Aluška.org: Věděním ke svobodě

Včera jsem si vyjel na venkov, abych navštívil svůj oblíbený národní park. Strávil jsem tam nějaký čas meditací u jednoho potoka, ke kterému mě přitahovala osamělá bílá volavka, která v něm lovila potravu. Když jsem meditoval, před zavřenýma očima jsem velmi intenzivně vnímal zelenou barvu.

Poté, co jsem park opustil, jsem cestou domů pocítil přítomnost ducha svého přítele, který zemřel v roce 2019. Často na něj vzpomínám.
Zastavil jsem u čerpací stanice, abych natankoval na dlouhou cestu domů. Zvláštní je, že když jsem zasunul pistoli do hrdla nádrže, začala vydávat palivo o mnohem dříve, než začala účtovat. Musel jsem dostat palivo snad za 15 dolarů úplně zdarma, než mi to konečně začalo účtovat peníze. Musel tam být asi nějaký problém s elektřinou. Když jsem šel zaplatit, pokladní mi řekl: ,,Máte šťastný den!“ A naúčtoval mi palivo za sníženou akční cenu.

Když jsem byl asi v polovině cesty, byla už tma a nebylo tam žádné pouliční osvětlení, protože jsem jel přes venkov. Mít zapnutá dálková světla je tam velmi důležité a já je hodně používám. Pak cesta zahrnuje sjezd z velmi strmého kopce.
Během jízdy z kopce mi najednou celá palubní deska zhasla. Viděl jsem zřetelný zelený záblesk a pak se vše znovu rozsvítilo.
Opravdu mě to vyděsilo, protože všude byla tma, cestoval jsem sám a měl jsem pocit, že jsem úplně ztratil kontrolu. Nicméně auto bylo mechanicky v pořádku, tedy plyn i brzdy byly v pořádku… Pokračoval jsem proto v jízdě z kopce dolů a po pěti minutách se to stalo znova. Celá palubní deska zhasla, zelený záblesk a pak se vše znovu rozsvítilo.

V této fázi už jsem se bál, že bych mohl mít problém s baterií, nebo s pojistkami. Vypnul jsem rádio, světla a rozhodl jsem se zajet na nejbližší čerpací stanici a s někým si promluvit, nebo požádat o pomoc.

Zastavil jsem na čerpací stanici, dal jsem si něco k jídlu, občerstvil se a říkám si, že auto je přece v pořádku, jen je problém se světly. V rámci bezpečnostních opatření mohu v tomto městě prostě zůstat přes noc a ráno znovu vyrazit na cestu, nebudu muset světla vůbec použít a můžu se bezpečně vrátit domů. A pak se na problém podívám u našeho mechanika.

V tomto bodě jsem se rozhodl, že si hodím mincí. Vzal jsem minci a myslel jsem na to všechno. Když padne hlava, mám zamířit do místního hotelu a když padne orel, tak tady mám zůstat a získat pomoc. Padla hlava. Říkám si dobře, jedu tedy do místního hotelu.

Nastartoval jsem auto a vyjel z benzínky. Jenže tentokrát mi zhasla světla i motor. Auto bylo úplně mrtvé asi jednu minutu. Zmateně čekám a pak auto nastartuju znova… a žádný problém, naskočilo.
,,Tak teď už nikam nejedu“, říkám si. V tu chvíli jsem se rozhodl zavolat silniční asistenci. Chtěl jsem se tomu původně vyhnout, protože mě to stálo asi 200 dolarů, ale neměl jsem už na výběr.

Asistenční služba přijela k mému autu. Mechanik Dean provedl kontrolu baterie, pojistek… Nemohl najít nic vadného a všechno bylo podle něj v pořádku. Pro jistotu chtěl mluvit i s technickou podporou. Díval se na mě divně, jako proč ho otravuju, když autu nic není… Cítil jsem se opravdu trapně.

Když se mu technická podpora ozvala, mluvil s nimi dlouho. Nic víc je také nenapadlo, podle nich je to v pořádku, a že pokud budu mít zase problémy, stačí jim znovu zavolat.
Pak mi ještě Dean řekl: ,,Hele, měl jste štěstí, že jste skončil tady, protože teď mi kluk z technické podpory řekl, že je tam obrovska hromada pěti aut, jen kousek odtud do kopce nahoru, se smrtelně raněnými, která zablokovala celou dálnici.“

Kdybych nebyl donucen opustit silnici, načasování by mě asi přivedlo k té nehodě. Navíc jsem pak ani neměl žádné problémy s návratem domů, auto od té chvíle fungovalo normálně.

článek je zpracován na základě zkušenosti svědka žijícího v Americe © aluska.org 2021