Aluška.org: Věděním ke svobodě

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!

Upozornění: Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Ako spoznať rozdiel medzi vytrvalosťu ísť za niečím a odmietnutím vidieť znamenia, že to nie je tá správna cesta?

A ještě si do toho zamíchej třetí vliv, že někdy Matrix háže člověku klacky pod nohy, aby nemohl svoji správnou cestu uskutečnit, takže je to opravdu zapeklité…

Toto je trefná otázka a můžu tě ujistit, že tento problém mají i velice zkušení lidé, kteří jinak umí číst znamení skvěle. Někdy se ti i může stát, že poznáš znamení, ale máš problém si vyložit, jestli bylo dobré, nebo špatné.

Pak je potřeba zapojit do situace i jiné aspekty + intelekt, položit si pár zásadních otázek a zahledat sám v sobě. To znamená, že pokud člověk dobře zná sám sebe, potom zná i své schopnosti a možnosti. Díky tomu moc dobře ví, čeho je a čeho není schopen dosáhnout.

Někdy se stane, že se člověk přecení a pustí do úkolu, na který nemá nadání a pak se diví, když mu to spadne na hlavu, znamení neznamení. Takže je potřeba v životě vždy dělat rozhodnutí taková, u kterých víš, že jsou ve tvých možnostech a to je něco, co má základ v sebelásce, sebepřijetí a sebepoznání (viz. moje druhá kniha Svítání).

Správný cíl je takový, třetí leží v pásmu tvých možností, ale přitom už je kousek mimo tvoji komfortní zónu.

Pokud sebe znáš a znáš i své možnosti, schopnosti, tak máš reálnou představu i o tom, co chceš v životě dokázat, čili jakou cestou se chceš/máš vydat. To ti řeknou tvoje talenty a zájmy. Když sebe neznáš dobře, tak to nevíš.

A tady je ten zásadní kámen úrazu: Znám se dost dobře na to, abych poznal, že úkol a cíl který jsem si určil, je pro mě reálně dosažitelný a dokážu ho? Potom jsou problémy jen obrana matrixu a jdu přes ně. Ale pokud jsem si stanovil nějakou koninu, je potřeba umět si to přiznat.

Ale někdy věci nejsou až tak jednoduché. Někdy si stanovíš něco, co nezáleží tak úplně na tobě, ale potřebuješ k tomu spolupráci jiných lidí… A za jiné lidi mají zodpovědnost ti lidé, ne ty.

Takže jak to shrnout? Někdy to poznáš a někdy to prostě nepoznáš, nameleš si čumák a pak ti se zpožděním dojde ,,jo aha.”

Mně osobně se v těchto situacích vždy vyplácí čekat, protože spousta situací má tendenci se vyřešit sama, když je člověk nechá řádně vyhnít. Ukvapená rozhodnutí nejsou dobrá. Někdy je vhodné dát problému čas, požádat o další více jednoznačná znamení a počkat, co z toho nakonec vyleze. Dobré je se s problémem i svěřit a vyslechnout si radu a názor zkušenějšího člověka… A pak až se rozhodnout, jak postupovat dál.

2. Reiky se zbavime tim, ze si udelame jaterni ocistu, ale jak se zbavime zasveceni do Shambally?

Měla by fungovat na podobném principu černé magie, takže určitě čistit játra.

3. Přijmula bys pozvánku na nějakou přednášku nebo rozhovor- třeba do divadla Kampa nebo spolku Goscha?

Jednoduchá otázka, těžká odpověď. Divadlo Kampa bývá s Jardou Duškem a nevím, jestli bych byla schopná vedle něho něco produkovat, protože si pamatuju před lety jak jsem z něho málem omdlela a to mě jenom chytnul za ruku. Kdybysme se už znali delší dobu a já měla čas se uklidnit a neomdlívat blahem, tak snad jo… Ale jinak ne, protože to by byl fakt trapas. Chápete, já ho zbožňuju. Pro mě je to úplně ten největší borec… Až po setkání s ním jsem pochopila, proč někteří lidé blbnou ze mě, protože já taky umím zblbnout.

Goscha spolek – nechci nikoho urážet, ani se nechci nikoho doktnout, nebo házet lidi do jednoho pytle – znám víceméně ze záznamů Youtube a nemůžu popřít, že jsem si neposlechla zajímavé věci, zejména rozhovory s Tomem Poutníkem. Igor má zásluhu na spoustě velice přínosných dokumentů, které fakt mají hodnotu. Ale mám dlouhodobě dojem, že se okolo něj sdružuje publikum spíše sluníčkářské, takových těch hledajících, co mají bambilion zasvěcení a prostě NEVÍ… A kývají, i když člověk před nima mele úplný… no jak to říct slušně. A myslím si že pro mě nemá hodnotu se prezentovat před takovým publikem, protože než bych vysvětlila všechno to úplně nejzákladnější, co by možná ani na poprvé nepochopili, tak bysme se k tomu tématu ani nedostali… Proto jsem ráda za svoje publikum, za lidi co mě znají dlouho, už to mají vesměs v základu nějak poskládané, ideálně četli knížky, už prostě něco VÍ a dá se na tom stavět a ti už nebudou kývat na každou volovinu, co kdo vypustí z pusy, jenom protože je údajně vtělený Ježíš a pulzuje mu srdeční čakra do trantárie…

To je třeba hezké že když potkám poprvé někoho, kdo se přizná že čte moje stránky a knížky, tak se s ním dá už mluvit úplně otevřeně, stručně a on se chytá. – ,,Jo vím, jo to už znám.” A nemají přiblble duchovní výraz předstíraného štěstí a vzestupu… Ale normálně se s nimi dá bavit, jsou prostě NORMÁLNÍ.

Když potkám někoho nového, tak než se mu odpoví na jednu jeho otázku, strávila bych i hodinu nebo dvě vysvětlováním základu, protože přímá odpověď často není pochopena… A když jste já a opakujete jednu věc za ty roky třeba stokrát, tak už neopakujete, ale dáte odkazy, doporučíte literaturu ,,nastuduj si to, pak dojdi a budem se bavit dál.”

Prostě nemůžete pořád stát na jednom místě, jdete dál. Kdo nestíhá, musí to dohnat, doučit se. Já se taky pořád učím, taky doháním a postupuju…

A není pravda, že každé publikum je stejné… Každá osobnost přitahuje jiné typy lidí, podle rezonance energií! Proto nejlepší publikum pro mě, které mi bude nejlépe rozumět, jsou lidé TADY, kteří si mě vybrali… Ne v Praze v divadle, ne u Igora.

Takže odpověď v tuto chvíli by byla asi ne, i když nepopírám, že nabídka by mě potěšila. Necítím potřebu nějaké další exhibice 🙂

(pozn. z roku 2021 – otázka i odpověď č. 4 je smazána z důvodu změny kvality služeb, které již nedoporučuji)

5. Zajímalo by mě, když jsi psala že kdokoliv zabije tak si to po smrti odskáče tak jestli to platí i když člověk například zabije člověka v čisté sebeobraně, nebo například pokud je voják na misi, nebo by se Česká Republika vojensky bránila proti nějakému útoku tak se to asi neobejde bez krveprolití. Odskáčou si to všichni bez rozdílu v jaké situaci nebo “se udělují vyjímky”?

Tyhle otázky se tady točí pořád dokola. ,,Co kdyby, co když sebeobrana, co když nehoda náhoda nemoc záchrana válka rododendron….”

Já nejsem Bůh, nerozhoduju tyhle věci, znám základní principy/zákonitosti které jsem už mnohokrát popsala a ptát se mě na různé teoretické, nestandardní, diskutabilní, nebo morálně zapeklité situace, je zbytečné… Je to prostě různé, podle konkrétní situace.

6. Co je pro vesmír definováno jako sebevražda? Když například hasič vědomě (ví že je hodně velká šance že to nepřežije) vběhne do hořící budovy a chce někoho zachránit, nebo např. pokud by se vězeň v koncentračním táboře pokusil vzít dozorci zbraň (a na místě samozřejmě zastřelen) nebo (zase vojáci 🙂 když voják kryje své kamarády na ústupu a ví že zemře, je posuzovaný vesmírem jako sebevražda se všemi následky? Děkuji za odpovědi.

Rododendron! 🙂 – viz. předchozí odpověď č.5