Aluška.org: Věděním ke svobodě

Hrůzy satanismu. Téma, kterého se slušný člověk štítí, zároveň ho však může trochu fascinovat. Jak vlastně vypadá vnitřní život lidí, kteří mu propadli? O tom je dnešní exkluzivní rozhovor s bývalým satanistou Markem. Z poznatků, které se dnes dozvíte, vám bude tuhnout krev v žilách.
Marek však zároveň zodpovídá některá velmi palčivá témata, která zajímají většinu duchovně hledajících. Pojďme dnes společně rozkrýt skutečnou tvář tohoto náboženství a jeho nástrahy.
Pokud máte i vy silný duchovní příběh, můžete se o něj podělit na adrese [email protected], ať už formou článku, nebo rozhovoru a příště to můžete být i vy, kdo pomůže druhým na jejich duchovní cestě.

Většina lidí si ani neuvědomuje, že existují lidé, kteří aktivně praktikují černou magii. Nejen jako zábavu nebo hru, ale vážně. Věří, že skrze tyto rituály mohou komunikovat s démony, ovlivňovat realitu a získat moc. Marek je bývalý vyznavač satana, který přesně tímto způsobem žil a rozhodl se, že pro Aluska.org poskytne rozhovor, aby pomohl s osvětou a zároveň varoval ostatní před touto chybou, která se mu skoro stala osudnou. Tento článek je přepisem rozhovoru.

Můžeš na úvod říct, jak ses k satanismu vlastně dostal?

Ano. Začalo to, když jsem byl ještě dítě. Moje matka se zajímala o spiritismus, a tak jsem už od malička vyrůstal v prostředí, kde se mluvilo o komunikaci s duchy, používání kyvadel, vykládání karet a podobných věcech. Mně to tehdy přišlo normální a později v pubertě jsem se začal víc zajímat o okultismus. Původně mě k tomu přivedla zvědavost a touha po síle. Chtěl jsem vědět víc, ovládnout věci, které ostatní ovládat nemohli. Začal jsem proto studovat černou magii, rituály, démonologii. A čím víc jsem toho zjistil, tím víc jsem se oddával temným silám. Bral jsem to jako opravdovou víru. Ne jako symboliku, ale jako realitu. Mluvil jsem s entitami, prováděl jsem rituály, které mi tak zvaně „otevřely oči“, ale zároveň mě vtahovaly ještě hlouběji do temnoty satanismu.

Myslíš, že ses skutečně dostal do kontaktu s nehmotnými bytostmi, nebo to byla spíše fantazie?

Byly to jednoznačně bytosti. A nebyly to žádné neutrální bytosti, jak o nich někteří lidé mluví. Byly to velmi temné a manipulativní entity. Nevidíte je očima, ale vnímáte je. A když s nimi mluvíte, mají své vlastní vědomí. Vědí o vás víc, než byste chtěli. Nejdřív slibují moc, splnění vašich přání, větší vliv… a postupně si vás za to začnou brát.

Můžeš popsat, jak takový postup k moci a splnění snů vypadá?

Záleží na typu rituálu. Některé jsou zaměřené na přivolávání entit, jiné na získání moci, peněz nebo ovládnutí někoho jiného. Obvykle to zahrnuje svíčky, symboly, kresby, obětiny… a hlavně vaši vlastní vůli. Vy musíte naprosto věřit tomu, že to skutečně funguje. Čím víc tomu člověk věří, tím silnější účinek to má. A cena, kterou za to zaplatíte, není vidět hned. Přichází pomalu  v podobě vnitřní prázdnoty, ztráty identity, pocitu, že vás něco sleduje a ovládá.
Mnoho lidí neví, že některé rituály vyžadují skutečnou krev. Je to doslova obětování životní síly. A čím víc takové věci praktikujete, tím víc se vzdáváte své vlastní svobody.

Takže jsi se vědomě rozhodl spolupracovat s démony?

Ano. Ale člověk si zpočátku myslí, že to má všechno pod kontrolou. Myslí si, že „naše dohoda je výhodná“. Něco jako výměnný obchod. Já ti dám tohle, ty mi dáš něco na oplátku, společně jsme tým. Jenže démon nikdy nehraje fér. On si vždycky vezme víc, než slíbil. A nakonec tě zničí, pokud z toho včas neutečeš.
Ze začátku to bylo moc lákavé. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Moc, respekt, peníze i vliv. Ale postupem času jsem se psychicky rozkládal. Měl jsem noční můry, slyšel jsem hlasy, cítil jsem přítomnost něčeho zlého v mé blízkosti, i ve dne. Byl jsem úplně rozbitý.

Co byl ten zlomový bod, kdy jsi začal chápat, že s tím musíš přestat?

Bylo to během jednoho rituálu, který měl být větší, než všechny předešlé. Už jsem měl instinktivně pocit, že se pohybuju za hranou. Tohle bylo jiné než obvykle. Byla tam tak silná přítomnost zla, že se mi z toho zvedl žaludek. Měl jsem pocit, že se úplně dusím. Něco ve mně křičelo, že je to strašně špatně. Nezvládal jsem to.
Tehdy jsem poprvé v životě poprosil Boha, ať mi pomůže. Byl to zvláštní okamžik. Ten rituál jsem vůbec nedokončil a od té chvíle se všechno změnilo. Začal jsem mít silné sny, kde se mi zjevovalo světlo. Vypadalo jako anděl. Slyšel jsem hlas, který mi říkal, že: „ještě nejsem zcela ztracený, pořád mám šanci se uzdravit.“ A tehdy jsem poprvé po mnoha letech necítil jen temnotu a prázdno.

Takže jsi v sobě našel víru v sílu dobra, ve chvíli té největší temnoty?

Ano. Dnes jsem úplně jinde. Víra v Boha mě zachránila. Ne náboženství jako instituce, ale můj osobní vztah s Bohem. Neříkám, že to bylo snadné. Měl jsem z toho spoustu psychických následků. Taky jsem byl plný výčitek z toho co jsem všechno udělal. Hodně se to ve mně pralo. Měl jsem problém uvěřit že nejsem zatracený a navždy nečistý. Že mám šanci se napravit, že mu nejsem odporný, že mnou neopovrhuje, ale chce mě přijmout k sobě a chce mi pomoct. Ale tohle nové světlo bylo mnohem silnější, než moje stará tma. A to světlo mě vytáhlo ze dna.

Co bys vzkázal lidem, kteří si myslí, že černá magie je jen neškodná zábava, nebo lidem, kteří si od toho slibují něco dobrého?

Řekl bych jim: Nehraj si s tím. Temnota tě nezničí hned, ale začne tě pomalu rozkládat zevnitř. A když si myslíš, že máš vše pod kontrolou, už je většinou pozdě. Existují duchovní zákony a zlo je skutečné. Démoni nejsou žádná metafora.
Lidská duše je velmi cenná a oni ji chtějí. A když jim ji dáte, berou si pořád víc a víc.

Říkáš, že démoni nejsou symboly, ale skutečné bytosti. Můžeš víc vysvětlit jejich podstatu?

Démoni nejsou výplodem lidské představivosti. Nejsou to metafory. Jsou to inteligentní duchovní bytosti, které nenávidí člověka, protože my jsme stvořeni k Božímu obrazu. Oni nás chtějí zničit, oklamat a zotročit. A dělají to velmi rafinovaně. Když s nimi člověk vstoupí do kontaktu, nejdřív se tváří přátelsky. Nabízejí mu pomoc, sílu, nové znalosti. Ale jejich skutečný cíl je ovládnout vaši duši. Pomalu vám berou sílu vůle, radost ze života, i duševní čistotu… a nakonec se stanete nástrojem, kterým šíří jejich vliv dál.

Setkal jsi se někdy s fyzickými projevy těchto entit?

Mnohokrát. Někdy to byla jen přítomnost. Místnost ztichla, vzduch zhoustl, všechno bylo studené. Jindy se předměty samy pohybovaly. Nebo jsem slyšel hlasy. Nebo jsem slyšel dupavé kroky, když se mnou nikdo jiný nebyl. Ale to nejhorší bylo to vnitřní sevření. Jako by mě něco obklopovalo a nenechalo mě to nadechnout. Tohle nejsou psychické halucinace.  Je to skutečné a velmi nebezpečné.

Jak ses z toho všeho vlastně dostal ven? Předpokládám, že jedna modlitba k Bohu nestačila. Že jsi se toho aktivně musel zříci, nebo s tím dokonce bojovat. Zlo nepouští své oběti jen tak dobrovolně.

Začal jsem volat k Bohu. Zpočátku potichu, v duchu, protože jsem se bál. Ale čím víc a čím častěji jsem to dělal, tím víc jsem cítil, že mě slyší. Začalo se mi dělat psychicky líp, vystupoval jsem z té ponurosti a surovosti co mě předtím dusila. A pak jsem jednoho dne udělal konečně rozhodnutí. Odevzdal jsem svůj život Bohu a zřekl jsem se vědomě všech okultních praktik. Byl to boj. Trvalo mi měsíce, než jsem se cítil opravdu svobodný a očištěný. Ale bylo to to nejlepší rozhodnutí mého života.

Máš dnes pocit, že jsi úplně svobodný od toho, co tě dřív svazovalo?

Ano, ale nebylo to ze dne na den. Démoni se totiž nevzdávají snadno. Po mém obrácení jsem měl dlouhé období, kdy se mě snažili získat zpátky. Přes sny, přes pocity, dokonce i přes lidi kolem mě. Ale s vírou, modlitbou a podporou rodiny jsem to překonal. Dnes už vím, že to byl klam. Celé to slibování moci a splněných přání je klam. Vypadá to lákavě, ale je to past. Moje světlo je Bůh… a když jste v jeho přítomnosti, všechny lži se rozplynou. Najednou to všechno vidíte zřetelně a jasně. A víte, co máte dělat.

Co bys ještě vzkázal lidem, kteří právě teď koketují s černou magií a okultismem?

Řekl bych jim: „zastavte se. Zeptejte se sami sebe, proč to vlastně děláte.“ Většinou za tím stojí bolest, zranění, nebo touha po kontrole a uznání. Ale tenhle směr vás ve skutečnosti nezacelí. Jen vás zatáhne do ještě větší temnoty. Je naděje a existuje cesta ven. Největší duchovní a životní svoboda, kterou jsem kdy poznal, byla v momentě, kdy jsem se úplně vzdal a řekl jsem: „Bože, vezmi si mě, takového jaký jsem.“ A on to udělal. Neodsoudil mě, nepotrestal mě, nic mi nevyčítal. Uzdravil mě a pomohl mi dát si znovu život a vztahy dopořádku.

Děkuji ti, že jsi měl odvahu o tom promluvit. Myslím, že pro mnoho lidí to může být varování a možná i dobrá rada nebo pomoc v temnotě, kterou by zrovna mohli procházet.

Děkuji, že jsem mohl dostat prostor.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více