Znáš někoho, kdo skrývá svou spiritualitu?

20.2.2023 v Poselství 9

Jak se probouzení populace stále stupňuje, mnoho lidí se ocitá v rozporu mezi tím, co od nich očekává jejich okolí, a tím, co cítí ve svém srdci.
Někdy nám naše ego brání vyjádřit to, kým skutečně jsme. Mnozí z nás byli od narození naprogramováni, aby následovali stádo a přizpůsobovali se očekávání společnosti. Díky tomu mnoho lidí zažívá kognitivní disonanci.



Kognitivní disonance nastává, když máte nepříjemný pocit způsobený tím, že současně zastáváte protichůdné postoje. V tomto případě nám může srdce říkat, abychom následovali duchovní cestu, ale naše ego se bojí, že nás zraní přátelé nebo rodina, kteří našim zájmům v tomto ohledu neporozumí.

Schovávání sám před sebou
Někteří lidé se z tohoto důvodu mohou skrývat za falešný profil nebo přezdívku na internetu, protože se bojí, co by si o nich a jejich nově nalezených  „duchovních kamarádech“ mohli myslet jejich přátelé a rodina, kdyby zjistili, jaké weby čtou, co píší za komentáře a do jakých skupin se zapojují. Tohle také způsobuje kognitivní disonanci.

Váš přítel třeba zveřejní na Facebooku článek, který se vám opravdu líbí, ale nechcete ho olajkovat ani nasdílet, protože se bojíte, co by si o tom mohli myslet vaši spící přátelé a členové rodiny.

Je vysoce pravděpodobné, že na své cestě duchovního probuzení ztratíme některé dlouholeté přátele, ale také získáme mnoho dalších, kteří smýšlejí podobně jako my. Navíc jsme takto věrní svému autentickému Já a žijeme podle toho, kým skutečně jsme. Duchovní bytost s lidskou zkušeností.

Přátelé, které ztratíme, prostě nejsou v tomto okamžiku připraveni na probuzení. Pokud už se kvůli duchovnu s vámi nepřátelí nebo se od vás vzdalují, je to proto, že jim vadí opravdový pohled na sebe sama, ne na vás.

Pro některé lidi je život v pozici vícenásobné osobnosti jediným způsobem, jak najít kompromis mezi svými skutečnými pocity a tím, co očekává společnost. Každý člověk na to nemá odvahu a hroší kůži, aby riskoval potupu, pomluvy a zesměšňování za to jaké má názory. Mohou před přáteli a rodinou předstírat, že jsou někým, kým nejsou, tím, že neustále potlačují své skutečné myšlenky a pocity, ale zároveň mají klid na další rozvíjení své duchovní cesty… za zavřenými dveřmi, když jim nikdo nekouká přes rameno.

Nech nádherné jednorožce, aby osvobodili tvoji duši.

Ale nakonec jediná osoba, kterou skutečně klameme, je váš odraz v zrcadle.

Konformita
V 50. letech 20. století byla provedena studie o konformitě nazvaná Aschovy konformistické experimenty nebo Aschovo paradigma. Subjekt byl umístěn do místnosti s několika dalšími lidmi. Skupině lidí byla ukázána série obrázků, na kterých byla jedna čára porovnávána se třemi dalšími čarami různých velikostí nakreslených na kusu papíru.
Každá osoba měla slovně vyjádřit, která čára je nejvíce podobná první čáře.
Kontrolní skupina dostala pokyn, aby si vybrala stejnou čáru, která byla o poznání menší než první čára. Pokusný subjekt si zpočátku vybíral nejdelší čáru a přitom se nevěřícně díval na ostatní účastníky. Nakonec se pokusný subjekt přizpůsobil tomu, co skupina označila za nejpodobnější čáru, i když uvnitř věděl, že tato volba není správná.

Kromě strachu z toho, co si o nás pomyslí naši přátelé, jsou mainstreamová média pravděpodobně dalším velkým nepřítelem, který lidem brání v projevení svého skutečného Já, protože silně ovlivňují veřejné mínění.
Pokud například nějaká celebrita nosí oblečení určité značky a zároveň pije určitou značku nápoje, ovlivní tato celebrite diváka v tom, jaký má vkus a co pije.

Média jen zřídka kdy podporují zkoumání duchovních nebo metafyzických témat a raději nás baví egoistickými reality show nebo propagandou strachu prostřednictvím běžných pořadů, zpráv a celovečerních filmů, které nás odvádějí od sledování naší duchovní cesty.

Když v televizi sledujeme sportovní přenosy a fandíme, vyvolává to v nás konformitu a agresi. Také to v nás podporuje mentalitu rozdělení, můj kmen versus tvůj kmen.

Firemní reklamy jsou zase specificky přizpůsobeny demografickému složení diváků. Tyto reklamy ukazují především dobře vypadající extroverty, kteří se účastní nějaké nesmyslné skupinové akce. I když tuto fasádu můžeme prohlédnout, přesto se otiskne do našeho podvědomí kolektivní mysli. Reklama nás přesvědčí: abych byl dobře vypadající, společenský a oblíbený, musím si koupit tento výrobek.
Jediný způsob, jak se ochránit, je nekoukat na televizi. Jinak jsme pod vlivem, i když o tomto vlivu víme.

Moje životní motto zní: Dělám jak nejlíp umím. Takže se potom z ničeho nemůžu obviňovat.

Kdo opravdu jste?
Mnozí z nás na nějakou dobu možná uvěřili této realitě, ale když nasloucháme svému srdci a srovnáme ho s programem z médií, uvědomíme si, že to jediné, na čem opravdu záleží, je být věrný především sám sobě. A přesto mnoho lidí bude klidně celý svůj život předstírat, že jsou někým, koho jim společnost určila a nikdy se proto nedozví, kým skutečně jsou.

Když se otevřeme svému pravému já, začneme si vytvářet nový okruh duchovních přátel, kteří nás přijmou takové, jací jsme. S těmito lidmi jsme pak schopni mluvit o všem, aniž bychom se báli, že budeme odsouzeni za názor, nebo že se nám někdo začne posmívat.

Není snadné jít touto cestou, když máte malou nebo žádnou podporu od svých přátel a rodiny, takže udělat ten první krok skutečně vyžaduje hodně odvahy. Naopak vás ale může překvapit, že někteří vaši blízcí přátelé smýšlejí podobně jako vy, a přitom se možná jen styděli nebo báli o těchto tématech upřímně mluvit.

Tak co je teda správně?
Záleží na tom, jestli jste uzráli a jestli jste na to připravení. Mám zkušenost, že kdo opravdu uzrál, ten do toho jde sám od sebe, protože se zkrátka neudrží. A také mám zkušenost, že pokud vás někdo moc nebere dokud jste se přetvařovali, nebude vás brát ani autentické a proto je to vlastně jedno, u této osoby nemůžete „vyhrát“ nikdy a přetvářka je pak jen ztráta času. Kdo vás ale skutečně má rád, bude vás mít rád i autentické.

Přesto ale někdo může váhat, jestli do těch vod skočit, nebo se raději dál schovávat.
Přišel už ten správný čas? To víte jistě jen vy sami, ale odpověď můžete nalézt i tak, že si upřímně položíte tyto otázky:

Dokážu být za všech okolností svým pravým, autentickým Já?
A je to pro mě důležitější/hodnotnější, než názor ostatních lidí?

Jste schopni mluvit se svými přáteli a rodinou o duchovních nebo metafyzických otázkách, aniž by vás odsuzovali, nebo jste kvůli duchovnímu rozvoji museli najít úplně jiný okruh lidí? Podělte se o své zkušenosti, mohou pomoci dalším lidem.

© aluska.org 2023

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Bemiurg 2023-02-20 01:57:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si raději většinu věcí nechávám pro sebe. Ani vlastní rodina můj životní styl nedává, natož pak širší okolí. To je samé „Proč máš dlouhé vlasy? Ostříhej se!“, „Proč držíš půsty? Vždyť to není zdravé.“, „Proč si nenajdeš nějakou holku? Přece nemůžeš žít sám.“
Stačí, kolik hejtů jsem si přečetl, kvůli tomu, že mám na facebookovém profilu ukrajinskou vlajku. Nechtěl bych vidět, co by se na mou hlavu sneslo, kdyby lidi věděli, že věřím víc kartám a kyvadlu, než televizním zprávám. 🤠

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-02-20 14:17:00
Ikona diskutujiciho
sipka

😀 Jako kdyby ideální holka pro tebe šla objednat na Alze ve slevě a do týdne ti přišla zabalená v krabici, jenom vložit baterky 😀 Tyhle rady jsou fakt super.

Ikona diskutujiciho Danny 2023-02-20 15:31:00
Ikona diskutujiciho
sipka

To mi připomnělo film Lars a jeho vážná známost. Je to o mírně mentálně narušeném borcovi, co si objedná realistickou umělou pannu a chová se k ní jako k živé. A okolí neví, jestli mu hráblo nebo si z nich dělá srandu. https://www.youtube.com/watch?v=2W9aISYBJXY

Ikona diskutujiciho Danny 2023-02-20 08:46:17 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám názory a přesvědčení, o kterých píšu jenom tady, ale momentálně nevím v reálu o nikom, před kým bych o tom mohla mluvit, aniž bych si nepřipadala jako blázen (př. témata jako ještěrky v tělech královských rodin). Pak jsou míň „fantaskní“ věci, o kterých bych klidně mluvila s kýmkoli, kdyby na to přišla řeč, a je pár věcí, o kterých vím, že o nich s určitýma lidma mluvit můžu, protože mají stejný názor (to se týká hlavně toho, co se tu děje poslední tři roky). Paradoxně jsem měla dřív kamarády, se kterýma jsem mohla mluvit o všem a nepřipadalo mi, že zním jako ezo/konspiro cvok, ale nějak se ty přátelství neudržely (změny bydliště, jiné starosti, atd.)
Asi tak: jsou věci, které si nechávám pro sebe, ale kdyby se mě někdo cíleně začal ptát, odpověděla bych pravdivě (že věřím v posmrt. život, atd).
No a pak jsou lidi, kteří kdyby se mě začali vyptávat, neřekla bych jim nic (zarytí bioroboti tahající info o člověku s úmyslem ho pomlouvat a probírat ho s ostatníma omezenýma biorobotama). Tohle je ale už víc věc introverze a chránění si vlastního soukromí – nejdřív chci lidi víc poznat a pak se jim otevírám podle toho, jestli k nim mám důvěru a jsou mi sympatičtí. A možná to je největší důvod, proč moc o svých názorech o duchovnu moc nemluvím. Pro mě to jsou osobní a citlivé věci a právě že nemám zájem, aby se mi někdo posmíval kvůli tomu, že věřím na anděly, apod. Ani mi není příjemné, aby se na mě někdo kvůli tomu díval jako na přírodní úkaz.
Do bodu, kdy by mi to bylo fuk, jsem ještě neuzrála.

Ikona diskutujiciho Petr 2023-02-20 13:29:41 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pff no tak to jsem si vzpoměl na jeden vtípek..
https://imgflip.com/memetemplate/214267896/Why-do-you-ride-a-horse-like-that

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-02-20 14:18:38
Ikona diskutujiciho
sipka

https://www.meme-arsenal.com/memes/54d1d24aff1025a51a83651465fa4cd0.jpg

Ikona diskutujiciho hanka 2023-02-20 18:15:59 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám jednu kamarádku, se kterou můžu mluvit úplně o všem. Vyslechne, podpoří, i když má třeba jiný názor, a ještě dokáže člověka nasměrovat. Úplný poklad. Jinak patřím k těm, kdo nedokážou být zticha, když s něčím nesouhlasí, nebo vidí že lidi vykládají nesmysly. Hodněkrát jsem si kvůli tomu vyslechla kritiku a pomluvy taky kolují, ale ty mě nezajímají. Je pravda, že někteří lidi stejně vycítí neysmpatie i když nic neříkám a nemají mě rádi, i když se snaží to zakrývat, takže nemá smysl se před nimi přetvařovat a snažit se jim vetřít do přízně. Jediné co jsem se naučila za poslední rok dva je, že nepřiživuju spory tím, že bych lidem něco hejtovala na sociálních sítích. Párkrát jsem to udělala v minulosti v důležitých tématech, kdy jsem své „nepřátele“ dostala do úzkých, hlavně šlo o názory na očko, politiku, nebo jsem zkritizovala něčí umělecký vkus. V diskusích mám často navrch protože dokážu dobře argumentovat, takže jsem několikrát dotyčným způsobila trapas. Výsledek byl, že mě začali nesnášet otevřeně, což mi ale bylo úplně jedno, protože se akorát ukázalo jaká je pravda. Nakonec jsem došla k tomu, že jsem se na sociálních sítích přestala vyjadřovat, protože tím stejně u těchto lidí ničeho nedocílím, oni svůj názor nezmění ani na mě, ani na téma o kterém se baví, takže bych akorát plýtvala svojí energií. Na druhou stranu pokud se vidíme osobně a situace se vyhrotí, dokážu si říct svoje. Co si kdo myslí, je mi jedno, protože argumentuju slušně, jediný problém je že mám jiný názor než většina. Takže sama před sebou jsem v pohodě. Stádní lidi mě odjakživa neměli rádi, takže jsem zvyklá.

Ikona diskutujiciho Dominika 2023-02-22 18:22:09 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Spousta osob má dané jisté duchovní schopnosti hlavně k tomu, aby jí pomohly řešit si svůj vlastní vývoj a svou vlastní minulost, včetně své temné strany duše. Skutečně jen málokdo má poslání pomáhat rozvíjet duchovní vývoj u ostatních osob. Takže pak je to jasné: vědět, pozorovat, vyvozovat si závěry pro sebe a pro okolí působit jako úplně obyčejná osoba bez nějakých speciálních schopností. Pak je spokojenost na všech stranách. Takových duchovědců už tady bylo a pokud horlivě pomáhali svému okolí, tak většinou zkrachovali. Většinou je zlikvidovala vlastní temná strana duše, oprávněně naštvaná, že jí není věnována patřičná pozornost a je zanedbávána její karmická očista.

Ikona diskutujiciho Jana 2023-03-25 08:40:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem od narození sama sebou a nesnáším přetvářku a lež. Bohužel jsem chtěla být soudržná se svojí biologickou rodinou a čtyřicet let jsem jim přizvukovala a dělala jsem, co chtěli. Jednoho dne jsem řekla dost a od té doby jsem pro ně jen póvl a ta divná. Už se nestýkáme . Mám 2 sourozence a rodiče. Jinak, když jsem měla kamarády, tak všichni mě podrazili. Teď již delší dobu žádné kamarády nemám a ani nemohu žádné najít. Ale mohu se podívat ráno na sebe do zrcadla!

Napsat komentář: Petr Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek