobě znovu čtete a pak ho čtete znova asi 2x… A to už vás nepohltí, protože ten příběh žijete celé dva roky, jak na něm pracujete a už se prostě nemůžete dočkat, až to bude hotové.

Druhá kniha je trochu jiná… První jsem musela sestavit obsah, pak jsem to napsala, pak jsem to přepsala, pak jsem to kontrolovala… A teď mám v ruce nasázený kontrolní svazek a člověk by řekl, že tam už prostě nemůže pro mne být vůbec nic nového, že mě to další čtení prostě nemůže bavit. Věřte nebo nevěřte, baví mě to jako blázen. Jsem úplně nadšená!

Je to tak krásné, motivační, veselé… Že vždycky když tu knížku otevřu, dýchne na mě taková pohoda… A když ji zavřu, tak mi ta pohoda celý den zůstane. Něco v ní je, co se nedá pořádně slovy popsat.

Taky jsem zkoušela, jestli jí funguje jeden princip a funguje: Na něco myslím a otevřu knížku na libovolné stránce. A vždycky tam najdu přesně to, co mě potěší a co si chci přečíst.

Jsou tam pasáže, kdy se zastavuji a vůbec nevím, že jsem je tam dala a zrovna v téhle formě. Jakobych byla někde jinde… Nebo jsou tam tak hluboké věty, že se opět zastavuji, čtu si je znova a znova a říkám si, kde se tam vzaly… Takže znovuobjevuji své vlastní dílo a teď chápu, proč říkala ta kartářka, že druhá knížka bude ,,Něco“ s velkým ,,Ň“.

Pro mne už je… Už to vidím.

Dokonce jsem zjistila, že jsou tam některé pasáže velice vtipné. Že se člověk fakt zasměje nahlas, jenomže když jsem to psala a opravovala, tak jsem to vůbec jako vtipné nemyslela, nesnažila jsem se někoho pobavit, mínila jsem to vážně… A teď když to čtu, prostě se u toho řehtám a říkám si ,,Jojo, to byly časy.“ Je tam jedna kapitola, kterou jsem prosmála od začátku až do konce. Tak bych tu knížku klidně mohla přejmenovat na ,,LÉČBA SMÍCHEM“.

V tomhle ale není rozdíl mezi první a druhou knihou, protože lidé mi hodně píšou, jak se u první knihy občas nasmějí, že je místy dost vtipná, jenomže já se nesnažila být vtipná… To samé se teď stalo v druhé knize. Je tam něco, co přišlo samo. A je to osvěžující, líbí se mi, že je u toho dobrá nálada. Hned to čtení i líp odsýpá a víc to člověka pohltí.

Celé září čtu.. Dokola dokola dokola… Nikdy nekončíci kolotoč radosti a slasti nad svojí knihou.

V říjnu se knížečka znovu poopraví a pak zamíří do tiskárny. Takže než skončí říjen, měla by být hotová a může jít do světa pomáhat lidem.

Já mezitím musím ještě nakoupit několik set obálek, bublinkovou folii, syslím krabice… Aby bylo v čem knížečky posílat.

Taky je potřeba udělat trailer, ten můžu dělat už teď někdy. – V podstatě modeluju v hlavě, jak bude upoutávka vypadat, protože na ní dost záleží. Trailer k první knize vidělo aktuálně nějakých 9000 lidí, takže to už se vyplatí, dát si na tom opravdu hodně záležet.

Knihu chci představit online všem. Takže to nebude jako minule ,,rautíček a koláčky“, ale sednu před kameru, natočím to a vyvěsím to zadarmo na web, aby u toho mohli být opravdu všichni. Abych mohla říct, co chci říct, všem…

Skutečný křest knihy udělám v poklidu domova, či kanceláře, interně, s pár přáteli. Skromně a tiše, to je můj styl. Cítím, že to bude lepší takto a že z toho i budu mít víc radost.

Ale radost mám už teď. Mám ji vlastně celou dobu. Pořád…

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue