9 Věcí, které na své duchovní cestě vůbec nepotřebujete – 2.díl / DOPORUČUJI

10.11.2018 v Poselství 9
2.DÍL
6. Nepotřebujete guru
Duchovno by nemělo být jako náboženství, přestože z toho spousta lidí druh náboženství dělá tím, že si za každou cenu pořád hledají někoho, koho by mohli bezmezně zbožňovat, uctívat a fanaticky následovat každé jeho slovo. A tak se u nás rozmohly například Darshany, ale může se to stát prakticky kdekoliv a jakkoliv. Pamatujte, že duchovní cesta člověka není o tom na někoho se pověsit a slepě po něm všechno papouškovat, je to naopak o svobodě vybrat si své myšlenky a svůj život. Vaše duchovní cesta by z vás měla dělat lepšího hodnějšího, mírnějšího, chápavějšího člověka a měla by rozšiřovat vaše znalosti a vaše pole působnosti. Pokud jste naopak uzavření, nenávistní a na někom pořád mentálně závislí, či na něčích názorech závislí, je to naprosto špatně a nemá to se skutečnou duchovností nic společného, jen jste vyměnili jednu závislost za druhou… Že v něčem nesouhlasíte co jiný zkušený říká? To je v pořádku. Nikdo z nás nezná teď hned všechny odpovědi a jelikož každý z nás jde svou vlastní cestou, jsou i představy které o světě máme odlišné, nebo v různé míře a v různých ohledech zkreslené. To že něčemu nerozumíme teď, nebo s tím nesouhlasíme teď, neznamená, že to bude navždycky stejné, proto není důvod se kvůli tomu znepokojovat, rozčilovat, nebo nenávidět. Přijměte odlišnosti v názorech a cestách jako normální součást života, přestože víte že některé jsou špatné, nebo nikam nevedou. Většinou si na to každý musí přijít sám, i když mu to budete desetkrát opakovat, přijde na to tehdy, kdy na to přijít má. Zbytečně se kvůli tomu neznepokojujte, hleďte si své cesty a na cesty druhých se závisle nevěšte, ale ani se je nesnažte násilím změnit.
Zůstaňte sami sebou, buďte autentičtí, k sobě upřímní a svůj směr si sami určete, nechtějte aby vám ho určoval někdo jiný.

,,A na co ty jako věříš?”, je častá otázka, kterou budete dostávat od neznalých a nevědomých lidí, kteří o vaší cestě nic netuší. Nenechte se touto otázkou rozčílit ani znejistit, pokud zjistíte, že na ni neumíte jednoduše jednou větou odpovědět. Znamená to totiž, že jste si vybrali svoji vlastní unikátní originální cestu, jste myslí svobodní a nejste spoutáni žádným náboženským dogmatem. Naopak lidé, kteří se okamžitě přihlásí k určitému oficiálně nazvanému směru tím ukazují, že jejich cesta byla ohraničena a vymezena. – Tedy omezena. Na takovou otázku odpovídat ani nemusíte a spíše vám to ani nedoporučuji, protože lidé kteří ji pokládají, bývají nevědomí, často hloupí a ať už pojmete svoji odpověď jakkoliv, stejně jim to nic neřekne a budou do vás rýpat. Ti kteří uvědomělí jsou, se vás na to nezeptají. Neberte to tedy jako nutnost, zařadit se pod určitý platný a známý název, vy nic takového dělat nemusíte a pro svůj duchovní vývoj to vůbec nepotřebujete.
Dodneška si pamatuji ten den, kdy mi chronická otázka ,,A na co ty jako věříš”, byla položena poprvé. Bylo mi asi 14, byl večer, seděla jsem v restauraci a došla tam sestřenice mojí mamky. Nikdy jsem ji nemusela, protože na mě vždy působila hodně arogantně a zlomyslně. Nikdy neminula příležitost někomu se vysmát do ksichtu, nebo za jeho zády. Nikdy nenechala nevyužitou příležitost nad někoho se povýšit. Podívala se na mě pohrdavým okem, ale v hlase se snažila znět falešně přátelsky, padla tedy otázka ,,na co ty jako věříš.” Zaprvé mě překvapilo jak na takovou otázku vůbec přišla, protože jsem se s ní zásadně o důležitých věcech nebavila, nijak jsem se v její přítomnosti neprojevovala, a kdo jí co o mně asi napovídal. Zadruhé mě překvapilo, co má co strkat nos do mého soukromí, když pro mě je to prakticky cizí osoba. Řekla jsem jí, že jí na tuto otázku nechci odpovídat, že se o tom s ní vůbec nechci bavit. To ji urazilo a s arogantním úsměvem na mě opakovaně naléhala proč a proč je to takový problém. Nechtěla to nechat být, jakoby jí tohle děcko nemělo právo v něčem odporovat, jakoby se těšila, co ze mě vytáhne za rozumy, které by mohla pak roznášet. Tak jsem jí tedy řekla, že je zbytečné jí to vysvětlovat, protože by to nepochopila. Na to už nebylo co říct a už se mě nikdy znova nezeptala… A dobře jsem udělala, protože bych jí tím jenom dala záminku mě pomlouvat a rozebírat moje soukromé záležitosti, což je v pubertě asi to poslední, o co máte zájem. Samozřejmě den na to jsem ji slyšela, jak o mně mluví, když si myslela že tam nejsem. ,,A ona mi jako řekla, že se o tom se mnou nebude bavit, že bych to nepochopila!” – No božínku, první na mě naléhá a pak se diví, když dostane nepříjemnou odpověď. Dodneška na tuto otázku reagují víceméně stejně, nebo tazatele odkážu na své knihy a na web, kde si to může nastudovat, aniž by mě časově zatěžoval. – Být duchovní člověk neznamená, že musíte někam patřit, nebo že musíte všem odpovídat na všechny otázky a mít pro svoji víru název, nebo že musíte podléhat určité instituci, nebo osobě. Je to vaše soukromá věc, vaše rozhodnutí.
7. Nepotřebujete drasticky měnit své stravovací návyky
S tím se jednoho dne setká každý. V podstatě je to myšlenka, že pokud chcete být doopravdy duchovní a dostat se dál, tak nesmíte jíst maso. Nebo maso a jiné živočišné výrobky. Nebo nesmíte jíst skoro nic, nebo musíte půstovat… Ten tlak je tak výrazný, že v podstatě každý zkusí minimálně vegetariánství, aby vyhověl hlasu davu. Pomalu abyste se báli přiznat že máte maso rádi, protože se na vás smetou ostatní jako hejno much a budou do vás slovně kopat, co si to dovolujete, že něco takového k duchovnímu člověku nepatří, chudáci zvířátka, vy nemilosrdní vrazi…
V podstatě je z hlediska vašeho duchovního vývoje jedno, jestli maso a vajíčka jíte, nebo nejíte. Nedělá to z vás ani lepšího, ani horšího člověka. Zajímat by vás především mělo to, jestli jste z takové potravy zdraví. Hleďte na původ potravin a snažte se jíst dobře, kvalitně a pravidelně, abyste byli zdraví a spokojení, ale netrapte se zbytečně hladem nebo přílišným omezováním, pokud nechcete, nebo pokud vám to vyloženě nedělá dobře, jenom abyste vyhověli filozofii. Často je konflikt mezi tím co si přejeme a tím, jaká je realita a bývá složité najít v tom rovnováhu.
Každý člověk má trochu jiné nároky na výživu, každý člověk má jiné složení střevního mikrobiomu a to znamená, že si z různých potravin vezmeme různé poměry živin a různé potraviny jsme nebo nejsme v různé míře schopni strávit. To znamená, že není jedna univerzální dieta pro všechny, ale každý člověk by měl postupně vysledovat co
mu dělá dobře a tím se řídit, nepodléhat zbytečně vnějšímu tlaku nebo trendům, pokud jsou proti naším individuálním potřebám.
Buďte svobodní a spíš hledejte cestu která vyhovuje vám osobně, než nějakou obecně platnou normu. Sestavujte jídelníček sobě na míru, podle vaší osobní zkušenosti. Speciální výživové směry zkoušejte, pokud jste zvědaví, nebo máte pocit, že by pro vás mohly být dobré, ale nebojte se od nich zase upustit, pokud zjistíte že vám nesedí. Každá zkušenost, i ta špatná, vám něco dá.
Nesuďte druhé lidi podle toho jestli jí maso a nesuďte za to ani sebe.
8. Nemusíte věřit všemu
Zajímat se o duchovno a snažit se žít podle duchovních principů automaticky neznamená zbavit se zdravého selského rozumu a okamžitě věřit všemu, co se doslechnete, nebo dočtete. Tak jako všechno jiné na světě, i kolem duchovna se točí všelijací lidé, kteří si přidávají něco ze sebe, čemu věří, na čem rezonují, nebo jak to vidí a tím se rozvíjí různé směry a myšlenky. Některé zajímavé a dobré, jiné naprosto zcestné a postavené na hlavu, podle toho od koho vzešly. Je proto důležité umět se nad věcmi zamýšlet a zasazovat je do komplexních kontextů a hledat v nich smysl. Jedině tak vytřídíte smysl od nesmyslu a někam se svým zájmem o duchovno dojdete. Bez toho se budete jen točit v kruhu, neschopní pochopit co je pravda a co není, protože různé směry a myšlenky se vzájemně naprosto vyvracejí a jsou neslučitelné. Prakticky tedy ani není možné všechno vzít, jelikož to nelze kombinovat dohromady, byla by z toho nepřehledná a nepoužitelná patlanice. Vztahujte vše ideálně na svoji životní zkušenost a na principy, které máte vysledované. Zacházejte s tím, čemu rozumíte. Čemu nerozumíte, to prozatím odsuňte bokem, s tím že nemusíte okamžitě přijít na kloub naprosto všemu. Některé věci je potřeba nechat uzrát a vyřešit klidně až za pár let.
Když vám něco nesedí, nebo tomu nevěříte, není na tom nic špatného, ani divného.
Že se nějaká myšlenka tváří duchovně neznamená, že ji musíte brát za svou a automaticky se jí řídit. Proto máte právo jakoukoliv myšlenku, pozvání na akci, nebo názorový směr odmítnout. Buďte svobodní a nedělejte nic, v čem se necítíte dobře.
9. Nemusíte sluníčkařit a všechno milovat
Zvláštní zvyk, kterého si všimnete, zejména pokud navštěvujete nějaké duchovně zaměřené společné akce je sluníčkování, objímání, pusinkování… s naprosto cizími lidmi. Pokud se cítíte divně a rozhodně nemáte pocit že se musíte hned s každým objímat a pusinkovat protože se to od vás čeká, prostě to nedělejte. To že máte zájem o alternativní věci neznamená, že musíte okamžitě všechny a všechno milovat, zbožňovat a na všechny se šťastně usmívat, i když vám tito lidé nejsou sympatičtí. Pokud jste opravdu citliví a intuitivní, spíš vás to přivede k tomu, abyste si od lidí drželi jistý odstup a respektovali jejich intimní zónu, stejně tak vy si přejete, aby ostatní respektovali vás.
Ti, co se cizím lidem bez zeptání věší za krk mají duševní problémy a snaží se tímto způsobem jen nabírat energii. S duchovnem to má společného pramálo. Dejte si také pozor na lidi, kteří od vás loudí intimnosti a schovávají svoji perverzi za duchovno.
Můžete být milující bytost, aniž byste měli potřebu se hned s každým fyzicky sbližovat a můžete být duchovní bytost, i když si o někom zaslouženě myslíte, že je naprostý kretén.
Někteří lidé mají výčitky, že nejsou dostatečně sluníčkoví, že se nechtějí hned s každým kamarádit a objímat, nebo že vlastně nemají rádi společnost cizích lidí, nebo větší skupiny… a proto asi nejsou dost duchovní a srdeční. Není však důvod cítit se kvůli tomu špatně. Naučte se vnímat a respektovat svoji povahu a nedělejte nic co je vám nepříjemné, i když máte pocit, že se to od vás čeká a ostatní to dělají. Zbytečně se tak vysilujete a vyčerpáváte. Možná jste introvert, možná jste citliví na cizorodé energie, možná máte zlé zkušenosti s lidmi, možná vám to prostě nic neříká a nechápete smysl. Pamatujte na to, že duchovní vyspělost člověka není definována tím, nakolik miluje davy a nakolik se druhým lidem věší na krk. Je to cesta vnitřního osobního rozvoje a nejvíce pokladů najdete právě osamotě v rozjímání, ne v davu, ten vás bude naopak vysilovat a odvádět vaši pozornost pryč od důležitého. Je to vaše osobní intimní cesta a vůbec ji nemusíte s lidmi ani sdílet, pokud to vy sami nechcete. Takže klidně buďte solitér a klidně si držte odstup, pokud se tak cítíte lépe. Rozhodně vás to dovede dál, protože nasloucháte svým pocitům, než abyste se nechali manipulovat zvnějšku. Mnoho z nás postupem let přišlo na to, že čím méně lidí si pouští k tělu, tím více mají času a tím lépe se jim žije, protože nemusí bojovat s energiemi a problémy druhých.
© Alue K. Loskotová, Aluška.org 2018. Šíření článku bez vědomí autorky není dovoleno.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-11-10 05:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já vždycky respektovala druhé až moc, i kamarádky do takové míry, až si myslely, že s nimi "nechci nic mít" – jen proto, že se s nima nechci líbat na fotky a objímat se při každým setkání(bylo mi to blbý, když to není ta fakt nejvíc nejbližší kamarádka u které pomyslně můžu všechno). hm. jinak chci být na každého milá – samozřejmě když mi neubližuje a tak podobně, ale svojí komunikační neohrabaností(stydlivost k cizím)to často kazím. tohle je pro mě prostě velké téma… :D

Ikona diskutujiciho Simona 2018-11-10 09:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný článok. Cítim, ako to všetko so mnou rezonuje. So všetkými bodmi môžem len súhlasiť a Ježovka to krásne doplnila :-)

Ikona diskutujiciho Sisi 2018-11-10 15:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: najít Alušku.org je velký poklad – takový, který přináší další poklady.

Ikona diskutujiciho hanka 2018-11-10 16:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji!!! To dneska sedlo. Hlavně že nemusím všechny milovat, to je fakt pro mě nad-lidský úkol. Ještě jsem vypozorovala že nemá moc cenu snažit se každého pochopit, zvlášť když vidím že má úplně jiný styl myšlení, vidím že jede v komplexech, sebedestrukci. Pokud se takového člověka snažím pochopit, tzn. vcítit do jeho kůže , motivů, proč co dělá, tak mě to pak hrozně stáhne dolů. Takže ne, jsou lidé které chápat nemůžu ani nechci, protože bych jim musela přizpůsobit své myšlení, a to mi ubližuje. Holt když mi někdo nesedí, nemusím ho chápat ani milovat, od toho tady přece nejsem.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-11-11 03:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: jé, děkuju ?

Ikona diskutujiciho hanka 2018-11-11 10:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A s těmi stravovacími návyky to je fakt, že na tom vůbec nesejde. Byla doba kdy jsem žila v cizině, byla zima jak blázen a já jsem si začala vařit podle makrobiotiky. Tehdy mně to dělalo hrozně dobře, vařená jídla, polívky, žádný cukr ani lepek, ani mléko, maso jenom dvakrát týdně. Hodně mi to pomohlo se pročistit. Ale dlouhodobě nevím, je to dost striktní systém. Jak jsem se přestěhovala domů, tak jsem od makro přirozeně upustila. Byla jsem částečný vegetarián (maso občas), pak jsem zkoušela krátkodobě rawfood, ale to nejde vydržet v zimě, v létě nebo v tropech by to bylo super, tam se horkost do těla dostává sluníčkem nebo cvičením venku, ale v našich podmínkách to podle mě nejde. V tomhle má makrobiotika pravdu, že rozděluje potraviny na ochlazující (ovoce a zelenina za syrova) a oteplující. Taky mi dost sedí vynechat mléko a cukr. No ve finále jsem si našla svůj styl stravování, jím všechno kromě chemické stravy a polotovarů, akorát něčeho výrazně méně (lepku, snažím se omezovat cukr a mléko), ale nehrotím. Jo a miluju kafe:-) ale nepila jsem ho vždycky a možná přijde doba kdy ho zase pít nebudu . Mám vždycky období kdy mi vyhovuje určitá strava a pak se to klidně může změnit. Například dřív jsem nesnídala, nepotřebovala jsem to, ráno jsem vypila spousta vody a cvičila jógu. Ale teďka potřebuju hodně snídat protože dopoledne musím být v kondici a podávat výkon=). Zkrátka pořád je možná změna a je nutno naslouchat tělu co potřebuje. Že by vegetarián, vegan nebo rawfoodista byl duchovně vyspělejší než všežravec, to je podle mě blbost. Jako je fakt, že když nejím víc jak týden maso, jsem éteričtější a napojení jde lépe. Ale člověk nežije jen ve vyšších světech a potřebuje dělat i jiné věci, být silný fyzicky, odolný. Často ti kdo dodržují přísně nejaký stravovací systém mají naopak omezenou mysl – jsem vypozorovala. Že si trvají na tom svém, přehnaně se hlídají co můžou a co ne a tudíž se cítí být lepší než ostatní. Ve finále to má stejný efekt jako by se drželi nějakého náboženství či systému víry. Jenže jakékoli omezování vlastní svobody a příkazy (i sama sobě) co musím, člověka omezují celkově, tudíž i omezují mysl a duchovní rozvoj.

Ikona diskutujiciho Lizzie 2018-11-11 17:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásny článok 🙂

Ikona diskutujiciho Tom 2018-11-12 08:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Priznam se, ze nejim maso, takze to vyzni nejspis trochu zaujate. Pises, o tom, ze i fotografie maji energeticky vliv na cloveka. Pak napises, ze maso je ok, ackoliv se jedna o mrtvou tkan v rozkladu, z pohledu energii zrejme nic vhodneho. Nakonec to shrnes, ze nemame verit vsemu, co se kde pise :-) IMHO eticka cistota cloveka, jeho zasady a postoje, to vsechno ma obrovsky vliv na duchovni rust, a neni jedno, co cinime a jime :-)

Ikona diskutujiciho ginze 2018-11-13 14:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je to fascinující, jak moc body z této série sedí na spoustu lidí v mém okolí, kteří se dali na duchovno. Také si vyberou nějakého svého guru a vše, co řekne, je svaté a běda, jak to někdo zpochybní. A s tím sluníčkařením se také často setkávám. Hodně zajímavý mi přijde přístup – co není super růžové a optimistické, to mě nezajímá. Mám známou, která takhle jede duchovno a nedávno jsem jí posílala nějaké články o imigrantech, protože se to týkalo naší země a přišlo mi to důležité a ona mi napsala, že tyto články je lepší nečíst a neupírat na ně svojí pozornost, protože člověk se nemá přeci vůbec zaobírat tím, co je špatné. To ale platí i pro chemtrails, záření mobilů atd., někteří si myslí, že když na to nebudou upírat svou pozornost, tak se jich to zkrátka netýká. Je to dost zajímavý postoj.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek