7 Fází smrti ega

12.6.2023 v Poselství 6

„Probuzení je nekonečná ztráta toho, co si myslíte, že znáte, jako vlna zkázy, která po sobě nezanechává nic, jen to, co je pravdivé.“  -Unmani

Smrt je slovo, které si my lidé obvykle spojujeme s temnotou, smutkem, rozkladem a celkovou děsivostí. Celý život utíkáme před skutečností, že jednou fyzicky zemřeme, vyhýbáme se jí a popíráme ji. Smrt, o které je řeč v tomto článku, však není typickým druhem smrti, které se bojíme. Tato smrt je tou nejkrásnější, nejvzácnější, nejosvětlenější, nejobdivuhodnější, nejrozsáhlejší, nejosvícenější a nejpřevratnější zkušeností, jakou můžete na Zemi prožít.



Tato zkušenost se nazývá „smrt ega“ a pro každého vážného duchovního hledače je to zásadní proces, kterým jednou musí projít, aby postoupil na vyšší stupeň rozvoje.

Abychom pochopili, co je to „smrt ega“, musíme nejprve pochopit, co je ego. Je to náš pocit sebe sama, neboli naše identita. Ego je biologický a duchovní nástroj, který byl vytvořen a obhajuje přesvědčení, že všichni jsme oddělené entity. V důsledku přesvědčení, že jsme odděleni a izolováni, nesmírně trpíme. Ego vnímá život optikou duality. Když rozdělujeme, trpíme. Výsledkem silného dualistického ega je posuzování, nenávist, odsuzování a odcizení. Zatímco některé věci přijímáme, jiné odmítáme. Zatímco některé lidi milujeme, jiné nenávidíme.

Místo abychom bezpodmínečně přijímali život v jeho celistvosti, rozdělujeme ho na „přijatelné“ a „nepřijatelné“ zážitky, lidi, přesvědčení, myšlenky a emoce. Ačkoli je toto součástí přirozené životní zkušenosti, kvůli které jsme sem přišli, pokud do toho spadneme moc hluboko, pak velmi trpíme. V důsledku našeho vnímání oddělenosti od Ducha začínáme odmítat také sami sebe. Jakoukoli myšlenku, pocit, vjem, zkušenost nebo přesvědčení, které hodnotíme jako „špatné“, „nepřijatelné“ nebo „nesprávné“, potlačujeme, vyhýbáme se jim a popíráme je.

V důsledku tohoto potlačování živíme své stínové já, které se stává o to více pokřivenějším, zlostnějším a zvrácenějším, čím více se uzavíráme a blokujeme.
Produkty košatého ega lze v našem světě pozorovat velmi zřetelně: Deprese, egocentrismus, bezohlednost, duševní nemoci, vraždy, nenávist, chamtivost, konflikty, pomluvy, závist, ponižování a další zlo, které zažíváme, jsou odrazem vnitřního rozpolcení a utrpení. Utrpení je produktem ega, které věří, že je oddělené od ostatních a od života samotného.

Termín „smrt ega“ je nejoblíbenější výraz, který se pro popis takové zkušenosti používá. Pravdou však je, že ego nikdy nemůže skutečně „zemřít“. Lze ho však překonat a uvědomit si ho, aby již neřídilo náš život.

Jak definovat smrt ega
Smrt ega je zkušenost překonání ega, vlastního já nebo identity. Tato zkušenost je tím nejvíce mysl ohromujícím, probouzejícím, úctu vzbuzujícím, klidným a bezpodmínečně milujícím zážitkem, jaký jste kdy mohli zažít. Smrt ega je v podstatě zážitek úplného ztělesnění své Pravé přirozenosti (nebo návrat zpět k tomu, kým skutečně jste), a to dočasně. Avšak i když je zážitek smrti ega nepopsatelně krásný, může být také nepopsatelně strašlivý pro ty, kteří si nejsou vědomi duchovní cesty, a pro ty, kteří se skutečnému zážitku brání. Také velice záleží na tom, za jakých okolností své ego překonáte. Pokud vás k tomu dovedla traumatická životní zkušenost, bude vaše smrt ega naprosto strašlivá, pokud ji však překonáte a přežijete, zrodíte se v nového vylepšeného člověka a dobro začnete v tomto procesu vidět až zpětně.

Ti, kdo o smrti ega referují, se obecně dělí na dvě skupiny: Na ty, pro které byla tato zkušenost osvěcující, a na ty, pro které byla mučivá. Můžete projít stavy čiré extáze, i čiré hrůzy.

Možná je vám znám termín „psychonauti“. To jsou lidé, kteří používají psychedelické látky k přístupu ke změněným stavům bytí. Tito lidé referují o mnoha zážitcích smrti ega. Psychedeličtí badatelé Dennis a Terence McKennovi (kteří sami sebe označovali za „Bratrstvo křičící propasti“) se často zmiňovali o stavu čirého úžasu a také hrůzy, který zažívali tváří v tvář smrti ega. Jak však kdysi řekl Terence McKenna, k propasti je třeba přistupovat s odvahou, protože jen tak můžete zjistit, že strach je iluze.

Příroda miluje odvahu. Vy se k tomu odhodláte a příroda na tento závazek zareaguje odstraněním nemožných překážek. Sněte nesplnitelný sen a svět vás nesemele, ale pozvedne. V tom je ten trik. Tohle pochopili všichni ti učitelé a filozofové, kterým na tom opravdu záleželo. Kteří se opravdu dotkli alchymistického zlata. To je šamanský tanec ve vodopádu.

Smrt ega může působit děsivě, protože je to pro ego nejvyšší hrozba: Úplná ztráta „Já“, i kdyby jen na minutu. Jako obranný mechanismus vytváří ego intenzivní strach, který nám brání pokročit dál a uvidět pravdu. Abychom však mohli pokročit na své duchovní cestě, musíme pochopit roli tohoto strachu, být si ho vědomi a nedovolit mu, aby nás omezoval.

7 Fází smrti ega
Smrt ega probíhá v několika fázích, a pokud o ni odvážně usilujeme, vede k prožitku nirvány, jednoty nebo osvícení. I když smrt ega není šablonovitá nebo nutně předvídatelná, má tendenci se řídit určitým vzorcem.

Fáze 1: Duchovní probuzení
V první fázi smrti ega se začínáme „probouzet“ k životu. Náš proces duchovního probuzení může být vyvolán životní krizí, tragédií, chronickou nemocí ,nebo prostě přirozeným procesem duševního zrání. Když prožijeme duchovní probuzení, začneme hledat větší hloubku života. Často si klademe velké otázky, jako například: „Jaký je můj cíl?“„Jaký je smysl života?“ a „Co se stane po smrti?“
Duchovní probuzení je vyvoláno pocitem, že nám v životě něco hlubokého a moc důležitého chybí, a je doprovázeno pocity deprese a úzkosti.

Fáze 2: Temná noc duše
Temná noc duše je neoddělitelná od procesu duchovního probuzení. Když prožíváme Temnou noc, nesmírně si uvědomujeme svou oddělenost od sebe samých, ostatních lidí i od boha. Temná noc duše je období, kdy se cítíme naprosto ztraceni, osamělí a izolovaní od ostatních. Je to jako nekonečný teror, děs, temnota a všudypřítomná hrůza. Můžete doslova cítit, jak vám na záda s každým krokem dýchá smrt a zlo.
Ztratíme vidinu světla na konci tunelu a v této temnotě začneme ztrácet sami sebe. Už nevíme kdo jsme, protože jsme pochopili, že jsou všechno jen naše masky. Život přestane dávat smysl. My sami už nedáváme smysl a život ztratí hodnotu.
Je to kumulace nebo vyvrcholení našeho utrpení. V hloubi duše víme, že se v našem životě musí něco radikálně změnit, ale nevíme co nebo kde hledat. Temná noc duše může v závislosti na závažnosti životní situace trvat krátce, nebo i půl roku, rok… Temnou noc duše mnozí lidé nepřežijí, protože bývá způsobena těžkým traumatem, pohled do této temnoty je naprosto nesnesitelný a navíc z ní subjektivně není cesta ven – kdyby z toho byla cesta ven, k zatmění by nedošlo. Ti, kdo přežijí, jsou však velcí vítězové.
Možná v temné noci zrovna jste a nevidíte naději, třeba tu hledáte pomoc. Vyčkejte a nedělejte žádné dramatické neuvážené činy, kterých byste mohli později litovat. Vyčkejte a uvidíte, že se to ještě přetočí.
Protože je temná noc duše naprosto žalostný bezvýchodný stav, kdy materiální svět a lidské společenství naprosto zklamou a zradí, člověk už nemá žádnou jinou možnost, než se plně odevzdat vyšší síle a tehdy započte intenzivní duchovní cestu. To je jediný způsob, jak se z toho dostat a jak znova v temnotě poskládat střípky sebe sama a dát se znovu dohromady.
Když se rozhlédnete kolem sebe a vidíte jen temnotu, zlo, beznaděj a smrt, podívejte se do sebe. Tam je věčné světlo a to vás vyvede z temnoty.

Fáze 3: Duchovní badatel
Po prožití duchovního probuzení a Temné noci duše vstoupíte do skutečné duchovnosti. Začnete experimentovat s různými duchovními praktikami a zjistíte, že některé z nich zmírňují vaše utrpení. Zjistíte, že vám přinášejí smysl a lásku, které během zatmění neexistovaly a byly zcela nedostupné. Stáváte se posedlí snahou zmírnit utrpení, které v sobě nosíte, a zkoumáte mnoho různých oblastí. Třeba energetické léčení, zen, jóga, astrologie, mystika, AC atd.
Jaký obor si vyberete záleží na vaší povaze a předpokladech. Manuálně šikovní lidé se vztahem k přírodě doprovázejí tuto fázi osvojením nových koníčků, pobytem venku a pomocí zvířatům. Může se dostavit i fáze dobročinnosti. Duchovno, příroda a pomoc bližním jsou totiž spojené nádoby a všechny přinášejí duševní útěchu a smysl do života.

Fáze 4: Satori
Satori je zen-buddhistické slovo, které znamená „momentální osvícení“. Satori je malý záblesk vaší Pravé podstaty neboli samotného Vědomí. Okamžik, kdy vaše ego zcela odejde a vy uvidíte pravdu o sobě. Pro někoho je tato zkušenost děsivá a jeho duchovní růst se kvůli tomu může dočasně zastavit. Pro jiné je to zážitek, který hluboce mění život a jejich duchovní růst pokračuje ještě intenzivněji a úspěšněji.
Pravda je drsná. Málokdo ji snese. Ale kdo je připraven a přijme ji, už se na svět nikdy nepodívá stejnýma očima. To je ona „smrt“. Zjistíte, že někde během tohoto procesu stará část vás umřela a už se nemůže vrátit i kdybyste to chtěli. Stali jste se jiným člověkem.

Fáze 5: Zralost duše
Po určité době začínáme rozvíjet duchovní rozlišování, protože zjistíme, že všechno co se třpytí není zlato. Odhalujeme triky a duchovní obchvatné praktiky, které nás také udržují v pasti koloběhu bolesti, strachu a odloučení, stejně jako materialismus a prosystémové myšlení.

Učíme se praktikám, které nás spojují s naším božstvím. Jak začínáme prožívat stále větší duševní zralost, učíme se ctnostem sebekázně, trpělivosti, soustředění a skromnosti.

V této fázi se můžete ohlížet přes rameno a sledovat, kolik věcí, které jste dříve považovali za důležité a běhali jste za nimi, jsou jen iluze. Ve skutečnosti nemají hodnotu a jen vás připravovaly o energii a čas. Mohou to být kariérní cíle, úspěchy, workoholismus, špatní lidé, nebo přízemní zájmy. To, co vás dříve rozrušilo nebo zaujalo, najednou už není zajímavé. Byly to části vašeho starého já, které závisely na egu, které v procesu zemřelo. Takto můžete vidět své duchovní zrání a jeho rozsáhlost. To vás popožene do další fáze.

Fáze 5+1: Rozpouštění a rozklad
V této fázi se začínáte vzdávat všeho, čím skutečně nejste. V této fázi nejde jen o to, abychom identifikovali svá destruktivní a omezující přesvědčení a vzorce chování, ale abychom je skutečně nechali odejít a vpustili dovnitř světlo a čerstvý vzduch. V tomto procesu hrají důležitou roli milost, disciplína, důvěra, odvaha, nepřipoutanost a láska.
Když vidíte, kolik jste ušetřili času, energie a prostředků tím, že jste vypustili nezdravé vlivy, které k vašemu prospěchu neslouží, začnete s větší chutí hledat a opouštět další věci, které již nejsou v souladu s vaší aktuální úrovní duševní zralosti. To vašemu životu dodá dynamiku a do uvolněného prostoru přirozeně přijdou smysluplné činnosti, zájmy i lepší lidé. Ti špatní totiž neunesou sílu pravdy a uvědomění, které vyzařujete.

Fáze 7: Konec hledání
V této fázi si uvědomíme, že vše co jsme, a vše co potřebujeme, můžeme najít právě teď. Hledání, abychom se něčím stali, něco ztratili, něco našli a něčeho dosáhli, zaniká. Prohlédneme iluzi hledání pravdy, radosti, míru a lásky kdekoli mimo nás. Vidíme Pravdu, kterou jsme, zrcadlící se ve všech bytostech a věcech.

Naše ego sice stále existuje (je součástí lidské pozemské zkušenosti a nejde ho zcela vypnout), ale uvědomujeme si, že je pouhým prostředníkem, který nám umožňuje existovat jako individuální bytost na této planetě. Není však pravdou o nás. Tímto překonáváme sevření ega a rozvíjíme v sobě bezpodmínečnou lásku a přijetí.

To je stav nejvyššího míru, svobody a toho, co lidé označují jako „osvícení“. Ti, kteří to zažili, vědí, že takový zážitek nemůže vystihnout žádná nálepka, ani mentální konstrukce.

Smrt ega je vážná, očistná, hluboká a zdrcující zkušenost. Je tak hluboká a přesahuje vše, co jste v tomto životě zažili, že dokáže v jediném okamžiku změnit vaše vnímání existence.

„Smrt je zbavení se všeho, co není vámi. Tajemstvím života je zemřít dříve, než zemřete – a zjistit, že žádná smrt neexistuje.“ – Eckhart Tolle (Síla přítomnosti)

Závěrem: Odpovědi na často kladené otázky
Jaké jsou příznaky smrti ega?
Mezi hlavní příznaky smrti ega patří úplné uvědomění, mentální a emocionální svoboda, odpoutání se od hmotných věcí a úplná transcendence.

Co se děje po smrti ega?
Jakmile dojde ke smrti ega, zažijete změněný pocit vědomí a začnete vidět věci a žít život z pozice míru, lásky a světla.

Jak prožít smrt ega?
Smrt ega lze zažít prostřednictvím meditace a dechových cvičení. Nejintenzivnější a skutečně trvalou smrtí ega projdete skrze naprosto zdrcující životní události, které vás donutí k radikálnímu přehodnocení všeho co znáte.

Poslechnout si článek v audioverzi ZDE

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2023

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Jabadabaduu 2023-06-13 07:45:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak pokud se vám přihodí něco opravdu strašlivého, hrozného, zdrcujícího, co s vámi opravdu otřese, může vám být aspoň takovou malinkou útěchou, že až se z toho pak nějak vylížete, vaše duchovní úroveň tím stoupne o jeden bod. Víc ale jak o jednu úroveň to skutečně obvykle nebývá. Další možností duchovního růstu je samozřejmě meditace. Ale to je běh na dlouhou trať.

Ikona diskutujiciho Adri 2023-06-13 11:59:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Super dekuji alusko

Ikona diskutujiciho Namasteen 2023-06-17 23:39:04 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle je hrozně zajímavý. Kam se člověk vrámci vývoje může dostat, aniž by to teda dopředu jakkoliv tušil. A že z některých míst neexistuje cesta ven.. to pak člověk potom kouká. To se mi stalo cca před dvěma roky, kdy jsem se dostala na jakýsi „dno“. Prostě změny no a najednou bylo všechno pryč. Můj střed se spojil s určitým místem, které mě hluboce zasáhlo, a pak jsem o všechno staré na vnitřní rovině přišla. Ne že bych o to stála, prostě vrámci některých životních rozhodnutí a následných silných zážitků jsem přišla snad o všechno, s čím měl do té doby můj střed vztah. No a tak jsem si říkala – joo slušná depka, dobrý, dalo se to čekat, ale to zas přejde, jako vždycky. No a ono to bylo jinak – zjistila jsem, že z tohodle konkrétního místa neexistuje cesta ven.. Hrozně zvláštní. Nenazvala bych to dnem, prostě místo, ze kterého není cesta ven. Protože vždycky to je tak, že když je vám blbě nebo nějaký změny, no tak vás to třeba semele, ale pak se oklepete a nějak posbíráte a dobrý, jde se dál. No a tady na tomhle místě žádná taková varianta prostě nebyla. Jediná možnost, jak se z toho místa dostat, byla, se přímo tam na tom místě proměnit… Jedno teda vím jistě a jsem si jistá, že i ostatní, co tam třeba byli – už se tam nikdy nevrátím 😀 No a je fakt, že pak přišla fáze, kdy žádnej starej život nebyl, žádný starý cesty, navazování nebo tak. Prostě tady máš nový já a jdi tvl.. 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-06-18 08:25:48
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsi zřejmě skutečně zažila čistokrevnou temnou noc duše. Stav totální destrukce, ztráty všeho, beznaděje a také uvidění kruté pravdy o sobě, o lidech, o světě, v její plné obludnosti. Je to stav, který když člověk přežije, změní ho navždy a není cesta zpět. Myslím si, že prožít a hlavně přežít temnou noc duše je jeden z největších a nejtěžších úkolů, jaké může člověk v životě dostat. Možná, že je úplně nejtěžší.

Ikona diskutujiciho Namasteen 2023-06-18 10:28:27
Ikona diskutujiciho
sipka

No holka, potřesem si pravicema, uctíme nové já tím, že se nebudem do starý osobnosti vracet, a nazdar :))

Ikona diskutujiciho Namasteen 2023-06-18 22:16:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Temnou nocí bych to asi ze svého pohledu nazvala proto, že jsem na vnitřní úrovni přišla komplet o vztah se životem.. Tak, jak jsem to mela. A jako – co horšího se na vnitřní úrovni muže stát, že jo? Musela jsem si vztah se životem vybudovat odznova. Šlo to pomaličku přes čisty radosti, koníčky, ktery nemají žádny vyznamny opodstatneni krom toho, že mi přináší radost.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek