Aluška.org: Věděním ke svobodě

Téměř každý zná legendu o hraběti Draculovi a jeho upírech. Irský spisovatel Bram Stoker v roce 1867 vydal svou knihu „Dracula“ a od té doby se v knihách, rádiu, kině a později i v televizi objevil bezpočet příběhů o sání krve. V raných příbězích upíři nesměli na slunce, nesnesli pohled na posvátné symboly, nesnášeli vůni česneku a svěcenou vodu. Upír se zrodil smrtí člověka, kterou zapříčinilo upíří kousnutí. Pokud jste chtěli upíra zabít, měli byste mu srdce propíchnout dřevěným kůlem… Dnes již existuje mnoho variací a rozdílů od tohoto prvotního pohledu na upíry. V různých příbězích pro ně začala platit rozdílná pravidla, ale to hlavní – posedlost krví – zůstává.

Jsou skuteční?
Otázka je, zda skutečně existují, nebo někdy v minulosti existovali. Zajímavá vodítka poskytuje starodávná magie, ve které se vyskytuje obrovské množství nástrojů, ochranných kouzel a rituálů, jak se chránit před upíry sajícími krev, nebo jak zabránit návratu zemřelého v podobě upíra. Jsou popsané dokonce i rituály, které mají upíra zabít. Obrovská sbírka takových kouzel a rituálů naznačuje, že asi nejde o nějaký vrtoch pár poblázněných starých bab které neměly nic lepšího na práci, ale že k vynalézání těchto postupů musel být důvod. Bojovaly dávné čarodějnice proti upírům, aby pomohly ochránit lidi před jejich útoky?
Jsou známé četné vykopávky, kdy byly nalezely lidské lebky, kterým někdo mezi čelisti vložil velký kámen, nebo kostry s dřevěným kůlem v hrudníku. To jsou jedny z návodů, jak zneškodnit upíra, nebo jak zabránit vstát zemřelému z mrtvých. Byl to jenom paranoidní strach, nebo to dělali na základě svých zkušeností?

Historické odkazy
Anglikánský děkan a později katolický kněz Augustus Montague Summers, který žil mezi lety 1880 až 1948, ve své knize „Upír v Evropě“ popisuje několik příběhů o upírech sajících krev. Tvrdí, že popsané události intenzivně zkoumal a došel k závěru, že jsou pravdivé. Podle většiny příběhů, které se v knize dochovaly to vypadá, že tito upíři nejsou nějak extra krásní, nemají super sílu a někdy ani schopnost přežít jakákoliv zranění. Jsou tedy daleko od ideálu, který vidíme v mnoha slavných filmech a televizních seriálech, jako jsou The Vampire Diaries, Van Helsing, True Blood a mnoho dalších.

Další historická postava, která je často spojována s upíří existencí, je Elizabeth Bathory. Byla to maďarská hraběnka, která žila na konci 16. století. I když nevíme, jestli opravdu byla konzumentkou krve, povídalo se, že zabila obrovské množství lidí, aby si udržela své mládí, protože krev má údajné regenerační vlastnosti a omlazuje (mezi ortodoxními satanisty se tyto rituály provádějí dodnes). I v moderní historii existují zprávy o masových vrazích, kteří konzumovali krev svých obětí.

Démoni sající krev
Upíři pravděpodobně nejsou nemrtví, ani to dříve nebyli lidé. Jsou to duchové z jiné dimenze, kteří jsou schopní zhmotnit se v několika lidských a nestvůrných podobách. Vypadá to, že tyto bytosti potřebují krev ke svému ,,životu“. Lidé na Haiti dokonce věří, že tato monstra preferují krev dětí.

Legendy a dochované zmínky o upírech jsou velice staré. I ve Védském období (období v dějinách Indie, ve kterém vznikaly Védy, nejstarší posvátné texty hinduismu. Započalo někdy v polovině 2. tisíciletí př. n. l. a trvalo zhruba tisíc let) takoví démoni existují. Už tehdy lidé věřili na vampirické démony, kteří sají krev. Jsou o tom dochované zmíňky v Rgvédě.

Upíři v Rumunsku

Van Helsing

Není to vůbec náhoda, že slavný Drákula bydlel v Transylvánii (Sedmihradsko v Rumunsku). Skutečně zde svého času přebývaly tyto bytosti ve velké koncentraci a dělaly tam veliké problémy místnímu obyvatelstvu. Poté, co se to provalilo ve velkém, se kreatury stáhly. Možná se přestěhovaly… možná do Vatikánu (pokus o vtip), možná se vrátily zpět do dimenze, ze které přišly. Nikdo úplně přesně neví, jakou mají formu, odkud jsou a jaké jsou jejich vlastnosti. Můžeme se opírat jen o dochované ukazatele, nepodložená svědectví a všemožné legendy z celého světa.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019