Aluška.org: Věděním ke svobodě

1. Máš nějaké oblíbené youtubery?
Mám spíš oblíbený obsah. Když zjistím, že je na yt nějaká zajímavá série, tak ji sjedu. Co se týče jednotlivých autorů, tak se to střídá. Dřív jsem jich sledovala hned několik, ale postupem času to omrzí a orientuji se spíš na zahraniční tvorbu, která je zajímavější a víc profesionální. Čeští úspěšní youtubeři mají jeden společný problém a to je, že všichni umí dobře působit na kameru, mluvit, prezentovat se, mají kvalitní technické zázemí a umí dobře upravovat videa, pracovat se světlem, se zvukem. Ale to je dohromady všechno.
Připadá mi to, jako když posypeš kakášku růžovýma třpytkama. Ono to na povrchu vypadá třeba zajímavě a dobře technicky udělané, ale když se vyloženě začneš soustředit na obsah, co ti to dalo, tak zjistíš, že oni vlastně nic jiného už dál neumí.
Takže hrajou hry a ty se na to máš koukat, nebo někoho pomlouvají a ty se tomu máš smát, nebo chytají clickbait na témata o sexu, když přitom ví, že yt je plný dětí, nebo čtou z časopisu na kameru. Chápu, že každý den není posvícení, ale než tohle, to radši nic.

Je jenom málo lidí, kteří doopravdy něco umí – třeba fitness trenérka, výživová specialistka, profesionální akvarista – jsou tam takoví lidi, ale jsou v drtivé menšině a není to žádný mainstream – a používají yt na to aby svou práci (nebo profesi) prezentovali a něco tak diváka naučili. Takže se dívám na takový obsah, nebo vyloženě na dokumenty a naučné pořady. A ráda odpustím horší obraz, zvuk a osvětlení, když to má sdělnou hodnotu.
Mě opravdu nebaví koukat na borku co si koupila deset nových šatů, patnáct nových plavek, na prázdný tuby od mejkapu který spotřebovala za minulý měsíc, nebo se 15 minut dívat jak se někdo maluje, jak 10 minut vysvětluje rtěnku, jenom protože to má dobře nasvícený a na kvalitní kameře.
Přála bych si, aby byl český youtube přehlídka talentů, koníčků, zájmů, naučných pořadů, diy, receptů a návodů.
Zatím je to spíš přehlídka kosmetiky, herního průmyslu, bulváru a konzumu. Asi i proto, že lidi co skutečně něco umí a mají práci, prostě nemůžou stíhat denně vydat nové video a proto jejich obsah zapadá pod továrnami na pravidelné nesmysly.

2. Znáš nějakou strategii na to, když dejme tomu nás něco nakrkne, setkáš se s nepříjemným člověkem… Prostě ty situace v životě, které se nás dotknou a rozvíří nějaké emoce a potom na to třeba nemůžeme přestat myslet a stále dokola v mysli vše analyzujeme, ruší nás to při soustředění apod. Co třeba osobně tobě na tohle pomáhá? Například brát to s humorem, svěřit se deníku apod.
Když mě někdo vyloženě dožere, tak vedu vnitřní rozhovor: Má vůbec smysl se tou věcí zabývat, je podstatná, není to ve skutečnosti kravina kterou nafukuju? Pokud to má smysl, tak změní se něco tím, když to řeknu nahlas a budu žádat změnu, nebo je na to pozdě, byla to jednorázová událost a když o tom budu mluvit, tak se stejně nic nezmění, maximálně může být zbytečná hádka?
Když bych rozhovorem nic nezměnila, nechám to být a spolknu svou hrdost. Pro příště už mám ale vymyšlený plán, co udělám líp, pokud se to náhodou stane znova. Protože se mi stává, že mě nové nečekané situacie úplně zaseknou a nereaguju dost, díky čemuž to graduje dál a přitom se to dalo pohotovou reakcí zarazit. Takže si nad tím popřemýšlím, zhodnotím svou chybu a nasimuluju si v hlavě, co bych příště udělala líp. Jaká odpověď by byla lepší.
Pokud je to věc která se bude opakovat a někdo za to může, tak si to s ním jdu vyříkat. Mnohdy je velmi vhodné přímo hned teď na místě kdy se to děje, říct: ,,To se mi nelíbí, s tím nesouhlasím, takhle to nechci, nelíbí se mi jak se chováš, nelíbí se mi jak se mnou mluvíš, tohle jsem si od tebe nezasloužila a chci to mít takhle. Nebo mi vysvětli, proč tohle děláš, protože to nechápu.“ Mnohdy to těm lidem rozhodí sandál a pokud se neomluví, tak aspoň přestanou. Je to výborný způsob, jak někoho upozornit na to, že se chová odporně a přitom ho hrubě neurazit a nepoškodit vztah. Ale takto se namáhám jenom u lidí, na kterých mi záleží a se kterými se dál vídám.
Když je to jednorázová situace s cizíma lidma, tak to mám většinou u… Člověk musí v životě přijmout jednoduchý fakt, že spousta lidí je divná, nevycválaná, neumí se chovat slušně a je to jejich problém, ne můj. Oni si dělají ostudu, ne já. Když je náhodou znova potkám, obejdu je stometrovým obloukem, aby mi nerušili moje harmonické kruhy… I tak se ale občas stane, že se vám někdo trefí do živého.
Když se mi vrací vzpomínky na situaci která byla vůči mě nespravedlivá a nevhodná, tak si nechám čas a prostor na to se vyvztekat. Přijmu fakt, že jsem člověk, mám svoje emoce, ty emoce jsou oprávněné a musí ven. A že se takové věci v životě prostě stávají, je to normální. Když mám pocit že to nebylo fér, tak si to i nahlas řeknu ,,To není fér!!“ A pak si na to odpovím: ,,Život není fér. Co naděláš..“
Když si myslím že je někdo kráva, řeknu si nahlas jaká je to kráva. Samozřejmě až když mě nikdo neslyší. A pak si na to odpovím. ,,Co už. Svět je jich plnej. Musíš se s tím umět smířit. Bůů.“
Když proběhne celý můj vnitřní rozhovor, řeknu všechno co jsem chtěla, tak se to obvykle uzavře a brzy na to zapomenu. Pokud ne a vztekám se třeba ještě třetí den a jedu si svůj monolog se seznamem stížností dál, tak se na sebe naštvu. Řeknu si že kolem toho moc nadělám, že už chci mít od toho konečně klid, že si to teď už dělám sama a nebudu furt poslouchat tyhle blbý kecy. A to mi vždycky pomůže.
Nevím, jestli by to stejně fungovalo na všechny lidi, ale mám prostě vypozorované, co mi funguje. Nepotlačovat to, přiznat si svoje pocity, říct co si o tom myslím a nechat si prostor. Pak to buď zahodím, nebo si popřemýšlím nad tím, co příště udělám jinak a líp. A pokud mi to nestačí, začnu to přehánět a táhnout to za sebou, tak si to zarazím. ,,Dej už pokoj s těma kravinama.“ A skutečně si pak dám pokoj. Důležité je pochopit, že naše myšlenky nejsou realita, že jsou to jenom myšlenky a samy od sebe se neukázní, když se toho neumíme chopit.
Já jsem silný nehrotič, velkou spoustu věcí spolknu, říkám si že když nejde o život, jak jde o …, spoustu věcí nezměním ani kdybych se postavila na hlavu, hádat se kvůli nim by taky nedalo výsledek. Občas se mnou něco zacloumá, ale nikdy nedělám scény na místě. Myslím si, že začít řvát, brečet a házet talíře je ideální způsob, jak úplně ztratit respekt. Je to nedůstojné a zbytečné. Radši se nafouknu a vyklidím včas pole, až se vyfouknu, tak se k tomu vrátím a snažím se to řešit konstruktivně.

Pamatuju si na situaci, která je už pár let stará. Možná 5 let zpátky. A ta mě dožrala fakt strašně, i když to byla ta typická hovadina, co se zbytečně nafukuje. Měla jsem návštěvu, kterou si ale pozval někdo jiný. A to je vždycky problém v podobných situacích, protože návštěvu která není vaše nemůžete vyhodit. Navíc když je na vás hrubý senior, tak jste dvojnásob bezradní, protože úcta ke stáří, respekt ke zkušenějším a podobné věci vám nedovolí oplatit jim stejnou mincí.
Byla to paní z Ruska a její manžel. Já jsem se na ně naivně těšila, myslela jsem si jak to bude fajn, že se něco dozvím o vzdálených krajích.
Tož dojela paní Květa (kolem 60ti let, možná víc), zazvoní, já otevřu a už jaksi mezi dveřma bylo vidět, že se jí nezamlouvám. Pořádně mě ani nepozdravila, pak dojdem do obyváku, ptám se co si dají. Manža chtěl čaj, ok, stavím vodu, chystám hrnky. Květa řekla, že chce kafe. Tak vytahuju pixlu s kafem.
Květa se mi nacpala do kuchyně, hodila na mě těžkej ignor a bavila se s každým jiným, jenom ne přímo se mnou: ,,A vy nemáte kafovač?“ (nebo nějaký takový divný slovo z ní vypadlo).
Říkám jí, že nemám žádný věci na kávu, protože kafe nepiju, takže zalívám turka do hrnku. Na to Květa – aniž by navázala oční kontakt se mnou byť jen na vteřinu – vysvětlila, že oni v Rusku mají speciální konvičku na kafe ve které se to dělá nějak speciálně a je to mnohem lepší. Pohoršeně se zeptala jakto že to nemáme a dodala, že Češi vůbec neumí vařit kávu. Kam přijde, tam je káva hnusná.
To už jsem vnitřně vařila (nějak se ve mě hnul ČECH) a velmi důrazně jsem zopakovala jedinou větu, na kterou jsem se zmohla (no samozřejmě mě jich později napadlo milion lepších, ale to jsou opožděné reakce), že ,,Já – kávu – nepiju.“
Načež se Květa opět na mě ani nepodívala a mluvila pouze na ostatní: ,,Ona je ještě hodně malá.“
Jakože já. Že já jsem děcko…! Fakt to řekla. Kdybych byla animovaná, tak v tu chvíli exploduju.

Chápete. K vám dojde na návštěvu cizí bába z Ruska, není tam ještě ani dvě minuty a už do vás šije. Tak jsem nechala všechno ležet nedodělané jak bylo a šla pryč, než se něco stane. Pak jsem mimo slechy návštěvy oznámila, že doufám, že tu bábu co nejdřív vyhodí, že už tam za nima zpátky nejdu.
No samozřejmě, že se těžko vyhazuje návštěva, co dojela až z Ruska, za hodinu. Takže jsem si pak po 2-3 hodinách pro něco šla do kuchyně a těm dvěma se vyhnout nedalo. Říkám si, že hodím ignor a budu na tu bábu stejná jako ona mě. Ať se aspoň dřív sbalí a odjede si zpátky do tý svý trantárie, kde umí vařit kafe správně.
Dojdu dolů, nevšímám si jich a Květa se ptá ,,co je tam dole po schodech.“ Tak to je dobrý. Ona mě urazí a ještě čeká, že jí snad provedu po domě? 😀 Dočkali se odpovědi ,,proč vás to zajímá.“ Což je odpověď ve stylu jdi někam, ale nechci ti to říct přímo. Manžel se to pokusil zachránit: ,,No, manželka se ptá z čistě profesionálního hlediska, jako architektka.“ Nic neříkám. Jdu pryč. Nemám zájem poslouchat, že Češi neumí ani stavět baráky.
Než se konečně sbalili a šli, trvalo to další hodinu. Do večera jsem větrala a vykuřovala. Tuto návštěvu už naštěstí znova nezopakovali. Ani to nebyli skuteční Rusové, jenom tam kdysi dávno emigrovali a už tam zůstali. Mluvili normálně česky, ale dělali strašný ramena. Obrovsky mě to zklamalo.

Zajímavé je, že jsem to nemohla rozchodit ještě tak půl roku, jak jsem byla vzteklá z toho, že mě ponížila návštěva u mě doma, aniž bych jí k tomu poskytla důvod. Ale pak se mi stalo víckrát, že na mě byla seniorka nezdůvodně hnusná a došlo mi, že některý ženský od určitýho věku mají problémy s mladýma krásnýma holkama. Podívají se na vás poprvé, nahodí divný ksicht, ignor, začnou si dávat pozor aby se na vás vůbec nepodívaly a od té chvíle jste u nich skončili. A i když si to berete osobně, tak byste si to brát osobně neměli.
Byla jsem naštvaná taky na sebe, že jsem si to v podstatě nechala líbit a místo abych nějak slovně označila svoje teritorium a Květě připomněla že se má na návštěvě chovat slušně, tak jsem vyklidila svoje vlastní pole v situaci, kdy by se měla vyklidit ona. Prostě úplně špatně.
Stalo se vám někdy něco podobného?

3. Používáš doplňky stravy? Třeba i přírodní, nějaké rozemleté kořeny jako maca apod.?
Doplňky a já, to je nikdy nekončící láv story. Určitě pořád beru vitamíny na vlasy, B komplex a chlorellu, spirulinu, zelený ječmen. Poslední tři jmenované buď už rovnou nalisované do společné tabletky, nebo izolovaně a pak si to smíchám sama. Velká stálice je taky vitamín D+A. Asi jednou za půl roku preventivně vyberu probiotika. Další typy doplňků jsou podle toho, co zrovna potřebuju, nebo co mě zajímá. Mívám fáze, kdy si i sama plním želatinové kapsle. Dělala jsem to s macou, kurkumou, skořicí, hřebíčkem, nebo lékařským petrolejem. Něco si nasadím cíleně, něco beru preventivně. Denně taky vypiju dva Energotony, zejména proto, že je v nich hodně železa. Zkoušela jsem pít koloidní železo, ale chutná to jako když pijete krev, akorát nemá barvu a není tak hustá. Prostě voda s chutí krve. Dělalo se mi z toho zle a pak mi to v šuplíku prošlo. Radši tedy Energoton.
Klasické levné multivitamíny neberu, nejsou biologicky vázané a většinu pak člověk vyčůrá. Navíc se mi hodně navaluje z plnidel a protispékavých látek.
Snažím se jít cestou koření, mletých superpotravin, vitamínů rozpuštěných do tuku už v kapsli. Energoton je zase koncentrát z ovoce a bylin. Vřele doporučuji, moc mi chutná, dávám si ho na studeno, ale dá se pít i teplý.

4. Chtěla jsem se zeptat, jak se daří tvým vláskům, dlouhou dobu jsi o nich nic nenapsala/nedala žádné foto do zápisníčku, jak pokračuje odrůstání.
Vloni jsem si nasadila nové vitamíny na vlasy Venira a ty udělaly celkem rozdíl. Jsou to snad jediné vitamíny, po kterých vidím nějaký efekt, jinak jsem předtím roky brala DonnaHair a ani to se mnou nehlo. Jediná nevýhoda je vysoká cena. Díky Veniře jsem se dostala pod pás, aniž by to nutně žádalo kritický střih. Teď na jaře jsem si přistřihla jenom 3cm roztřepaných konečků co se mi cuchaly a rostu vesele dál. Jsou to fakt výborné vitamíny. Komu vlasy nerostou, má je jemné, má jich málo, hodně padají atd., rozhodně to stojí za vyzkoušení. S Venirou se dá dobře překlenout a výrazně zmírnit jarní a podzimní padání vlasů. Letos na jaře jsem padání v podstatě ani neměla.
Beru jednu kapsli ráno, tak mi i balení vydrží delší dobu a výsledky mám, i když návod káže jednu ráno a druhou večer.

Tohle je začátek dubna. Je mi jasné, že to nikdy nebudu mít tak skvělé, jako ženské co mají geneticky dané husté koňské žíně, ale v rámci možností jemných vlasů je to fakt dobrý. Plácnu se přes kapsu a uvidím, jestli mi to i zhoustne, když tu délku budu udržovat a dál zobat Veniru. Odrůstání už u mě neprobírá, poslední zbytky barvy jsem si ustřihla už někdy předloni.

View this post on Instagram

Duben 2020. Změnila jsem před rokem značku vitamínů na vlasy a mám pocit, že to něco dělá.

A post shared by Alue K. Loskotová (@aluebutterfly) on Apr 7, 2020 at 2:46am PDT

5. Taky mám dotaz, jestli teď, když je karanténa, budeš třeba točit (nebo předtáčet do zásoby) více videí na YT?
To asi nehrozí. Pro mě karanténa znamená víc soukromí, tudíž víc času na povinnosti a resty. Rozhodně nemám volno, nemám dovolenou a nemám míň práce. S těmi videi je to tak, že netočím když nemám nápad a chuť. Taky nemám potřebu točit, když vidím, že z 32 tisíc odběratelů zatím nové video neviděla ani půlka. Nemám pak motivaci, říkám si proč točit další, když ještě neviděli ani to poslední. Proč se zbytečně namáhat. Jedno video dělám dva dny, takže na takovou spoustu piplání je motivace nutná. Já to ani nutně k životu nepotřebuju 🙂 Určitě ani nepůjdu do situace, kdy budu na sílu točit videa bez nápadu a bez sdělné hodnoty, jenom protože publikum řve, že chce další. To radši vydám jenom pár za rok, za které se ale nemusím stydět. Dělání videí je vyčerpávající, žere to hrozně moc času a energie, takže to dávkuju po troškách, jenom když mám oboje navíc.

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů a hudebních skupin. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.