Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když se po dvou dnech moje zlatíčko našlo, dostalo konečně provizorně záchodek a podestýlku, abych ho už nemusela strkat ven. (Konečně nejsou ráno pročůrané a vyhrabané květináče)

Upřímně řečeno mám po minulé zkušenosti trauma a ani Moristek se další den vůbec nikam nehrnul, ani když měl dveře dokořán a viděl mě, jak pracuji venku.

Plně to chápu. Na jeho místě bych taky minimálně 24 hodin nevystrčila čumáček… Copak já, mně bylo hej. Byla jsem v teple a tykala si s panáky… ale on se chudák někde motal, do toho celou dobu pršelo a byla zima. (Já si myslím, že ho kus odehnala velká čičmunda, protože jak se ztratil, tak ona přišla na celý den, nechtěla se nechat pohladit a chovala se prostě divně. Jako když má něco na svědomí.)

Soused to řekl jasně: Moristek vypadal, že něco hledá, ale nemohl se trefit.

Moc jsem se mu za tu chybu omluvila. Fakt mi to je líto. Nebyl to záměr, ale nerozvážnost… ale Moristek je taková čistá duše, že to přešel vrněním a hotovo.

Náhodou je to chytrý kocourek. – Umístila jsem mu záchodek na pěkné místo a pak jsem ho jenom třikrát cvičně na něj dávala, ukazovala mu, že se to dá hrabat a pak v nestřeženou chvíli, místo aby Moristek použil a vyhrabal květináč, šel na záchodek.

To jsem upřímně oslavila. Konec pročůraným květináčům! Heuréka! Pochválen buď ten, kdo vymyslel kočičí záchodky!

… Ale řeknu vám, chlapík se v něm fakt nezapře. Protože když dělá bobek, tak je to skoro větší než on sám. Nechápu kam to dává… A taky u toho kvalitně smrdí. Ještě že nám brzy dorazí ten záchodek s protipachovým filtrem, aby se nemuselo pokaždé větrat… A taky prdí… Kvalitně. – No prostě je to chlap!

Ale nekrmím ho žádným hnusem, že by smrděl kvůli tomu. Dostává granule pro koťátka a levitovanou vodu – a to je zrovna zajímavé, velká čičmunda, když dojde do kanceláře, nikdy vodu nechce, ale tenhle špunt jí za den vypije fakt hodně, takže mu postupně během dne pořád dolévám.

Sice pak hodně čůrá, ale mám z něho radost. Výrobci granulí nikdy neměli moji důvěru. Lidské solené jídlo mu moc dávat nemůžu, takže Moristek je natolik chytrý, že si levitovanou vodou všechny možné toxiny a jedy z těla vymyje. Podle mě ví, že ta voda není obyčejná, proto mu tak chutná. – Je to vlastně živá chlupatá reklama na levitovanou vodu.

… Až se mě jednou někdo zeptá, jestli je to dobrá věc, řeknu mu, ať se jde zeptat Morista.

Co mě těší, je jeho zdravotní stav. Ouška má perfektně čistá, jak vidím, ledviny mu parádně pracují, bobkuje nadstandardně, neslzí mu očička, ani nic podobného. Jenom se občas drbe. Myslím, že má někde v kožíšku blešku tulačku, co ho občas hryzne.

– Fakt to vypadá na blechu. Doufám, že ta malá potvůrka co nejdřív zdechne. A jestli nezdechne, tak jí k tomu trochu pomůžu.

Taky to umí na kameru 😀

http://www.youtube.com/watch?v=f5jLJoKfzQw&feature=plcp

Moristek je mazlík. Pořád chodí tam kde jsem já, šmrdlá se o nohy a když si ho vezmu do náruče, tak je blahem celý bez sebe.

Co na něm fakt miluju je ta chvíle, když ho hladím, on zvedá hlavičku, kouká, trošku mňouká, pak se tělíčkem opírá o nohy a vrní…. To je nádhera.

Ale mňouká tak nějak jinak, než ostatní kočky. Místo aby udělal takové to klasické ,,mňau“, tak on spíš udělá krátké ,,ňa“ a ještě k tomu tak tichounce, jakoby šeptal. A u toho se dívá do očí… parááááda 🙂

Takže to není žádný upištěnec, ale kvalitně tichý tvor… Teď mě tak napadlo, že možná pořádně mňoukat neumí. Třeba ho to jeho mamka nenaučila, tak se to jenom snaží nějak protlačit a je z toho tichounké ,,ňa“…. Ale já to na něm prostě miluju.

Loudí jako pes. Dojde do kuchyňky, tváří se strašně roztomile a pořád dělá ,,ňa… ňa…. ňa…. ňa…“… a já mu říkám ,,ne… ne… ne… ne… nedam“ – A když zjistí, že fakt nedám, tak se vrátí ke granulím… těch mimochodem sežere vagon.

Dala jsem si zákaz schovávání účtů, které nejsou nezbytně nutné a sčítání nákladů. – Nechci to prostě vědět a vlastně je mi to fuk. Hlavně že ho mám a kalkulovat, to mi přijde skoro jako zrada.

Moristek se mi zdá postupně klidnější a klidnější. První den po svém návratu pospával a už nevyžadoval tolik pozornosti jako předtím…. ani nezlobil. – Může vůbec kotě nějak zlobit?

