Aluška.org: Věděním ke svobodě

Co si máme představit pod pojmem spiritualita? Můžeme ho chápat jako způsob, jak spojit vědomí hlubších souvislostí naší existence s každodenním životem. Znamená to navázat spojení s naším vnitřním zdrojem neboli čili s duší, což je výzva především pro ženy…

Ztráta kontaktu s duší
Lidé žijící v současné moderní společnost zaměřené pouze na materiální realitu ztrácejí kontakt se svou duší. Běžný život se odehrává v omezené rovině racionálního pojetí zaměřeného na výkon, úspěch, účelnost a konzum. Životní styl je zrychlený, chaotický a postrádá hloubku. Většina žen moderního světa nemá ve svém životě žádný prostor pro rozvíjení darů intuice, pro rozmlouvání se svojí duší a s Bohem. Jestliže však ztratí kontakt se svou spiritualitou, nenaleznou zakotvení v sobě samých. Pokud však svůj vnitřní domov najdou, mohou odtud čerpat svou sílu a inspiraci pro každodenní život.

Hledejme naplnění
Pokud hledáme naplnění jen ve vnějších věcech, opakovaně nám to přináší pouze zklamání a pocit, že náš život není úplný. Mnohé z žen cítí touhu něco podstatného změnit a uvědomují si, že diktátu současné agresivní doby podléhat nechtějí. Zapomněly jsme cestu ke své duši a toužíme ji znovu nalézt.

Současný způsob života nám však většinou neumožňuje odejít na několik let někam do ústranní a věnovat se vnitřnímu hledání, a tak se duchovní probouzení odehrává v běžném životě, se všemi jeho nároky a požadavky. Vyžaduje to od nás odvahu jít svou cestou, vybojovat si vlastní prostor, překonat mnoho překážek uvnitř sebe i venku v běžném životě a obnovit v sobě důvěru ve správné vedení našeho srdce. A to navzdory tomu, že svět kolem nás — a často i naši nejbližší — spiritualitu a existenci duchovního světa popírají.

Většinou v tomto procesu hledání zůstáváme osamoceny a mnohdy ani netušíme, že potíže, se kterými se potýkáme, přímo souvisí s duchovní transformací. Potřebujeme však více informací o spiritualitě běžného života dnešní ženy a potřebujeme se podpořit navzájem. Sdělení žen, které už transformací prošly a svoje spojení se svou prapůvodní podstatou obnovily, je velmi posilující.

Skutečná spiritualita čili spojení, které nás léčí zevnitř, není ve slovech a nelze jednoduše popsat. Je to esence, podstata, původní materie. Něco, co se můžeme znovu naučit vnímat hluboko v sobě v místech, která jsou za slovy. Jde o to, vzpomenout si a najít tajná dvířka ve zdi, která jsme znaly jako děti. Jenom tak můžeme nalézt opět své vlastní zdroje, obnovit spojení se svojí přirozenou silou a moudrostí. Znamená to, učit se více od matek a jiných starších žen, které svoje původní kořeny už nalezly. Jinak se v dnešním světě výkonu, racionality, zodpovědnosti a studeného perfekcionismu ztratíme a tím zmizí i naše spiritualita.

Spirituální cesta je něco zcela odlišného, než touha po tom být perfektní. Snaha o sebeovládání mysli, emocí, nebo těla je jen odrazem našeho hlubokého odmítání a nepřijetí. Můžeme se mnoho let věnovat vylepšování určité části sama sebe podle nějakého systému, nebo pod vedením jiného člověka a přesto se uvnitř vůbec nezměnit. Naše snaha je pak jen povrchní a nepřinese nám ani více klidu do života, ani skutečné navázání kontaktu se svým nitrem. Takové úsilí se naopak může stát tou největší překážkou, neboť cestu zpátky můžeme najít, jenom jsme-li vedeny svým srdcem a láskyplně přijímáme všechno, čím jsme. Každá naše část chce žít a ta, kterou nepřijmeme, se naší pozornosti dožaduje o to víc. Pak přicházejí návaly vzteku, strachů, nebo rezignace. Cesta srdce je cestou lásky a přijímání a otevírá duši. V první řadě se proto musíme naučit milovat samy sebe.

Vnitřní hlas moudrosti
Vnitřní vedení může každý pocítit hluboko ve svém srdci. Je to jako lusknutí prsty a náhle máme jasný pocit „to je ono“! Každá z nás takovou situaci určitě už v životě prožila. Najednou jsme věděly, tohle je to, co teď potřebuji a pocítily jsme příval radosti a obnovené chuti do života. Je to jako objevit dveře tam, kde jsme je předtím neviděly. Pro každou z nás to může být něco zcela jiného, ale v těchto chvílích radosti a inspirace jsme v kontaktu s naším vnitřním vedením. V životě jsou však tyto okamžiky ojedinělé. Duše k nám promlouvá neustále, ale my ji neslyšíme. Příčina je především v tom, že žijeme moc rychle, v hluku a přemíře aktivity. Naše mysl je přeplněná informacemi, z nichž většinu ke svému životu vůbec nepotřebujeme. Neustále plánuje, organizuje a hodnotí. Jemný hlas naší intuitivní moudrosti pak do našeho vědomí nemůže vůbec proniknout resp. nedokážeme ho rozpoznat. Přirozený stav mysli je klid a ticho. Pokud je naše mysl v tomto stavu, ocitáme se plně v přítomném okamžiku, v bytí tady a teď. A právě to je prostor, v němž lze promlouvat se svojí duší.

Dary tiché mysli a uvolněného bytí patří k naší původní ženské výbavě, jen si potřebujeme vzpomenout. Představte si, jak úžasný by mohl život být, kdyby takových okamžiků velké radosti a inspirace bylo mnohem víc a že bychom pro své každodenní rozhodování v chaosu dnešního světa měli svého spolehlivého vnitřního průvodce. Přineslo by nám to velký pocit bezpečí a klidu. Cesta zpátky k naší intuici vede přes zpomalení tempa, nalezení přirozeného rytmu těla a obnovení schopnosti citlivého vnímání jeho signálů.

Cesta zpátky je možná, pokud se otevřeme vedení svého srdce a vstoupíme do kontaktu se svými emocemi, radostí, smutkem, zranitelností i velikostí. Znamená to nechat žít každou svoji emoc i myšlenku, poznat a procítit jejich bohatství a rozmanitost. Nepopírat sama sebe v ničem, čím jsme. Obnovit láskyplný kontakt se svým tělem, které je prostředníkem naší intuice. Je nemožné cítit svoji úplnost, pokud jsme cestou do nejhlubšího koutku své duše nepřijaly všechno, co jsme dosud potkaly.

Nejdůležitější je rozhodnutí
Pokud se chceme znovu vrátit ke své intuici a najít své přirozené spirituální cítění, musíme se pro to především rozhodnout. První krok je přijmout fakt, že nám v životě něco podstatného schází, a uvědomit si, že postrádáme spojení se svým tělem, nevíme, kdo ve skutečnosti jsme a co tady děláme. Důležité je přiznat si, že bychom chtěly samy sobě i smyslu svého života rozumět víc, a přijmout fakt, že se potřebujeme učit. Pak je třeba vystoupit z rutiny svého života a obětovat zavedené pohodlí.

Většina z nás však byla vychována v představě, že přiznat svoji nevědomost, zranitelnost, smutek nebo pocit beznaděje je něco špatného. V ten okamžik máme pocit prohry. Od života ale musíme chtít víc, než jen přežívat. Většina z nás viděla svoje matky, jak se zaťatými zuby procházejí svým životem s přesvědčením, že život je těžký a údělem ženy je vše vydržet a trpět. A že se s tím nedá nic dělat. Naše matky byly také takto vychované. Ve škole jsme se naučily, že nejdůležitější je výkon a dobrá známka. Mnohé z nás vyrostly v přesvědčení, že snaha není podstatná, cenný je pouze viditelný výsledek. Právě to jsou kořeny našich pocitů bezmoci, nedůvěry ve vlastní síly a strachu ze změny. Ve skutečnosti víme, že život se nedá takhle zjednodušit, protože to není sportovní zápas, ale je třeba uvědomit si to znovu. Nezáleží na naší výkonnosti ani dokonalosti. Ve skutečnosti ani žádné chyby udělat nemůžeme, protože se neustále učíme a vyvíjíme.
Pokud nám náš život připadá obtížný a bez radosti, znamená to, že jsme se vzdálily ze své vlastní cesty. Můžeme se však na ni zase vrátit. Někde hluboko v sobě cítíme, že máme právo najít svou radost a svůj život vytvarovat do vlastního jedinečného obrazu. Můžeme se rozhodnout a vystoupit z nevědomého řetězce starých modelů, najít své vlastní názory a objevit jiný pohled na život a jeho principy. Máme právo i moc takový krok udělat.

Nespokojenost je dar
Je dobré vědět, že na cestu se všechny vydáváme ze stejného místa. Všechny začínáme z pozice nespokojenosti s vlastním životem, s mnoha otázkami, na které neznáme odpovědi, s pocity, že je něco špatně a nevíme co. Je dobré vědět, že pocit nespokojenosti a touhy po něčem těžko definovatelném, co postrádáme v životě, který nám jinak funguje, je v pořádku. Touha něco změnit a hledat není naše rozmazlenost, ani nedostatek pokory. Je to volání duše, které jsme zaslechly. Mnoho z nás začíná hledat hlubší souvislosti svého života až ve chvíli, kdy je nám těžko, setkáme se smrtí blízké osoby, těžkou nemocí, ztrátou jistoty ve vztahu, v zaměstnání atd. Ztrácíme půdu pod nohama a v té chvíli zjistíme, že naše domnělé jistoty v životě nám oporu nepřinášejí. Jsme samy zranitelné jako děti, a tak hledáme pomoc a bezpečí. Pomoc je velmi blízko, přesto za ní musíme ujít kus cesty.
Jednoho dne objevíme jiný svět, který nazývám světem duše. Je nekonečně laskavý a je v něm dost lásky pro všechno, čím jsme. Jsme jako milované a kompletně přijímané děti a ocitáme se v bezpečí. Naše nejistota a zranitelnost jsou tedy dary, které otvírají naše srdce. Duchovní svět si velmi váží naší snahy učit se a růst. Vždy nám poskytne oporu a vedení, pokud požádáme o pomoc a otevřeme se jí. Přinese nám novou inspiraci, ukáže jiné možnosti a pomůže nám obnovit naši schopnost porozumět hlubokým souvislostem života. Naše srdce nás pak povede k takovým lidem, vztahům a práci, které nám poskytnou mnoho radosti a inspirace. Naše sebedůvěra se pomalu obnoví. Díky spojení se svou hlubokou intuicí se budeme znovu cítit dobře ve svém těle, což se projeví i lepším zdravím. Objevíme svoje skutečné talenty a vyneseme světlo svojí duše do světa kolem nás. Naše srdce nás konečně povede do skutečného života.

Vysvětlení pojmů v textu:
Transformace je proces přeměny něčeho, co existuje v určité podobě, do jiné formy. Z původní formy zbude jen jakýsi obrys, ale obsah se zcela změní. Duchovní transformace probíhá za účelem obnovení harmonického propojení těla – mysli a duše. Probíhá jak na úrovni života jednotlivců, tak i na úrovni celého lidstva a je součástí procesu evoluce.
Vědomí je způsob vnímání, které přesahuje mysl.
Mysl je energetický nástroj, který fyzicky sídlí v mozku. Je tvořen automatickými a převzatými vzorci, podle nichž člověk interpretuje svoje vnímání světa a sama sebe. S myslí můžeme pracovat a vědomě ji přetvářet, uvolňovat její automatické reakce a postupně ji otvírat pro příjem informací z oblastí, které se nacházejí za jejími hranicemi.
Spiritualita je individuálním projevem poznání hlubších souvislostí lidského života.

Autorka: Tamara Amba

Zdroj: http://www.mojemedunka.cz/clanek.aspx/psychologie/clanek/zenska-spiritualita-v-modernim-svete