Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nejsou to jenom uzlíčky bezpodmínečné lásky a hladové krky v

jednom. Podle vědců i lékařů domácí mazlíčci prospívají tělesnému i duševnímu zdraví, posilují imunitu, a dokonce prodlužují život. Stejně blahodárný vliv jako chlupáči přitom můžou mít i rybičky nebo cvrčci.

Říká se, že kdo si chce aspoň trochu ulevit od stresu, osamělosti nebo si vylepšit celkovou kvalitu života, najde odpověď ve zverimexu nebo v útulku. Nejspíš to nebude mýtus, vědecké poznatky tuhle teorii podporují. Kočky a psi, tedy duo, které je mezi chovateli nejoblíbenější, jsou předmětem výzkumů nejčastěji, a tak toho o jejich chování i vlivu na lidské zdraví víme nejvíc. K domácí terapii se ale hodí i spousta dalších, třeba i trochu netradičních živočichů.

Pes na srdce i na kondičku
Nejenže nám život obohatí, navíc ho i prodlouží. Vědci mazlíčky spojují s nižším krevním tlakem, prevencí kardiovaskulárních chorob a s vyšší celkovou kondicí. Tu mají hlavně majitelé psů – venčení se jim postará o každodenní pohyb na čerstvém vzduchu bez ohledu na počasí, roční období a na to, jestli se jim zrovna chce, nebo ne.

Takové pravidelné cvičení může být zvlášť prospěšné pro starší lidi, naznačil to i překvapivý výstup ze studie univerzit v Cambridgi a ve východní Anglii. Dlouhodobě monitorují životní styl a zdraví více než tří tisíc obyvatel Norfolku; jejich průměrný věk je 69,6 roku.

Ukázalo se, že účastníci, kteří každý den venčí psy, jsou aktivnější a v lepší kondici než ostatní. A ta překvapivá část? Rozdíl mezi oběma skupinami byl mnohem výraznější, než výzkumný tým odhadoval.

Americká kardiologická asociace v roce 2013 porovnala starší studie, které se zdravím chovatelů zabývaly z různých úhlů pohledu. Prohlášení, které vydala, je sice opatrné, ale dočtete se v něm, že „chov domácích mazlíčků má pravděpodobně přímou souvislost s nižším rizikem srdečních chorob a delším životem u lidí, kteří jimi už trpí. Jsou nicméně potřeba další upřesňující data a důkazy.“

Mazlíčci podle zprávy mohou přispívat také ke snižování krevního tlaku, hladiny cholesterolu i hrozby obezity, i když ještě přesně nevíme jak. A to jsme teprve na začátku.

Co umí mazlení a předení

Řada vědců má za to, že existuje vztah mezi kontaktem s mazlíčky a lidským imunitním systémem. Pilně ho studují: v jednom experimentu například američtí výzkumníci nechali hrstku dospělých lidí, aby se mazlili se psy. Lidé v dalších dvou skupinách si buď hladili pejska plyšového, nebo se jen tak povalovali na gauči.

Po osmnácti minutách se těm, co si chovali živé psy, ve slinách výrazně zvýšil podíl imunoglobulinu A – významné protilátky, která nás chrání mimo jiné proti respiračním onemocněním. Ostatní dvě skupiny žádné větší změny nezaznamenaly.

Psi dostali hlavní roli i ve velkém švédském výzkumu, který studoval jejich vliv na dlouhodobé zdraví dětí. Tým z Uppsalské univerzity a stockholmského Institutu Karolinska porovnal více než milion podrobných profilů z databanky. Zjistil, že soužití se psem v prvním roce života o patnáct procent snížilo riziko, že bude mít dítě později astma.

U dětí, které vyrůstaly s domácími zvířaty na farmě, bylo riziko dokonce o polovinu menší – je ovšem třeba brát v úvahu i další prospěšné faktory venkovského života.

Další výzkumy ukázaly podobné výsledky také u rizika alergií nebo ekzému.

Stručně řečeno: pokud dítě odmalička netrpí alergií na zvířecí chlupy, může mu huňatý kamarád do budoucna zajistit méně chronických potíží.

Speciálně kočky by pak mohly pomoci ještě s dalším problémem – s chronickou bolestí. Je známo, že jejich předení může být projevem různých emocí: lásky, radosti i strachu. Ale taky že se s jeho pomocí kočky samy „léčí“. Tuhle teorii v roce 2006 potvrdila klíčová studie amerického institutu Fauna Communications, který zkoumá zvuky zvířat.

Ukázalo se, že frekvence kočičího vrnění (asi 25 až 140 Hz) víceméně odpovídá frekvencím, které mají prokazatelný léčebný účinek na zlomené kosti, bolestivé nebo namožené svaly, ztuhlé klouby, rány a otoky.

Existuje předpoklad, že takto kočky dokážou zařídit účinnou terapii nejen samy sobě, ale i jedna druhé nebo člověku, ke kterému se schoulí. Věda na konkrétnější důkazy teprve čeká, majitelé koček jsou o tom přesvědčení už dávno.

Klidnější i s krunýřem

Víru, že pro vystresovaného člověka je domácí zvěř balzám na duši, pak sdílejí majitelé psů, koček, ale třeba i želviček. Věda jim teď dává za pravdu, výzkumy z nedávné doby účinek přičítají hlavně hormonům. Kontakt s přátelskými zvířaty, dokonce jen pohled na ně, v nás vyvolává stejně příjemné emoce jako kontakt s velmi blízkými lidmi, vyplavuje se při něm totiž oxytocin – hormon spojovaný s láskou a pocitem štěstí.

„Vyloučení oxytocinu navíc doprovází snížená hladina kortizolu – stresového hormonu,“ vysvětlila magazínu Health.com Rebecca A. Johnsonová z veterinářské fakulty Univerzity v Missouri.

Sama zkoumá vliv zvířat na válečné veterány, kteří trpí posttraumatickým stresovým syndromem. „Jeden z nich nedokázal sám vyjít z domu, dokud jsme k němu neumístili psa. Netrvalo to ani týden, a už s ním byl schopný chodit na procházky do města,“ uvádí zvěrolékařka.

Podobných případů z praxe je daleko víc. Na skupině dobrovolníků vztah zvířat a stresu zkoumali vědci z Univerzity v Tel Avivu. Na začátku je trochu vystrašili tarantulí, která s nimi byla v místnosti. Pak je nechali, aby si hráli s „přátelskými“ zvířaty a jejich napodobeninami: s živou želvou, živým králíkem, plyšovou želvou nebo plyšovým králíkem.

Úzkost a stres nejrychleji opadly u těch, co na uklidnění dostali živou zvěř. Bylo přitom jedno, jestli se jedná o chlupáče, nebo o želvu s tvrdým krunýřem.

Rybičky do jídelny, morčata do školy

Podobné pokusy, ale taky přímé zkušenosti zvířecích terapeutů a samotných chovatelů naznačují, že mazlíček může být skvělým pomocníkem při práci s úzkostnou poruchou a třeba i s depresemi. Uklidňuje, zmírňuje pocit osamělosti a sociální izolace, ochotně projevuje náklonnost a nikdy člověka nesoudí. Nebo to aspoň nedá najevo. Navíc pomůže dodat pocit životního smyslu, dodržovat pravidelný režim (krmit nebo venčit prostě musíte), a ještě se s ním více soustředíte na probíhající okamžik a méně na sžíravé myšlenky.

Terapeutický účinek může mít téměř jakákoli němá tvář od fretky po cvrčka.

Právě cvrčky rozdali autoři jednoho loňského experimentu starším lidem v korejském domově důchodců. Každý jich dostal pět a měl za úkol je chovat v malé kleci. Už po osmi týdnech se seniorům podle psychometrických i laboratorních testů zlepšila nálada, cítili se méně osamělí a měli slabší depresivní projevy než na začátku.

Ve starší americké studii zase klienti centra pro lidi s Alzheimerovou chorobou dostali do jídelny akvárium s barevnými rybičkami. Po čtyřech měsících byli klidnější a soustředěnější, jedli větší porce, a potřebovali tak méně umělých doplňků stravy.

Podobně fascinující výsledky se dají najít u dětí, které trpí poruchami učení, špatně se začleňují do kolektivu nebo trpí některou formou autismu. Prokazatelně pomáhají psi, kočky, koně – ti se k terapii využívají už od devatenáctého století -, ale třeba i morčata. Na americké Purduově univerzitě je dali na hraní skupině školáků s poruchou autistického spektra; druhá skupina dostala hračky. Část dětí pak během sledování vykazovala méně negativních projevů v chování, více se smála a snáze komunikovala. Byly to ty s morčaty.

zdroj