Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vzdělání je něco, co činí domýšlivým. Jen láska doopravdy vzdělává. Vzdělání může ujednocovat vědomosti, ale v praxi spíše selektuje je to co se hodí do systému. Pravé vědomosti člověk tepve hledá až vyjde ze systému vzdělávání. Vžil se jakýsi omyl, že vzdělání připravuje na budoucí povolání, ale všichni víe, že situace na trzích se stále mění a nelze jaksi načasovat na několik pětilete dopředu počet úředníků, počet řemeslníků ve specifických oborech. Počet vědců a učitelů. Každému také vyhovuje jiný model cesty ke vzdělání, podle jeho předpokladů, tradic v jeho okolí , systému chápání a pohledu na hodnoty. Vzdělání nelze v plném rozsahu centralizovat. Lze jen stále hledat společné jmenovatele úsudků a cest k prohlubování toho, co nás spojuje. Naše jednota má vést ke spolupráci s respektem k lidské individualitě. Jednota nemůže být systémově zaměňována za jakousi robotizaci člověka, který se jako živá duše v okovech "jednotných " systémových šablon úplně ztrácí.

Film jsem viděla, pracuji ve školství, sice neučím, ale tak na 90% s filmem souhlasím.Učitelé jsou jen naprogramovaní roboti,mají všude plno papíru, jak je žák kamarád a jak se vítá otevřenost a upřímnost. Pokud je ale žák takový, je to jak v tom filmu, je drzý a neuctivý.Je to smutný film.Na základce jsem měla z matematiky na výzo buď 3 nebo 4. Pak,na střední, za 2! Stačila změna učitelky, která výklad matiky pojala velmi netradičně a matika nás velmi bavila a rodiče jen zírali.

[4]: To jo, ale dokud bude škola taková jaká je, pak s tím učitelé sami nic moc nenadělají. Musel by se kompletně rozkopat celý ten zahnilý a starý systém, postavit něco zcela nového. Pak by dostali i učitelé volné ruce. Dokud budou děti do těch moderních sirotčinců chodit povinně, nic se nenapraví.

na konci roka nám väčšina učiteľov u nás na škole dala  papiere s tým, že nech anonymne každý napíšeme svoj názor. Na celý predmet, na učiteľa spôsob výučby,všetko, čo sa nám ne/páčilo, čo by sme zmenili alebo pridali. Na väčšinu sťažnosti však učiteľka nezmohla nič iné, než len si povzdychnúť, pretože ona sama s tým nespraví nič, aj keby chcela.

Mohlo by sa už veru niečo zmeniť, pretože je to čím ďalej tým horšie. Ja sa každé ráno budím pomaly s plačom, keď si spomeniem na školu a na kopu tých nepotrebných drístov, čo sa musím učiť, cítim sa naozaj veľmi zle.

Ahoj, už jsem starší, ale základní škola je pro mě noční můra. Jen si na to vzpomenu je mi špatně. Šikana od dětí i učitelky. Dostala mě až k psycholožce a lékům. A "spolužáci" taky. Musela jsem tam každý den, hrůza, ale nikoho to nezajímalo. Víc psát nemůžu, mám slzy v očích. Na to se zapomenout nedá, nikdy.

Tohle je pro mě srdeční téma, děkuji, ještě se musím dodívat. Klasický systém je nefunkční a bohužel hodně z těch, kteří se pokoušejí něco dělat jsou beznadějní snílci (v jedné takové aktivitě pro reformu vysokého školství se angažuji). Nebude to jen tak, ale mám velkou důvěru v budoucnost.

Alue, doufám, že svůj blog budeš vést (mít) i v době, kdy budeš mít děti a doufám, že zde budeš dávat i postřehy z mateřského a výchovného období. Docela se na to těším jak to budeš řešit nebo neřešit. A teď to nemyslím ve zlém ani ironicky. Jen mě zajímá jestli třeba budeš děti sama vyučovat nebo jim najdeš nějakou spešl školu nebo něco podobného.

Film jsem před časem viděla a moc se mi líbil. Nejsem si jistá, ale mám dojem, že v Latinské Americe stále ještě převažuje systém podobný našemu a la rakousko-uhersko. U nás se přeci jen něco děje, rozbíhá se reforma školství, která se snaží propojit to klasické školství s některým osvědčenými prvky alternativ (projektové vyučování,kooperativní vyučování atd.), hodně pedagogů (i rodičů) již prošlo kurzem Respektovat a být respektován (vyšla u nás i úžasná kniha manželů Kopřivových aj., doporučuji přečíst… četla jsem i absolvovala jejich kurz a zcela jistě o něm budu psát i na svém blogu na www.zitjak.wordpress.com, protože mě velmi ovlivnil). Takže snahy o změnu tu jsou, ale nejsem si jistá, čeho lze vůbec dosáhnout ve skupině více jak 20 dětí. Učitel není ani krotitel divoké zvěře, ani psycholog, ale hlavně a převážně pedagog a má učit a vychovávat, ale situace ve školách vypadá většinou úplně jinak. Spíše, aby se počet dětí na učitele zmenšoval, tak se zvyšuje, mnohé školy prý ještě ani nepochopily, jak strašně důležité je mít ve škole školního psychologa, který pracuje s dětmi, pro které je škola problematická. Že se to pak promítá do klimatu třídy, o tom není třeba ani diskutovat. Celý systém je založen na tom, že děti se mají připravovat na zaměstnání a učí se všichni všechno ve stejnou dobu, ať je to zrovna zajímá, nebo ne, nebo ať k tomu dozrály, nebo ne. A panuje představa, že známky je budou motivovat. Ale známkou motivujete jen menší skupinu dětí, pro ty, které na jedničky a dvojky nemají, jsou známky demotivující. Nejhorší na tom je, že na známkách mnohdy trvají rodiče. Dnes už mají školy možnost zavést ústní hodnocení, ale rodiče se tomu brání. Málokdo chápe, co známky dělají s vnitřní motivací dítěte (zabíjí ji) a že vzdělání není o známkách, ale o rozvoji osobnosti a to po všech stránkách, ta intelektuální je jen jedna z nich. Existuje představa, že kdo chce mít dobře placenou práci, musí se nadrtit nějaká fakta, udělat přijímačky na VŠ, tam se tři, nebo pět let zase drtit nějaká fakta (dnes i ta VŠ bohužel připomíná spíše střední školu)… no a pak beztak zjistí, jak dnes již zjistili na západě, že ta dobře placená práce pro ně beztak nebude. Kdo studuje to, co ho baví, je dnes za exota. Je to vše dost komplexní problematika, vzdělávání je tak provázané s ekonomikou,že se nedivím rodičům, kteří nutí děti studovat něco, co jim ani moc nejde a nebaví je to, protože mají dojem, že jinak se jejich děti "dobře neuživí". Ale ono je to kolikrát nakonec všechno úplně jinak. Já pro svou dceru, která letos nastupuje do první třídy, hledala školu snad celých šest let. Uvažovala nad alternativami, montessori, waldorf, ale ani ty se mi nezdály pro ni vhodné. Hodně alternativ v podstatě jede hodně ve snaze vychovat samostatné, zodpovědné a hlavně úspěšné občany. Což je pochopitelné, protože na trhu se školstvím rodiče na "úspěch" hledí. Podívejte, jak moc je dnes kritizována reforma školství (a věřím, že mnoho věcí není ideálních), ale ona je kritizována proto, že děti toho už tolik neumí, jako předtím. Nemají v hlavě už ty kvanta informací (které ale beztak, stejně jako my, brzy zapomenou, pokud pro ně nejsou relevantní), ale důraz se klade na kompetence. Nenašla jsem zatím žádnou školu, do které bych ji s klidným svědomím dala, tak bude chodit do nejbližší běžné školy (abych ji neotravovala ranním vstáváním), jejíž ředitelka podporuje alternativy, první tři roky nebude dcera známkována (pouze slovní hodnocení) a já jí budu klást na srdce, že je pro mě důležité to, aby poznávala, do hloubky, to, co ji bude lákat, ale neodmítala ani to, co ji zrovna lákat nebude a snažila se najít na tom něco zajímavého. Nevěřím, že člověk se setkává v životě s něčím jen tak. A kolikrát si dělám takovou černou legraci, že škola je ideální místo k tomu, aby se člověk naučil spolupracovat s druhými, přijímat věci tak, jak jsou a tzv. "letting go". On svět, podle mě, není totiž jen o tom, dosáhnout toho, co Já chci, ale také dosáhnout toho, čeho prostě dosáhnout mám, ač o tom zpočátku nevím a ač o to zpočátku ani nemusím stát. A co je nakonec mnohem lepší, než si moje vystresované Ego kdy mohlo představit. Alespoň já mám takovou zkušenost. Omlouvám se za tak dlouhý komentář, opravdu je to pro mě téma na několik článků, protože se mě tak hluboce dotýká. Já sama (a to jsem byla celý život premiantka, nyní učím a zároveň dál postgraduálně studuji) mám z našeho školství osypky ))) A hlavně, mám malou dceru, a jako matka bych ji ráda pomohla projít tím naším školstvím, co nejlépe bude moci. A nemyslím tím co nejlepší známky.

[18]:Musim dat za pravdu, ja taky sla delat po zakladce skolu, kde urcite bude fyzika a matematika, proste me to nadchlo. Sla jsem na strojni prumyslovku. Tam me to bavilo, ackoliv by se nasly veci, ktere mi moc nesly, spis tak prumerne, ale proste soustruzeni, frezovani a pak napsat CNC program, ktery je vlastne jednoduchy, co tam napises, to pak v realu ten stroj udela…to byly veci K NECEMU. Elektro a umet si sestavit vlastni logicky obvod atd, no ja se mohla na nejakou VŠ vykaslat a jit do Skodovky a byl by klid. Ne, ja si rikala, ze ta fyzika by mohla prece byt jeste jinak zajimava. I sla jsem po mature na jadernou fakultu. Co bych ocekavala? Ze budu projektant nebo technik JE Temelin…neco na ten zpusob. Nebo presedlat na matfyz a stat se meteorologem, astronomem (take lakave), ze budu nekde zkoumat jadra, nebo z ceho vesmir je, to uz byla moje filozoficka nenasytnost Tuhle fyziku jsem jednoznacne (to jsem pochopila za 5 a pul roku! na FJFI) potrebovala prozivat, nebot TO je asi nejpresnejsi mereni a poznavani pro me…ne to kulit pres nejaky pocitac, kde vidim jen radky mozna jako cenna odmena prijde par histogramu a vic ani prsk 🙁 Ne pro tohle jsem nesla pokouset svoje nervy o zkouskach a moje rozbourany streva, co reaguji podrazdene na jakykoliv stres. A  uz vubec ne pro to, abych pak rok a pul nemohla najit praci. Ted se prace nasla…ve smenarne. Ale jsem rada aspon za to. Vite proc? Vite, co mi po mailech odpovidali, kdyz v mem CV videli FJFI-ČVUT Praha, bakalarka na tema kvark-gluonove plasma, studium svazku castic na urychlovaci LHC v CERN? Pry: hledame Ing…. spise strojare, ale VŠ…tak se teda potom hlasim na pozici strojarskou CNC programator, kde mi vzdelani rozhodne staci a reakce: Mate na nami nabizene misto prilis vysokou kvalifikaci (COZE a to jako mam chodit kanalama, protoze nemam praci a jsem bez penez total TO SI DELAJI SRANDU!!! si mysli, ze mi pomuzou? Vic vdecna mit aspon neco, i kdyz malo vzhledem k memu titulu…ale to uz urednickeho hajzla nezajima!)

Aluško, článok som zatiaľ nečítala, len úvod, ale prvá myšlienka, ktorá mi prišla na rozum: rodenie pod dozorom, ako sa to deje v dnešných nemocniciach a oddelenie novorodencov od matky a pod. bolo taktiež najprv u otrokov, neskor sa to prenieslo do denného života a pokladá sa za správne. Zámer bol rovnaký, vychovať "biorobotov", ovplyvniteľných ľudí. Pri takomto zaobchádzaní totiž prichádza dieťa i rodičia o puto, doležité enregie, ktoré ich k sebe viažu a ochraňujú. Musela som napísať, zaujímam sa o to.. Pekný dník

Já mám například trojky ze zeměpisu a dějepisu, i když jsem si jako menší strašně ráda zjišťovala různé zajímavosti, četla naučné knihy, ale škola mi to úplně znechutila. A nebo jiný příklad: Nechci chodit na žádnou výuku kreslení a hraní na kytaru (i když mi to celkem jde), protože vím, že bych o to ztratila zájem. Už se mi to několikrát stalo. Na žádném kroužku jsem dlouho nevydržela, protože jsem nesnášela to "a teď udělejte tohle". Tady z těchto příkladů je jasně vidět, jak škola a jí podobné systémy ničí  překrucují lidskou osobnost (např. úplně udusila mou zvídavost).