Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jak si můžeme zajistit efektivní duchovní pokrok? Dosáhneme ho, když budeme provádět duchovní praxi podle základních duchovních principů. I když existuje mnoho různých typů duchovní praxe, to, zda právě naše duchovní praxe dodržuje základní principy Duchovnosti, je skutečným lakmusovým papírkem její účinnosti. Pokud tomu tak není, riskujeme, že vynaložíme velké úsilí, ale nedočkáme se výsledků, nebo zabloudíme.

Pět základních principů duchovní praxe:

1. Existuje tolik cest, kolik je lidí
2. Směrem od mnoha k jednomu
3. Postup od hrubého (hmatatelného) k jemnému (nehmotnému)
4. Provádění duchovní praxe podle své příslušné duchovní úrovně a schopností
5. Dobročinnost dle svých schopností

Existuje tolik cest, kolik je lidí
Je důležité mít na paměti, že každý člověk je jiný. Co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého.
Při výstupu na tuto pomyslnou horu si každý lezec myslí, že jeho cesta je jediná správná. Když však dosáhne vrcholu, uvědomí si, že vlastně existovalo nekonečné množství cest, které také vedou na vrchol.
Kdyby k lékaři přišlo pět pacientů a každý z nich by trpěl jinou nemocí, pak by podání stejného léku všem pěti nevedlo k vyléčení každého z nich.
Z tohoto důvodu nelze všem lidem doporučit stejnou duchovní praxi.

V duchovním kontextu je každý z nás jedinečný v následujících parametrech:
1. Poměr energetických složek u daného člověka. Jsou 3 základní jemnohmotné složky a tyto určují charakter člověka. Už jsme se s nimi setkali v nedávném článku o barvách. Je to princip Sattva, Tama a Raja. Sattva představuje duchovní čistotu, složka Raja představuje akci a vášeň, složka Tama představuje duchovní nevědomost a pasivitu.
2. Pět kosmických principů, to je Země, Voda, Oheň, Vzduch a Éter.
3. Stav, v jakém byly různé duchovní aspekty v předchozích inkarnacích na Zemi, nebo předchozích existencích jinde.
4. Rozdílné nahromaděné zátěže, jako je těžký nebo příznivý osud, rodové zátěže, prokletí, a jiné. Tuto složku má každý člověk jinou.
Člověk si následně může zvolit konkrétní cestu v závislosti na svém temperamentu.

Směrem od mnoha k jednomu
Výsledek našeho úsilí je mnohem silnější, když se soustředíme na jednu cestu a ne na vícero.

Co je účinnější?
Vykopání jedné studny pro přístup k vodě, která je hluboká 10 metrů, nebo vykopání 10 studní po jednom metru?

Na vaší cestě je velice důležité, abyste si co nejdříve vybrali jeden směr a z něj už neuhýbali. Vaši správnou cestu vám ukáže vaše intuice, hlas vašeho srdce. Pokud nebudete důslední a budete povrchově klouzat po všem co najdete a budete se rychle u všeho vzdávat, nikam se nedostanete.

Postup od hrubého (hmatatelného) k jemnému (nehmotnému)
Je třeba zdokonalit naši duchovní praxi tím, že přejdeme od pouhých fyzických činností k praxi na jemnohmotné úrovni. Jemnohmotná duchovní praxe je mocnější než hrubá.
Vezměme si například vztah, kdy si dva lidé přátelsky podávají ruce, zatímco ve skutečnosti se nemusí mít rádi. Fyzický projev přátelství je pouhou fasádou. Na druhou stranu dva lidé k sobě mohou cítit skutečnou dobrou vůli, i když k jejich fyzickému kontaktu nikdy nemusí dojít.

Pokud jde o praktikování duchovnosti, provádění rituálů, nebo modliteb (fyzická úroveň) bez skutečné niterné oddanosti nemají cenu. Je třeba nahradit pouhé okázalé fyzično skutečnou vnitřní oddaností a intenzivní touhou po duchovním růstu.

Provádění duchovní praxe podle své příslušné duchovní úrovně a schopností
Je třeba se ujistit, že duchovní praxe, kterou jsme si zvolili, skutečně odpovídá našim duchovním schopnostem, nebo naší duchovní úrovni.
Například student, který prošel 3. stupněm, nebude moci skládat zkoušky 4. stupně, když se učil pouze učivo 3. stupně.

Stejně tak by se duchovně hledající lidé neměli přeceňovat, ale zároveň by se měli snažit postupně zlepšovat, aby neuvízli na jedné úrovni.
Například, docházení do kostela může být pro některé hledající startovní bod od kterého se mohou odrazit až uzrají a toto prostředí vnitřně přerostou, ale není vhodné v tomto prostředí natrvalo submisivně zůstat.

Projděme si různé stupně vývoje od hrubších forem k jemnějším podle úrovně hledajícího:
Na počáteční úrovni máme pocit, že můžeme navázat kontakt s vyšším vědomím pouze tím, že půjdeme na konkrétní místo určené k uctívání a budeme se tam modlit k soše Boha nebo vyobrazené božské bytosti. (kostely, chrámy, kaple, poutní místa)
Na druhém stupni pociťujeme spojení s vyšším vědomím nejen prostřednictvím rituálů a pobytem na určeném místě, ale i čtením duchovních knih a rozjímáním. Ve druhé fázi totiž začínáme chápat, že božství není v sošce, ani na určeném místě.
V dalším stádiu pochopíme, že už nemusíme chodit na určené místo, ale můžeme božství prožívat v kráse přírody; vysoko v horách, u klidného jezera…
Na vyšší úrovni už nepotřebujeme ani přírodu, ale můžeme toto spojení s vyšším vědomím zakoušet v každodenním životě. I když se nacházíme na nepříjemném místě, ve špinavém slumu, uprostřed války, umíme vnímat utěšující energii nadpozemsky milostivého vědomí, které je s námi stále a je v našem životě intenzivně přítomno. Můžeme tuto přítomnost ctít v tichu, v nitru svého srdce.

Dobročinnost dle svých schopností
Každý z nás má k dispozici nějaké zdroje. Ty nám byly darovány a jsou určeny ke sdílení a vylepšení světa okolo nás. Základním principem duchovní praxe je, že tyto zdroje používáme k tomu, abychom světu v rámci své duchovní praxe sloužili a tím také duchovně rostli. Zdroje, které máme k dispozici, se obecně dělí do čtyř kategorií:

1. Naše tělo (Vykonáváme fyzickou práci, kterou lidé potřebují. Organizujeme důležité akce, zušlechťujeme krajinu jako dobrovolní zahradníci, vaříme obědy pro lidi bez domova, uklízíme odpadky v lese)
2. Naše bohatství a světské konexe (Můžeme darovat peníze nebo majetek, nebo oslovit ty správné lidi na důležitých místech, aby pro lidstvo něco udělali)
3. Naše mysl a intelekt (Věnujeme se výuce a osvětové činnosti. Studujeme a své znalosti posíláme dál do světa prostřednictvím článků, knih a přednášek)
4. Náš šestý smysl (Používáme své schopnosti pro dobro lidí okolo nás, abychom jim poradili, nebo je varovali)

Někteří z nás jsou obdařeni vysoce rozvinutým šestým smyslem již od útlého dětství. Je to způsobeno vysokou duchovní úrovní už z předchozího zrození, nebo předchozí existence. Je důležité, abychom ho používali pouze k usnadnění duchovního růstu nás i ostatních lidí. Používání našeho šestého smyslu musí probíhat čistě a nesmí být nikdy zneužito.

Důsledným nabízením toho, čeho máme dost, v rámci naší duchovní praxe rosteme.
I když člověk nemá bohatství nebo vysoký intelekt, může dát svou fyzickou práci, a tím také duchovně růst.
Výše uvedené čtyři typy dobročinnosti se vzájemně nevylučují a je vhodné je vzájemně kombinovat. Ze všech typů činnosti jsou mysl a intelekt nejdůležitější, protože mají nejširší dosah. Jejich prostřednictvím může člověk pomoci i ostatním pochopit a praktikovat duchovní principy.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022