Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dopis:

Ahoj Aluško,

moc tě zdravím 🙂 !!!

Tvůj blog je skvělý ! Otevírá mi oči. Poslední dobou se k němu čím dál častěji vracím a ráda si v něm čtu. To co děláš je úchvatné. Jsem upřímně moc ráda a hrdá na to, že se ve světě a konkrétně tady v ČR najde někdo, kdo ve velkém pomáhá druhým a svět vidí takový, jaký skutečně je, nejen tak, jaký se zdá být. Moc ti děkuji, že tu pro nás jsi :).

Mám na tebe velkou prosbu.

Je mi 17 let. Jsem v takovém období, kdy se všeho moc bojím, nejsem si sama sebou jistá.

Čtu si tvou knihu Svítání, abych se začala mít více ráda, ale je pro mě hodně těžké přijmout některé věci, proto ji často odkládám, dokud to „nevsáknu“.

Začínám se ohlížet i po klucích, ale moc se bojím. Vždy mi začne hrozně bušit srdce a radši nahodím kamennou tvář (slečna chladná). Bojím se, že všichni jsou stejní. Že jim budu akorát pro smích a nebo dobrá jen na to, aby mě nějak využili. Připadám si méněcenná. Ostatní v mém věku nemají problémy s takovými triviálnostmi, jako já.

Po určitých špatných zkušenostech, které jsem získala, se bojím mužů. Nedůvěřuji jim. Mamka měla hodně partnerů, kteří ji jen využívali a ten poslední se mi až moc dvořil. Bylo mi to velmi nepříjemné. Byl ze všech nejhorší, trpěla jsem psychicky já i máma. Byl to podvodník, který mezi mnou a mamkou narušil náš pěkný vztah.

Jak se zbavím toho neustálého strachu ze všeho a úzkosti? Jak se zbavím nepříjemných pocitů ohledně mužů a kluků?

Snažím se to v hlavě nějak přenastavit, ale nakonec se to zase vrátí.

Děkuji za tvůj čas

P.S. zůstaň taková, jaká jsi

J.

Odpověď:

Ahoj,

Děkuji ti za velice milou zprávu, která mi udělala radost 🙂 .. a na druhou stranu i zarmoutila, protože řešíš problém, který není ve tvé hlavě, ale reálně se děje a tak trochu to prožíváme / prožívali jsme všichni.

Nebudu ti říkat, že svět je růžový dokonalý a všichni lidé jsou hodní a všichni to s tebou myslí dobře a za všechny problémy a konflikty s nimi si můžeš ty sama… protože to tak není. Vlastně je to spíš o tom, že musíš rozumně a s rozvahou přetřídit haldu nápadníků a trpělivě čekat, nenechat se odradit a zdemotivovat, až jednou se mezi nimi najde jeden, který bude normální…. To znamená emočně vyzrálý, nevyčůraný, milující, upřímný. Takoví lidé po světě běhají, ale dá dost práce je najít a ještě s nimi být kompatibilní, protože to že je někdo dobrý člověk ještě neznamená, že si automaticky sednete v životě. Je toho tolik… Podobná představa o budoucnosti, podobné zájmy, podobné názory, podobné energie, často hraje roli i podobnost prostředí, ve kterém jste vyrostli, protože díky podobné minulosti se pak lépe chápete. Nikdo tě nepochopí tolik jako někdo, kdo už zná situaci, kterou si procházíš, nebo kterou sis prošla.

Co s tím?

Buď svá a dej na svoji intuici. Když se z nějakého důvodu máš problém otevřít a máš z chlapů strach, tak to přijmi. Jsi opatrná, máš blbé zkušenosti, nedůvěřuješ, nechceš dopadnout blbě… Já ti to schvaluju, jsem úplně stejná a moje chování je TAKÉ založeno na tom, co jsem viděla ve své rodině. Někdo by nám možná řekl, že máme blbé naprogramování, že jsme viděly utrpení našich rodičů, ta bolest samozřejmě byla i naše, když trpí maminka trpíš s ní i ty… Ale pořád je to zkušenost, realita, tyhle věci se dějí a je dobré před nimi nezavírat oči a snažit se neopakovat chyby svých rodičů, když už jsi z nich poučená. Nejsi naivní, vidíš realitu takovou jaká je, uvědomuješ si rizika. To nikdy není špatně, ale nesmíš se tím nechat úplně pohltit, abys pak neodehnala i někoho, kdo tě opravdu miluje a s kým můžeš prožít nádherný život.

To, jestli tě někdo miluje doopravdy a není to jenom nějaký kalkul, poznáš celkem snadno, ale čím nižší máš věk a čím méně zkušeností, tím snadněji se necháš obelhat. Tvoje intuice a tvůj vnitřní hlas ti to říká celý život stejně jasně, ale když jsi nezkušená, snadněji si řekneš ,,ale ne on takový není, on je přece tak skvělý, přece mi dal nějakou věc, tenhle skutek nic neznamená, moc si to beru, třeba je něco blbě se mnou a on je normální, možná jsem jenom přecitlivělá, třeba tohle je to co chlapi prostě dělají….“ a necháš se zviklat.

Pamatuju, že jsem během puberty měla řadu nezávažných chození, kdy objekt mého zájmu byl naprostý idiot (co ti budu povídat, ty víš určitě dobře co mám na mysli) a pořád jsem si říkala, ,,co je sakra blbě a proč se ke mně tak chová, proč na mě tak divně mluví, proč mě emocionálně zraňuje a ještě z toho má radost a zábavu? Jestli to je fakt jako ta láska, tak to ať si ji strčí někam…“

A člověka to fakt odradí, pak má dojem že je něco blbě s ním. Čím víc takových zkušeností projdeš, tím lépe poznáš rozdíl mezi opičí ,,láskou“ a skutečnou láskou. Ve skutečné lásce tě partner respektuje, naslouchá, vyhledává tvoji společnost, záleží mu na tobě, nekašle na tebe když máš problém, nedělá ti naschvály a neříká ti věci, které tě zraňují. Nemá radost z tvé bolesti, bezradnosti, nebo smutku. Nehraje si s tvými slabostmi a nevyužívá jich… A ty potom zjistíš jednoduchou věc, že tak jak jsi to vždycky cítila to bylo správně a že nejsi vadná a nemá smysl snažit se překrucovat to jak věci vnímáš, protože když to děláš, tak právě natrefíš na mamlase a opláčeš to.

Celou situaci dost komplikuje i to, že si nemůžeš vybrat, koho budeš milovat. Ale můžeš si vybrat, jestli tomu dáš průchod brzy a jestli si toho člověka pustíš do života. Co ti naprosto schvaluji, je nechat si víc času na pozorování a analýzu. Za pár dnů nebo týdnů opravdu nepoznáš, kdo ten člověk skutečně je, lidé se přestávají přetvařovat asi po roce vztahu, nebo po roce společného bydlení, do té doby pořád můžeš milovat jen představu o tom člověku a ne jeho samotného. Proto je výhodné zamilovat se postupně na základě přátelství, protože toho člověka znáš dlouho a víš jaký doopravdy je, bez přetvářky. Máš realistickou představu o tom, kdo to je. Lásky na první pohled co vzplanou prudce, jsou v tomto mnohem těžší a riskantnější, zato jsou velice intenzivní a je to výjimečný zážitek.

Když si necháš odstup a víc času na poznání druhého člověka, samozřejmě se může stát že se zklameš a po roce zjistíš že to vůbec není ten člověk co jsi myslela, ale taky si během toho času můžeš ověřit, jak to je na druhé straně. Chlap, co tě doopravdy miluje, neváhá postupně přelézat obranné zdi co sis kolem sebe postavila, nebojí se postupně rozpouštět ledy a pomalu získávat tvoji důvěru. Chápe, že důvěra není digitální a na vztahu k ženě je potřeba pracovat. Svým způsobem ho to i rajcuje a vzrušuje, může tě lovit, postupně objevovat, je napjatý a cítí z tebe nevinnost, která u promiskuitních žen není…. Davajka dá hned a nějak to pak ztrácí kouzlo, uspokojí se sice fyzicky, ale o mnoho krásného tím přišel… Pokud mu nestojíš za to aby tě pomalu objevoval a aby si postupně získával tvoji důvěru, pak víš na čem jsi, že nemá smysl investovat svůj čas.

Skutečná láska na tebe netlačí a nic od tebe nežádá, nechce s tebou manipulovat, ani tě do ničeho nenutí… ani do sexu. Pokud tě k něčemu nutí, spěchá, vydírá a manipuluje, je to umělá opičí láska.

Sleduj oči. Milující oči s rozšířenými zorničkami to říkají a září jako sluníčko, i když ti nic nahlas neřekne. Zatímco můžeš potkat chlapy, co ti řeknou ,,Miluji tě a chci tě“ a jejich oči jsou přitom naprosto chladné, bez známky vřelosti… Něco konkrétního dělá a říká, ale ty přesto cítíš, že to tam nějak není. Těm je dobré se vyhnout, tito lidé jsou buď vypočítaví, nebo nejsou schopni skutečně vřelého citu, často je tam nějaký blok.

Každopádně vždycky dej na svůj pocit, jak v lásce i v přátelství. Když ti něco říká, že s tím člověkem je něco blbě, cítíš se po setkání s ním zmatená, ztracená nebo smutná, řiď se tím a nenech si namluvit, že je něco blbě s tebou. Tvoje city jsou vždy platné a vždy mají nějaký důvod proč vznikly v té podobě, v jaké je cítíš.

Obličej alá ,,slečna chladná“ mnoho lidí odradí, ale jedna věc je nepochybná, pokud tě někdo miluje skutečně, stojíš mu za to, aby ti ten studený obličej postupně sundal. Emočně vyzrálý člověk chápe, že je to jenom obrana, že se bojíš bolesti a nenechá se tím odehnat. Bude ti chtít dokázat, že se není čeho bát.

Víc věř svému vnitřnímu radaru a když tě na někoho nasměruje, neboj se postupně otevřít i když víš, že to nemusí být na celý život. Každý láskyplný vztah který prožiješ, tě něco důležitého naučí, něco ti dá a poskytne ti mnoho podnětů k růstu a prohloubení tvé moudrosti. Vnímej vztahy jako možnost učit se a růst, poznávat. Skrze lásku k druhému člověku často objevuješ sebe samu v rovinách, do kterých se sama nedostaneš. Často se dva milenci rozejdou když mají pocit, že už jeden druhému nemá co nabídnout a to je také v pořádku.

s pozdravem

Alue