Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jaké jsou naše poslední myšlenky? Jak zpětně posuzujeme svůj uplynulý život? Našimi největšími soudci a kritiky jsme my sami.
Když fyzicky zemřeme, je to okamžik, kdy je naše životní energie úplně vyčerpaná. Naše nesmrtelná duše proto již nemůže být držena v hmotném těle a vyjde z něj, přejde tak do vyššího stavu existence.

Umírání je vhodný čas na introspekci. Tehdy se často kritizujeme. Jsme požehnáni mnoha věcmi, hojností, ale zároveň jsme tím samým i tak trochu prokleti. Pocitem zodpovědnosti vůči druhým, potřebou naplnit očekávání jiných a nutností něco mít, něčeho dosáhnout. Mnozí lidé v této honbě za naplněním potřeb zapomenou sami na sebe, nebo se dopouští velkých životních chyb, když jsou nezohlední, sobečtí, nebo zlí na druhé. Zaslepení touhou je převýšit, překonat, nebo o něco obrat.

Toto jsou poslední myšlenky mnoha umírajících mužů a žen:

Přál bych si, abych se méně staral o to, co si ostatní lidé myslí
To je jedna z nejčastějších věcí, které lidé litují, když umírají. Zejména pokud jde o lidi, kteří se orientují na kariéru a záleží jim hodně na sociálním postavení. No, upřímně řečeno, skutečně to je důležitá životní hodnota. Ale to, co většina lidí nechápe je, že když jsme sami sebou, skutečně tím posilujeme naše sociální postavení.

Tím, že jsme sami sebou, máme mnohem více sebeúcty a sebevědomí. To je důvod, proč jsme v našich životech kreativní a aktivní. Neřešit názory ostatních lidí neznamená, že se k nim chováme špatně, nebo že je přehlížíme. Znamená to jen, že jsme více v kontaktu s naším vlastním Já a neodkládáme naše soukromé potřeby a cíle. To je to, co nás umocňuje a dodává pocit životního naplnění.

Přál bych si, abych více vyjadřovat své city
,,Proč jsem mu tehdy neřekl, že ho mám rád? Jak špatné by bylo ukázat jí mé skutečné city? Je tak špatné ukázat někomu, že ho velmi miluji?“

I když by se člověk zpočátku mohl cítit nervózní, pravděpodobně se po vyslovení vnitřně uvolní. Vyjadřováním svých skutečných pocitů děláme vstřícný krok k našemu štěstí. Jasné pojmenování toho, co máme rádi nebo co nechceme, nám dodává moc nad vlastním životem, stojíme pevněji na zemi. Ukazujeme vesmíru, co od něj chceme. Projevy skutečných citů nám také pomáhají udělat si pořádek ve vztazích, potřebné prohlubovat a upevňovat, nepotřebné a toxické ukončit.

Přál bych si, abych byl méně ustaraný
Stres je nedostatek představivosti. Stresování je důležité pouze proto, abychom se vyhnuli smrti. Je to vlastně instinkt pro přežití. Pokud náš život vůbec není ohrožen, proč bychom se měli obávat?

Ten kdo neudělal žádné chyby je ten, kdo nikdy nežil. Proto si lidé na smrtelném loži často přejí, aby se méně obávali chyb, neúspěchu a selhání. Tento typ strachu totiž člověku brání zkoušet nové věci, začínat nové projekty a splnit si svá dobrodružná přání. Je to těžký balvan, který nás drží na místě proti naší vůli, pokud nepochopíme, že se od něj můžeme odpoutat.
Vaše obavy žijí ve stínu. Většina z nich zmizí, když na ně posvítíte. Vaše obavy jsou paraziti, kteří se živí strachem a depresí. Lze je ovládat a odstranit.

Udělali jsme chyby a pravděpodobně další uděláme. To je proces učení. Není třeba se obávat, pokud jsme vůči sobě upřímní a neděláme-li úmyslné chyby. Poslechněte svou intuici a naučte se, jak uzemnit své energie a uklidnit svou mysl i své strachy.

Přál bych si, abych více žil a více si užíval
Většina z nás pracuje a pak ještě více pracuje pouze na tom, aby byla budoucnost – většinou imaginární – šťastnější a naplňující. To je jedna z nejčastějších věcí, které lidé litují. Zapomněli žít. Zapomněli, že život má být taky zábava a radost!
Jedině přítomný okamžik skutečně existuje. Vše ostatní jsou myšlenky, plány, koncepty, představy, vzpomínky. Pokud se naučíme, jak se zastavit a vnímat přítomnost, dostaneme do rukou novou sílu, protože už nejsme otroky minulosti a budoucnosti.

Přál bych si, abych v životě více riskoval
Když riskujete – rozumně – máte moc změnit svůj život. Kdo nic neriskuje, nic nezíská a ničeho nedosáhne.

Riskovat není každodenní záležitost. Je to vnímání hlasu vašeho srdce. Co je to „rozumné“ riziko? Přemýšleli jste někdy například o tom, „Co kdybyste se stali velmi úspěšným autorem místo toho, abyste brali práci svého otce?“ To je riziko, které byste měli být ochotni podstoupit. Budoucnost je pouze vaše a je jenom ve vašich vlastních rukách. Většina lidí, kteří riskují – můžou si v určitém okamžiku i natlouct, to patří k věci – vždy děkovali sami sobě za to, že celý život dělali to co chtěli a co milovali.

Přál bych si, abych měl více času sám na sebe
To přichází ruku v ruce i s: „Přál bych si, abych pracoval méně“. Práce je nezbytná a podle našich kariérních cílů se stáváme kreativními a rozvíjíme osobní, intelektuální i duševní kvality. Co ale také potřebujeme, je volný čas na to, co máme rádi.

Vaším cílem by mělo být udržování rovnováhy mezi pracovní dobou a osobním životem. Najděte věci, které milujete, a travte jimi více času. Více času s rodinou, s lidmi které máte rádi, více času na koníčky, sport, zábavu a odpočinek. Vaše tvůrčí schopnosti se výrazně zlepší. Buďte k sobě upřímní.

Přál bych si, abych se nebral tak moc vážně
Život je vzácný a úžasný. Milujeme své životy a věříme, že je to božský dar. Přesně z tohoto důvodu byste se také měli umět uvolnit. Život – alespoň jak to prožívá naše smrtelné tělo – není věčný. Všichni žijeme, všichni milujeme a všichni jsme občas zraněni. Překonejte to.

Život je mnohem šťastnější, když si uvědomíme, že je to skvělé hřiště. Navíc, být šťastný je volba! Můžeme být šťastní, aniž bychom měli bohatství Billa Gatese nebo slávu Madony. Ano, můžeme být šťastní v obou směrech, prostě tím, že děláme to, co máme rádi. Buďte hodní na sebe i na ostatní, aniž byste se obklopovali toxickými lidmi, kteří vás chtějí jen vysát.

Naučte se respektovat sebe a velký dar zvaný život. Prožijte svůj život s optimismem a dobrým srdcem. Zaposlouchejte se do svých vnitřních pocitů a zjistíte, že budete možná muset bojovat i se sebou, abyste získali život, jaký chcete.

A hlavně: Musíte se umět milovat, abyste dokázali všechny tyto body úspěšně splnit.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020