Zkáza Velké Tartárie, aneb co nás v dějepisu neučili / 2.díl

30.7.2018 v Záhady 19

2. díl

Než budeme pokračovat v našem pátrání po příčinách konce Tartárie, zastavme se chvíli v čase někde kolem roku 1815. V tu dobu totiž na Zemi s největší pravděpodobností došlo k jakési obrovské katastrofě světového významu, o níž nám oficiální historie nic neříká. Nebo nás mystifikuje. Důsledky této katastrofy však známe velmi dobře – statisíce, ale pravděpodobně spíš miliony lidských životů.

 

Rok 1816 později dostal jméno „Rok bez slunce“.

Tehdy došlo ke klimatické anomálii, která postihla velkou část severní polokoule. Neobyčejné počasí trápilo celou západní Evropu, Turecko a východ Severní Ameriky.

V USA tento rok dosud nazývají „Eighteen hundred and frozen to death“, to znamená něco jako „Osmnáct set a nasmrt zamrzlý“. Oficiální věda ho pokládá za začátek „malé ledové periody“ trvající tři roky.

 


 

V březnu teploty v Severní Americe pokračovaly mrazy jako v zimě. V dubnu i květnu bylo nepřirozeně mnoho dešťů a krup, náhlé mrazy zničily většinu plodin, v červenci dvě obří sněhové bouře způsobily smrt řady lidí a v červenci a srpnu dokonce zamrzaly řeky. Každou noc byl mráz a v New Yorku a na severovýchodě USA napadal metr sněhu.

 

I Německo trápily silné bouře. Mnohé řeky, včetně Rýna se rozvodnily. Ve Švýcarsku bylo počasí, jaké nikdo nepamatoval. A po všechny měsíce sněžilo a sněžilo.

Neobyčejné počasí způsobilo katastrofální neúrodu. Neurodilo se prakticky žádné obilí. Na jaře následujícího roku ceny zrna v Evropě stouply na desetinásobek a vypukl hladomor.

 

Na svět se spustila tma. V plném smyslu slova. Slunce se nemohlo skrze vrstvy mraků dostat a zahřát zemi. Lord Byron v roce 1816 začíná jednu svou báseň: „Pohaslo jasné slunce a ztemnělé / hvězdy se potácí v prostoru bez účelu, bez paprsků / ledová je zem, …

 

Na obrázku je pro ilustraci přehled teplot toho roku v polské Wrocławi, která na tom nebyla ještě nejhůř. Všimněte si, že za celé léto teplota nevystoupila nad 20°C.

 

Odpověď na tříletý chlad byla nalezena o sto let později.

Americký výzkumník U. Hamfreys spojil změnu klimatu v letech 1816 – 1819 s výbuchem vulkánu Tambora na ostrově Sumbawa. Výbuch tehdy vyvrhl asi 150 km3 pyroklastických trachyandezitů. Kouř dosáhl výšky 44 km a sopečný materiál společně se sopečnými plyny se mohl dostat až do stratosféry. V současné době je tato hypotéza ve vědeckém světě všeobecně přijímaná.

 

 

Ale možná by někomu mohlo připadat zvláštní, že výbuch vulkánu na jih od rovníku tak ovlivnil klima severní polokoule a přitom nemáme zprávy o podobných problémech na polokouli jižní. A pokud by skutečně směs prachu a popelu v atmosféře tak intenzivně bránila slunečnímu svitu, je těžko vysvětlitelné, proč by se tak dělo jen na jednom – i když rozsáhlém – území, a to dokonce po tři roky.

 

 

Když se podíváme na planetární schéma vzdušných proudů, vidíme, že vzdušné masy z jižní polokoule se prakticky nemísí se vzdušnými masami polokoule severní (na obrázku jsou převládající větry naznačeny šedými šipkami). Kdysi se v učebnicích civilní obrany psalo, že radioaktivní spad obvykle zůstává na té polokouli, kde došlo k výbuchu. Dá se předpokládat, že popel a prach vyzdvižený do atmosféry při výbuchu sopky se bude chovat podobně.

 

 

Za povšimnutí stojí i to, že zatímco Evropa a Amerika zamrzaly a hladověly, v Rusku v letech 1816 – 1819 žádné podobné historické záznamy nejsou. Ani chlad, ani hlad. Buď to bylo tím, že jak tvrdí známý vtip – Rus si zapíná horní knoflík u košile až při mínus padesáti – anebo takové záznamy zmizely.

Anebo tam tomu mohlo být i naopak…

 

 

Pokud má správný badatel sebemenší pochybnost, měl by hledat další možná vysvětlení. I my tedy připusťme myšlenku, že na vině popsané lokální klimatické anomálie nebyla sopka.

 

Co by to mohlo být jiného?

V předchozí části jsme se dozvěděli, že v letech 1816 – 1819 došlo k podivné klimatické anomálii, kdy v západní polovině Evropy a na východním pobřeží Severní Ameriky se sluneční paprsky po dlouhou dobu nedokázaly prodrat skrze silnou vrstvu čehosi, co naplnilo atmosféru…. Prachu? .. Popele?

A čistě náhodou ve stejnou dobu patrně zanikla Tartárie…

Protože víme, že náhody neexistují, zkusíme mezi oběma událostmi najít spojitost. A protože taky víme, že indonéská sopka to patrně nebyla, zaměříme se na severní polokouli a nejlépe hned na Ásii.

 

Co na to pan Google?

Jedním z nejdůležitějších argumentů zastánců oficiální verze historie, podle nichž je Tartarie mýtus, je absence jakýchkoli viditelných stop na Sibiři. Tvrdí, že pokud by se tu skutečně vyskytoval obrovský stát s mnoha miliony obyvatel, musely by tu zůstat stopy po městech, sídlech, komunikacích, zemědělské činnosti a podobně. A to podle nich na Sibiři nenacházíme.

Když si však zahrajeme na cestovatele „s kurzorem po monitoru“ a pozorně prozkoumáme satelitní snímky Sibiře, najdeme tam něco jiného: poněkud neobvyklé druhy stop (53.159947,81.141357 – vyberte si satelitní snímky ze sloupců „satellite“. Například v „cosmosnimky“ můžete využít i 3D) v oblasti mezi Altajem a jižním Uralem.

 

1. Sibiřské pásové lesy 2. Zvětšený náhled na „deltu“ pásových lesů od jihozápadu

 

Na těchto snímcích a také na topografických mapách jsou jasně viditelné tzv. „Sibiřské pásové bory“. Je to několik úzkých pruhů borových lesů, průměrně 5 km širokých, které se táhnou od řeky Ob úhlopříčně od severovýchodu k jihozápadu až téměř k řece Irtyš. Délka toho nejdelšího činí 240 km. Profilová hloubka (zahloubení) je v rozmezí 20 – 200 m.

 

Podle oficiální legendy tyto příkopy vyhloubil před dávnou dobou ledovec a poté zarostly reliktovými lesy. Při bližším zkoumání topografie tohoto území však je jasné, že tyto stopy ledovec zanechat nemohl, a to z prostého důvodu – neumožnil by to reliéf terénu. Na základě jeho tvarování by se totiž hypotetický ledovec musel pohybovat jinak a jiným směrem. A kromě toho dané stopy protínají hřbet rozvodí oddělující povodí Obu a Irtyše.

 

Nemohly by to tedy být spíš… meteority?

Budeme-li vycházet z této možnosti, co by se dalo z těchto stop vyčíst? První, co nás jistě napadne, je, že tu spadlo několik velkých těles, majících, soudě podle šířky drah, minimálně okolo 5 kilometrů v průměru. Jsou tu dobře rozeznatelné dvě dolní stopy dlouhé 240 a 220 km. Vzdálenost mezi nimi je zpočátku 30 km. Směrem na severozápad se o 40 km dál nachází další stopa, tentokrát dlouhá 145 km. A ještě jedna se táhne o 100 km dál k severozápadu, je nejširší ze všech (7 – 8 km) a její délka činí 110 km. Mezi posledními dvěma je patrné ještě větší množství menších stop, které však nejsou tak zřetelné a zanechaly je patrně menší fragmenty.

 

 

Ale to ještě není všechno. Budeme-li se pohybovat dále na severozápad, rozeznáme velké množství drobnějších rýh, které způsobily s největší pravděpodobností trosky. Velmi dobře jsou vidět u jezera Čany (54.765511, 78.213562). Podobné jsou pak v okolí města Omsk, rovněž u Tobolska a také na území severního Kazachstánu v okolí města Rudnyj.

Ani tyto fragmenty však nebyly malé, soudě podle rýh, které po sobě zanechaly.

 

 

Tatáž oblast (54.765511, 78.213562) ve zvětšení na jiné mapě (http://www.bing.com/maps/). Kapkovitý tvar rýh (tmavé plošky) jasně ukazuje na pád tělesa, nikoliv na stopy po ledovci.

Vzhledem k tomu, že všechny stopy – tedy ony velké i tyto drobnější – jsou ve stejném směru, lze předpokládat, že všechny objekty spadly v tutéž dobu. V počáteční fázi trajektorie jejich úhly odpovídají úhlu náklonu osy otáčení Země k ploše ekliptiky, ve které se pohybují téměř všechny planety a asteroidy sluneční soustavy. Můžeme tedy předpokládat i to, že se jednalo například o zbytky nějaké planety naší soustavy.

Ještě jeden důležitý detail je třeba prozkoumat, detail, který by mohl přispět k vysvětlení dříve zmíněné klimatické anomálie. Jak si jistě mnozí uvědomili, na konci „Sibiřských pásových borů“ nevidíme vyvýšeniny z nahrnutého půdního materiálu, který by tam rozhodně měl být. A mělo by ho být opravdu hodně. Místo toho se na konci dráhy stopa rozšiřuje a je podobná deltě řeky vlévající se do moře. Vysvětlení je jediné: tyto spadlé objekty byly tvořeny převážně ledem. O tom svědčí i boky koryt, které by v případě průchodu kamenného tělesa musely být ostré. Zde však svahy ostrý profil nemají. Spodní část ledového tělesa se intenzívním třením roztavila rychleji než horní a vytvořila vodní vrstvu, která působila jako mazivo a tak způsobila hladký průřez. Nicméně i tak bylo ze zemského povrchu strženo obrovské množství zeminy, která se následně s horkou párou zvedla do velkých výšek.

 

Po prozkoumání celé řady dalších okolností, které však pro potřeby tohoto stručného článku vypouštíme, můžeme učinit tyto závěry:

1. Podle tvaru, směru a profilu stop se lze důvodně domnívat, že byly způsobeny velkými meteority, z nichž ty největší měly 5 a více kilometrů v průměru.

2. Poměrně mělké, ale dlouhé stopy naznačují, že objekty padaly velmi rychle a pod velmi malým úhlem.

3. Všechny tyto objekty spadly na zemský povrch najednou.

4. Nejsou to fragmenty jednoho tělesa, které se po srážce s atmosférou roztrhlo. V tom případě by totiž jednotlivé fragmenty letěly vějířovitě do různých směrů.

Podtrženo, sečteno: jedná se o srážku Země s rojem meteoritů.

 

 

Podobné stopy po pádu objektů z kosmu lze najít i na dalších místech, například v blízkosti města Tomsk (56.395664,84.547577) nebo ještě dále při řece Irtyš a také jižně od Tobolska (56.657736,70.36972). A připomeňme, že v prvním vydání encyklopedie „Britannica“ je právě toto sídlo jmenováno jako hlavní město Tartárie…

 

Je těžké si představit rozsah takové katastrofy, protože je očividné, že v tomto prostoru o šířce více než 500 km a délce přesahující 250 km bylo zničeno všechno, co bylo na povrchu. Vlna roztáté vody odnesla všechny stavby, veškeré rostlinstvo, zabila všechny živé organizmy. Při tom v době pádu se brzděním o atmosféru i zem povrch objektů rozehřál na vysokou teplotu a led se rychle měnil na páru. Vycházeje z toho, co vidíme na snímcích zejména u jezera Čany, hustota objektů byla dostatečně vysoká a to znamená, že v oblasti pádu byl vzduch plný přehřáté páry a možná i nějakými plyny. Když se to smíchalo s půdou na povrchu Země, celá tato masa se spolu s párou vznesla do atmosféry.

Zasažené oblasti nebyly pak vzhledem k chybějící ornici schopné poskytnout případným přeživším potravu, a tak v závěsu za katastrofou přírodní následovala katastrofa ekonomická, hlad a pravděpodobný zánik Tartárie.

 

Kruhová jezera

Na západě Kurganské a jihovýchodu Čeljabinské oblasti je nápadný ještě jiný druh stop: celý tento obrovský prostor je doslova poset oválnými až kruhovými krátery, které jsou nyní zaplněny vodou a vypadají jako jezera. Pokud i toto jsou stopy po meteoritech, pak jejich původci nepadali po tangenciále k zemskému povrchu jako předchozí skupina, ale pod daleko větším úhlem, nebo v konečné fázi prakticky vertikálně.

 

 

Není jasné, zda oba druhy stop vznikly při jediné události. I kdyby však proběhla každá zvlášť, pád tak velkého množství objektů – soudě podle stop jich muselo být několik desítek tisíc – musel způsobit katastrofu planetárního charakteru. V samotné zóně pádu by se dalo přežít jedině v hlubokých podzemních krytech. Všechno, co bylo na povrchu, bylo prakticky v jednom okamžiku zničeno. Přitom byla zničena i vrchní vrstva půdy a rostlinstvo i na velkém okolním teritoriu přímo pádem nezasaženém.

Při průchodu těchto těles rovněž muselo dojít i ke značnému rozehřátí atmosféry. Je možné, že část objektů, které způsobily vznik kruhových jezer, explodovala v jejích horních vrstvách, stejně jako explodoval meteorit v roce 2013 (ať už příčina byla jakákoli). Pokud tyto objekty byly tvořené horninou, vzniklo velké množství prachu. To pak mohlo být příčinou takzvané „jaderné zimy“, jejíž projevy byly zaznamenány v letech 1815 – 1819.

 

Takže na západní Sibiři je gigantická zóna, která byla pravděpodobně zničena masívním meteorickým bombardováním, oblast o rozloze více jak 1,5 milionu kilometrů čtverečních. Pokud na tomto území v době katastrofy existoval jakýkoliv stát, pak po ní o něm nemohlo být ani řeč…

 

 

No dobře, řeknou skeptici. To, že podobná gigantická katastrofa byla, je – soudě podle snímků – možné, ale na základě čeho lze tvrdit, že k ní došlo právě před 200 lety? Vždyť mohla proběhnout před tisíci let a možná i před miliony a pak se zmizením Tartárie – která možná byla, ale třeba ani nebyla – to nemá žádnou spojitost.

A o tom a také o některých velmi důležitých závěrech, které lze vyvodit i z již uvedených faktů, bude řeč v další části.

 

Pokračování příště

 

__________

 

zdroje:

http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/gibel-tartarii

http://kadykchanskiy.livejournal.com/318335.html

http://day-omega.com/?p=1152

http://meteomodel.pl/BLOG/?p=5063

http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/kak-pogibla-tartarija-chast-1

 

(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

 

Převzato z:

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2015/01/zkaza-velke-tartarie-2.html

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2015/01/zkaza-velke-tartarie-3.html

Komentáře

Ikona diskutujiciho armag 2018-07-30 08:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jenže ty zapomínáš na jednu důležitou věc. Tehdy už lidi o sibiři věděli a jezdili tam.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-30 08:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  armagu já na nic nezapomínám, já sdílím super překlad z ruského zdroje…

Ikona diskutujiciho armag 2018-07-30 09:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]:To je jen řečnická poznámka.

Ikona diskutujiciho Paskalina 2018-07-30 09:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

výborně. Na ruských serverech se ale udává, že měla Země 3 měsíce- satelity- a v té době soadly na Zemi dva z nich….viz odkazy, které jsem sem dávala včera, byly vyhodnoceny jako spam…ve videích tam je i rozbor, kam které úlomky z nich po povrchu Země dopadly

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-30 09:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:  Na padající měsíce upřímně nevěřím. Ale podobných teorií o zániku planet v soustavě je hodně.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-07-30 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:  Btw. když nahážeš odkazy a spadne to do spamu, tak se nic neděje. Koment se odešle úplně stejně jako u klasické moderované diskuze. Problém je jenom červené okýnko, to je chybová hláška a koment se neodeslal. Spam hlášku neřešit, to je jedno.

Ikona diskutujiciho petr 2018-07-30 14:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:[5]: Podle knih N. Levašova, který se odkazuje na Slovansko-Árijské védy měla Země (Midgard-země) 3 měsíce, ale jejich zánik se datuje na jinou dobu. Úlomky měsíce Fatta dopadly na zemi zhruba před 130 000 lety, a měsíc Lelja byl zničen zhruba před 112 000 lety. Tohle jsem teď dohledal v knize Rusko v křivých zrcadlech od Nikolaje Levašova, kde je mnohem více podrobností a důvodů těchto katastrof. To jsou existující data a knihy jsou ke stažení…

Ikona diskutujiciho zero 2018-07-30 19:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: "Viz například tzv. Údolí smrti, tyto místa jsou už ale extrémně dlouho neobydlené…"

Ikona diskutujiciho zero 2018-07-30 20:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Už když jsem se mládí díval na sovětský film  Jak se kalila ocel, připadly mi divné záběry lesa ze Sibiře. Konkrétně se jednalo o Transibiřskou magistrálu a okolí. Jednalo se o samé mladé stromy. Jak je možné, že uprostřed divočiny namísto pralesa jsou samé mladé stromy? Podobné jako na této fotce:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibi%C5%99#/media/File:Poimali_olenia.jpg

Ikona diskutujiciho armag 2018-07-30 22:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: KDyž někde někdo bydlí a žije tak po sobě zanechává různé stopy, které souvisí s osídlením.

Ikona diskutujiciho armag 2018-07-30 22:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: to lze vysvětlit. Třeba v těch místech proběhly obrovské požáry a potom nové stromky vyrostly ve stejném období.

Ikona diskutujiciho zero 2018-07-31 14:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Kde Údolí smrti je? Hodil by se odkaz na fotky nebo články.

Ikona diskutujiciho zero 2018-07-31 15:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Také jsem na Sibiři nebyl, jen jsem poté dával pozor při sledování dokumentů. Všude byly stejně staré stromy. Ve volné přírodě to neexistuje, jsou tam mladé stromky, stromy v plné síle i uhynulé na zemi. Kdyby to někdo vysadil v Evropě, to by bylo realizovatelné, ale ne v Rusku. Byl jsem pouze na Ukrajině a kdo tam nebyl,nemá představu jak obrovská je to země. A Ukrajina není nic proti Sibiři. Tu nikdo osázet nemohl, nehledě k řídkému osídlení.

Ikona diskutujiciho armag 2018-07-31 21:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Něco málo o údolí smrti zde:

Ikona diskutujiciho Alue 2018-08-01 09:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]:  supr díky, taky si ráda počtu 🙂

Ikona diskutujiciho leeth 2018-08-01 10:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Údolí smrti se záhadnými kopulemi mi připomíná schody v amerických lesích. Objeví se zničehonic a pojí se k nim zmizení, tajemné smrti, tajemné zdravotní problémy..

Ikona diskutujiciho armag 2018-08-01 11:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

14: Ano to jsou podobné fenomény, jako když se dělá analýza fotek a na všech jsou stejné mraky.

Ikona diskutujiciho ondrej 2022-03-28 16:35:27 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A jak by to bylo možné, když jsme v duté zemi?

Napsat komentář: armag Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek