Aluška.org: Věděním ke svobodě

V poslední době jsem se začala aktivně zabývat sebeobranou. Byla jsem přihlášená jen na jeden kurz pro ženy, ale obrovsky mě to nadchlo a obrážím další. I když je to hodně drsné (lektoři používají modelové situace, aby útok odpovídal brutalitě na ulici), neskutečně mě to posiluje. Mají i youtube kanál, takže k tomu ještě sleduju jejich videa jak večerníček. Za běžných okolností nevyhledávám obsah tohoto typu, ale chlapi to umí podat s nadhledem a vtipem. Jde ale vidět, že spousta z nich tím žije. Třeba hlavní instruktor by nešel ani vyvenčit psa beze zbraně a škrtidla, což už mi přijde moc.

I u mě to začíná být trochu problematické v tom, že tomuto tématu dávám hodně pozornosti. To, že je člověk týden po intenzivním kurzu paranoidní je normální, ale já na to myslívám občas i během dne – představuju si ty situace a jak bych je řešila. Zajímavé je, že u toho necítím stres, spíš je to jako přemýšlet o tom, kolik koupit v obchodě rohlíků.
Je tedy pravděpodobné, že si svým počínáním budu přitahovat situace, kdy sebeobranu budu muset použít?
Mým cílem je se to pořádně naučit, abych v takovém případě věděla, co dělat, ale říkám si, jestli tím nevysílám špatný signál. Na druhou stranu nedělat nic je za mě taky průser.
Prosím Alu poraď.

Nevím, jestli je to obecně zkušenost všech lidí, ale moje zkušenost je, že jsem dlouho dopředu vycítila, že bude něco špatně a podvědomě jsem se na to začala připravovat. Nemyslím si, že je to o tom, že bych si něco vymodelovala nebo přitáhla, protože jsem dopředu nevěděla, co se stane. Ale vnitřně jsem cítila, že něco bude špatně, že budu v nebezpečí a podvědomě jsem dělala kroky, abych se na to připravila.
Jsem naprosto přesvědčená o tom, že mých 8 let intenzivního posilování byla podvědomá příprava, abych pak přežila napadení a další výzvy které přišly poté. Kdybych nebyla trénovaná, nezvládla bych to. Nikdy jsem při posilování nemyslela na to, že mi někdo ublíží, myslela jsem na to, že prostě potřebuju mít sílu, abych všechno zvládla a abych byla zdravá. Nakonec mě to podrželo víc, než bych si uměla představit. I v situacích, kdy ani nešlo o boj. Myslím si, že je to pro život moc důležité.

Myslím si, že pokud někdo cítí, že se chce učit sebeobraně, tak to hypoteticky může znamenat, že to bude potřebovat. A nemusí to potřebovat sám pro sebe, může to taky potřebovat pro své blízké. Nebo to může být odrazový můstek pro něco dalšího, k čemu se má dostat.
Vždycky jsem cítila, co mám dělat. Bylo to takové pudové nutkání k něčemu. Něco napsat, něco natočit, něco vydat, s někým se sejít, nebo naopak odejít – a nikdy to nebylo špatně. Pokud cítíš nutkání a táhne tě to nějakým směrem, následuj to. Věřím, že tě vede tvoje intuice správným směrem.

Můžeme se dívat na zákon přitažlivosti jako: já na něco myslím a tím si to vymodeluju, pak se mi to stane…
Ale můžeme se na to taky dívat tak, že nás intuice, nebo naše Vyšší Já, předem vede směrem, kde nás potřebuje mít, abychom potom zvládli budoucí výzvy. Nemáš kontrolu nad tím co se ti stane, ale máš kontrolu nad tím, jak na to zareaguješ a jak si poradíš. A máš schopnost předem vycítit, co bys měla dělat.

Pokud cítíš, že se potřebuješ učit sebeobraně, baví tě to, tak je možné, že to pro tebe má význam. Chyba to rozhodně není. Nikdy není špatně se něco učit, nikdy není špatně začít se hýbat. Budeš lepší, zdravější, budeš víc v bezpečí.
Nenech se odradit strachem. A kdyby jsi přece jenom měla pocit, že ti z neustálých simulací bojů začíná kapat na maják, tak to změň a začni prostě trénovat něco jiného.
I bez výcviku sebeobrany můžeš čerpat velké výhody ze silového nebo vytrvalostního tréninku.