Jenom jsem si všimla, že má trochu potíž s těmi svými bobky.

Když jde čůrat, tak se v pohodě obslouží na záchodku, ale když ho tlačí velká, tak začne bloudit po místnostech a mrkat po květináčích. Jakoby zapomněl, kde ten záchodek má.

Takže to se musí vypozorovat, že přemýšlí kam ten kabel položí…a včas ho vrátit na záchodek. – Když ho tam posadím, tak hned tlačí, nemá problém…. Fakt nerozumím, co se mu nezdá. (Ale když potřebuje a na záchodek ho dá někdo jiný, tak netlačí a jde pryč, zase ke květináčům… Stydí se snad před jinými lidmi kadit? – Kočky se umí stydět?)

Že by byl z toho kadění nervozní? – Nebo ho málo chválím? – Nebo si ještě neuspořádal v hlavičce, proč ten bobek hnedka beru a vyhazuju ven? – Možná si myslí, že mi to vadí…?

Nevím… chválím ho, netrestám ho, bobky uklízím s úsměvem. Říkám si totiž, že radši ať bobkuje, než aby nebobkoval. Hlavně že je zdravej a tečka…. a na ten krytý záchodek, co mám objednaný z e-shopu, se těším tajně… aby Moristek nevěděl, že smrdí 🙂

A když škrabe koberce, tak mu vyprávím o tom, že přijde hodný pan pošťák, který přinese vééélikánskou krabici a tam bude škrabací strom pro kočky i s pelíškem, kde se dá i spinkat, takže bude mít svoje vlastní místečko jenom pro sebe… A Moristek poslouchá, jakoby věděl. (Teď pravidelně spinká v mém kožešinovém křesle, asi pochopil, že moje místo je i jeho místo…. Správně.)

Zatím nemáme hračky, tak dostal veliké klubíčko s oranžovou bavlnkou… Ta bavlnka je taková vzpomínková. Mám ji ještě po své mámě, před hodně lety jsem ji od ní dostala. Ale jelikož je to velké klubíčko, tak jsem ho nespotřebovala.

Tak si říkám jaký je to paradox, že bavlnka, které se kdysi ještě dotýkala moje máma, teď slouží koťátku (ve kterém je možná a jen čistě teoreticky dušička jejího milovaného pejska), jako hračka… Takové zprostředkované setkání energií přes klubíčko… Svět je malý, provázaný a určitě není lepšího využití.

Když se Moristkovi klubíčko omrzí, zvedne ocas a poodejde kousek dál. Tak se mu snažím vyrobit, nebo najít něco jiného zábavného. A vyprávím mu u toho, že až přijde hodný pan pošťák, tak v té velikánské krabici bude super hračka: Vibrující křeček ,,Tommi“… nevím přesně jak taková sranda funguje, ale mysím si, že to bude poskakovat, nebo vibrovat. Je to takový plyšový míček s ušima.

– Jestli to tak nějak bude, jsem si jistá, že Moristek bude na vrcholu kočičího blaha a křečka Tomiho sežere, jako tehdá tu krysu, ještě před záruční dobou.

Musela jsem se trochu krotit, když jsem mu vybírala věci. Totiž těch kočičích hraček je na výběr hodně. Člověk to má pěkně nalajnované v tom e-shopu vedle sebe a má chuť všechno poklikat… ale nechci mít hned zezačátku velké oči… Až sežere křečka, dostane krysu… A když bude hodný, tak i vibrační krysu…

Tommi stál nějakých 40 korun – ne že bych kalkulovala, ale myslím si, že když stojí hračky pro kočky tak málo, tak podle toho asi moc dlouho nevydrží… Proto si říkám, že ho zruší rychle. Křeček nebude mít šanci.

Už se moc těším na to představení. – Zapnu Tommiho, dojde kočonátor a pak to bude brutální naturální scéna, jako když loví lvi v Animal Planet na kabelovce. (Existuje ten kanál ještě?) … A pak se Tommi naposledy zavrtí, dovibruje… A já půjdu koupit krysu.

… Učím Moristka čistit a zatápět v krbu. – Jednou to bude dělat za mě.

Bivakujeme s Moristkem v kanceláři, učíme se spolu a je nám hej… o dalších dobrodružstvích vás budu včas spravovat, ale myslím, že po čtyřech dnech už se můžeme vrátit zpět k původního programu a začít zase publikovat to, na co jste zvyklí…

Jakékoliv případné praktické rady ohledně kočiček uvítám. (Ideálně v diskuzi) – Umím se perfektně postarat o jakékoliv hlodavce, ptáky a psy, ale u koček musím dojit trochu z výchovy štěňátek, trochu z toho co mě naučila velká kočmunda a trochu dojím google (trochu… hodně… vlastně moc). – Ráda se nechám poučit.

Teď je to priorita číslo jedna… A jsem š’tastná. Když se podívám do zrcadla, mám jiný obličej a díky Moristkovi mám parádně jednoduché starosti: Kadit, čůrat, papat. … Když spinká, pracuju … A zapomínám pak na všechno ostatní, nedůležité, co člověka mrzí, tíží, nebo obtěžuje.

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE